Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@mersi72 píše:
Dobrý den, já s tímto mužem žiji 18 let, nejprve jsem nechápala o co jde, myslela, že je chyba ve mně, dle psychologa je schizoid a ve mně chyba není, loni jsem odešla od něho, děti mám velké ale všichni odsoudili mne, nikdo nechápe, k jiným se chová normálně, v říjnu jsem se vrátila zpět domů, dům je můj ale nejde to, jsem na antideprasivech abych to vydržela, čekám jen až ted dcera zmaturuje a odejdu znovu, je to peklo, on nic nepřizná, on je normální, chyba je ve mně atd..úplně mne za 18 let soužití psychicky zničil, jsem hezká chytrá ženská, pracuji na úřadu a tak jsem dopadla!
kdyby cetla svuj pribeh.Mne vzdy vini ze vseho, z kazdeho sveho neuspechu, ze sve lenosti a neschopnosti…nezijeme spolu jako manzele 2 roky, a to mne 36 let, mu 38.Ani jako kamaradi uz nejsme davno…Jen same obvinovani, ale pred detmi se chova jak ejlepsi tata, deti male, a ja nemuzu jim ho vzit. Stejne okoli take mne odsoudi, to vim, staci mi nazor otce. A vychodisko proste neni.Teda je..jak rekl on sam:jen smrt nas rozlouci.Asi myslel, tu mou. ![]()
@toooja Tím, že se s ním rozvedeš, jim ho nevezmeš. Takže se za to neschovávej, seber odvahu a jdi od něj, myslíš, že to za pár let děti nebudou vnímat?
Je to i muj pribeh.Neni se cim chlubit, ale opravdu vsechny vidi, ze nebije a nepije, tak co jeste hcces…a ja chci pochopeni, pohlazeni, obejmuti, krasne spolecne vecery, mluvit spolu, a ne ze se schovava za pc a kouka na porno, ano chova se k detem dobre, a deti jsou z neho paff, a nemuzu detem vzit tatu.Je mi 36 a ja ziju v celibatu uz 2 roky, deti male a nevidim vychodiska. Jedine, ze pockam, az deti vyrostou.Ale kolik mi bude,ze.Jsem z toho take zoufala, citim se jak chycena do kouta.Ale vidim, ze opravdu neni to ma vina, jak on to vzdy rika, obvinuje ze vseho, ze sve lenosti, neschopnosti.
@annaaaaa píše:
Zdravím do diskuze.
U nás je to také takové, ale bohužel schizoid je má již plnoletá dcera. Již několik let řeším její chování, psychiatr ani psycholog mi nevěřili, když jsem popisovala její chování vůči nám i okolí.Zaujalo mě to oslovování, také mě neoslovila „mami“ ani nepamatuju, myšlenkama ztracená kdesi, samotářská, diskuze nejsou možné, slova naráží na zeď.
Musím ji do všeho kopat, připomínat, aby udělala, nutit se, abych nezařizovala za ní, má tendenci vše házet na nás.
K mladší sestře se nechová pěkně, nesmí na ní pomalu ani promluvit, hned se vzteká, odchází do pokoje.Jen stručně. Je to náročné a složité, bylo těžké to pochopit, proč, a přizpůsobit tomu naše chování k ní, abychom se nezbláznili. Také jsem léta dávala vinu sobě, že za to můžu, snažila se atmosféru různě napravit a bůhví co ještě. Nic nefungovalo, až jsem zjistila dle netu a diskuzí, že to bude pravděpodobně takhle.
Když jí dávám pokyny „befelem“, tohle uděláš, vyluxuješ, zařídíš si, dáš mi do zítra informace, jinak to bude mít dopad, udělá to. Třeba neochotně, musím polopatě vysvětlovat, upomínat..
Již nečekám na nějaké projevy, ani ve stáří třeba, že bych se od ní dočkala pomoci. Jen doufám, že sama ve světě obstojí. Zatím je mimo realitu trochu.
Popisujete, že nechce vykonávat činnosti, které si myslíte, že by vykonávat měla, dále že je uzavřená a snílek. Nevidím zde ale přímou souvislost se schizoidní poruchou osobnosti. Je citově chladná? Proč ji takto nálepkujete? Co přesně vám řekli odborníci?
