Scéna v obchodě aneb špatná výchova

lulje píše:

Andrejka__20 píše: Jak jsi psala…že chápeš že někomu můžou ulítnout nervy. Ty jsi třeba kliďas, tvé děti neplácáš, nehulákáš na ně atd atd. Závidím ani nevíš jak Já jsem totiž šílený rapl. Mírumilovný tvor, ale do jisté doby. Když vypěním, tak pořádně I když jsme hoodně trpěly na koliky s šíleným řevem ve dne v noci, a z malé roste nervák - tzn. chci to a hneeeeed a pokud to nebude, spustím ječák - až mě to překvapuje jak jsem někdy klidná. Nervy mi ruply asi 2× a to jsem mimi dala do postýlky a šla se vydýchat. Mám zatím malé miminko a po pravdě řečeno…později asi budu ta „plácavá“ maminka. (S vých. metodama tvé sousedky ale nesouhlasím). Jen jsem se chtěla zeptat…to dokola robátku vysvětluješ to nesmíš to nesmíš to nesmíš až do aleluja? Nebo jak to tedy máš když ani přes ručku neplácneš, téměř hlas nezvýšíš? Prosím neber to zle, ani mě tvůj názor vybočující z řady nepobouřil, jen se ptám

Tak do kliďase mám daleko Jen jsem prostě zjistila, že řvát na děcko nebo ho nedej Bože plácat atd. je kontraproduktivní. Na druhou stranu opravdu nejsem vyznavačkou dlouhého domlouvání. To jde třeba u toho tříletého, ale u ročního nebo dvouleťáka fakt nee Spíš pomáhá hrát divadlo, jak se trašně zlobím, důrazně to děcko napomenout (ale nedělat to 100× za den, protože pak si z toho už nic nedělá - nesnáším ukřičené matky ), chytit za ruku, dřepnout k němu a z očí do očí mu důrazně říct NE nebo TYTY, … já nevím…to záleží na situaci. Rozhodně ale trestám nebo teda spíš napomínám hlavně v případech, kdy jde opravdu o vážnou věc (když třeba náš malý leze na židli a odtud spouští mikrovlnku nebo když lomcuje se stojací lampou a hrozí, že mu padne na hlavu atd.) - pak fakt zvýším hlas a řeknu důrazné NE. Kdybych se ale stejně tak chovala celý den a pořád jen křičela NENENE za každou prkotinu (jako je třeba vyhazování lahvičky z kočárku apod.), tak z toho budem akorát tak všichni na nervy a výsledek bude bez efektu jako to plácání. Když nad tím tak uvažuju, tak asi nejde o to, jakým způsobem to dítě napomeneš, ale spíš jde o to, jak často a za co napomínáš. Už jsem viděla i rozčilovat se matku na roční dítě kvůli tomu, že si chtělo na písku hrát s jinou hračkou, než s tou, kterou mu matka určila apod. To pak jsou extrémy. A děti z těch uřvaných a uječených matek mají tak akorát pr*el. Stejně tak z těch, které plácají nebo přehnaně vysvětlují
Věřím tomu, že kdybych plácla své tříleté dceři, tak z toho bude tak v šoku, že se z toho půl roku nevzpamatuje. A taky věřím, že kdybych ji plácala od malička (jako některé matky tady, které tohle používají jako výchovnou metodu), tak si z toho dneska nebude vůůůbec nic dělat. Takže já fakt napomínám až v případě, kdy jde o život. Rozhodně nebudu v obchodě hysterčit, když mi dcko vyhodí hračku z kočáru. Prostě ji zvednu a už mu ji nedám nebo ho zabavím něčím jiným Řekla bych, že za spoustu nervů si můžou matky samy a na děti to jen svádí

Díky Ale trošku jsme poodešly od tématu… Takže suma sumárum každý to dělá jinak, každá maminka má své výchovné metody, kažé miminko je jiné. Proto: nemyslím si že by zakladatelka přestřelila, prostě tak „vychovává“. Jen pánovi je do toho šumák 

Andrejka__20 píše:

lulje píše:

