Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Schizoidní manžel
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
4.5.16 00:32
Takže jak moc to „sedí“?
Schizoidní porucha osobnosti
http://www.jedendomov.cz/…-osobnosti-2
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.5.16 07:54
No sedí to v podstatě absolutně. Zajímavé je, že k lidem, na kterých mu profesionálně záleží je nesmírně vstřícný, vtipný, prostě dokonalý. Jak se zavřou doma dveře tak to vypadá jako v tom popisu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.5.16 08:34
U mě byla párová terapie prakticky jen k tomu, že jsem si definitivně potvrdila, že na některé věci prostě nemá buňky. on se tam vlastně hodně snažil, první dvě hodiny mluvil skoro jen on (který doma neotevře hubu, jen na to nejnutnější), bylo vidět, že jemu ta neutěšená situace doma taky není jedno, akorát holt bylo to já o koze a on o voze. já: chybí mi kontakt (fyzický). on: mně taky. nepohladil mě několik let, a jestli čeká, že za ním budu pořád jen přilejzat, má smůlu. já: no a taky sex. on: ale manželství není jen o sexu. to je úcta, důvěra, a tak. no prostě jedeme si každý svoji lajnu a průnik máme jen v dětech a občas v nějakých činnostech na zahradě.
předpokládám, že při zjištění, že magor nejsi ty, se ti velice ulevilo 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.5.16 08:45
@navy blue píše:
U mě byla párová terapie prakticky jen k tomu, že jsem si definitivně potvrdila, že na některé věci prostě nemá buňky. on se tam vlastně hodně snažil, první dvě hodiny mluvil skoro jen on (který doma neotevře hubu, jen na to nejnutnější), bylo vidět, že jemu ta neutěšená situace doma taky není jedno, akorát holt bylo to já o koze a on o voze.já: chybí mi kontakt (fyzický). on: mně taky. nepohladil mě několik let, a jestli čeká, že za ním budu pořád jen přilejzat, má smůlu. já: no a taky sex. on: ale manželství není jen o sexu. to je úcta, důvěra, a tak.no prostě jedeme si každý svoji lajnu a průnik máme jen v dětech a občas v nějakých činnostech na zahradě.
předpokládám, že při zjištění, že magor nejsi ty, se ti velice ulevilo
Hrozný. 
A pak že ho situace doma trápí…tak se měl snažit, kruci, když už tam šel. Ale já vím - oni vidí jen sebe.
Vás všechny obdivuju, že to vydržíte. Nepohladit (ani to?!? 
) několik LET?? Já bych vyschla jak troska. Tohle bych nedala, šla od „toho“ pryč asi hned na začátku, i když čert ví, jací byli ti Vaši povedení panáčkové na začátku..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.5.16 08:53
@Ellusa
To naprosto chápu. I věřím, že na začátku se (vlastně každý) snaží dělat lepším.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.5.16 09:02
@Žirafa 69 to je právě to, že na začátku byl normální. samozřejmě zpětně se dá něco málo vidět, ale tenkrát to bylo naprosto bez šance. mně nevadilo, že není ukecanej, že kontakty většinou začínám já, protože jeho reakce byly řekněme v normě. pokusy o sex jsem vzdala před několika lety, a duševně se mi nesmírně ulevilo. jeho vysvětlení „sex není moje priorita“, které jsem z něj tahala asi hodinu, mi vzalo zbytek iluzí.
