Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Zkus se snažit vysvětlit proč na to nesmí sahat místo bití.. nebo odvézt pozornost jinam. Pak nebudou tolik brečet.
Mě pomohla tato knížka - http://knihy.cpress.cz/…ouchaly.html
Mám kluky stejně starý, neposlouchají - opravdu otřesné období vzdoru, řeknu nešahat, nebrat, pak od činnosti odnesu…hlavně mladší prostě neposlechne…jo, když už se fakt nas…, tak jedna přilítne, je jim to ale jedno, vůbec nemají žádný pud, jednou se spálí, spadnou, bolí je to, po druhý to udělají klidně do minuty znovu
…je to šílený, věkem se to lepší, ale důslednost je zásadní, ono je to časem přestane bavit…Ano, taky občas to ne nedodržím, nebo jakoby převedu, že jako ano, můžou.
Ano, chtějí si věci vyřvat, ale rozmazlenost to není, dělají to všechny děti tohoto věku. Je potřeba to mít na paměti a nepovolit jim. Ideálně v klidu (což je někdy sakra těžký). Rozmazlenost to bude, až když ti to budou dělat v deseti letech.
Že jim něco řekneš 2× a stejně to udělají, je taky normální. Ale nevzdávej to, snaž se v klidu trvat si na svém. Oni se pak naučí, co můžou a co ne. Ale třeba až za několik let
. Takže neházej flintu do žita a vydrž!
Že takto malým dětem řekneš „teď ne, až později“ a ony brečí, je taky normální. Nemají ještě pojem o čase a „později“ je pro ně totéž co „nikdy“. Je to k vzteku, ale to prostě pochopí až s věkem.
Jinak k té důslednosti. Naše děcka jsou třeba vycvičený, že se můžou podívat na Večerníček a na 1 pohádku po něm. Pak se vypíná. Protože to tak děláme opravdu v podstatě denně, tak je to většinou v klidu a děcka se nějak nesnaží protestovat - vědí, že by to nemělo cenu. Maximálně si povzdechnou „ách jó, to jsem chtěla vidět“.
Edit: máme děti 6 a 4, takže jen kousek před váma. Ale už je v mnoha oblastech vidět pokrok ![]()
Příspěvek upraven 12.09.16 v 09:09
@Anonymní píše:
Ahoj mám takový dotaz, mám dvě děti jednomu 4 roky a druhému 2 roky, jsou dost uplakaný-řeknu že se na tohle nešahá, napomenu 2×, a stejnak na to sáhne- dostane jednu přes zadek a řve, proč neposlechne? řeknu že se třeba ted něco dělat nebude až třeba dýl- a je pláč, hodně reagují pláčem-jako by si to chtěli vyřvat, je to rozmazlenost? nejspíš ano? poraďte, a ještě druhá věc, vím že nejsem dokonalá matka, ale snažím se s dětmi domlouvat- ohledně čiností, apod. a vše vysvětlit, vím že kolikrát se mi stane že řeknu ne- a pak to nedodržímjak se v tomhle zdokonalit? v některých věcech jsem rozhodná-že když řeknu ne tak ne, ale jak v čem
jak se zlepšit?
![]()
DÍK
A napadlo te s nimi vice komunikovat? Misto,,nesahejte na to" říct,,nechci abys na to sahal, je to křehké a muze se to rozbit. Zvládneš to?" A dal s nimi mluv. Kdyz neposlechnou, misto dávání na zadek se zeptat proc neposlechli, a ze se ti to nelíbí, pripadne,,trest" jako ze tak a jdeme z hřiště domu. Uplne v klidu. Dítko nesmí mít pocit prevah, je to hrozne těžký ale snažit se nerozčilovat a bez emocí vysvětlovat. A hlavní věc, kdyz uz neco řeknes ze bude/nebude, neustoupit. Trvat na svém, i kdyby mela byt hodinová scéna. Proste jsi řekla a oni s tim nic nenadelaji. Preji hodne zdaru, jsou to nervy ![]()
@Marie432875 píše:
A napadlo te s nimi vice komunikovat? Misto,,nesahejte na to" říct,,nechci abys na to sahal, je to křehké a muze se to rozbit. Zvládneš to?"
Tenhle přístup je dnes takový hodně doporučovaný, ale myslíš, že dvouleťák to fakt pochopí? To chce jednoduché instrukce
případně ještě navíc dát věc z dosahu.
Jinak souhlasím s tím, že jako trest je vhodné třeba odejít z hřiště a být naprosto bez emocí. Což přiznávám, že to druhé mi dává hodně zabrat a ne vždy se mi to daří, i když to vím ![]()
@iila píše:
Tenhle přístup je dnes takový hodně doporučovaný, ale myslíš, že dvouleťák to fakt pochopí? To chce jednoduché instrukcepřípadně ještě navíc dát věc z dosahu.
Jinak souhlasím s tím, že jako trest je vhodné třeba odejít z hřiště a být naprosto bez emocí. Což přiznávám, že to druhé mi dává hodně zabrat a ne vždy se mi to daří, i když to vím
je pravda, že to „povídání " ti malí moc nechápou… ale ngativní a pozitivní postoj ano - takže bych neříkala "neber to“, " nesahej na to", nech to být" ale - tohle NE - poj´d uděláme to a to… krátce NE a hned zaujmout jinde. Ovšem ne vždy to bude fungovat a chce to hlavně KLID A ROZHODNOST RODIČE.
