Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Schizoidní manžel
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
28.3.14 09:36
Budu muset ale ted už to chápu jak to je, umím si to zdůvodnit, u mne to chce vydržet a stát si za svým, nic si nevyčítat ale taky vím, že je těžké být sama a taky si někoho najít..je to složité moc..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
28.3.14 09:42
@mersi72 Me dala psycholozka na sebe cislo, ze ji mohu kdykoli zavolat…jinak je opravdu nejlepsi dochazet pravidelne, kor kdyz se v tom placas. NENI TO TVOJE VINA…on je takovy a jiny byt neumi…NESNAZ se to pochopit…musis ho tak brat, jinak se zblaznis. BUDE TAKOVY PORAD.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
28.3.14 09:59
Mám doma něco podobného už 10 let. Nikdy mi nevyzná lásku, nikdy nepohladí, nikdy neobejme, nepřitulí se. V posteli mě odstrkuje, ať jdu na svou půlku. To se změní, jen když chce sex. Když se stal průšvih, řekl hmmm to máš blbý.. a dál nic. Ale on se stará o rodinu, pracuje, platí bydlení, já jsem na RD. Ani s tím dítětem se moc nemazlí, radši posadí před TV. Když mu to vyčítám, tak odpoví, že není romantický člověk, že od něj víc čekat nemůžu a že za těch 10 let jsem si už měla zvyknout. Takže asi tak. Nejsem s ním šťastná.
- Citovat
- Upravit
28.3.14 10:06
Tak já jsem to trpěla tak dlouho, že chtěl je sex a já sbalila peřiny a spala jinde a tak to zůstalo, ulevilo se mi aspon, že s ním nic nemusím mít, nic po mně nechce a neřeším to, kdybych s ním musela spát tak to bych utekla, takto se to dá vydržet, žiju si svůj život a je to lepší..je mi líto všech žen, které tak žijí bez lásky, citu ale je těžké odejít sám a být sám ono se uleví na chvíli, to je život, je to boj!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.3.14 11:28
Tady píše docela dost lidí, že má něco podobného doma. Zajímalo by mne co vás vedlo k tomu s takovým člověkem zůstat a vzít si ho? Mám dojem že kdybych někoho takového potkala a zjistila že se chová tímto způsobem, prostě bych se s ním rozešla. Nebo byli z počátku vztahu ti muži normální a postupně se změnili??…Zakladatelka svůj důvod výběru tohoto partnera vysvětlila, tam tomu rozumím…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.3.14 14:09
Tvůj manžel je jako můj vlastní otec, má matka chytla za těch pár desítek let soužití jeho školu. Hnůj hnůj hnůj. A neustále jsou spolu. Trpěla jsem tím jako dítě. Veškerou lásku k nim díky jejich všeobecnému chladu a despoty, ubili, ale špatná jsem přeci jen já, nikoli oni. Oni to vždy myslí přeci dobře (tohle poslouchám od otce).
Nikdy své matce neodpustím to, že s námi dětmi neodešla (a bylo kam). Ve finále to odnesou ty děti. Mám syna, dávám mu pravý opak toho, co jsem zažívala a viděla já (naštěstí jsem nenačichla tím hnusným chladem, ale i to je mi dáváno najevo od rodičů, že se před mým synem přetvářím, když si oba vzájemně řekneme, že se máme rádi, že říkám jen slova, prostě podle sebe soudím Tebe), fakt hnus.
Ty udělej jedno, vezmi dceru někam na večeři nebo oběd a tam ji vysvětli jak se věci mají, narovinu ji řekni, co cítíš, a že to hodláš řešit. Řekni ji i tom, že jsi na práškách a proč jsi se na ně dostala. Nevím, jakou má dcera povahu, ale jestli to nepochytila od otce, tak to snad pochopí, věk už na to má.
Výhružek se neboj, tohle právě dělají lidé, o kterých později, když odejdeš zjistíš že to jsou psychické sr. čky, co jen pouští hrůzu a chlad, zastrašují lidi okolo sebe, to je jediné co umí.