a v té poradně se snažil, ne že ne. ale myslím, že jsme tam měli jít o několik let dřív, já už jsem velice dobře zakopaná na pozici „já s ničím začínat nebudu, protože s tím mám špatný zkušenosti“ a on nezačínal nikdy. takže se staráme o děti, já hodně sportuju, směju se s kamarády a kamarádkami, a s ním to beru jako spolubydlení. dělám si různé malé radosti a zjišťuju, že i takové pecky, jak smrt rodiče se dají zvládnout bez duševní podpory chlapa. tak mu holt nebrečím na rameně, ale sama v pokoji. ale nepřeju mu, aby někdy on něco mimořádného potřeboval ode mě, to bych se asi zrovna dvakrát neobětovala.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.5.16 09:15
@Ellusa já bych řekla, že u nás to bylo takhle: na začátku nasadil mod „balení manželky“, který vydržel ještě chvíli po svatbě. pak se narodilo první dítě, já jsem si nepřipadala zrovna vzrušující a přestala jsem si začínat. on nasadil mod „fotr od rodiny“. a ejhle, najednou jsme spolu spali jednou za 2-3 měsíce. při jednom takovém izolovaném čísle vzniklo dítě č.2 a už v půlce tohohle těhotenství jsem vyrazila prvně do poradny. paní byla úplně mimo, pravila, že mám právo na uspokojení svých potřeb a že si o to mám jasně říct. a nedalo se jí vysvětlit, že těžko můžu chtít něco po chlapovi, který večer zalejzá do garáže a vylejzá z ní, když já jdu spát. nebo chrní na gauči a vstane, až když si je jistej, že už jsem usnula. ostatně většina mých poraden končila jejich konstatováním „hmm, ten x JE nějakej divnej“. a nepřestává mě fascinovat, že nikdo z nich (cca 5) se ani nezmínil o tom, že by ta divnost mohla být schizoidní porucha osobnosti.
jinak mod „fotr od rodiny“ neznamená jen to, že se ke mně chová lhostejně, ale taky se stará o děti, dělá jim svačiny, otravuje je kvůli škole, platí společné dovolené, on je po praktické stránce vlastně úplně ok. necourá se po hospodách, je spolehlivej, postará se, nekecá mi do toho, jak trávím svůj volný čas.. akorát to holt je jak spolužití s robotem. přitom smysl pro humor má naprosto super, je chytrej, má hrozně zajímavé názory, dokáže mi poradit… akorát holt většinu z toho doma neprojevuje.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.5.16 09:30
@Ellusa u nás se žádný tlak na dokonalost nekoná. poznali jsme se, když mi bylo 35, za sebou dva dlouhé vztahy, a taky nejsem žádná uťápnutá květinka. poslala bych ho víme kam. doma dělám jen to, co připadá důležité mně. on teda zrovna tak. peněz mám (a měla jsem) dost na to, abych se mohla sebrat a jít do pryč.
na mně se mu určitě na začátku líbilo, že je se mnou legrace, jsem dost pozitivně laděná, akorát že s ním mě stálo neskutečně sil o to nepřijít. dneska mu určitě není příjemné, že se řehtám s dětma, že se bavím a směju, když se tu staví někdo z kamarádů, a na něj že vrhám takové ksichty, že by nezúčastněný pozorovatel jen těžko poznal, kdo z nás dvou je ten schizoid. ale on bohužel vloženou energii nevrací, natož aby ji před vrácením znásobil, on ji beze zbytku pohlcuje. a já jsem dost inteligentní a dost paličatá na to, abych únik energie na své straně zastavila. bohužel to, co mi umožňuje tohle partnerství přežít (tak si čum a mlč, já si tě všímat taky nebudu) je zároveň to, co ho vlastně v principu likviduje - bez interakce to není žádné partnerství, ale pragmatické spolužití. nemít děti, jsem dávno pryč.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.5.16 10:24
