Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Samota u ženy
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
5.11.23 13:46
To by chcelo nejaky ciel, za ktorym pojdes a kamarati sa obajvia po ceste. resp. ich ziskas pri tom, ako pojdes za tym cielom
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Prostě Vodnář
5.11.23 13:59
A to je přesně ten rozdíl mezi kamarádstvím a přátelstvím. Kamarádi zapomenou, přátelé zůstávají. Ale představte si, že na druhé straně někdo čeká, že se mu také ozvete? Dokud nezvednete telefon a nezavoláte, tak to nebudete vědět. Občas je prostě chyba v matrixu.
@Anonymní píše:
Ahoj,
Jsem mlada holka, je mi 24, bydlim rok s pritelem. Ale citim se hrozne sama. S kamarady se nestykam. Respektive uz spis zadne nemam. Mela jsem v rodnem meste, ale spisd pred par lety, kdyz jsme v 18ti chodili vecer ven apod. Nebo na kolejich vysoke, jenze ti uz maji taky vlastni zivoty. Pomerne pocituju ze jsem i uz dost zavisla na pritomnosti pritele. Mam zaroven rada kdyz jsem sama doma, ale spis jen chvili, pal uz mam z toho zase uzkosti. Jsem pratelska, rada se seznamuju. Chodim po praci do posilovny, ald je malinka, spis se s lidmi pozdravim, ale potrebovala bych takove vetsi pratelstvi. Nekoho k sobe. Uz jsem fakt zoufala. V praci mame opravdu maly kolektiv, hlavne jsem tam nejmladsi, takze zase to tolik nejde. Krom toho, pripadam si, ze kdybych se nekomu neozvala, sami nenapisou. Uz fakt nevim.. mate to nekdo podobne? Nebo nejakou radu?
- Citovat
- Upravit
5.11.23 14:20
Ahoj, mám to podobně, taky jsem mladá a s manželem jsme spolu 7 let, celou tu dobu je jen on můj nejlepší kamarád. 
Kamarádky se mi nějak taky postupně vytratily z života, každý si žije už své životy a úplně jinak. Hlavně už máme s manželem i dítě. Jsem celé dny sama, manžel pracuje i víkendy. Samota někdy je, ale zvykla jsem si. Ale celkově jsem spokojená. Má to i výhody. Občas se vidíme s rodinou a doma jsem si našla zábavu - pečení. Peču snad 5× do týdne. Když je hezky jdeme se synem na výlet. 
Snažila bych se hledat radost v tom, co máš. Než se narodil syn dělala jsem si doma umělé nehty. Najdi se v něčem, co tě udělá šťastnou. Jednou se ti i určitě v životě objeví někdo, s kým si dobře sedneš. Zatím bych se tím neubíjela. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj,
Jsem mlada holka, je mi 24, bydlim rok s pritelem. Ale citim se hrozne sama. S kamarady se nestykam. Respektive uz spis zadne nemam. Mela jsem v rodnem meste, ale spisd pred par lety, kdyz jsme v 18ti chodili vecer ven apod. Nebo na kolejich vysoke, jenze ti uz maji taky vlastni zivoty. Pomerne pocituju ze jsem i uz dost zavisla na pritomnosti pritele. Mam zaroven rada kdyz jsem sama doma, ale spis jen chvili, pal uz mam z toho zase uzkosti. Jsem pratelska, rada se seznamuju. Chodim po praci do posilovny, ald je malinka, spis se s lidmi pozdravim, ale potrebovala bych takove vetsi pratelstvi. Nekoho k sobe. Uz jsem fakt zoufala. V praci mame opravdu maly kolektiv, hlavne jsem tam nejmladsi, takze zase to tolik nejde. Krom toho, pripadam si, ze kdybych se nekomu neozvala, sami nenapisou. Uz fakt nevim.. mate to nekdo podobne? Nebo nejakou radu?