Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Jednička až dvojka. Respektive má hračky, které se pořizovaly nebo dědily podle toho, co jsem měla v dětství já+něco navíc, co se mi líbilo, pak podle toho, co ho bavilo. Dost mě štvalo, že mi předhazovali, že náš malý ještě pořádně nemluví,(teď 22m) takže jsem si načetla, že je to spojeno s jemnou motorikou. Můžu říct, že náš malý má velice dobrou jemnou motoriku a stejně mluví jenom, když jde do tuhého
(pak dokáže odmlouvat i celou větou…). Knížku jsem nečetla. Synovi hodně čtu, zpívám mu, hraji na hudební nástroj. „Ladem“ ho nenechávám, ale zase učím, že třeba někdy musí počkat, až se dojí, že v rodině není sám a mohl by pochopit, že se neřídí vše podle něho. (kdy se půjde/nepůjde ven určuji já, své rozhodnutí vždy zdůvodňuji a on se může vztekat jak chce…)
Své děti učím tak nějak přirozeně, starší syn se o vše zajímá sám. Před dětmi jsem hlídávala chlapečka s dysfázií, kterého zajímalo jediné - jezdit s auty. Tak na radu logopedky měl sešity na procvičování motoriky, paměti atd. Učila jsem ho zvířátka, jejich mláďata…prostě věci kolem nás, které neznal. Měl 4 roky.
Tak cíleně jediné ze s mladším chodím na plavání, starší má kroužky, jinak se snažíme, aby se hýbali a neseděli na zadku (což se ne vždy daří). A jinak tak přirozeně, povídáme si, vysvětlujeme, čteme knížky, zpivame, hrajem si. Kolikrát na ně neni čas, takže se tak nějak zabavují sami ![]()
U nás jsou různá období, pětiletá dcera teď nejradeji hraje společenské hry a my vsichni se stridame a uz z toho máme unavený mozek
Pred tím intenzivně malovala. Osmileta dcera zase hodně čte. Posledni dobou rada vari a peče. Krouzky cca od peti, sesti let. Činnosti se mnou dělají podle zájmu, take na střídačku. Pokud nejeví zájem, nechavam je si hrát. Deti jsou všechny normálně se vyvíjející, takze nemusím neco rozvíjet cilene.
Tak nejak kombinovane, nacteneho toho mam dost, i kdyz zrovna Kiedronovou taky moc nemusim
, ale v praxi to pokulhava…treba na nejake radoby Montessori aktivity moje dite prevazne kasle, tak se s tim moc nenamaham, treba preleva vodu nebo presypava veci, pac ho to bavi, ale jinak moc ne…cteme, zpivame, povidame, chodime ven, vari se mnou (dava veci do hrnce, sype mouku…), vytira podlahu a tak…
Podle prirucky jsem s nim cvicila, kdyz byl malinky, kvuli nesymetrickemu vyvoji, mela jsem cviky od fyzioterapeuta, takze tam byla zdravotni indikace.
Druhá varianta, stejně je to nejprirozenejsi a nejefektivnějsi
Také druhá varianta, hodně času trávíme venku, kde roste jak dříví v lese
Jinak čteme knížky (občas), povídáme si, ukazujeme „kde je…“, vysvětluji mu věci, i když mi moc ještě nerozumí (ale nějak to kupodivu funguje). Hrajeme si s Duplem atp.
Viděla jsem, že pro děti tak cca od 2 let jsou krásné knížky s úkoly, tak ty pak pořídím.
Vzhledem k tomu, že syn aktuálně ignoruje jakékoliv mé pokusy, aby na něco ukázal, nebo něco udělal, nedejbože řekl (ačkoliv to umí, je to prostě lenoch), je to někdy docela náročné ![]()
@e008
myslím i, že druhé dítko rozvíjí to první ![]()
Jinak také spíše 2.varianta. Ale znám maminky, co to hrozně řeší a knihu od p. Kiedronove berou trochu jako bibli. Nikoho nesoudim, každý ať si vychovava dle svého uvážení. Mně se líbí, co píše zakladatelka- vysvětlování, malování, písničky… ![]()
Já jenom odpovídám na jeho otázky
4 roky… jo, ve dvou letech jsem taky všechno možné ukazovala, teď se sám zeptá na to, co ho zajímá. Kreslení, grafomotoriku atd řeší ve školce nebo si cokoli může vytáhnout doma, hruba motorika - chodí pěšky a jezdí na kole, jemná motorika - staví koleje a lego, pak pomáhá s úklidem, čteme a poslouchá mluvené slovo.
