Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ahoj, ráda bych oživila diskuzi, pokud je zde ještě někdo, kdo se schizoidem žije.
Já jsem s tím svým skoro rok, ze začátku byl naprosto úžasnej a já si byla jistá, že jsem potkala svou spřízněnou duši a že spolu zůstaneme do konce života.
Jenže čím déle spolu jsme, tím víc se projevují schizoidní sklony.
Ráda bych si přečetla, že tu někdo žije s takovým partnerem déle a spokojeně
nebo alespoň probrala různý situace s někým, kdo prožívá něco podobného.
@Mišulll můj život se schizoidem skončil rozvodem po 9letém vztahu. Pokud jsi málo emočně založená, nevadí ti absence doteků, málo projevů lásky, „suchost“, nenadšení a stále stejný výraz ve tváři, pak ano. Zvládneš to a můžeš být šťastná.
Já lituju, že jsem si myslela, že ho změním a promarnila tolik let…
@Mišulll že se na to nevybodneš… můj schizoid byl moc fajn cca první dva roky, pak to šlo postupně do kopru. jsem s ním 13 let. dá se to vydržet jedině za cenu toho, že si to nebereš osobně, že si zakážeš určité věci očekávat (takovou tu normální běžnou pusu, co není k narozeninám, jsem nedostala asi deset let, nepohladí, nezajímá se, pochválit neumí, sex 0) a holt hledáš pozitiva. je spolehlivej, chytrej, pěknej, šikovnej, nekecá mi do života (koníčky apod.), neflámuje, je rodinný typ, o děti se hezky stará… no a velice tě to zocelí
ale kdybych to věděla dopředu, a dovedla si to v plném rozsahu představit, nikdy bych si ho nevzala. nikdy. nepomohla ani párová terapie. jen jsem tam se tam přesvědčila, že v některých kategoriích snad ani není schopný uvažovat.
jo a ten jeden výraz v ksichtě na všechno, jak píše anonymní kolegyně, to je přesný. nepoznáš, jestli vyhrál ve sportce nebo mu zrovna někdo umřel. fakt ho musíš brát jako součást bytového zařízení, jinak se zblázníš. ale je to pak nějaké partnerství? kolikrát jsem si večer za jeho setrvalého mlčení a čučení říkala, kdybych ho praštila prknem, jestlipak by vydal nějaký zvuk?
@valkil to se nedá řešit. můžeš to akceptovat nebo zdrhnout. můj schizoid není žádnej hajzl, nechová se hnusně, ale i tak je to náročné.
@mersi72 píše:
Dobrý den, máte pravdu, vrátiila jsem se, jelikož jsem odešla z vlastního domu, dcera zůstala s ním, bude letos maturovat, já nezvládla pocit, že jsem je tam nechala, že se o ně nestarám, kdybych byla sama s dětma, tak se nevrátím, jiné řešení tehdy nebylo, celé roky jsem se připravovala, že to udělám, odešla a sama to nezvládla, kdybych odešla s někým, tak mne podrží ale sama to nedala, od října jsem doma, jen spolu bydlíme, v květnu dcera zmaturuje, tak čekám a budu to řešit, ted se mi to potvrdilo podruhé, že to nemá cenu ale musím být silná, stát si za svým ikdyž mne přepadnout výčitky, že jsem měla vydržet, že jsou lidi na tom hůř..ale takvý život není život! Už bych to nikdy neudělala..pryč od takového člověka!
