Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Prostě tě s rozchodem předběhl a ty to nemůžeš chroupnout. Bojovat nechceš, vyřešila jsi to milencem, manžel odchází, nechápu, co řešíš.
@Anonymní píše:
Ahoj holky, [… následuje zbytečných 38 řádků… ]
O co jde? Proč tady zbytečně vypisuješ? Řeš věci, které je třeba vyřešit: bydlení, péče o dítě, výživné, rozvod, rozdělení majetku.
@Anonymní píše:
Ahoj holky,Moc ráda bych se zeptala na nezaujatý názor. S manželem jsme spolu již skoro 10 let, poslední rok/rok a půl to dost skřípalo a já ve vztahu nebyla šťastná. Opakovaně jsem manžela upozorňovala, že šťastná nejsem a že je potřeba to řešit, že jsme na tenkém ledě. Řekla jsem zcela konkrétní věci, co mi vadí a co bych chtěla změnit. Vždy se ale z jeho strany zdálo, že vše ostatní je přednější, řešení problémů stále odkládal, byl náladový, měl dokonce občas sklony k agresivitě a zlosti, ale stále pro mě znamenal celý svět a život bez něj jsem si nedovedla představit, což jsem mu ale vždy říkala, že s ním chci být a že mě mrzí, že jsou nyní věci tak, jak jsou…
V září jsem nicméně poznala jiného může, který mi dal vše, co mi manžel nebyl schopný dát. Nejprve jsem to brala jako krátkodobý úlet bez závazků, jenže jsme se s milencem do sebe zamilovali a v podstatě jsme si řekli, že pokud by se věci vyvíjely tak, jako doposud, tak, že bychom spolu chtěli být. Já už teď popravdě beru milence, jako svého partnera a v posledních týdnech jsem se už v zásadě rozhodla, že manžela konfrontuji a půjdeme od sebe.
Dneska mi manžel sám od sebe řekl, že přemýšlel, že se mnou asi nechce být a že ode mě odejde. Byl zklamaný a smutný, když mi to říkal. Já se ani nesnažila protestovat, jen se zeptala na důvod, který mi ale nebyl schopný, ani ochotný říct. Máme spolu malé dítě a mě to celé mrzí. Jsem rozhodnutá, že se rozvedeme, ale strašně se bojím, jak bych případě odolala nějakému nátlaku, kdyby si to najednou manžel rozmyslel a začal třeba slibovat. Přeci jen jsem ho až doteď milovala a stále mi není lhostejný, máme spoustu společných zájmů, stejný pohled na život, jen už ho prostě nemiluji, jako partnera a budoucnost s ním už nechci…
Nevím, jak se přes to přenést, přestože jsem to nebyla já, kdo přišel s rozvodem, tak se cítím vinná. Na druhou stranu jsem ale problémy řešit chtěla, to mohu říct poctivě, bohužel však nikdy nedošlo byť jen k pokusu o jejich nápravu. Samozřejmě vidím řadu chyb i na své straně, ale to, co mi manžel vyčítá, je do určité míry mojí podstatou, nemyslím, že by to někomu škodilo a na rovinu, tyto věci měnit nechci.
Co se týče milence, tak budoucnost s ním si umím představit, z praktického hlediska k sobě máme blízko - profesně i názorově, děláme podobnou práci, myslím, že by byl i praktický do života - zkušený, zajištěný. Dítě by přijal za své, on sám má děti podobného věku z předešlého vztahu a nebyla by to překážka. A hlavně ho moc miluji, přeskočila prostě jiskra a jsme kompatibilní, fyzicky i duševně…
Děkuji všem, co to přečetli a děkuji za rady, jak se s tím vypořádat, hlavně s lítostí, kterou cítím k manželovi, přeci jen máme spoustu vzpomínek a prošli jsme spolu vším možným… Mám jakýsi vnitřní pocit, že bych ještě mohla bojovat, ale já už asi nechci…
Nechápu co řešíš
sama už sis zařídila život s jiným, tak se v tom nehrabej. Manžel to rozseknul, teď jde max o tvé ego, které je zřejmě dotčeno.
Já to nějak nechápu. Ty cítis lítost k manželovi, kterého podvadíš a chtěla jsi opustit?
Buď rada, ze s tím přišel sám a bude spolupracovat na rozvodu.
Mně se líbí, jak píšeš, že ty u sebe nic měnit nechceš, ale manžel ten se měnit měl. Našla sis milence, ale manžel se tě dotknul tím, že tě předběhl s rozvodem. Ty jsi zlatíčko. ![]()
Pochybuju, že na tebe bude nějaký nátlak ohledně návratu vyvíjený, s velkou pravděpodobností on už taky někoho má.
@Michelle_M píše:
Pochybuju, že na tebe bude nějaký nátlak ohledně návratu vyvíjený, s velkou pravděpodobností on už taky někoho má.
Taky si myslím.
Prosit Tě nebude, o to se neboj. Buď někoho má nebo ti přišel na Tvé zálety.
Zřejmě není co řešit, jenom ty praktické věci.
Ale docela jsi mě pobavila. S oním novým jsi necelé 4 měsíce a už teď víš, že přijme za své Tvoje dítě a bude Tvým životním partnerem. Jojo ![]()
@Lojzísek píše:
Prosit Tě nebude, o to se neboj. Buď někoho má nebo ti přišel na Tvé zálety.
Zřejmě není co řešit, jenom ty praktické věci.
