Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Rodinné vztahy a pocit bezvýchodnosti. Co s tím?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
2.4.25 19:39
@trojskahelena píše: Více
Ahoj, Helenko.
Dovolím si říct, že to není jen můj subjektivní dojem, že tenhle videokanál je fakt mimo. Pár videí od nich jsem si pozorně poslechla. Že nemluví k tématu, který sami uvedli, plácají páté přes deváté, to není to nejhorší: zachytila jsem od nich několik lží. Já to mám už nastudováno, takže pro mne to není problém - ale dalším trpícím lidem, kteří jen začínají zjišťovat informace, to může velmi-velmi ublížit.
Když chceš poslouchat kanál Evoluce vztahu, tak až po po vyslechnutí videí Jana Dvořáka a Petra Kinkora, a taky přečtení nějakých podrobnějších článků 
- pak budeš vědět, co z toho jsou kecy a klamstva. Pro neznalé je ale ten kanál velmi nebezpečný.
Hezké jaro přeji 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.4.25 19:49
@trojskahelena
Ještě jednou: Promiň, já si nevšimla ve Tvém druhém příspěvku, že znáš i Jana Dvořáka a další.
Ty nepovažuješ Jana Dvořáka za nejlepšího? 
No ano, pro někoho má možná moc krátká videa. Zato ale nabitá informacemi. My, jeho věrní posluchači, ho adorujeme. 
Mimochodem, je to můj rovesník.
Ještě jednou všechno dobré 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.4.25 19:58
Utnout veškerý kontakt a nedovolit aby oni kontaktovali tebe. Nevolat, telefony nezvedat. Nevidět se, neotevřít dveře… nenechat se zatáhnout do další hádky a vyčítání.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.4.25 20:31
Zakladatelko,
tak už jsem přečetla celý Tvůj text. Máš matku jako já - psychické týrání, u mne silné, já ještě občas nějaká ta facka (matka si vždy připravila scénu). Tihle lidi NIKDY nezměníš, naopak, věkem jsou ještě horší. Sice existují techniky, jak „mluvit“ s narcisty, ale zdůrazňuji, nelze je použít na týrající rodiče, které mají speciální postavení. Nesnadno se uplatňují i na týrající manželský protějšek, se kterým je nutno se stýkat kvůli dětem (ale zde nějaká úspěšnost je). Snadněji se uplatňují na ty, se kterými se potkáváme občas. Nelze podle mne uplatnit na nám nadřízeného člověka (třeba šéfa). Co tím chci říct? Tyhle techniky nejsou vlastní našemu naturelu, jsou ztrátou našeho času s člověkem, který nám nedá nic pozitivného. Já se proto ptám: nač s takovými lidmi ztrácet čas? Dodávám, že kromě no contactu vyléčení napomáhá i minimální kontakt, SMS k narozeninám apod., max. 2 pětiminutové telefonáty za rok (posloucháme, do hlavy si narcisove kecy nepouštíme, o sobě nemluvíme).
Co se mne týče, tak od 2019 mám s matkou no contact. Nevznikl z mojí strany, ale z její. No contact je léčivý, protože nás už nikdo netýrá. Bohužel platí pravidlo, že člověk neztratí kontakt pouze se svou úzkou rodinou, ale téměř s celým příbuzenstvem. Protože to se postaví na stranu tyrana. Když se ale zamyslíme, tak přece i za našeho smutného dětství bylo na straně tyrana - „cti si své rodiče“. 
Co nás ale bolí, je chování netýrajícího rodiče. Často také týraného narcisem (ano, matka týrala i otce), jenomže… on byl dospělý. Mohl odejít. A nás vzít s sebou. Co opisuješ, zakladatelko, tak zejména v starobě/pozdějším věku se netýrající rodič postaví na stranu tyrana. (Do té doby se nás občas, pokud byl svědkem týrání, snažil bránit. Ale tyran si dával dobrý pozor, aby týral osamotě.)