Pokud je dům tvůj, proč jsi se s ním nerozvedla a neodešel on? ![]()
Přidávám se do klubu. Nevím, zda mám schizoida, každopádně některé jeho rysy nese. City najevo nedává(jen ty negativní, když se hádáme), občas pusa před cestou do práce (nevím, zda to nebere jako takovou povinnost), sex tak dvakrát do měsíce a to většinou musí mít upito. Teď už se o to nepokouším, ale když jsem se s ním někdy chtěla obejmout, tak on mě přátelsky poplácal. Párkrát se mi stalo, že nechal ruce svěšené. Absolutně ho nezajímají moje pocity. Když mu říkám, co mi vadí (např. že chodí domů opilý), tak buď mávne rukou, nebo mi řekne, že jsem sebelítostivá. Se vším tím bych se dokázala smířit, ale nejvíc mi vadí to pití, že mu je jedno, že mě to opravdu hodně vadí. Za poslední tři týdny jsem několikrát kvůli tomu brečela. Včera jsem mu řekla, že jem se objednala k psychologovi a on se mě zeptal, jestli mám nějaké problémy. Bohužel žijeme v jednopokojovém bytě a nemůžeme sehnat větší, takže napětí opravdu už velké (on je ale spokojený).
Děti nechtěl (to, že já jsem chtěla, ho nezajímalo), ale nakonec jsem neplánovaně otěhotněla. K dceři se chová tak neutrálně, ale je ještě mimino, tak si říkám, že každej chlap na to není.
Vlastnosti, které s popisem schizoida nesedí: povídá si, vypráví, má kamarády, občas, když někam jede, mi koupí dárek.
Dobré vlastnosti:občas uvaří, nakoupí, momentálně platí sám nájem, má smysl pro humor, nic po mě nechce
Asi to nebude schizoid, každopádně mě to přestává bavit, ale jsem v pasti. Momentálně jsem na RD, takže jsem na něm finančně závislá. Máme spolu napůl kupovat byt, ale bojím se, abych se neunáhlila. Ale asi nemám moc navybranou ![]()
Můj schizoid taky 100% nesedí popisku, to asi ani nejde ![]()
Má dvě „osobnosti“ - blíženec, v té první je lehce schizoidní, povídá si, vypráví - spíš tedy negativní věci z práce, ale sem tam i něco proneseme zábavně, v těchto chvílích je opravdu vtipnej a nasmějeme se.
Na nic se netěší, nesnáší Vánoce, vlastně cokoliv co je „nadiktované společností“. Má opravdu hloupej humor, na který jsem si tedy už za ten rok zvykla a pinkám mu zpátky. Po vyznání lásky většinou zakoulí očima a řekne otráveně „jéé, už zase?“ nebo „Já tebe ani moc ne“ a přijde mu to hrozně vtipné. Ale sem tam mi řekne sám, že mě má rád, i když se to v minulosti prý dlooouho učil.
Nesnáší překvapení, jakoukoliv závislost na čemkoliv, manipulaci, když omylem začnu větu „Měl bys, musíš“, neudělá to z principu, protože mu diktuji.
Je hroznej pedant a všude musí být naklizeno.
Aktivně se věnuje sportu, celý život se točí kolem něj, kamarády nemá žádné, jen sportovce, které potkává na závodech.
Na druhou stranu je inteligentní, naprosto spolehlivej, vernej, věříme si, nepije, nekouří. Nemusí moc líbání, ale rychlou pusu mi dá i sám, mazlení chvilku „vydrží“, sex není moc často, ale když už, stojí to za to ![]()
Když máme lepší chvilky, vtipkujeme, smějeme se, jsme oba na jedné vlně, je to taková moje spřízněná duše.
Když to sesumarizuju, klady převažuji zápory.
JENŽE. Občas, když je moc unavenej z práce, nebo ho něčím naštvu, nebo se jen někdy kouknu jinak než podle jeho představ (občas mám opravdu ten pocit
), „přepne se“ na tu druhou osobnost a to je schizoid úplně maximální! Úplně se mu změní výraz v obličeji, vyhasnou mu oči a tváří se, jako vrah. Absolutně nekomunikuje, když už, je hrozně negativní a hnusnej. Zkoušela jsem všechno, lásku, ignoraci, psychologický rozebírání… nic. Tento stav trvá půl dne až den a půl a tyto stavy opravdu těžko zvládám. Jsem taková docela emotivní a láskyplná a neumím to jen tak přejít a čekat až se to vrátí do normálu. No! Každopádně i tak je to nejlepší člověk, kterýho jsem kdy poznala a ty dobrý chvilky jsou fakt krásný… takže načítám články a diskuze o schizoidní poruše a asi tomu dám čas a uvidím, co vydržím. ![]()
Já jsem taky asi svým způsobem schizoid. Potřebuju svoje soukromí, svůj klid a když ho nemám, jsem až agresivní. Jsem taková odjakživa, ale my se v tomhle s chlapem respektujeme.