Omlouvam se, jaksi mi to vypadlo, a myselal jsem, ze prispevek se stratil a ted to je 2×.Nu jo, rozvest se…kdyz on je mstivy. Slova „jen smrt nas rozdeli“ mi nedodava energii.Vim,ze taaaaak zit nejde, ptam ho, jak to dale mysli, prece i sam, kdyz je normalni, nemuze se mu to libit zit takhle, ale asi mu dela dobre, ze me muci psychicky a mu to staci, nu i ty zenske na pc…
@annaaaaa píše:
Zdravím do diskuze.
U nás je to také takové, ale bohužel schizoid je má již plnoletá dcera. Již několik let řeším její chování, psychiatr ani psycholog mi nevěřili, když jsem popisovala její chování vůči nám i okolí.Zaujalo mě to oslovování, také mě neoslovila „mami“ ani nepamatuju, myšlenkama ztracená kdesi, samotářská, diskuze nejsou možné, slova naráží na zeď.
Musím ji do všeho kopat, připomínat, aby udělala, nutit se, abych nezařizovala za ní, má tendenci vše házet na nás.
K mladší sestře se nechová pěkně, nesmí na ní pomalu ani promluvit, hned se vzteká, odchází do pokoje.Jen stručně. Je to náročné a složité, bylo těžké to pochopit, proč, a přizpůsobit tomu naše chování k ní, abychom se nezbláznili. Také jsem léta dávala vinu sobě, že za to můžu, snažila se atmosféru různě napravit a bůhví co ještě. Nic nefungovalo, až jsem zjistila dle netu a diskuzí, že to bude pravděpodobně takhle.
Když jí dávám pokyny „befelem“, tohle uděláš, vyluxuješ, zařídíš si, dáš mi do zítra informace, jinak to bude mít dopad, udělá to. Třeba neochotně, musím polopatě vysvětlovat, upomínat..
Již nečekám na nějaké projevy, ani ve stáří třeba, že bych se od ní dočkala pomoci. Jen doufám, že sama ve světě obstojí. Zatím je mimo realitu trochu.
není třeba spíš Asperger?
Taky ještě může dojíždět puberta.
Nezatracuj nezatracené, zatrať to co již zatraceno bylo…tisíc lidí tisíc povah, nezměníš člověka touhou, vždycky musí vědět že sám se chce změnit… Cit je pouze zanedbatelný, na venek můžeme ventilovat že „milujeme“ ale přitom milujeme jen samy sebe, to už mi bylo mockrát řečeno, nezmněníš povahu, můžeš změnit vnímání… taky neumím milovat a vždy když si to myslím tak pak přijde něco/někdo… a je všechno mé přesvědčení v háji… neumím to… ale není to lehké být na druhé straně… ![]()
@Boudová píše:
@annaaaaa Mě na ní nepřijde nic moc divnýho
No právě. U čerstvě dospělého je normální, že má ještě napučený ksicht a nežene se do uklízení.
Možná zakladatelka jen přeceňuje to srovnání s mladší dcerou. A nebo je tam něco, co nám neřekla.
Nicméně třeba ji „schizoidní“ dcera překvapí a ve stáří se o ni postará ona a ne její pohodová ségra. Tohle člověk nikdy neodhadne.
@Bábrdl Souhlasím, rozhodně bych si podle nynějšího chování netroufla odhadnout, jak se jednou postará nebo ne. Navíc mi to teď ani nepřipadá důležitý.