Zakladatelko, já každé oběti narcistů, která si platí psychoterapii, radím, ať raději poslouchá ta videa (Jan Dvořák má i videa o uzdravování), čte - tam zistí, jaké je uvažování těchto „lidí“, jaké sraaačky mají v hlavě - to by fakt nikdo z nás neměnil… (A to se dozví od Jana Dvořáka.) Na základě toho pochopí, proč no contact a další věci. A pokud bude mít potřebu, tak ať si pár seansí se psychoterapeutem dá. Ale až pak. To si myslím já.
A stejně jako Ty si nedokážu ubránit své hranice. Jak jinak, že… po takové „výchově“… Necítím se, že bych nebyla sebavědomá (snad proto, že mám pevné názory), ale ubránit své hranice, to je jiné kafe, to neumím. A když se mi to výjiměčně zázrakem povede, jsem v šoku dva týdny…
Přeju Ti hodně sil
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.4.25 21:59
@BeaL víš, o čem píšeš
samozřejmě..
mně je líto mého mladého naivního milujícího otčíma (vzal si ji jako 27letý kluk s dvěmi dětmi), můj silný otec se o sebe postaral, založil novou krásnou rodinu a nás s bráchou do ní rád přibral… ale víš, jak dopadl ten otčím, že… zemřel ve 42letech na rakovinu jazyka 
prostě držel hubu a krok, nikdy jí neoponoval, nikdy jí nic neřekl, byla pro něho Bohyně, my si všichni myslíme, že kdyby Mluvil, nemusel by umřít
možná je to jen jakási šílená paralela, ale je velmi „výmluvná“ a hrozně smutná 
tyran a narcista se nikdy nespokojí s jedinou obětí, má rád vše a všechny pod svou kontrolou…
Já prostě tyhle šílené devastační vztahy fakt doporučuju ukončit. Tu se pak pár příběhů točí, že to i šlo nakonec kvůli vnoučatům, ale co ty matky-babičky říkají těm vnoučatům do hlavy, to já bych teda neriskovala…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
obet.stalkingu
2.4.25 23:00
Toxický rodič, no. Tady se nedá téměř radit, protože to je neřešitelné. Ale zkusil bych být trošku manipulátor, říkat to, co chce slyšet, ale tak, abys nebyla moc vtahovaná do těch problémů a řečí. Projevit účast, politovat, protože tohle ona chce, ale zároveň si držet odstup a odvádět řeč jinam, říkat, že už musíš jít, končit hovor apod. Těmhle lidem nejde o věcnost, řešení, ale právě o to postěžování si, tak může fungovat, že jí to dáš, ale proto, abys ty měla pokoj a neřešila to tím normálním, věcným způsobem. Nikdy toho člověka nepředěláš, on nepochopí, že je chyba na jeho straně a chová se příšerně. Ne vždycky to asi půjde, ale může to pomoci a časem zjistíš, že to je efektivní a naučíš se v tom chodit lépe. Jsou děti, co tohle zvládnou velmi rychle a pak to toxickým rodičům dávají a ten vztah mají „dobrý“. Sice není vůbec hluboký, ale jak spolu manipulují navzájem, tak to prostě funguje a to dítě je dokonce u rodiče oblíbené.
Vykašli se na věcnost, podstatu, pravdu, spravedlnost, přistup na tu hru, aby ona dostala to, co chce, a tys u toho netrpěla.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
2.4.25 23:54
@Anonymní píše: Více
Je to, jako bys mluvila o mé mámě. Měla jsem to celý život stejný. A naprosto chápu, v jaké jsi situaci. Kdo to neprožil, ten to nepochopí. Co na to říct. Můžeš utéct, ale hned. Až budou mít rodiče takové zdravotní potíže, že by je tvůj odchod za.bil, pak už bys neodešla. Druhá varianta je, že se vymezíš. Prostě přestaneš brát ohledy a když se rozjede, práskneš jí telefonem, nebo jí vyhodíš z bytu. Já jednou musela oba rodiče z bytu vyhodit, bylo to hrozné, ale otevřela jsem fakt dveře a zařvala: A ven, vypadněte ven a hned. Bylo mi to líto, ale jiná možnost už fakt nebyla. Ale hele, chvíli byli namíchlí a pak je to přešlo. Trochu se pak krotili, tak se zas chvíli dalo komunikovat. Rozhodně si nenech dupat po hlavě. Jo a nečekej, že něco pochopí. Takoví lidé si žádnou chybu nepřipouští, uznávají jen mocenskou a fyzickou převahu, prostě musíš zahodit strach.
