Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Rozvod a zdravotní problém
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Anonymní
19.5.15 08:05
Ještě jednou se omlouvam za delku, ale jinak to vyličit nejde.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
19.5.15 08:14
Chápu tě. Skončila jsem s exmanželem ve stejném věku dětí jako ty v podstatě. Ještě to můžeš vzít zpátky, ale jen pokud by on změnil přístup a myšlení. Každý máte jiné představy, potřeby..jednou jste pár, rodina, takže s emusíte domluvit tak, aby se nikdo necítil moc zle. Naprosto chápu potřebu nebýt jen u dětí. Měla jsme to stejně, a taky to bylo špatně. Když jsem šla v 1 roce dítka poprvé večer ven, navíc na moje narozeniny, tak byly výčitky, dohled, navozování pocitu viny.. 
Chlap moc empatie nepobral co?
Osobně bych poradnu zkusila, my jsme chodili, pomohlo to projít tím obdobím a získala jsem nakonec jistotu, že opravdu ne. Ohledně vyrovnání se s tím to ale bylo moc dobře že jsme chodili.
Takhle malé děti si na rozdělení péče zvyknou, pokud to bude pravidelné. I ty tři dny jsou akorát.
My to prožíváme taky, teprve teď se rozestěhováváme (taky blízko), jenže děti už povyrostly a je to těžší.
Je toho na tebe moc, konec vztahu je nápor, ideály pryč, zklamání, pocit selhání..ještě nemoc k tomu a vy nejste teď v situaci, kdy by dokázal on být k tobě empatický. Zvlášť když mu to nešlo ani předtím.
Když to ustojíte, bude líp. Buď ráda že máš práci, můžeš se postavit na vlastní nohy, že se dokážete o dětech domluvit..Bývá to i horší.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
19.5.15 08:19
On ho nikdy nezmění, je neskutečně silná osobnost. do poradny hrozně chtěl a když jsem mu na ni kyvla konečně tak to nedotahl do konce a nikam nezavolal. Dvakrat jsem u něj našla i kondomy, ale nechce se mi věřit, že by mě podváděl. nějak prostě nechce
- Citovat
- Upravit
19.5.15 08:36
@Anonymní píše:
On ho nikdy nezmění, je neskutečně silná osobnost. do poradny hrozně chtěl a když jsem mu na ni kyvla konečně tak to nedotahl do konce a nikam nezavolal. Dvakrat jsem u něj našla i kondomy, ale nechce se mi věřit, že by mě podváděl. nějak prostě nechce
Kdovi. Ale pokud cítíš že už to spravit nejde, tak vydrz to období, ono se to srovná. Pokud si nebudete dělat naschvály, vyčítat, tak se situace časem srovná. Nebude to jako dřív, ale zvladnete to.
Taky jsem musela pochopit jeho osobnost a přiznat si, že se nezmění a že to nedokážu překousnout.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.5.15 08:40
Smutné. Nejsmutnější je, že jste se rozešli kvůli malichernostem z obou dvou stran. Ani nevím, co na to říct. Vinni jste oba dva stejným dílem. Nemáte si co vyčítat, jen to, že jste od sebe kvůli kravinám. Že jste měli očekávání, která nebyla nezbytná a přitom jste je druhému vyčítali, že jste ani jeden nechtěl dělat ústupky, že jste ani jeden nechtěl přijmout druhého.
Nevěř tomu, že by tě muž v tvé nemoci podpořil více, kdybyste byli spolu. Většina chlapů je takových. Jsou sobci a zbabělci, no 
Přeji ti brzké zotavení 
Podstatné je, že jsi stihla založit rodinu, byť se ti teď rozpadá. Držím pěsti
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.5.15 08:57
Zakladatelko, drž se. To jak se k tobě chová manžel nejde dlouhodobě vydržet. A vůbec se mi nelibi, jak ti neustále připomínal to co se tobě stalo. To dle mě dělá jen hulvát, ne partner, který tě má rád.