Z domu bych se nestěhovala, ať odejde on. Mmch, kdo je zapsaný jako majitel domu? Dědictví po předcích se myslím nezapočítává do společného jmění manželů.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.3.14 15:35
Děkuji za reakci. Já jsem psala už na začátku diskuze, že jsem odešla, dcera semnou nešla, ona ví, že mne neoslovuje, jak žijeme, není mala, já brečela vše jí řekla, chápe to, neotočila se ke mně zády, ale je diplomat, je to vaše věc, vy si to vyřešte, asi tak..jenže jak jsem odešla tak on se začal starat, prostě si ji kupoval, má jenom ji, žádné kamarády, mne vyhrožoval, já mu do hlavy nevidím, jestli jen vyhrožuje, nebo to udělá. Já se vrátila, protože jsem neměla podporu v rodině, nikoho neměla, zůstala sama, tak jsem se vrátila a sama nejsem v tom, že jsou doma a já se starám o dům, domácnost ale jen spolu bydlíme.
Ted bude dcera maturovat, tak nechci nic řešit ale vím, že to udělám, bud zustanu doma a budu si žít svůj život nebo se dům prodá a odejdu, už nedopustím abych já šla a on zůstal, na mně bylo těch změn hodně a já to nezvládla, ted už vím, co mne čeká a už bych se nevrátila, není důvod.
Já to od něho nechytám, nejde to, pořád bojuju a nechci být jako on, věřím, že někoho najdu a bude dobře, mám v sobě tolik lásky a nemám ji komu dát jen dětem ale to je jiné!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.3.14 15:38
Jo a majitel jsem já, jediný vlastník ale je tu hypotéka, dostavěli jsme to spolu a já bych to neutáhla, on vzal za mými zády další o které jsem nevěděla a zjistila nedávno, takže jsem v pasti, jedině dům prodat jiné řešení není..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.3.14 15:55
@mersi72 píše:
Jo a majitel jsem já, jediný vlastník ale je tu hypotéka, dostavěli jsme to spolu a já bych to neutáhla, on vzal za mými zády další o které jsem nevěděla a zjistila nedávno, takže jsem v pasti, jedině dům prodat jiné řešení není..
Tohle bych nechala na právníkovi, myslím si, že si manžílek dost zavařil, nehledě na to, vzít si půjčku na dům, který mu neříká pane, abys o tom nevěděla, to svědčí o tom, že jeho rozum není zase na takové úrovni (ale to u lidí, co dělají bububu většinou bývá). Neboj, vše se urovná, až se ho zbavíš, tak bude život zase sluníčkový, jen se nesmíš nechat zastrašit, což tito lidé bohužel dělají, jenže stejně ve finále jim to je k ničemu…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.3.14 16:13
Ano, on umi jen vyhrožovat, nic víc, ví, že pokud bych si našla kupce a dům prodala, tak s tím nic neudělá ale já to tak nechci, chci se v klidu domluvit, plánuji to, jak to udělám, on ví, že je chyba v něm a tak kolem sebe kope, nikam se poradit nepůjde, nic neřeší a já už taky ne, jsem jak on a od října tak žijem, udělat to musím já, on to neudělá, jemu to tak vyhovuje asi, má vyprané, navařené, city nepotřebuje, nic po něm nechci, takže značka ideál..a když jsem se ho zeptala, proč mne neoslovuje, tak mi řekl, že jsem si to za celý život nezasloužila! Jméno máme od toho, abychom se oslovovali, to mne dorazilo a skončila veškerá moje snaha..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.3.14 17:39