- Citovat
- Upravit
obet.stalkingu
3.4.25 00:01
@Anonymní píše: Více
V podstatě přistoupit na konflikt. Což nic nevyřeší, spíš naopak. Ono to není buď, anebo, je to škála a je tam víc proměnných. Vymezit se, to je v pořádku, ale pokud to je vymezení pro uklidnění nebo pro eskalaci, to může dělat rozdíl v tom, jaký ten vztah bude jak bude zakdlatelka trpět. Protože o to tady jde. Ne o nějaké vyřešení, spravedlnost, ale o to, aby se ten, kdo tímhle trpí, trápil co nejméně a měl pokud možno klid. A to může jít přes to, o čem jsem psal. Kdo nemá tu manipulaci v krvi, tak to bude pro něj extrémně těžké, ale i tak by se o to pokusit mohl. Být o krok napřed není s toxickými lidmi typu popsaného výše zas tak složité, jde jen o to provedení a o to jít proti vlastním principům.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
3.4.25 00:54
Děkuju moc za rady a všechny příspěvky. Všechny si čtu a přemýšlím… Moje máma je zvláštní člověk, řekla bych jako člověk s dvojí osobností.
Jedna její čast je ta, která mi občas a nebylo to ojediněle opravdu to občas bylo a je i teď říká, jak mě má moc ráda, jak jak je na mě pyšná kdo ze mě vyrostl, co by si beze mě počala, dokáže opěvovat mé pozitivní vlastnosti a tak… Bez ironie. (Nevím, jak to bylo v dětství přiznam se, že tam mi naskakují spíš samá negativa. Myslím, že to tak ale bylo občas i v dětství s tou pochvalou). Je i období, kdy je relativní klid, pohoda (myslím mezi námi) a i třeba návštěvy či telefonáty jsou fajn a v pohodě. Zároveň potřebuje, abych ji utěšovala a naslouchala ohledně táty a pak je to v pohodě.
U nich jsou hádky tak 1 do týdne někdy i víc a prostě i když se vysloveně neštěkají, tak komunikují divně a chladně. Pdoto už celé roky nerada jezdím domu, hlsvně sama. Když ale přeteče pohár což je třeba jednou za 2 měsíce a já začnu klást odpor. Napřiklad odmítnu volat tátovi a něco mu vyřizovat místo ní. Nebo prostě mě vytočí to její stěžování si a dopálí mě třeba, jak se k němu chová (komanduje, peskuje, musí to být přesně podle ní) a tu jí něco řeknu, odpovím něco co poukáže na její chybu, že ona je v neprávu nebo se táty nepřímo zastanu… Nastane viz výše. Chytne vztek a jede, řve vyčítá, předhazujea bere to tak, že ji zrazuju. Pokud je ta hádka nějaká velkolepá nebo se echt urazí. Je schopna se třeba 3 dny neozvat a pak právě zničeho nic volá a urputně vyžaduje, abych v nejbližších dnech, nejlépe zítra jela domu „si to vyříkat“. No a doma žadá vysvětlení, převrací věci k obrazu svému, aby z toho vyšla dobře ona a v podstatě nepřímo se mě snaží vmanipulovat k tomu, abych souhlasila, že ona za nic nemůže, protože buď je na vině táta nebo jsem něco povedla já a proto mě seřvala.