@Mišulll píše:
Můj schizoid taky 100% nesedí popisku, to asi ani nejde
Má dvě „osobnosti“ - blíženec, v té první je lehce schizoidní, povídá si, vypráví - spíš tedy negativní věci z práce, ale sem tam i něco proneseme zábavně, v těchto chvílích je opravdu vtipnej a nasmějeme se.
Na nic se netěší, nesnáší Vánoce, vlastně cokoliv co je „nadiktované společností“. Má opravdu hloupej humor, na který jsem si tedy už za ten rok zvykla a pinkám mu zpátky. Po vyznání lásky většinou zakoulí očima a řekne otráveně „jéé, už zase?“ nebo „Já tebe ani moc ne“ a přijde mu to hrozně vtipné. Ale sem tam mi řekne sám, že mě má rád, i když se to v minulosti prý dlooouho učil.
Nesnáší překvapení, jakoukoliv závislost na čemkoliv, manipulaci, když omylem začnu větu „Měl bys, musíš“, neudělá to z principu, protože mu diktuji.
Je hroznej pedant a všude musí být naklizeno.
Aktivně se věnuje sportu, celý život se točí kolem něj, kamarády nemá žádné, jen sportovce, které potkává na závodech.
Na druhou stranu je inteligentní, naprosto spolehlivej, vernej, věříme si, nepije, nekouří. Nemusí moc líbání, ale rychlou pusu mi dá i sám, mazlení chvilku „vydrží“, sex není moc často, ale když už, stojí to za to
Když máme lepší chvilky, vtipkujeme, smějeme se, jsme oba na jedné vlně, je to taková moje spřízněná duše.
Když to sesumarizuju, klady převažuji zápory.
JENŽE. Občas, když je moc unavenej z práce, nebo ho něčím naštvu, nebo se jen někdy kouknu jinak než podle jeho představ (občas mám opravdu ten pocit), „přepne se“ na tu druhou osobnost a to je schizoid úplně maximální! Úplně se mu změní výraz v obličeji, vyhasnou mu oči a tváří se, jako vrah. Absolutně nekomunikuje, když už, je hrozně negativní a hnusnej. Zkoušela jsem všechno, lásku, ignoraci, psychologický rozebírání… nic. Tento stav trvá půl dne až den a půl a tyto stavy opravdu těžko zvládám. Jsem taková docela emotivní a láskyplná a neumím to jen tak přejít a čekat až se to vrátí do normálu. No! Každopádně i tak je to nejlepší člověk, kterýho jsem kdy poznala a ty dobrý chvilky jsou fakt krásný… takže načítám články a diskuze o schizoidní poruše a asi tomu dám čas a uvidím, co vydržím.
normální chlap, protože to není normální ženská = schizoid, zajímavá rovnice ![]()
Zdravím, když sem tak něco četl o tomhle tématu tak mám dojem že sem taky schizoid. Když čtu jak si stěžujete, tak nechápu jednu věc. Když si vezmete třeba vozíčkáře, tak taky budete celý život na nervy z toho, že neumí chodit? A budete pořád čekat, že se to jednou kvůli vám naučí? Myslím si že i duševně postižení by si zasloužili víc ohledu na jejich poruchu.
A taky, to už jsem slyšel od víc lidí, každý se vyzná v něčem. Někdo umí zahradničit, ale nevyzná se třeba vůbec v počítačích. Jiný se zase vyzná v počítačích, a zase neumí vařit. A někdo se vyzná v technice, ale nevyzná se v citech. Myslíte že někdo se vyzná úplně ve všem?
