Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Schizoidní manžel
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
9.4.16 20:46
@brisco Většina lidí si zřejmě z minulosti pamatuje jen to dobré a mozek přirozeně to špatné vytlačí, ale schizoidi to zřejmě mají obráceně. Nebo jestli jen ten můj?!?!?!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.4.16 20:55
@navy blue No já se nechci nijak chválit, ale ostatní mě asi nevnímají jako nějakou nabručenou pipinu, naopak, já jsem myslím jinak úplně normální a taky pohodová a tak 
Ale teď jsem teda vykolejená a nevím, jestli to je z toho dvanáctiletýho vztahu, nebo z těch mých výčitek svědomí a nebo z obojího dohromady, ale cítím se teda dost bídně 
Jo a s tím vysvětlováním - on mi pak na to řekne, že ví, že nebyl ideální, ale pak uvede věci, který mně v žaludku teda vůbec neleží a to, co mě kdy tížilo, to vůbec neuvede. Takže jsme vždycky zase tam, kde předtím. A nějaký problémy a problémky jsme nebyli schopný řešit nikdy - ne že bych toho nebyla schopna já, ale nebyl zájem z jeho strany.
Ještě se tě chci zeptat, jestli máš pocit, že se k jiným ženám chová líp než k tobě. Doma za zavřenými dveřmi je to prostě typickej schizoid, ale co mě neuvěřitelně vytáčí je to, jak se umí usmívat na jiný holky (vše moje kamarádky). I kartářka mi řekla, že on mě vidí horší než jsem. A to teda tvrdě sedí!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.4.16 21:31
@navy blue Děti nemáme. A jak se tvůj manžel chová k vašim dětem? A vaše děti netrpí něčím podobným? Je to přece dědičné.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.4.16 22:03
@Uzasitakyschizoidka když se občas u nás doma potká s některou z mých kamarádek, kterou zná déle/lépe, umí se k ní chovat úplně normálně, i zavtipkuje, na ty nejhezčí se zubí. ale ony mu to nežerou, neb vědí své 
na druhou stranu pamatuju, že se taky někdy holky ptaly, jestli proti nim něco má. to měl svůj obvyklý nasrano-otrávený výraz.
k dětem se chová docela dobře, sice je buzeruje kvůli „nepořádku“, ale na druhou stranu se s nimi i pomazlí a povídá si s nimi. orientace na výkon patrná, ale zdárně mu to narušuju. někde jsem četla, že oni od dětí necítí ohrožení (jaké ohrožení cítí ode mě, fakt netuším) a proto se s nimi baví normálně. není to teda žádnej cituplnej blbnoucí otec roku, ale rámcově mi to připadá ok.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.4.16 22:07
@Ellusa Díky za tvůj příspěvek. Já si tohle vážně potřebuju číst. Mě hodně trápí to, že se s ním nerozcházím jen tak po nějaké domluvě, že už to dál třeba nejde, ale že v tom je ta má vina. Protože jinak jsem přesvědčená o tom, že bychom spolu byli celý život, v dobrém i zlém. A nemůžu zase říct, co převažovalo, i když je pravda, že schizoid, aniž by chtěl, nebo si to nějak uvědomoval, svého partnera prostě vycucne.
Já teď jen (pravda, asi sobecky) zvažuju několik variant - buď se k jiné ženě bude chovat jinak, lépe, a to mě teda hodně zraní, protože nikdy nebudu schopna pochopit, proč se ke mně choval tak, jak se choval. Já bych si dřív bývala zasloužila daleko lepší chování, respekt a tak dále. Myslím, že jsem toho ve svém věku dokázala už dost a nikde žádné uznání nebo pochvala. A pokud jinou ženu bude uznávat a chovat se k ní hezky, pak vlastně vážně nepochopím proč. I když jak jsem psala už dříve, visel na mě hodně, měl mě rád, ale bohužel mě bral jako samozřejmost, to mi také sám potvrdil.
A další varianta je, že se tedy nezmění a pokud ta žena nebude mít svatozář, odejde od něho a on, ačkoliv ale není vůbec zlý člověk, nikdy nenajde štěstí. Nebo další varianta - zůstane už navždy sám a to zase může být i moje vina, protože jsem mu ublížila já.
A teď bez ohledu na můj život, jak mi všichni píšou, já nevím, co bych si vlastně přála nejvíc a žádná z těch variant mě nijak neuklidňuje.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.4.16 22:31
@anonym - to je právě to, proč schizoidní člověk vycucne všechny okolo - ti okolo si to všechno dobře uvědomují, myslí si, že je chyba někde v nich, hledají ji u sebe, trápí se tím, brečí a nemůžou najít žádné vysvětlení.