Takže jednou nahoře a jednou dole. Ale i když je to období „na hoře“ a já jsem za něj ráda příjde, pak stejně přijde ona ťafka. Tohle pak zabroky udělalo to, že ani její hezké komentáře ve mě nevyvolávají pozitivní emoce, upřimnou radost a nechytnou za srdce. Prostě si je jen tak vyposlechnu a možná i když je v tu chvíli myslí dobře, mě to nepotěší, nezahřejí.
No a za ty roky těch eksapád a taky čím víc si uvědomuju, že alespoň tátu fakt psychicky týrá. Tak mě to dopaluje jaká je. Taky jsem horzně unavená dělat smírčího soudce a to jak se mě neustále snaží přesvědčit, že ona je svatá, má pravdu a tak.. A nechci se celý život podřizovat…
Naštěstí do života s přítelem mi nikdy nekecala, jeho má opravdu v oblibě. A nikdy neřikala nic špatného. Vlastně i ty návštěvy s přítelem u nich doma nebo u nás byly vždy moc fajn. Tam se máma vždy chovala hezky i k tátovi (takové to, že před lidmi to přece musí vypadat). Proto jsem i vždy byla za ty návštěvy moc rádá a odjížděla fakt pozitivně nabitá. Bohužel se všichni společne vídáme jen pár krát do roka (Vánoce, Velikonoce, narozneniny, sem tam nějaká káva či grilování) Párkràt do roka protože je těžke s nimi něco domluvit, věčně buď nemají čas a nemůžou případně je doma atmosféra hluboko pod bodem mrazu a tak to nejde.
Možná proto jsem stále „nalomená“ a nejsem schopna si říct, že je to fakt na houno a k ničemu a razantně to utnout. 🙂
Sorry za elaborát. Jen mi tohle vypisování pomáhá si to taky utřídit v hlavě. 🙂
- Citovat
- Upravit
3.4.25 13:08
@Anonymní píše: Více
ty, ale to není narcistka ani omylem
ona je tak spíš trochu hysterka a emočně nestabilní
ale zas tak otřesná není, takových žen je spousta, co vyčítají a pak se chtějí usmiřovat (taky to někdy dělám)
odstup od ní určitě zanechat, ale po tomto vyjádření bych ji úplně neodstřihávala..
nešla by s tebou na terapii? zkus jí to nabídnout (možná se naštve, ale možná to zváží..)
potřebovala by nastavit zrcadlo
ale zas tak marná se mi nezdá na úplný no-contact, který je lepší v případech týrání…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
3.4.25 14:00
@Lucy75 píše: Více
Díky za komentář. Proto jsem měla potřebu napsat předchozí příspěvek, abych dokreslila celou situaci. Protože to právě není úplně jednoznačné, že by byla 100% času mrcha.
Já nevím. Popravdě mám teď v hlavě hrozný zmatek a vlastně jsem v tuhle chvíli úplně vyčerpaná pořád řešit jejich vztah, pořád se jí omlouvat, když se naštve a rozčílí. Ano, nejspíš by možná pomohlo tvrdé nastavení hranic, vyprdnout se na to co se děje doma, ignorovat to, nemít jí to za zlé (vlastně je pravda, že i táta si nikdy nenastavil hranice, nebojoval za sebe). Teď citím že potřebuji klid, vzdálit se od nich a i od ní. Prostě mě i vadí jak někdy volá párkrát za den, aby si pokecala o kravinách. Mě by bohatě stačilo si zavolat jednou za pár dní. Ona se strašně teď vzhlédla v ezo věcech. Kolikrát mi vykládá x minut do telefonu všechny ty věci, radí že bych měla kytky zalévat tehdy a tehdy, že teď