Ale nechápu hlavně jednu věc. Píšete že s váma skoro nemají sex, že je nezajímá. Když už bych já se ženil, tak právě hlavně kvůli sexu, abych ho měl kdykoliv k dispozici a nemusel za něj platit ani složitě dostávat ženský do postele. Protože schizoidi jsou samotáři a vystačí si ve většině věcí sami. Jenže sex je právě bohužel jediná věc, ve které si člověk sám (alespoň plnohodnotně) nevystačí. Takže kdybych neměl zájem o sex a o ošahávání a mazlení atd, tak bych neviděl jediný důvod proč se ženit. Proč se s váma vlastně ti schizoidi ženili nebo proč se nerozvedou, když nestojí o sex?
@Dany10 píše:
Zdravím, když sem tak něco četl o tomhle tématu tak mám dojem že sem taky schizoid. Když čtu jak si stěžujete, tak nechápu jednu věc. Když si vezmete třeba vozíčkáře, tak taky budete celý život na nervy z toho, že neumí chodit? A budete pořád čekat, že se to jednou kvůli vám naučí? Myslím si že i duševně postižení by si zasloužili víc ohledu na jejich poruchu.
A taky, to už jsem slyšel od víc lidí, každý se vyzná v něčem. Někdo umí zahradničit, ale nevyzná se třeba vůbec v počítačích. Jiný se zase vyzná v počítačích, a zase neumí vařit. A někdo se vyzná v technice, ale nevyzná se v citech. Myslíte že někdo se vyzná úplně ve všem?
Ale nechápu hlavně jednu věc. Píšete že s váma skoro nemají sex, že je nezajímá. Když už bych já se ženil, tak právě hlavně kvůli sexu, abych ho měl kdykoliv k dispozici a nemusel za něj platit ani složitě dostávat ženský do postele. Protože schizoidi jsou samotáři a vystačí si ve většině věcí sami. Jenže sex je právě bohužel jediná věc, ve které si člověk sám (alespoň plnohodnotně) nevystačí. Takže kdybych neměl zájem o sex a o ošahávání a mazlení atd, tak bych neviděl jediný důvod proč se ženit. Proč se s váma vlastně ti schizoidi ženili nebo proč se nerozvedou, když nestojí o sex?
![]()
Pokud si tě někdo vezme s tím, že jí narovinu řekneš - jsem samotář, vystačím si sám, ale chci sex, jinak bych se neženil, tak ano, neměla by si stěžovat.
Ale pokud předstíráš láskyplný vztah a pak najednou odhalíš své pravé záměry, tak se nemůžeš divit. ![]()
Pokud by si šel do vztahu s babou, která by předstírala láskyplný vztah a pak ti řekla, že vlastně chtěla jen dítě a někoho, kdo ji bude živit na mateřské, taky bys nebyl nadšený.
@Dany10 @Dany10 on je trošku problém v tom, že vozíčkář je jasný hned, ale schizoid jaksi nemá na čele napsáno, že je schizoid
ono to na světlo vychází postupně, ostatně já jsem ani nevěděla, že takový typ člověka existuje, a jeho menstruace (nemluví, čumí, je protivnej, nekontaktní) jsem dost dlouho s tolerancí sobě vlastní vyhodnocovala jako stres z práce (nová funkce), nebo možná náběh na depresi. a když jsem zjistila, co mám asi doma, a definitivně si to ověřila ve vynikající knize „proč se mnou nemluvíš“, měli jsme dvě malé děti. no a pak záleží na tom, kolik vydržíš a kolik jsi ochotný toho snést, aby zůstala rodina pohromadě. a pokud jde o sex, můj muž byl na začátku úplně normální, zájem ztratil až za pár let, a od holek, co mají doma taky schizoidy, vím, že někteří jsou na sex pořád. a například můj muž tvrdí, že manželství přece není o sexu, tam jde o úctu a důvěru. takže mi natolik důvěřuje, že už jsme spolu nespali devět let
ono mít schizoida není žádná prdel, ale zase má člověk spoustu prostoru uplatnit černý humor ![]()
Třeba pro mně by nebyl problém říct to ženě na rovinu. Jenže zato můžou z velké části samy ženský. Protože když jí chlap řekne narovinu „potřebuju sex“, tak většina jich nedá. Ne protože by nechtěly, ale aby je náhodou ostatní nepomluvily, že se vyspí s kdekým. To je problém celé naší společnosti. Takže když je chlap v sexuální tísni, a potřebuje nutně sex, tak co má dělat jiného než partnerku přesvěčit o tom, že ji miluje? Představte si že ste v cizím velkém městě a nutně budete potřebovat jít na záchod. Ale žádný nebudete moct najít. Myslím že budete taky schopné udělat cokoliv abyste se na nějaký dostaly. To je celkem výstižné přirovnání.