Je super, že chodíš k psychologovi, určitě ti pomůže a pomůže ti zpracovat tvé problémy a získat trochu sebevědomí. S tou rakovinou je mi to líto. Ale někde jsem četla, že pokud žena má problémy ve svých ženských orgánech (tj. děloha, pochva, prsa), tak to znamená zadupání svého ženství, prostě potlačování své ženskosti. Tak zkus na tom pracovat. Také rakovina z psychosomatického hlediska znamená: velká křivda, dlouhodový odpor a zášť, skryté tajemství či zármutek, který člověka vnitřně stravuje Tajená nenávist či pocit, že nic nemá smysl. Z tvého příspěvku mi to na to i trošku sedí.
Přji ti ať se dáš brzy dohromady a určitě nejsi špatná máma. Tím většinou chlap se snaží ženu deptat na tom nejcitlivějším místě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.5.15 09:23
@LadyLada píše:
Smutné. Nejsmutnější je, že jste se rozešli kvůli malichernostem z obou dvou stran.
promiň, ale ponižování druhého z partnerů není malichernost. zakladatelka už teď chodí k psychologovi, kde by skončila po dalších pár letech života s člověkem, který útočí na její mateřství a cíleně ho shazuje? ovšem obávám se, že pokud po rozvodu bude střídavá péče a chlap bydlet přes ulici, tak že ty útoky stejně nepřestanou, byť nejspíš nebudou tak intenzivní, jako při společné domácnosti
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.5.15 09:30
@LadyLada píše:
Smutné. Nejsmutnější je, že jste se rozešli kvůli malichernostem z obou dvou stran. Ani nevím, co na to říct. Vinni jste oba dva stejným dílem. Nemáte si co vyčítat, jen to, že jste od sebe kvůli kravinám. Že jste měli očekávání, která nebyla nezbytná a přitom jste je druhému vyčítali, že jste ani jeden nechtěl dělat ústupky, že jste ani jeden nechtěl přijmout druhého.Nevěř tomu, že by tě muž v tvé nemoci podpořil více, kdybyste byli spolu. Většina chlapů je takových. Jsou sobci a zbabělci, no
urážky typu - i fena má víc mateřského pudu než ty atd mi zrovna jako malichernost nepřijdou, připomínání toho, že je adoptovaná, hádky, manipulace, výčitky…to ti doopravdy přijde jako malichernost? 
dále píše že se za ním odstěhovala, změnila práci, omezila kontakt s přáteli, rodinou… to je málo ústupků z její strany?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.5.15 09:34
Promiň, ale tvůj teď už EX je opravdu primitiv. Je smutné, jak mizernou oporou ti byl. Věř, že ani v budoucnu by jsi šťastná nebyla. Muž, co ti připomíná tvoje nelehké dětství, ten, který naprosto ignoruje to, že jdeš na velkou operaci, která ovlivní tvůj další život…ten si tě nezaslouží. A holčičky budou šťastnější, pokud čas otupí hrany a vy spolu budete vycházet víc přirozeně (budou mít rodiče přes ulici..to je naprostá paráda..nebudou muset opustit známé prostředí, kamarády apod., když budou chtít jet za druhým rodičem). Když by jsi byla ve vztahu nešťastná a ponižovaná, holčičky by byli také nešťastné a navíc by si zvykly, že je normální, že chlap shazuje ženu a chová se jak hulvát
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
19.5.15 09:39
Jsem soudná a nerada bych, aby to vypadalo jako, že jen on děla vše špatné a ja jsem obět. Moje chyba byla ta, že jsem ustupovala a na vše kyvala, protože jsem ho milovala a nechtěla konflikty. Takže za čas bylo vše po jeho a nic po mém. Druhá věc, že jsem ukazala jak jsem soběstačná, jak se doakžu postarat o vše totalně sama. Ted se mi to vraci. Štvě mě, že jsem xlet čekala až přestane dělat v jinem městě a přestěhuje se do toho města kde ted bydlime, kde x let čekam až tu bude s nami. Marne x let dlouhe čekani. Jinak praci jsem nezměnila, jen vše nechala v Praze a přestěhovala se pryč jinam.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
19.5.15 09:42
A malichornosti..nevim ja si myslim, že je to podstatné, protože pochybuji o sobě ve všech oblastech. Mam pocit, že vše dělam špatně, děti blbě vychovávám. Psycholožka mi řekla, že jsem ztratila totalně seběvědomi. Ničí to mojí osobnost a pokub bych zustala bylo by to asi přes moji hrdost a to asi nechci.