@toooja píše:
Omlouvam se, jaksi mi to vypadlo, a myselal jsem, ze prispevek se stratil a ted to je 2×.Nu jo, rozvest se…kdyz on je mstivy. Slova „jen smrt nas rozdeli“ mi nedodava energii.Vim,ze taaaaak zit nejde, ptam ho, jak to dale mysli, prece i sam, kdyz je normalni, nemuze se mu to libit zit takhle, ale asi mu dela dobre, ze me muci psychicky a mu to staci, nu i ty zenske na pc…
Ono je sice hezké nebrat dětem tátu, ale snad si nezničíš kvůli tomu svůj život? Krom toho, myslíš si, že jako táta bude on dobrý, nemyslíš, že tvé děti si zaslouží někoho lepšího, kdo dokáže, že budete dohromady opravdová rodina? Teď jsou z něj děti sice paf, ale co časem, až začnou víc vnímat? Už párkrát jsem tady narazil na příběhy, když dotyční tvrdili, jak je v dětství mrzelo, že se táta choval k mámě chladně a dost je to poznamenalo, chceš, aby i tvé děti byly takto poznamenány? Radil bych odejít, dokud jsou děti ještě malé a ty mladá a máš ještě poměrně dobré šance si někoho rozumnějšího najít
. A že on je mstivý? Přece se nenecháš zastrašit, ne? Tak jestli tento příspěvek ti dodá trochu energie…
Dobrý den,
já jsem svého schizoida diagnostikovala teprve nedávno, po téměř pěti letech vztahu.. střídavě jsem zkoušela číst různou literaturu o komunikaci a blablabla.. jak už tady psala jiná paní, zkoušela jsem hledat chybu i u sebe..ale vše marné.
Pak se mi dostala do ruky knížka výborná knížka „Proč se mnou nemluvíš?“ od pana doktora Nováka, kterou mohu všem ženám co mají čest s takovým „monstrem“
vřele doporučit. Když jsem jí četla, měla jsem pocit, že jí psal podle mého partnera.. ![]()
Můj partner odpovídá podle různých testů lehčí formě schizoida, ale i přesto jsou některé kauzy s ním velmi výživné a ten vztah rozhodně není procházka růžovou zahradou. Je prostě svůj a myslet si, že se kvůli Vám změní je čirá naivita. Na to si ale člověk musí přijít sám.
Předem říkám, že pokud není člověk hodně odolný jedinec, tak to je snad raději lepší rovnou zabalit. Protože jak už tady někdo psal, občas to je fakt na antidepresiva. Nedejbože mít sama nějaké úzkosti či depresivní stavy, tak on by mě ještě dorazil. Jeho velice slabou stránkou je komunikace a empatie. Což jsou zrovna pro vztah dost důležité věci.
Pokud chcete být ve vztahu s takovým člověkem, je dobré si hledat životní radosti všude kolem sebe. Chápu i ženy co si najdou milence. Naprosto je chápu a neodsuzuje, každý má tu hranici zkrátka jinde.
Jelikož se jedná o diagnózu, tak za to velkou mírou skutečně nemůže, ale to si člověk nedokáže vždycky říct, když mu vyvede nějaký svůj povedený kousek.. ![]()
Upřímně za sebe nedokážu říct, jestli spolu vydržíme, ráda bych, ale opakují se u mě s železnou pravidelností tak 1× do roka krize, kdy si říkám, jestli tohle mám všechno zapotřebí a jestli by mi s někým nebylo líp. Samozřejmě má i dost dobrých vlastností, které mě v tom vztahu s ním drží, a za které si ho vážím, ale upřímně je někdy dost těžké žít jen z toho. Pořád je tam takové velké ALE.
Zatím nemáme děti. Takže je ještě čas z toho vycouvat. Ale zatím to ještě není tak hrozné, abych to udělala. Ale třeba to tak nakonec stejně dopadne. Třeba se to zlomí, až budu chtít dítě. On zatím děti tvrdošíjně odmítá, já se na to naštěstí zatím také ještě necítím, ale nedejbože, až mi začnou tikat biologické hodiny..
@Beatka25 otázkou zůstává proč s takovým člověkem zůstávat? Nekomunikativní s absencí empatie? To není partner pro život.
Protože jak už jsem psala výše, má plno dobrých vlastností, které se mi na něm líbí. A má i světlé chvilky.
Mám schizoida 12let, 8 spolu nespíme. má dva výrazy obličeje, unavenej a nasranej. nemluví. někdy mám chuť ho vzít prknem, jen tak, jestli vydá nějaký zvuk. hezkej, chytrej, šikovnej, smysl pro humor má taky. ale je to asi jako mít pěkný auto a nemít k němu klíčky. nesvezeš se a jen to doma zavazí.