Rodiče mého partnera se také po letech divili, že jsem ho nezměnila, že si mysleli, že ho tak nějak přitáhnu a změním - a já se snažila, protože jsem pochopila, že o to jde nejen mně. Ale co mi přijde nejhorší je to, že já o nějaké takové diagnóze neměla ponětí, prostě mě to ani nenapadlo a pořád jsem nevěděla, co dělám špatně. Ale teď když to vím, tak bych to s ním chtěla prostě zkusit dál, já ho mám vážně ráda a pořád je mi líto, že jsem si to neuměla vysvětlit předtím a chovat se k němu podle toho.
Když máš dítě třeba autistu, také ho neodložíš, ale naučíš se s ním pracovat. A tak bych to udělala já i s partnerem. Bohužel jsem jeho osobnost pochopila až když už vlastně bylo pozdě.
Já teda ale pořád nevím, co mají schizoidi uvnitř sebe, ale podle mě jsou to normální citlivé bytosti jako my „normální“, jen to nedávají najevo a zase mi přijde špatné, abychom je prostě odkopávali jen proto, že oni neumějí dávat city najevo, i když jsou to jinak hodní lidé se spoustou kvalit, které u jiných lidí nenajdeme.
A můj partner když vidí cizí dítě, chová se k němu hezky, tak jsem si podle toho myslela, že by se ke vlastnímu taky choval hezky. Tak to myslíš není?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.4.16 22:37
@Mrazivý dech No, komplikovaný on je. Byla jsem třikrát u kartářky, samozřejmě i kvůli němu a o něm jsem se od ní dozvěděla pramálo, právě proto, že mi řekla, že on je hrozně komplikovaný a vlastně ona na něj nedokázala ani vložit ty karty. Já jsem jí řekla jen jeho křestní jméno a datum narození, jinak ani náznak o jeho osobnosti. Pravda, že nervák on je, ale spíš jen takový verbální, do žádné bitky by nikdy nešel 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.4.16 22:48
@Uzasitakyschizoidka přestaň se konečně starat o něj a začni se starat o sebe. to, že si chlap nerozumí s jednou, a pak má pěkný vztah s druhou, se přece stává běžně. i u normální populace. i u neschizoidního chlapa se ti může stát, že si z tebe nesedne na zadek. tvůj problém je v tom, že vinu za jeho nemožný chování dáváš sobě. jestli jsi ještě nečetla, sežeň si novákovu knihu „proč se mnou nemluvíš“, ta by tě mohla někam posunout. když to po tobě čtu, je mi normálně úzko. ty přece nejsi zodpovědná za to, jestli nějaký (jakýkoli!) chlap najde nebo nenajde štěstí. tenhle tě chválit nebude, i kdyby ses rozkrájela na kousky. schizoidi jsou jako kopřivy, spálí tě, i když do nich vlezeš s úsměvem a krásně nalíčená. jediná šance je nechat si narůst hroší kůži. v mém případě to znamenalo rezignovat na to, že bych s ním mohla mít partnerství, které vyhovuje mně. není to hned. před pár lety se mi povedlo zaseknout sekyru do suku tak, že nešla vytáhnout (jinak dřevo štípu ráda a dobře) a musela jsem říct jemu. kvůli téhle prkotině byl tak nepříjemnej, že jsem tam jen stála a v duchu si opakovala „mám právo dělat chyby“. dneska už bych se dívala jiným směrem a myslela si o p-deli. nedej bože, aby to byl můj první chlap, to už bych asi fakt byla v bohnicích.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.4.16 02:42
@Uzasitakyschizoidka Smiř se s tim, ze mezi lidma jsou holt vadný kusy. Ve finále je jedno, jestli dotyčný/á chlastá, gemblí nebo chronicky žárlí či něco jiného. Není ničí povinností tyhle jedince zachraňovat, napravovat, měnit. Ty jsi zodpovědná jen ta svůj život. Měla bys jít dál.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
10.4.16 08:07
@Uzasitakyschizoidka
zase anonymní dítě schizoida 
on ale není tvoje dítě a ty za něj nejsi zodpovědná, zejména za jeho štěstí. No tak s ním buď, sezeň permici na psychoterapii celý rodině a v lékárně slevu na doplatky na AD. Postupně jsme je brali všichni z rodiny i včetně táty a u toho jediného nefungovaly, respektive naprosto minimálně. Jak jsem psala u něj totiž nejde o proces, ale o osobnost. Ptala jsem se psychitra, efekt léčby je u schizoida naprosto minimální, jedině v případě vysoké motivace u něj, většinou je motivováno jen okolí. Co se týče partnerských vztahů dobře prý schizoid funguje s druhým schizoidem a pak s „flegmatickou semetrikou“, ostatní platí dost vysokou daň. Jistě schizoidi mají vysoké kvality i táta měl, ale partnerské vztahy a vztah k dětem to nebývá, tam se naopak naplno projeví jejich nedostatky. Táta měl za život jediný blízký vztah, kamarád spáchal sebevraždu, byl to taky dost podivín ale jiného druhu. Abychom si rozuměly táta nebyl nikdy vůči mě agresivní, nevztáhl na mně ruku… jen ta atmosféra neživota střižená jak ze severského filmu byla naprosto devastující pro dětskou duši. Možná tě teď u něj drží jen pocit viny, že nemůžeš ukončit zcela nefunkční vztah a prožíváš to jako odkopnutí, konec světa atd a tak trochu se chováš jako jeho Spasitel. Připusť si i možnost, že oba v jiném vztahu budete nejen štastnější ale i víc partnersky funkční.