@mersi72 Neprala bych, nevařila, pokud se s ním rozvedeš, tak na tom můžeš dost u soudu pohořet, má sestřenka kvůli tomu, že žila s tyranem pod jednou střechou ale vařila a prala i jemu (jinak by bylo zle), tak je poprvé nerozvedli, rozvedli je až na druhé stání, jelikož soud to poprvé bral tak, že manželství funguje jako vzájemná výpomoc. Na tohle pozor. Když žít odděleně, byť ve stejném domě, tak ale se vším všudy.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
bibi1970
4.10.14 22:20
Schizoidní přítel
Ahoj děvčata, jsem ráda že jsem našla tuto diskuzi, taky se mě to nyní stalo, jsem smutná, frustrovaná - úplně hotová, znáte ty pocity… Po roce jsem teprv zjistila, kým je. No, horší, jak jsem si myslela! Budoucnost nemá smysl, chce být sám, ale proč si hledají ženu? Už jsem toho načetla mnoho, jen toto jsem nepochopila. Můj vztah je naprosto stejný jako všechny se schizoidem, já to tak nechci. Pomoc. Je mi ho líto, nemůže za to, co mu rodiče způsobili, ale co víc mám udělat? Asi není pro něj lepší cesta, jeho autistická ulita plně vyhovuje, pomoct nechce. Jen jsem se chtěla svěřit. Díky 
- Citovat
- Upravit
5.10.14 12:57
Ahoj, jediné co napíšu je pryč..já jsem psala pod jménem mersi 72 mé zkušenosti, já jsem po 20 letech studeného odchovu v rozvodovém řízení a našla si muže pravý opak, až nechápu, jak je možné, že je muž tak citlivý a mám problém mu uvěřit..bojujeme s tím a já čekám, kdy se projeví jeho studená povaha a on je opravdu tak hodný a citlivý..já jsem skončila z něho na antidepresivech a měla odejít dávno ale trpěla to kvůli dětem..je to hrozný život a já věřím, že už to mám za sebou a na takového studeného blba už nenarazím! Vím o čem píšeš a odejdi zavčas, pokud máš kam..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
bibi1970
5.10.14 17:55
Ahoj Mersi, díky za reakci. Já se chtěla jen svěřit, vím že nás je dost. My děti nemáme. Chtěla jsem jen přispět, zdrhnout můžu kdykoliv 
, jen je mě ho /ale i ostatních/ líto, chtěla jsem mu fakt a upřímně pomoct… Proč nechtějí pomoct, jsem takový rodinný psycholog, mám bezednou trpělivost! No, třeba ještě příjde s prosbou, nevím. Děkuji
- Citovat
- Upravit
1.12.14 21:32
Zdravím do diskuze.
U nás je to také takové, ale bohužel schizoid je má již plnoletá dcera. Již několik let řeším její chování, psychiatr ani psycholog mi nevěřili, když jsem popisovala její chování vůči nám i okolí.
Zaujalo mě to oslovování, také mě neoslovila „mami“ ani nepamatuju, myšlenkama ztracená kdesi, samotářská, diskuze nejsou možné, slova naráží na zeď.
Musím ji do všeho kopat, připomínat, aby udělala, nutit se, abych nezařizovala za ní, má tendenci vše házet na nás.
K mladší sestře se nechová pěkně, nesmí na ní pomalu ani promluvit, hned se vzteká, odchází do pokoje.
Jen stručně. Je to náročné a složité, bylo těžké to pochopit, proč, a přizpůsobit tomu naše chování k ní, abychom se nezbláznili. Také jsem léta dávala vinu sobě, že za to můžu, snažila se atmosféru různě napravit a bůhví co ještě. Nic nefungovalo, až jsem zjistila dle netu a diskuzí, že to bude pravděpodobně takhle.
Když jí dávám pokyny „befelem“, tohle uděláš, vyluxuješ, zařídíš si, dáš mi do zítra informace, jinak to bude mít dopad, udělá to. Třeba neochotně, musím polopatě vysvětlovat, upomínat..
Již nečekám na nějaké projevy, ani ve stáří třeba, že bych se od ní dočkala pomoci. Jen doufám, že sama ve světě obstojí. Zatím je mimo realitu trochu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