Je to ale skvělý tata, dříve se nestaral, ted už jo.
- Citovat
- Upravit
19.5.15 12:09
@sagina @jdukolem Pravdu máte. Bude poněkud komplikovanější, to přiznávám. Jednoduché to s ním určitě není a nebude. Je to hulvát a sám nebude moc sebevědomej. Bude v něm malinkatá dušička, celá scvrklá strachy; proto je žárlivý. To plodí jeho agresi vůči partnerce a ve skutečnosti to je jeho „obrana“. Prostě se sám bojí. Byť to bylo hnusné, co řekl a k čemu ji přirovnal - je to projev jeho strachu. V žádném případě ho neobhajuji ani neomlouvám. Jen se tomu snažím porozumět. Ano, jsou i v našem století chlapi, kteří se budou cítit nejjistěji, když ta jejich nebude chodit do práce a jen se bude točit kolem dětí, plotny a jeho. (O tom, že to zase předurčuje řadu dalších problémů mluvit nechci.) Zakladatelka nastoupila do práce, on ztratil pocit jistoty, a proto byl na ni slovně zlý.
Pokud jsem hovořila o malichernostech, měla jsem na mysli to, že nemají, vyjma té komunikace a vzájemného pochopení, další funkční problémy. Že při oboustranné snaze, by to mohlo fungovat dál. On potřebuje mít pocit jistoty a oba vzájemné porozumění.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.5.15 12:24
@Anonymní píše:
A malichornosti..nevim ja si myslim, že je to podstatné, protože pochybuji o sobě ve všech oblastech. Mam pocit, že vše dělam špatně, děti blbě vychovávám. Psycholožka mi řekla, že jsem ztratila totalně seběvědomi. Ničí to mojí osobnost a pokub bych zustala bylo by to asi přes moji hrdost a to asi nechci.
Je to ale skvělý tata, dříve se nestaral, ted už jo.
Toho se obávám, že jsi tak trochu hrdopýšek, stejně jako tvůj muž.
Ničí tvé sebevědomí, aby tě mohl ovládat. Věřím, že není jednoduché se v takovém vztahu obhájit. On by to měl proto pochopit. Sice teď nebude chtít za žádnou cenu, protože pak by přiznal vinu, ale měl. Měl by tě respektovat jako partnerku i jako matku, což je i dílem na tobě. A ty by si zase měla respektovat jeho „strachy“ a na něm je, aby kvůli nim nelikvidoval vztah.