Ale docela jsi mě pobavila. S oním novým jsi necelé 4 měsíce a už teď víš, že přijme za své Tvoje dítě a bude Tvým životním partnerem. Jojo
Se nedivím, rozum má v kalhotkách, tam to vždy vypadá růžově ![]()
@Michelle_M píše:
Pochybuju, že na tebe bude nějaký nátlak ohledně návratu vyvíjený, s velkou pravděpodobností on už taky někoho má.
Zní to tak, zvláště, když ten důvod nechce říci.
Vy to všichni nechápete, nebyla šťastná (rozuměj svrběla ji broskvička), tak si našla externistu, broskev ukecala mozek, že to, že externista nahradí partnera je dobrý nápad… Ale, v okamžiku, kdy současný partner má lkát a rozbíjet si čelo údery o zem z toho neštěstí, že jej ona opouští, přichází sám s návrhem rozchodu… TO ÚPLNĚ MĚNÍ SITUACI
ona chtěla být opouštějící, ne opuštěná ![]()
@Betty MacDonald píše:
Vy to všichni nechápete, nebyla šťastná (rozuměj svrběla ji broskvička), tak si našla externistu, broskev ukecala mozek, že to, že externista nahradí partnera je dobrý nápad… Ale, v okamžiku, kdy současný partner má lkát a rozbíjet si čelo údery o zem z toho neštěstí, že jej ona opouští, přichází sám s návrhem rozchodu… TO ÚPLNĚ MĚNÍ SITUACIona chtěla být opouštějící, ne opuštěná
Trošku jí vypálil rybník, no ![]()
@Betty MacDonald píše:
Vy to všichni nechápete, nebyla šťastná (rozuměj svrběla ji broskvička), tak si našla externistu, broskev ukecala mozek, že to, že externista nahradí partnera je dobrý nápad… Ale, v okamžiku, kdy současný partner má lkát a rozbíjet si čelo údery o zem z toho neštěstí, že jej ona opouští, přichází sám s návrhem rozchodu… TO ÚPLNĚ MĚNÍ SITUACIona chtěla být opouštějící, ne opuštěná
Ahoj holky,
Moc ráda bych se zeptala na nezaujatý názor. S manželem jsme spolu již skoro 10 let, poslední rok/rok a půl to dost skřípalo a já ve vztahu nebyla šťastná. Opakovaně jsem manžela upozorňovala, že šťastná nejsem a že je potřeba to řešit, že jsme na tenkém ledě. Řekla jsem zcela konkrétní věci, co mi vadí a co bych chtěla změnit. Vždy se ale z jeho strany zdálo, že vše ostatní je přednější, řešení problémů stále odkládal, byl náladový, měl dokonce občas sklony k agresivitě a zlosti, ale stále pro mě znamenal celý svět a život bez něj jsem si nedovedla představit, což jsem mu ale vždy říkala, že s ním chci být a že mě mrzí, že jsou nyní věci tak, jak jsou…
V září jsem nicméně poznala jiného může, který mi dal vše, co mi manžel nebyl schopný dát. Nejprve jsem to brala jako krátkodobý úlet bez závazků, jenže jsme se s milencem do sebe zamilovali a v podstatě jsme si řekli, že pokud by se věci vyvíjely tak, jako doposud, tak, že bychom spolu chtěli být. Já už teď popravdě beru milence, jako svého partnera a v posledních týdnech jsem se už v zásadě rozhodla, že manžela konfrontuji a půjdeme od sebe.
Dneska mi manžel sám od sebe řekl, že přemýšlel, že se mnou asi nechce být a že ode mě odejde. Byl zklamaný a smutný, když mi to říkal. Já se ani nesnažila protestovat, jen se zeptala na důvod, který mi ale nebyl schopný, ani ochotný říct. Máme spolu malé dítě a mě to celé mrzí. Jsem rozhodnutá, že se rozvedeme, ale strašně se bojím, jak bych případě odolala nějakému nátlaku, kdyby si to najednou manžel rozmyslel a začal třeba slibovat. Přeci jen jsem ho až doteď milovala a stále mi není lhostejný, máme spoustu společných zájmů, stejný pohled na život, jen už ho prostě nemiluji, jako partnera a budoucnost s ním už nechci…
Nevím, jak se přes to přenést, přestože jsem to nebyla já, kdo přišel s rozvodem, tak se cítím vinná. Na druhou stranu jsem ale problémy řešit chtěla, to mohu říct poctivě, bohužel však nikdy nedošlo byť jen k pokusu o jejich nápravu. Samozřejmě vidím řadu chyb i na své straně, ale to, co mi manžel vyčítá, je do určité míry mojí podstatou, nemyslím, že by to někomu škodilo a na rovinu, tyto věci měnit nechci.
Co se týče milence, tak budoucnost s ním si umím představit, z praktického hlediska k sobě máme blízko - profesně i názorově, děláme podobnou práci, myslím, že by byl i praktický do života - zkušený, zajištěný. Dítě by přijal za své, on sám má děti podobného věku z předešlého vztahu a nebyla by to překážka. A hlavně ho moc miluji, přeskočila prostě jiskra a jsme kompatibilní, fyzicky i duševně…
Děkuji všem, co to přečetli a děkuji za rady, jak se s tím vypořádat, hlavně s lítostí, kterou cítím k manželovi, přeci jen máme spoustu vzpomínek a prošli jsme spolu vším možným… Mám jakýsi vnitřní pocit, že bych ještě mohla bojovat, ale já už asi nechci…