Andrejka__20 píše: Jak jsi psala…že chápeš že někomu můžou ulítnout nervy. Ty jsi třeba kliďas, tvé děti neplácáš, nehulákáš na ně atd atd. Závidím ani nevíš jak Já jsem totiž šílený rapl. Mírumilovný tvor, ale do jisté doby. Když vypěním, tak pořádně I když jsme hoodně trpěly na koliky s šíleným řevem ve dne v noci, a z malé roste nervák - tzn. chci to a hneeeeed a pokud to nebude, spustím ječák - až mě to překvapuje jak jsem někdy klidná. Nervy mi ruply asi 2× a to jsem mimi dala do postýlky a šla se vydýchat. Mám zatím malé miminko a po pravdě řečeno…později asi budu ta „plácavá“ maminka. (S vých. metodama tvé sousedky ale nesouhlasím). Jen jsem se chtěla zeptat…to dokola robátku vysvětluješ to nesmíš to nesmíš to nesmíš až do aleluja? Nebo jak to tedy máš když ani přes ručku neplácneš, téměř hlas nezvýšíš? Prosím neber to zle, ani mě tvůj názor vybočující z řady nepobouřil, jen se ptám

Tak do kliďase mám daleko Jen jsem prostě zjistila, že řvát na děcko nebo ho nedej Bože plácat atd. je kontraproduktivní. Na druhou stranu opravdu nejsem vyznavačkou dlouhého domlouvání. To jde třeba u toho tříletého, ale u ročního nebo dvouleťáka fakt nee Spíš pomáhá hrát divadlo, jak se trašně zlobím, důrazně to děcko napomenout (ale nedělat to 100× za den, protože pak si z toho už nic nedělá - nesnáším ukřičené matky ), chytit za ruku, dřepnout k němu a z očí do očí mu důrazně říct NE nebo TYTY, … já nevím…to záleží na situaci. Rozhodně ale trestám nebo teda spíš napomínám hlavně v případech, kdy jde opravdu o vážnou věc (když třeba náš malý leze na židli a odtud spouští mikrovlnku nebo když lomcuje se stojací lampou a hrozí, že mu padne na hlavu atd.) - pak fakt zvýším hlas a řeknu důrazné NE. Kdybych se ale stejně tak chovala celý den a pořád jen křičela NENENE za každou prkotinu (jako je třeba vyhazování lahvičky z kočárku apod.), tak z toho budem akorát tak všichni na nervy a výsledek bude bez efektu jako to plácání. Když nad tím tak uvažuju, tak asi nejde o to, jakým způsobem to dítě napomeneš, ale spíš jde o to, jak často a za co napomínáš. Už jsem viděla i rozčilovat se matku na roční dítě kvůli tomu, že si chtělo na písku hrát s jinou hračkou, než s tou, kterou mu matka určila apod. To pak jsou extrémy. A děti z těch uřvaných a uječených matek mají tak akorát pr*el. Stejně tak z těch, které plácají nebo přehnaně vysvětlují
Věřím tomu, že kdybych plácla své tříleté dceři, tak z toho bude tak v šoku, že se z toho půl roku nevzpamatuje. A taky věřím, že kdybych ji plácala od malička (jako některé matky tady, které tohle používají jako výchovnou metodu), tak si z toho dneska nebude vůůůbec nic dělat. Takže já fakt napomínám až v případě, kdy jde o život. Rozhodně nebudu v obchodě hysterčit, když mi dcko vyhodí hračku z kočáru. Prostě ji zvednu a už mu ji nedám nebo ho zabavím něčím jiným Řekla bych, že za spoustu nervů si můžou matky samy a na děti to jen svádí

Díky Ale trošku jsme poodešly od tématu… Takže suma sumárum každý to dělá jinak, každá maminka má své výchovné metody, kažé miminko je jiné. Proto: nemyslím si že by zakladatelka přestřelila, prostě tak „vychovává“. Jen pánovi je do toho šumák

Přesně tak, já to neberu jako to, že mi ujeli nervy. Neujeli. Nejsem ani ta matka, která by na dítě řvala, to nesnáším a nebudu ani taková matka, že řeže dítě přes zadek za každý nesmysl. Prostě na nás plácnutí přes ruku zabírá a nemyslím si, že jsem kvůli tomu matka tyranka. Každá máme jinou výchovu a myslím si, že většina z nás je dobrou matkou . Tak nám maminky přeji pevné nervy s dětičkama