Prostě mě se ten váš vztah nezdá tak zkažený, aby nemohl fungovat dál. Samozřejmě za podmínky jistých korekcí. Co kdybys tu společnou poradnu iniciovala ty?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Krásné ráno, téma je pro mě citlivé a proto vkládám anonymně. Děkuji
Jsem vyčerpaná unavená. Mám dvě malé překrásné holčičky, přičemž starší bude tři a půl. S manželem máme již více jak 3/4 krizi, hádky, manipulace z jeho strany, neustale shazovaní viny jen na MĚ, neshody, výčitky. Není mi ještě ani třicet let. Manžela jsem poznala a neskutečně se do něj zamilovala, milovala jsem jej bezmezně udělala kvůli němu vše, od přestěhování do jiného města, opuštění přátel, svym zpusobem rodiny. Poté co se narodily holky tak to s nami šlo z kopce, pro manžela jsem nebyla asi nikdy dobrá, bud bylo málo napečeno, uklizeno, navařeno. Neustále nějaké výtky, pravděpodobně za to může přehnaná peče jeho matky o jeho osobu, do té doby než jsme spolu začali. Posledních pár měsících mi říka často, v klidu bez emocí, že jsem špatná máma, že by potom co jsem prožila v dětství (jsem adoptovaná, mama mě nechala na ulici v pěti letech, v sedmi adopce do nove rodiny) očekával, že se obětuji dětem a vše budu dělat jen pro ně. Miluji své dcery, ale nechci přestat žít, ráda zajdu na víno, bavi mě má práce, nechci jen běhat okolo něj, plotny a děti. Chci si ten život užít na plno. Do práce jsem, šla dřív, před necelým druhým rokem mladší dcery tj. 1 a 3/4. Bylo mi řečeno, že mu to připomina to jak mě má mama nechala na ulici. Myslel to, že jsem šla do práce a nezustala až do dvou let kdy mi končí RD. Do práce jsem šla z finančních důvodů a také proto, že dvě malé holky krátce po sobě mi daly zabrat a ja citila, že musim jinak se zblaznim. Jedna z věcí, která mi nejvíc ubližila je, že mi řekl, i fena či jiná zvířata mají větší mateřský pud jak ja. To bolí, sve holčičky miluji bezmezně a vše mě boli nejvíc pravě kvůli nim. Dohodli jsme se, že půjdeme od sebe ptž to nikam nevede. Vyštavovalo nas to oba. On chce střidavou peči, ja ne. Ale protože nechci, aby přišly o otce a vzhledem k pracovní době jsem mu na to kývla a zkusime to (budu bydlet přes ulici). Tahanice před soudem nedam. Budeme se střidat co tři dny, když nebudu ja v praci budu je mit, když nebude on v práci bude je mít on. Boli mě to beru to jako největší prohru svýho života, neni dne abych neprobrečela, mam pocit, že jsem dětem zkazila život. Je mi tak hrozně, že to snad nejde ani popsat.
Před 14 dny jsem se dozvěděla, že mam rakovinu dělohy v tom uplně prvnim stadiu. tudiž musim na odebrání dělohy. Boli to, ale ne tolik jako to, že jsem přišla o rodinu, že jsme selhali. Manžel potom co jsem mu to řekla, 5 minut na to si šel lehnout, otevřel si knížku, četl si a usnul. Složilo mě to. At jsme si co jsme si udělali, chovala jsem se k němu slušně a do dnešního dne se o něj starám, vařím mu, uklizim. Snažím se s nim vyjit. Citm vyčitky, že je to ma vina, tak asi proto. Nicměne před pár dny mi řekl, že at se nezlobím, ale že mě ted nemuže obejmout a pomoct mi a podpořit mě, protože to prostě co se stalo nejde hodit za hlavu, že se ze mě ted nezblázní. Myslela jsem si, že bysme si i přesto vše, v těžkých chvilich měli pomoct, i přesto, že jeden partner odchazi..(stěhuji se ja, vše mu nechavam.) Proč píšu, boli mě to hrozně a mam pocit, že bez něj bude život k ničemu. Že to nezvládnu. Že dělam chybu, že se to nesnažim zachranit, jenže jednou jsem se rozhodla a už to zpět vzit nechci. Jenže ta bolest a to, že děti budou vyrustat v rozvrácene rodině, je strašna. Se stěhovanim mi nepomohl, doladuji detaily už jen. A starší dceři to mam říct sama, on na to prý nema. CHodim k psychologovi. Promintě za sloh a chyby..Vše se opravdu stalo a děje, prosim o nezpochybnovani.