Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Schizoidní manžel
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
12.1.16 11:39
@Dany10 píše:
Třeba pro mně by nebyl problém říct to ženě na rovinu. Jenže zato můžou z velké části samy ženský. Protože když jí chlap řekne narovinu „potřebuju sex“, tak většina jich nedá. Ne protože by nechtěly, ale aby je náhodou ostatní nepomluvily, že se vyspí s kdekým. To je problém celé naší společnosti. Takže když je chlap v sexuální tísni, a potřebuje nutně sex, tak co má dělat jiného než partnerku přesvěčit o tom, že ji miluje? Představte si že ste v cizím velkém městě a nutně budete potřebovat jít na záchod. Ale žádný nebudete moct najít. Myslím že budete taky schopné udělat cokoliv abyste se na nějaký dostaly. To je celkem výstižné přirovnání.Ale hlavní příčina problému je v celé naší společnosti a ve výchově už od dětství. Já sem se o té schizoidní poruše dozvěděl až v dospělosti na internetu a celkem náhodou, a celé dětství sem o ní nevěděl ani na ní nikdo nepřišel ani to celkem nikoho nenapadlo. A tím pádem sem celé dětství trpěl protože sem chodil do školy, kde všichni spolužáci byli duševně zdraví. Tudíž sem musel celé dětství trávit mezi bandou parchantů se kterýma sem si neměl co říct protože byli jiní než já a nevěděl sem proč. Všichni mi říkali že nejdůležitější sou dobré známky, a já sem tomu tenkrát naivně věřil, myslel sem že mě ve škole naučí všechno důležité pro život, ale to nejdůležitější, jako třeba city, nás nikdy nenaučili. Kdyby se nato přišlo už v dětství, a člověk by chodil do nějaké speciální školy, kde by byl mezi stejně postiženými, a tudíž by se s nimi mohl kamarádit, a kde by ho naučili co má říkat partnerce aby byla spokojená, a jak na ty „city“ atd. tak by pak v dospělosti nebyl problém dát partnerce co chce.
Ty bláho, tvoje dedukce jsou teda dost odlišné od většinové (city vnímající) společnosti a místy i nesmyslné, nic ve zlém, musíš to mít fakt těžké. 
Jestli ses dobře učil a máš alespoň trochu solidně placenou práci, bude nejlíp využít pro svou sexuální potřebu služeb profesionálky - tam je ten vztah nastaven přesně dle tvých potřeb. Jinak tedy pochybuji, že by existovaly nějaké speciální školy pro lidi s tvou poruchou. Jsou prostě školy základní a zvláštní o ničem dalším tedy nevím. City tě nikde nenaučej… Lhát ženám, abys od nich získal co chceš je vrcholně nemorální a jak vidíš v příspěvcích výše, nemá to většinou dlouhého trvání, nebo druhá strana velmi trpí. Možná by nebylo od věci navštívit nějakého terapeuta, uškodit ti to rozhodně nemůže a není to žádná ostuda…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.1.16 12:00
@Dany10 Jinak pokud bys opravdu stál o dlouhodobé partnerství, doporučila bych ti zapřemýšlet nad celou tou záležitostí jako nad výměnným obchodem - to by s tvým vnímáním věcí mohlo fungovat. Ber to tak, že chceš-li sex, bez lásky a věcí kolem ní, musíš za to té ženě nabídnout něco jiného. Jsou i typy žen, které stojí víc třeba o materiální zajištění. Někomu vadí, že vlastně nemilují jeho, ale jeho peníze, tobě by to ale zjevně vadit nemuselo. Je to tedy možná cesta k oboustranému uspokojení potřeb, bez toho, že by ses musel přetvařovat a dělat něco, co ti není vlastní.
Zaměřila bych se tedy na kariéru, abych měla na účtu co nabídnout. Když o sebe budeš pečovat, abys hezky vypadal, body pro tebe. Potkat ženu se smýšlením stejného stylu, jako máš ty asi není úplně pravděpodobné. Smiř se prostě s tím, že to, že s onou ženou milostivě budeš mít sex k její spokojenosti prostě nestačí, musíš dát do placu něco navíc. Když neumíš city, musí to být prostě něco jiného. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.4.16 11:42
Dobrý den, poslední příspěvky v diskuzi nejsou tak staré, tak také jeden přihodím, snad k dobru všem ženám, které někdy se schizoidem žily nebo žijí. Zamilovat se do takového člověka je jak za trest, protože od prvních dnů jste sice zamilované, ale zároveň strádáte citově a vlastně pořád jen doufáte, že se něco změní. Dříve jsem se divila, proč třeba ženy, které zažívají domácí násilí, neodejdou od partnera, na co čekají. Ale všechno není tak černobílé. Já jsem se svým schizoidem žila 12 let, od střední školy, přes vysokou, ke společnému bydlení v bytě a pak v domě. Od prvních dnů mi nic extra neprojevoval a scházet se chtěl kvůli sexu, ale já jsem taková láskyplná a prostě jsem ho chtěla. Už od začátku byl trochu podivín - uzavřený člověk. Ale já měla radost, že mně se vlastně otevřel a tím jsem k němu ještě víc přilnula.
V prvních letech jsme se vídali jen o víkendu, ale přes týden jsme si třeba ani nezavolali - já bych i chtěla, ale on zkrátka neměl potřebu a já to respektovala, ostatně jako spoustu dalších věcí.