No můj schizoid byl na začátku prima, bylo mu 23 a mně 30, byla jsem pro něj zřejmě dost atraktivní partie, on ještě studoval, já měla super práci, navíc dobře placenou, jezdila jsem po světě a rozhodně jsem mu na krku nevisela. Po třech letech jsme se vzali, ale stále to bylo docela v pohodě, dostudoval, pořídili jsme si byt a po dalších 3 letech děcko. Už jen se k tomu dítěti „dostat“ byl problém, při té frekvenci, ale měl v té době nějaké zdravotní potíže, o kterých mi samozřejmě odmítl cokoliv říct, tak jsem tomu nepřikládala zas takový význam. Holčička se narodila, ale bohužel s postižením, je to něco podobného jako má Václav Klaus ml., ale zdaleka ne tak hrozné, ale přece jen je to viditelné a stigmatizující, takže já lítala po doktorech (sama, samozřejmě), ležela na internetu a hledala kohokoliv a cokoliv co by mohlo nějakým způsobem pomoci. Takže nezájem z jeho strany jsem zas tak neřešila, i když mi to už bylo divné, že ani o tohle se nějak nezajímá. Prostě jsem si myslela, že to jen nechává na mně a já jsem schopná dost se postarat a také je fakt, že práci má náročnou…vzala jsem to jako svůj úkol a od něj jsem nic nechtěla. Mám kamarádky, se kterými si popovídám, nějakou izolovanost jsem tedy nepocítila. Po dalších 3 letech se nám narodil chlapeček, tentokrát se srdeční vadou, transpozice velkých cév se to jmenuje, dítě musí hned po porodu na operaci srdce, neb vada není slučitelná se životem. Naštěstí jsme o tom věděli od 17tt, tenkrát jen řekl: to zvládneme, to bylo všechno. Ani jsme se o tom spolu nebavili. No a já opět lítala po doktorech, sama, jak jinak, ale naštěstí operace dopadla dobře. No a protože je potřeba ještě do třetice tak jsem po rodičovské přišla definitivně o práci, navíc kluka mi vzali do školky až jako 4letého, protože u nás je strašně moc dětí. Takže bilance: 2 děti, já bez práce ( protože na jednu stranu chce, abych do práce šla, ale na druhou stranu jsem na děti úplně sama, nemám ani žádnou hlídací babičku), domluva s ním žádná, jako třeba jak to uděláme dál, jak s dětmi…a všechen majetek společný, i např. byt, ve kterým bydlí moje mamka… A co teď. Byla jsem na poradě u PhDr. Šmolky, ten mi řekl, ať jdu od něj, ale mně se zdá, že mě nikdo neslyší, jak to mám s dětma udělat? když třeba manžel není ani ochoten je ráno odvézt do školky a školy? Navíc kvůli tomu postižení se snažím, aby dcerka si to kompenzovala do budoucnosti prostě jinak: hraje na kytaru, jezdí na koni, výtvarka, balet, prostě aby toho uměla hodně a i když to bude mít těžké, tak aby ty aktivity trošku vyvážily ten hendikep. No a to se samo neobstará. Kromě toho děti tátu mají rády, a ještě hlavně tu holčičku o něj připravit to už by asi bylo fakt na ní moc. Tak tady v tom zůstávám. Ale je fakt, že se mi ulevilo hodně, když jsem konečně našla příčinu, já to vůbec nechápala to jeho chování. Protože nejsem ani hloupá, ani ošklivá (snad), ani neschopná (i když to si teda on nemyslí, bohužel), jsem docela samostatná, s dětmi jezdím na dovolenou sama, resp. všude jezdím sama…tak jsem pořád přemýšlela co dělám špatně, že se takhle chová. A on schizoid ! Tak to je snad nakonec dobrá zpráva . Ale je fakt, že kdybychom neměli děti tak jdu od něj.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.5.16 11:12
@Alda1108 no, dostala jsi pěkně naloženo. můj muž taky nechává spoustu věcí na mně, ale vzhledem k tomu, že je stíhám bez větší újmy, nijak zvlášť mi to nevadí. lépe řečeno, když byly děti prťavé a nemocné a já sama nemocná tak, že museli přijet naši, strašlivě mě mrzelo, že se mě ani nezeptal, jak mi je, že kdyby na tom gauči místo mě ležel mokrý hadr, projevil by o něj větší zájem (odnesl by ho, aby mu nezamokřil sedačku). že by nabídl zůstat den dva doma, v žádném případě. ale děti jsou naštěstí v pořádku. holčička se narodila nedýchající, podvyživená a s infekcí, nějakou dobu se nevědělo, jestli nebude postižená, ale nijak jsme se v tom nerýpali, já jsem to díky své povaze dokázala nechat plynout a on vlastně ani nevím. mně asi nejvíc pomáhá pomyšlení, že můžu odejít. vlastně čekám, až budou děti větší, nebo až ho klepne
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.5.16 11:43
