Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše:
Jako co? Deti k mori bereme natruc prarodicum?
Ne myslím celkově až agresivní lpění na životním stylu.
@Anonymní píše:
@Kamkam Ne, neprestane je to bavit. Za dva dny to bude stejna pisnicka.
mně se osvědčilo to vyslechnout, nebrat si to k srdci, a udělat podle svého,
a ještě protože moje mamka je fakt úzkostná, tak jí vždy napíšu sms, že už jsme dojeli, jednou denně, když jsme na dovolené, tak jí pošlu mms dcery, jak plave nebo se houpe na houpačce, ať vidí, že jsme v cajku - a jsme spokojení všichni
@Anonymní píše:
Jako co? Deti k mori bereme natruc prarodicum?
Chápu tě. Máme to podobně a to jsme domácí peciválové. Ale taky pořád poslouchám miliony řečí o teplém oblékání, dostatku jídla, jak musim tohle a nesmim tamto. Vůbec nic na to nefunguje. Nejlepší je to přikyvování, naoko souhlasení a případně úplné ignorování toho co zrovna říkají. Když už je to fakt moc, tak se ohradim a řeknu jim něco tvrdšího ale to funguje stejně vždy jen dočasně. S tímhle se prostě nedá nic dělat, oni mají svoje názory úplně na vše se kterými nikdo a nic nehne. ![]()
U nas posloucham uz tri mesice, ze „ma byt v perine!“. Mysli, ze mame naseho kojence davat do vajicka v zavinovacce. Nevysvetlis, muzes delat stojky.. Az jsem jednou velmi agresivne zarvala, ze jeste jednou uslysim „perina“, tak jsem tady dneska naposledy, tak byl klid.
Já mám pocit, že to na ty lidi skáče věkem…
moje babička byla taková…moje matka do určité doby nikdy a ejhle…je jí přes 70 a je to tady
takže předpokládám, že si mu to časem stane taky… ![]()
Moje tchyně je to samý. Osvědčilo se mi omezit kontakt a nic s ní nerozebírat. Jiná rada není. Ale naprosto to chápu…tenhle úzkostlivý negativismus je děsný.
@VitaminC píše:
U nas posloucham uz tri mesice, ze „ma byt v perine!“. Mysli, ze mame naseho kojence davat do vajicka v zavinovacce. Nevysvetlis, muzes delat stojky.. Az jsem jednou velmi agresivne zarvala, ze jeste jednou uslysim „perina“, tak jsem tady dneska naposledy, tak byl klid.
No asi tak nejak i u nas…
Prostě to s nima vůbec neřešit,… oznámit, že někam jedete a dál to nerozebírat, my když poprvý letěli do Egypta, tak se s dcerou prarodiče loučili, jak kdyby jsme ji tam měli někde vyměnit za velblouda, dost mě to vytočilo, protože jsme měsíc dopředu dostávali školení, jak se tam máme chovat a hlídat a vyznělo to tak, že jsme vlastně úplně neschopný rodiče a bez jejich dozoru to tam určitě nezvládnem - a to ani nebydlíme blízko u sebe jako Vaše rodina, jsme dost akční a vždy je to nechávalo úplně v klidu, ale ten pocit, že budeme takhle daleko za hranicema v nich najednou probudil absolutní paniku (v tý době nebyl žádný covid, utečenci, nic)… a řešení? Prostě jsme je utli hned když jsme viděli, že s tim zas začínaj a časem si zvykli, nic jinýho s tim dělat nejde ![]()
@Sany80s píše:
Ne myslím celkově až agresivní lpění na životním stylu.
Natruc sportují a žijí aktivně. U televize na gauči by se jim nic stát nemohlo, proč to pořád nemůžou pochopit? ![]()
@Sany80s píše:
Ne myslím celkově až agresivní lpění na životním stylu.
Jak se z toho nezbláznit? To je skvělá otázka.😂 😂
Pokud to poslouchas ty i manžel, je fajn se nad tím potom doma společně pobavit, zasmát. 😂
Já to poslouchám od manžela i tchýně každý den, na jakoukoliv kravinu.. a už se jako blázen cítím.. ![]()
A měli to tak rodiče zakladatelko vždy? Já to ve svém okolí vidím, že to hodně přichází s věkem. Poslední dobou nepoznávám své rodiče a s prarodiči je to snad ještě horší. Ta vyděšenost ze světa. Skoro jako by mi mělo každým okamžikem nalítnout do bytu ozbrojené komando. Když na tyhle alarm témata přijde řeč, tak okamžitě měním téma a pokud ho měnit nechtějí, tak se prostě otočím a nereaguju.
Šetřím si duševní zdraví.
@Nickjmeno píše:
Prostě to s nima vůbec neřešit,… oznámit, že někam jedete a dál to nerozebírat, my když poprvý letěli do Egypta, tak se s dcerou prarodiče loučili, jak kdyby jsme ji tam měli někde vyměnit za velblouda, dost mě to vytočilo, protože jsme měsíc dopředu dostávali školení, jak se tam máme chovat a hlídat a vyznělo to tak, že jsme vlastně úplně neschopný rodiče a bez jejich dozoru to tam určitě nezvládnem - a to ani nebydlíme blízko u sebe jako Vaše rodina, jsme dost akční a vždy je to nechávalo úplně v klidu, ale ten pocit, že budeme takhle daleko za hranicema v nich najednou probudil absolutní paniku (v tý době nebyl žádný covid, utečenci, nic)… a řešení? Prostě jsme je utli hned když jsme viděli, že s tim zas začínaj a časem si zvykli, nic jinýho s tim dělat nejde
Ehm, my mame stejny pribuzny?
My bysme v Egypte urcite umreli na prujem a tak by nas nejmin unesli teroristi.
Mě se celkem dost osvědčuje sarkasmus. Na kecy o únosu dětí říkám - a proč myslíš, že tam jedem? Ať se o ty smrady chvilku stará někdo jinej. Nebo - to víš, že jo, každej rok jsou noviny plný zpráv o únosech dětí v zahraničí… mimochodem, mě kvůli téhle paranoie rodiče nikdy nevzali k moři…