je tahle fáze měsíce, že bych měla zkusit ten a ten rituál a že bych měla jíst ty a ty potraviny, protože jsou dobré na to a na to. Mě to ale vůbec nezajímá a nechci to kolikrát poslouchat. Jasně asi by se stačilo fakt vymezit. To jsem díky dětství nikdy neuměla a limitoval mě onen strach, co nastane. O to se teď snažím a učím se. Už se z její kritiky tolik nehnoutím jako kdysi. Smířila jsem se i s tím, že nikdy pro ni nebudu dost dobrá. Jen je to teď moc těžké. Ono když jedu na návštěvu k nim, tak se necítím dobře v tom bytě, není mi příjemné jak spolu komunikují a jak je na něj někdy zlá. Ne vždy, ale je. Když začne vyvádět na mě nebo na tátu ochromí mě strach a úzkost, sevře mě to celou…
O návštěvě psychologa jsme už mluvily párkrát. Kdysi jsem jí říkala ať tam jde a řeší jejich vztah. (To mi bylo lehce přeš 20cet) Odmítla, protože nebude nic vykládat cizím lidem a za druhé všechno špatné dělá táta. A kdyby měla jít kvůli mě, tak nejspíš řekne, že ona nic špatně nedělá, v ní problém není a za všechno může jejich soužití s tátou, protože ten ji rozhodí, vytočí a ona pak chudák reaguje takhle. Nikdy v ničem nebyla chyba na její straně. No a myslím, že i u psycholožky když ta začne něco říkat a upozorňovat ji na chyby, tak se nasere, vytočí, řekne že někdo cizí ji nebude komandovat a poučovat a bude šmitec se sezeními. Takhle na kritiku a upozornění reaguje vždycky u všech.
Nejspíš jí asi neodstřihnu úplně a navždy… Jen potřebuji teď určitě omezit kontakt, odpoutat se od jejich soužití a promyslet si co dál. Ono když jedu na návštěvu k nim, tak se necítím dobře v tom bytě, není mi příjemné jak spolu komunikují a jak je a něj někdy zlá. A třeba i díky terapiím si dokážu nastavit hranice a hlavně třeba i přijdu na to, jak s nima dál. Zoufalost za ty roky ale u mě je, proto ten příspěvek. 😔
Zítra jedu domu říct, jak se věci mají a že teď potřebuji od nich klid a pokoj. Uvidime jak to celé dopadne a obecně jak se to v následujících celé vyvine. 🙂
- Citovat
- Upravit
3.4.25 14:11
@Anonymní píše: Více
jasnýjá myslím, že na to jdeš dobře, nekonfliktně, empaticky
určitě zvyš odstup a časem uvidíš
tu terapii jí přesto nabídni
třeba když ji baví ezo-věci, mohly byste spolu zajít třeba „ze srandy“ ke kartářce nebo prostě někam mimo oficiální síť, ony jsou to obvykle taky „psycholožky z lidu“ a tak trochu podvodnice, ale mohlo by to přinést vhled na váš vztah jí přijatelným způsobem…
JOOO holka, a na fáze měsíce mi nesahej, zkus si někdy půst v Novoluní a za Úplňku a uvidíš, jaký to je mazec.. Měsíc není ezo, Měsíc je faktické vesmírné těleso, které ovlivňuje například příliv a odliv - takovou má sílu, takže v tohle si mamku klidně vyslechni, asi má na stole stejný kalendář jako já Krásná paní 
fáze měsíce fakt není nic ezo, je to příroda a určitý vliv to má, takže v tomhle mám k tvé máti já osobně i sympatie 
a ty, než to odsoudíš, si zkus o tom něco přečíst - fakt to není ani astrologie ani žádné šarlatánství.. prostě fáze měsíce jsou jasné..