No s tou nemocí to je úplně, ale úplně stejné. Naštěstí se to stalo tak 2× 3×, ale přesně jak popisujete, ani si mě nevšiml, zeptat se, jak mi je, no to neexistuje, uvařit mi čaj? ani náhodou! to musela přijet mamka. Jak tak čtu ty Vaše příspěvky tak fakt máme doma úplně to samé. A asi mi budete podobná i povahou, já si docela sama vystačím, mám dost kamarádek, nepotřebuji mít muže pořád v patách. Nakonec si myslím, že si spoustu věcí užiju líp, když kolikrát vidím ty otrávený manžele , ale samozřejmě mě občas také zamrzí, že se chová tak jak se chová, zvlášť, když se mě třeba nezastane, což se mi párkrát stalo a že na mi dává najevo jak jsem nemožná, že všechno musí zařídit sám (on si to snad fakt myslí). Co se týče domácích věcí tak nezařídí nic a kolem dětí také nic. Ne, že bych čekala nějaký vděk, ale to pohrdání typu " No a co jako, tak jsi byla v nemocnici, u doktora, udělala to a ono…cokoliv shodí. To mě štvalo hodně. Teď bych taky potřebovala získat to vědomí, že můžu kdykoliv odejít, ale k tomu se propracovat bude ještě nějakou dobu trvat. No a pak se uvidí. Máme takové oddělené životy v jednom baráku. Jen mě mrzí co tady vidí ty děti za model soužití. Na jedné straně jim tátu vzít nechci, ale na straně druhé co jim to dá do života? Takže mě zatím zachraňuje smysl pro humor, co to jde tak si z toho dělám legraci.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.5.16 12:06
@Alda1108 ono je fakt lepší, když nic neříkají… ten můj aspoň nerejpe. on by teda asi rejpal, ale ví, že mu na to nejsem zvědavá a že se rozhodně nebudu snažit ze všech sil, aby byl spokojený. on totiž nic jako být spokojený v rejstříku nemá a tak člověk ušetří spoustu sil, když se o to ani nesnaží a soustředí se na sebe a na děti. jo a humor, zvlášť pekelně černej, ten opravdu pomáhá
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.5.16 12:47
Také o tom vím své. Vím o tom hodně moc. Nechala jsem si takovým exemplářem ukrást svůj život. NEJDE SI MYSLET, „ŽE SE VLK NAŽERE, A KOZA ZŮSTANE CELÁ“. Vlk žral, ožral mě až na morek kosti, a stejně nebyl nažraný. Odejít je těžké, já jsem neodešla, ale on, jak neměl dost, nechal mě udat naším 35 letým synem, kterého zmanipuloval, že jsem ho chtěla úkladně zabít. Je to velký a těžký můj příběh, který jsem si pár let zpracovávala. A teď, opět sama sebou, si to s ním vyřídím.
Odejít je těžké, ale zůstat je sebevražedné.
BUĎTE SILNÉ, ŽENY, BUĎTE SAMY SEBOU. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.5.16 13:31
Má někdo z vás doma schizioda, když ještě nemáte děti?
Já jsem s tím svým přes rok, diagnostikovala jsem ho po čtvrt roce společného soužití, jakožto fanoušek psychologie se snažím tu jeho nemoc pochopit a vytvořit co nejpříjemnější prostředí pro oba. Jenomže ne vždycky to jde.
Potřebuju fyzickej kontakt, mazlení, pohlazení… na začátku toho z jeho strany bylo hodně, teď to upadá. Ne, že by mě nepohladil, ale přijde jenom, když chce on, když si o to řeknu já, nepřijde ze zásady. Občas se přemůže na „povinný“ pomazlení před spaním, ale okamžitě do degraduje slovy „už stačilo“, nebo „no to je dost“, když se odvalím na svou půlku postele.
Kamarády nemá žádný, ale ve společnosti (pracovní kolektiv) je oblíbenej, všichni ho zbožňujou, je chytrej, upovídanej, vtipnej, skvělej. Doma někdy taky, ale poslední dobou čím dál tím míň - jak se za námi zabouchnou dveře, přestane se přetvařovat, přestane mluvit, tváří se kysele.
Když se pohádáme (=řeknu něco, co se mu nelíbí), přestane komunikovat, je naštvanej, často to trvá celý den.
Sice ještě nezvažuju odchod, klady stále převažuji názory, je inteligentní, spolehlivý, vtipný (když má své dny), věřím mu, nepodvedl by mě… ale jeho snažení má klesající tendenci a někdy si tak říkám, kde to skončí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