Jo a jisté schizoidní rysy u sebe pozoruju, ale s tím se pracovat dá. Osobnost jako ten základ, ale nezměníš.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
10.4.16 08:16
Jo a ještě jedna věc: tátovi se po rozvodu neskutečně ulevilo, že nemusí řešit vztahy, ženský, komplikace. Přizpůsobovat se nikomu. Podle něj to byly nejhezčí roky života, nezatěžován ničím a nikým. Rozvod tedy nezpracoval, jakože by měl podíl na partnerském debaklu neuznal nikdy, mámu nenáviděl až do konce. PO 26letech manželství ji ani nepozdravil, odmítal se účastnit jakékoliv akce, kde bude i ona, nesměli jsme před ním o ní mluvit. Vytvořil si svůj vlastní příběh o naší rodině, jejich vztahu a v tom žil. To že neměl s realitou nic moc společného nemusím snad psát…
- Citovat
- Upravit
10.4.16 08:24
@Uzasitakyschizoidka Ty se chces vlastne sama obetovat, aby tvuj muz prozil stasnejsi zivot. Kdyz mas takove ochranitelske tendence, nebylo by lepsi pomahat nekomu jinemu, jinak - nekomu, kdo za to bude vdecny a tebe to uplne neodrovna? Treba prispivat na armadu spasy, na deti v detskych domovech, pomahat v utulcich - nez si tou svou pomoci totatne znicit zivot? A prinejhorsim do toho jeste poridit deti? To ze se k cizim chova chvili pekne prece nic neznamena. Ty sama kvuli nemu navstevujes psychlogy, kartare apod. a to jsi dospela - tak jak maji takoveho tatinka brat/chapat/zvladat male deti…? Pise tady dost lidi, co takoveho chlapa ma doma i tech, co jsou jeho detmi a to poselstvi je jasne.
Nenech se ve svych rozhodnutich vlacet pocitem viny z nevery, do ktere te on sam nahnal - ja osobne bych ji brala jako impulz, ze jsem to partnerstvi prestala zvladat, ze neni stastne ani zdrave…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.4.16 08:25
Anonymní, soucítím s Tebou. Já teda mám v rodině zkušenost s alkoholičkou. Ale jak ta dokáže zkomplikovat život všem okolo, nevěřila bych, kdybych to nezažila. Lži, pomluvy, intriky. A všichni kolem zralí na prášky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
10.4.16 08:35
No a to že se hezky chová k cizím dětem nevypovídá vůbec nic. Je to na chvíli, takové dítě na něj nemá žádné nároky, nevzniká tam vztah, frustrace z únavy atd. Náročnost je až ve vztahu k vlastním dětem a reálné rodičovství. Tam jde totiž nějak o tu blízkost, což je pro schizoida zcela zásadní a nebezpečné, být s někým v blízkém a důvěrném vztahu. Pro dítě to je nezbytnost a když to rodič nedává… a je jedno, že ani nemůže. Vlastní dítě ruší jeho kruhy a vždycky ho konfrontuje s tím, kde schizoid jako osobnost z podstaty selhává.
- Citovat
- Upravit
Hanney
10.4.16 09:50
@Uzasitakyschizoidka píše:
@Hanney Teda, musím říct, že jak jsi to napsala, jsi přesně pochopila, v čem teď tkví problém. Já na sobě taky pozoruju, že on ze mě za ty roky vysál sebelásku a sebevědomí, já jsem s tím nikdy problém neměla a teď poté, co jsem mu ublížila a vyčítám si to, mi to v tomhle ohledu nijak nepomohlo.
Vím, že on z pozice schizoida pro mě pochopení zřejmě mít nikdy nebude, ale já ho pro jeho chování mám. Navíc on mi před veřejností nijak neublížil, kdežto já jemu jo. A nemrzí mě to jen kvůli tomu, co na to kdo řekne, ale kvůli němu samotnýmu, protože on by mi nezahnul.
Nutno ale dodat, že to, co píšeš, je přesně to, co teď potřebuju slyšet
Zbytečně se obviňuješ, ten vztah byl nefunkční už předtím, nevěra byla jen logickým vyústěním. Odešel, chce být sám. Nechápu příliš, proč spolu jezdíte na dovolenou atd. a proč s ním spíš. Buď ráda, že je pryč a nechtěj ho zpátky, nemáte ani děti, není důvod. Co se týče jeho chování, tedy jeho osobnosti nemáš žádnou povinnost ho chápat, nemusíš ho „uzdravit“ a starat se o jeho štěstí, zda ho najde s nějakou jinou. Uvědom si vlastní hodnotu a nedávej mu druhou šanci, nefungovalo by to.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
