Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Limi123 píše:
Holky, a proc je matka sedici na lavicce extrem? Pokud si dite hraje, je spokojene a neublizuje ostatnim, proc bych si nemohla sednout na lavicku a odpocivat?
Nemyslim to jako rypani, opravdu me to zajima.
Pritom kdyz matka sedi na dece a povida si s jinou maminkou, je to brano jako ok…?
Já myslím, že tím byla myšlena matka, která zírá do mobilu a netuší, že její dítě třeba mladšímu dítěti hodilo písek do očí nebo si bere z lavičky cizí pití.
Já taky zasahuju čím dál tím míň, občas vstanu a třeba si u mašinky zahrajeme na kupování a kontrolu jízdenek, ale jinak si sednu taky, ale snažím se monitorovat.
U nás taky druhý případ. Jinak největší objevy se vždycky konaly venku - louka, les. Cesta kolem louky o délce asi 500 metrů normálně trvala pár minut, bez kočáru jsme jí ale šli i hodinu
Támhle se podívat, tohle vyzkoušet, sednout si, tam klackem rejpat atd. ![]()
@mystiq Snažím se s dětmi žít tak, ale aby to nebylo úplně jen přežívání, ale aby to v sobě mělo taky trochu nějaký cíl a je to defacto nenásilné a přirozené rozvíjení (alespoň doufám).
Takže s dětmi volíme aktivity, aby jim to něco dalo. Místo plácání se doma okolo baráku nějaký sofistikovanější pohyb venku, návštěvy kulturních akcí pro děti, výlety, místo koukání na TV čtení, místo hraní na tabletu v autě audiopohádka nebo koukání po krajině a povídání, když skejsnou nemocní doma tak místo pouštení videoklipů na youtube pouštení dokumentárních filmů na NationalGeo, pokud dostávají hračky, tak aby to mělo nějakou edukativní hodnotu (nemusí mít 5× hračku Lamazee, 4 x hrací vec FisherPrice a 5 barbín), když omalovánky tak aby to nebyli transformers nebo spider man ale třeba dopravní prostředky/dinosauři/něco co dítě zajímá a není to úplná ptákoviny (samnozřejmě pokud dítě miluje Mášu a medvěda, tak jedny omalovánky s Mášou má taky). Plus jsou odmala zapojení do bežného chodu domácnosti a rodiny.
Nechci aby dopadli jako já s manželem (rodinných akcí a výletů bylo tak poskrovnu, že si de facto s manželem všechny pamatujeme, jinak se buď makalo na baráku/chalupě, nebo lelkovalo u televize). Ale zase nechci, aby dopadli jako děti příbuzných, kde se dětem sice věnovali, ale dopadlo to tak, že děti byly zavaleny tunou edukativních hraček a společenských her, od batolecího věku edukativní hry na PC/tabletu, tvoření dle návodů z maminkovských časopisů, ale z mého pohledu jsou děti prakticky nepoužitelné. A nejen prakticky, ale i společenky - na poslední rodinné oslavě jejich tatínka pozdravili hosty a pak seděli další dvě hodiny u společné tabule přilepení na telefonu. Na poznámku jednoho postaršího příbuzného, že by bylo možná vhodné, aby to odložili a trochu se zapojili do společenského dění příípadně si pohráli s dětmi (mýma) bylo jejich maminkou odpovězeno, že na těch telefonech mají logické hry, puzzle, křížovky a že se potřebují rozvíjet. ![]()
Ani tedy nemám ambice obrážet s dítětem 3-5 kroužků týdně, aby si nepřišlo v šesti letech zaostalé, že neumí anglicky, nemá klasickou taneční průpravku a našlápnuto na malého Jágra nebo druhého Wichterleho.
Na druhou stranu nutno podotknout, že dětem se na hřišti a doma tedy podle zde popisovaných měřítek věnujeme dost, neb první dítě pokud není zabaveno, tak v lepším případě obráželo lavičky a bavilo maminky, dožadovalo se svačin, v horším se sebralo a bylo schopné odkráčet s kýmkoliv kamkoliv. Navíc potřebuje extrémě sdílet, takže on opravdu potřebuje, aby ho někdo naučil být/hrát si sám. Lepší se to, ale fakt to není dítě, které posadím na písek nebo vypustím v pokoji s hračkami a on se sám nějak zabaví, aniž by trpěl. Mě fakt nebaví bagrovat hodinu písek na pískovišti, ale s ním to jinak nešlo.