@iila píše:
Tenhle přístup je dnes takový hodně doporučovaný, ale myslíš, že dvouleťák to fakt pochopí? To chce jednoduché instrukcepřípadně ještě navíc dát věc z dosahu.
Jinak souhlasím s tím, že jako trest je vhodné třeba odejít z hřiště a být naprosto bez emocí. Což přiznávám, že to druhé mi dává hodně zabrat a ne vždy se mi to daří, i když to vím
Vubec nevim co je dnes doporucovane, jen vím co dobre funguje a ma smysl. A ano, kazde dite to pochopí-některé driv, některé později. I svému sotva devíti měsíčnímu synovi vysvětluji co ano a proc a co ne a proc ne. Ted vnímá mozna tak můj hlas a intonaci, ale to neni důvod to nedělat. Jednou mu to naskočí. ![]()
@3HE Ano, rodič má být klidný a rozhodný. Je taky pravda, že se často říká - nebýt negativní, příkazy a instrukce se mají formulovat pozitivně. Tzn. místo „nešlapej do tý louže!“ říct „louži obejdeme“, místo „nešahej na tu troubu“ říct „trouba pálí, dáme ručičky pryč“, prostě říct, co chceme, aby dítě dělalo. To funguje celkem dobře, i když někdy je těžké tu pozitivní formulaci vymyslet. A funguje to prý proto, že tím, co říkáme, dítě navádíme. Prý nevnímá to „ne“ a slyší „šlapej do tý louže“ a „šahej na tu troubu“.
@Marie432875 No tak jako jo, neříkám, že se nemá vysvětlovat, ale je potřeba složitost vysvětlení přizpůsobit věku dítěte. Někdy podle mě nemá cenu žádné vysvětlování. Ale tak jako každá to děláme, jak se nám to zdá nejlepší, že.
A proč by si dítě nesmělo dupnout do kaluže? kdypak si toho užije než v době, kdy je malé? neznám nic tak zajímavého - tedy znám, když jsme byli malí, tak na jedné cestě byl strašně jemný prach a když do něj napršelo, tak z toho bylo takové teplé blátíčko. A šlápnout do toho bosou nohou - paráda. Doted si to pamatuju. Boží.
@inkakřivák Zda dítě smí či nesmí do louže, to ať si každý rodič přebere sám. Nicméně teda ty kaluže, co popisuješ… přemýšlím, jestli mně se někdy něco takového poštěstilo. Možná kdysi dávno u babičky, v krajích, kde lišky dávaly dobrou noc. Mým dětem teda rozhodně ne, když mluvím o kaluži, tak mám na mysli situaci, kdy prší, příp. je po dešti, často třeba i zima. Bosou nohu smočit v louži, k tomu ještě příležitost neměly. Nicméně teda mám s nima dohodu, že do louže se smí jen v gumákách (ovšem neskákat a necákat na ostatní) a pokud mají normální boty, tak musejí obcházet. Fakt nepotřebuju dva dny sušit boty nebo aby byly další týden nemocné. Holt daň moderní doby…
No tak budeš sušit boty, nemusí se ti dítě hnedka nastydnout. Však se v tom nebude koupat, ne? A za tu radu to stojí. děti se musí seznamovat se světem a s radostmi - a co je krásnějšího než si dupnout do kaluže. taky jsme to dělali, v létě bosí, na podzim a na jaře v botách. Anebo v zimě skočit do nahrnutého sněhu, až se nalezl do bot horem, namrzl na punčocháče - to pak byla jo zima na nohy. Ale to všechno patří k životu, ne?
Připadá mi, že ty dnešní děti jsou ochuzeny o spoustu věcí, a jenom kvůli tomu, že jsou rodiče úzkostliví. A nemyslete si, i naši rodiče museli do práce, takže by nebyli nadšení z nemoci. Ale jedna kaluž ještě chřipku nedělá.
A dodatek - často jsem si v šimla, jak tu děvčata vzpomínají na prázdniny u babičky - na tu volnost, zážitky, jak směly chodit později spát, jak lítali celé dny po ven ku, jak babička vyvářela samé dobroty, jak jim občas prominula i to umývání třeba, jak mívala doma pokaždé něco dobrého, jak je vláčela po výletech se zmrzlinou - a pak se dočtu, proč nedávají děti k babičkám - neuhlídala by je a děcka by lítaly kdovíkde, vařila by nezdravě, kupovala samé hnusné nezdravé sladkosti, neuhlídala by hygienu, děcka by chodily spát kdovíkdy a ještě by čučely na TV - no a přitom tohle jsou přece prázdniny, ne? I to semtam rozbité koleno, šitá hlava, roztrhané tepláky a promáčené boty.
Ahoj mám takový dotaz, mám dvě děti jednomu 4 roky a druhému 2 roky, jsou dost uplakaný-řeknu že se na tohle nešahá, napomenu 2×, a stejnak na to sáhne- dostane jednu přes zadek a řve, proč neposlechne? řeknu že se třeba ted něco dělat nebude až třeba dýl- a je pláč, hodně reagují pláčem-jako by si to chtěli vyřvat, je to rozmazlenost? nejspíš ano? poraďte, a ještě druhá věc, vím že nejsem dokonalá matka, ale snažím se s dětmi domlouvat- ohledně čiností, apod. a vše vysvětlit, vím že kolikrát se mi stane že řeknu ne- a pak to nedodržím
jak se v tomhle zdokonalit? v některých věcech jsem rozhodná-že když řeknu ne tak ne, ale jak v čem
jak se zlepšit?
DÍK 