Ale hlavní příčina problému je v celé naší společnosti a ve výchově už od dětství. Já sem se o té schizoidní poruše dozvěděl až v dospělosti na internetu a celkem náhodou, a celé dětství sem o ní nevěděl ani na ní nikdo nepřišel ani to celkem nikoho nenapadlo. A tím pádem sem celé dětství trpěl protože sem chodil do školy, kde všichni spolužáci byli duševně zdraví. Tudíž sem musel celé dětství trávit mezi bandou parchantů se kterýma sem si neměl co říct protože byli jiní než já a nevěděl sem proč. Všichni mi říkali že nejdůležitější sou dobré známky, a já sem tomu tenkrát naivně věřil, myslel sem že mě ve škole naučí všechno důležité pro život, ale to nejdůležitější, jako třeba city, nás nikdy nenaučili. Kdyby se nato přišlo už v dětství, a člověk by chodil do nějaké speciální školy, kde by byl mezi stejně postiženými, a tudíž by se s nimi mohl kamarádit, a kde by ho naučili co má říkat partnerce aby byla spokojená, a jak na ty „city“ atd. tak by pak v dospělosti nebyl problém dát partnerce co chce.
@Dany10 hmm, slušný. přirovnávat sex k tomu jít se vychcat, to se ti povedlo. ty si najdi schizoida - samičku a máte velkou šanci spolu spokojeně žít. a to myslím vážně. a nebo, jestli ti jde jen o sex, najdi si nějakou cizí sexuálně frustrovanou manželku, třeba ženu nějakého jiného schizoida. zasouložíte si a pak si půjdete spokojeně každý po svém. ale té bych na tvém místě teda fakt nenamlouvala, že ji miluju
ještě by se ti jednoho krásného dne mohla objevit na prahu s kuframa ![]()
Děvčata, zdravím, díky za příspěvky a přízeň
. Jak se dítě stane schizoidem už vím, když na něco nemůžu přijít, pátrám a pátrám. Na samém začátku vztahu nevypadal nijak zvlášť divně, ale po půl roce jsem začala váhat, zda je jeho chování normální - mě normální nepřišlo, jakoby v ulitě, izolace od okolí, absence přátel, nekomunikace, nulové emoce - do dnes nerozeznám zda jej něco trápí, zda je veselý, či jej snad něco nebolí /jakoby maska, snad mi rozumíte/, co mě ale drtilo do morku kostí - jeho cynizmus - to nebralo konce, co pro mě bylo svaté - on se tomu vysmíval a pozor, cynizmus náhle zmizel, to dost dobře nechápu, ale zmizel. Jistě že jsem ráda, konečně!
Je to ale celkově těžké, buď se s tím naučím žít, nebo odejdu /nad tím zatím neuvažuji/. Jinak je velmi hodný, nikdy nikomu neublížil, spíš se stáhne, miluje zvířata a já ho mám moc ráda, nerada bych ho opustila, fakt vyjímečně hodný člověk a to nijak nepřeháním! Děti spolu nemáme, ani neplánujem. Máme dost společných zájmů a v nějakém rámci možností si je plníme. Držím Vám všem palce a díky!! papa