Nic cíleně.
Mám dvouleté a tříleté - cíleně rozvíjím pouze v případech, že:
a) mám pocit, že nějakým směrem zakrňuje (např. několik měsíců syn chtěl jen intenzivně malovat a prohlížet knížky, tak jsem se snažila cíleně ho donutit víc se hýbat a dělali jsme např. opičí dráhy apod.)
b) mám pocit, že ho nějaká oblast vyloženě zajímá a současná úroveň už mu je malá (např. když bude mít zájem o mořský svět a veškeré info v knížkách doma už bude znát, tak mu pořídím novou knížku nebo ukážu obrázky a videa na netu)
Jinak jsem hodně chtěla naučit děti samostatně si hrát, a jsem za to moc ráda. Tuhle jsem byla na takovém lesním hřišti a přišla tam maminka taky s tříletým synkem (vím o ní, že se synovi hodně věnuje a chodí s ním na několik kroužků, potkala jsem se s nimi i v čekárně u doktora, kde si s ním hezky četla a všechno mu ukazovala), a mě naprosto fascinovalo, že se jí syn zeptal „a co budeme dělat?“ - následně tam vedli debatu, ze které vzešlo, že syn čekal na povel, jestli má jít na houpačku nebo se klouzat. Tak jsem potom přemýšlela, jestli je tak moc poslušný, nebo je zvyklý mít fakt naplánovanou a plně prožitou každou minutu, že se pak v chaosu neorientuje.
Každopádně moje děti jsou aktuálně nejšťastnější, když spolu vymýšlíme blbiny (např. dneska jsme hráli Čáp ztratil čepičku, a když jsem najednou místo barvy řekla „měla barvu barvičku kyblíkovou“, tak se začaly řehtat jako blázni a syn hned vymýšlel barvičku stolovou, pupíkovou, bobíkovou, ouškovou, záclonovou… Tohle mi třeba u mých rodičů chybělo - věnovali se nám maximálně, rozvíjeli nás, podporovali, vždycky měli na všechno odpověď, ale nikdy s námi jen tak neblbnuli (záviděla jsem bratránkům, že mají rodiče, kteří na ně třeba bafnou ve skříni).
Někde jsem četla moc krásný článek o tom, jak děti strašně zahrnujeme „plastem“, mají plno bezva hraček a vlastně k nim nemaji žádný vztah, neumí si jich vážit. Naši dědové měli jednoho dřevěného koníka, se kterým prožili půl dětství a netroufnu si tvrdit, že by všichni nad 50 let byli mentálně či motoricky zaostalí, z dětství nic neměli apod. Tím chci říct, že ani sebelepší hračka dítě nenaučí tolik co reálný život…a tím se snažím taky řídit. Samozřejmě, líbí se mi třeba takové ty multifunkční hračky od Lamaze apod. ale všeho a mírou
a cíleně se snažím spíš nerušit v činnosti, když už nějaká naše dráče zaujme aspoň na pár sekund.
Máme už 4 kusy a prakticky nedělám nic, nejstarší už má svoje zájmy, za kterými si jde a ti ostatní se krásně učí navzájem, nejmladší mluví nejlíp ze všech v tom věku, řekla bych, že je i nejšikovnější, je to tím, že ji sourozenci školí. Jinak děti mám normální, docela dobře se učí a do ničeho je nenutím, ono to stejně nemá smysl.
@prejeta_zaba Neni to o plastu ale o tom množství hraček. Taky jsem to četla. Dnešní deti si nedovedou vytvorit k hracce citový vztah, protoze jich mají hodně.
@mystiq Můj názor je ten, že děti rozvíjí doopravdy právě ten „život“. A jde to úplně přirozeně a navíc to pak pro rodiče není na palici
Speciální aktivity bych řešila jen tehdy, když by bylo dítě v něčem znatelně pomalejší.
@Jorik81 ja prave moc nechápu, proc bychom mely,,učit si deti hrat"..,vždyť to je jedna z jejich základních přirozeností, není přeci potřeba je tomu učit…touha po vědění, novém, zkoumání, tvorba…to je přeci maximálně lidské.
@Tiger-lily hračky s camprdlikem
jo to jsi napsala hezky. Kdybych mela vybrat jedinou hračku pro dite, tak lego vede. Je to geniální hracka. a bavi i me a mého muze ![]()