Mrkni zde : https://magazin.biooo.cz/…nase-zdravi/
Možná nebudeš věřit, ale já asi 20let menstruovala prostě fakt za Úplňku řekneš - no, zrovna to tak vyšlo, ale byly tam u mne různé operace, SP, zdravotní komplikace - a vždy se to zas vrátilo.. nemusíme odmítat hned vše, čemu nerozumíme..)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
3.4.25 15:40
@Lucy75 píše: Více
Ježíš… Ale nebudeš mi dělat mámu, že ne 😁 Já to nikomu neberu, každý si věří čemu chce a když to někomu vyhovuje proč ne. Jenže u mě už je to o tom, že na tyhle věci nejsem a mám pocit, že na mě tlačí a cpe mi to. Vís, jak to myslím, pak se člověk zabejčí a už tuplem nechce nic zkoušet něčemu naslouchat. Nevím, co máš třeba ty za tobě vzdálená témama, ale dejme tomu, že by to třeba byla kosmetika. A pak si představ, že by ti někdo dost často dlouhé minuty i desítky minut vykládal na co je který krém dobrý, jaký máš použivat ráno, jaký večer, diktoval ti recept na skvělý domácí krém a dával přednášky o tom, jak se máš starat o svoji pleť a jak se líčit a atd… Jako jo, poslechneš si to. Jen když je to dost často a člověk ještě říká, jaká škoda že to neděláš, že si neuvědomuješ jak je to důležité a tak… Tak tě to se*re 😁 A popravdě když mi třeba něco říká cizí člověk, tak ho vyslechnu spíš než mámu. Tam právě hned naskočí averze.
Jinak Krásnou paní znám. Kupovala jsem mamce občas k Vánocům. 🙂 Ona se ještě pak hodně léčí různými kameny, pije šungitovou vodu, pak nějakou živou vodu. Furt čte co správně jíst a jak jíst a kdy jíst. A taky má různé rituály na přitáhnutí pěněz, pozitivní energie, očištění bytu od negativní energie. 😀 Jako nevysmívám se fakt ne. Jen víš já jsem tak trochu pragmatik, racionalista a hlavně věřím medicíně. Tak když mi něco je, tak jdu k doktorovi a poslouchám co řekne, léčit se doma kameny a stravou to fakt ne. 
No každý jsme nějaký. Ale ať mi to proboha necpe.
Děkuju za podporu. Víš nikdy jsem v životě nechtěla spadnout do role celoživotní oběti (tak jak to třeba má máma) a pak se jen litovat, brečet nad životem a nedej bůh jednou být taky zlá a zapšklá a jednat třeba stejně se svými dětmi a manželem. Už před lety jsem se částečně vyhrabala z šileně nízkého sebevědomí, pocitu zbytečnosti a úvah, že můj život nemá smysl a že jsme k ničemu (Pramenilo to z dětství a z toho, že ta rodina nebyla stabilně milující, klidná a láskyplná).
Pak přišel první opravdu vážný vztah (ten současný) a taky dost problémů v něm často diky mému „chování“ zraněného, ublíženého dítěte, které kope kolem sebe a neumí respektovat jiné. Tak po letech se zas učím věci dělat jinak, lepé a porozumět sobě, svým emocím nechat je vždy vyhrát. Vlastně když to píšu je mi opět hrozně smutno a do pláče. Věřím, že snad jednou se vše zahojí a bude líp. 🙂
- Citovat
- Upravit
Anonymní
3.4.25 15:49
@Kralikcek píše: Více
Bobužel nemám. Jsem jedináček. O to to je horší. A nemám nemame ani moc širší rodinu se kterou by to šlo probrat. Takže jsem na vše sama. 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
3.4.25 15:59
@obet.stalkingu píše: Více
Možná jo. Začínám si taky říkat, jestli můj boj za spravedlnost. A za to, že tohle si přece nemůže dovolit k tomu tátovi ve finále stojí síly jen mě. Táta nevidí, že je týraný, ušlapovaný, že s ní máma oře. On podlehne manipulaci, nechá si vymluvit díru do hlavy a pak si sype popel na hlavu. A jestě mě pak stejně „nutí“ se mámě omlouvat a byť s ní za dobře. Můj boj je tedy možná zbytečný. Jak ale nepodlehnout pocitům, že jsem slaboch, nebo spíš pocitům, že když nebráním někoho komu je ubližováno a kdo je „slabší“ a když mlčím, tak vlastně jako bych to tolerovala, souhlasila s tím a nic proto neudělala. To je můj vnitřní boj, proto se za něj asi hloupě deru 
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