Postupem času nabral až na nějakých 130 kg, možná i víc a náš sex byl sice poměrně častý, ale s tím jeho břichem jsme si spoustu věcí nemohli dovolit. Navíc žádná předehra a dlouho mi trvalo, než se naučil, že nejde jen o uspokojení jeho potřeb. Ale co mi vadilo tolik, že jsem se s tím nedokázala smířit, bylo jeho časté pití alkoholu (klidně denně, o samotě, tvrdej) a také cigarety. Bála jsem se o jeho zdraví - když přičtu ještě tu nadváhu 
Lidé v mém okolí se vždy divili, co si s ním povídám, že on vůbec nemluví. Já tvrdila, že si s ním mám o čem povídat, i když to nebyla tak úplně pravda. Je jen velmi omezené množství témat, která ho zajímají, především pracovních, jinak vás není schopný poslouchat déle než první a druhou větu, pak už je to pro něho jen hučení a on utíká do svého světa. Nikdy pro mě nebyl opora, když mi bylo těžko, obejmutí vždy jen z mé strany, veškeré projevy lásky také.
Všude jsem chodila sama, do společnosti, ke známým atd. A pokud jednou za čas šel se mnou, vše bylo ve stresu, spěchu, pokud bylo i nutné jet autem, měla jsem na každém kilometru chuť vystoupit z auta, jak byl nervní a sprostý. Až jsme například úplně přestali jezdit na dovolené - a nebyla jsem jediná, kdo to odmítal. Jeho náladovost je dodnes jeho slabou stránkou. Často je mu „divně“ a „blbě“ a nedokáže říct proč.
Ale abych si jen nestěžovala, už dávno jsem říkala, že on je jako Jekyll a Hyde - někdy naprosto úžasnej a zábavnej, v dobré náladě, takovej „gentle“, hrozně férovej v jednání, inteligentní, spolehlivý, nijak mě neomezoval, není lakomý, má spoustu dobrých vlastností, které jen tak u někoho nenajdete. Nepotřeboval přátele, měl mě. Nutno ale dodat, že k jiným ženám se leckdy choval mnohem líp než ke mně, i když teď s odstupem času vím, že měl rád jen mě.
Jeho rodina do mě vkládala velké naděje, že ho změním, protože sami viděli, že to s ním není lehké. Ale dnes už vím, že schizoida NIKDY nezměníte a NIKDY se o to ani nepokoušejte! Je to zbytečné plýtvání silami. Nechápe ani různá vysvětlování. Myslím, že pokud do nějaké takové diskuze, jako je tato, vloží svůj nechápající příspěvek právě schizoid, jen tím potvrzuje, jak zbytečné je o něco se snažit. Schizoida musíte brát takového, jaký je.
Jenže nejhorší je, že jsem si našla milence. Prostě mě okouzlil člověk, který mi dokázal dát pusu, pohladit mě, poslouchal mě, když jsem mu říkala o svých problémech, obejmul (!!!)…ANO, já jsem něco takového cca po deseti letech strádání zažila!!! Jenže jak to tak bývá, provalilo se to. Podkopala jsem jeho důvěru, nechala se unést něčím, co mi hrozně chybělo. Od té doby už uplynulo 9 měsíců, my se máme pořád rádi, ale on mi zatím nedokáže odpustit. Chce teď prý být sám, což možná chtěl i během našeho vztahu, je tak zkrátka nastavený a chce se jen kamarádit. Jezdíme na dovolené, na výlety, vídáme se, ale vždy jsem iniciátorem já (ale tak to bylo s výlety vždycky).
Upozorňuju taky, že předtím jsem neměla o nějaké takové diagnóze ani ponětí, že mi o ní řekli moji známí až po jeho odchodu před těmi 9 měsíci a já to začala více zkoumat. I on sám uznal, že ta charakteristika na něho sedí. Takže je mi ho spíš líto, protože se na něm v dětství podepsal jeho otec. V jeho okolí jsou lidé, kteří mu radí, aby už se ke mně nevracel, ale taky jsou mezi nimi lidé, kteří mu radí, ať se vrátí. Já bych si přála jeho návrat, i když si někteří ťukají na čelo, protože vědí, že jsem se dost natrápila. Ale nakonec jsem ublížila já jemu a on se ke mně ani po tomhle nechová špatně. Pochopila jsem, že i když mi to nedával najevo, měl mě hodně rád. Takže vy, co máte doma taky schizoida, vím, že toužíte po projevech lásky, které nepřicházejí, ale schizoid je má v sobě a to je to jediné, co vás nakonec může hřát u srdce 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.4.16 14:37
@Uzasitakyschizoidka No to si vydržela docela dlouho a ten milenec je poměrně, když už né omluvitelný, tak alespoň pochopitelný. Můžu se zeptat, když to „prasklo“ tak proč si se rozhodla pro manžela a né pro milence? Nebyla tam láska? Nebo šlo opravdu jen o to doplnit si něco, co manžel nedává.
A uvědomuje si manžel, že defakto tě k tomu dohnal a že milovat v „hlavě“ nestačí? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.4.16 14:53
@Mrazivý dech já bych si tipla, že si to manžel vůbec neuvědomuje. já jsem se několik let snažila svému schizoidovi vysvětlit, co mi chybí, co potřebuju, proč jsem nespokojená, ale je to bez šance. on mě nějak vnímá, asi mi to i věří, ale jsem přesvědčená, že to není schopný pochopit a už vůbec s tím něco dělat. bohužel je natolik inteligentní, že se v době namlouvání a ještě nějakou dobu poté dokázal chovat standardně. teda téměř, ale to jsem si uvědomila až zpětně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.4.16 14:59
@navy blue: teď zpětně čtu 9 let bez sexu 
, ehm no, manželství není sice jen sexu, ale jaksi tam patří 
, že… Takže předpokládám, že si nalezla nějaké náhradní řešení…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Hanney
8.4.16 15:57
@Uzasitakyschizoidka no upřímně, závěr mi nepotěšil. Kde jsi vlastně přišla na to, že tě měl rád? Tvoje poselství ostatním stejně strádajícím…
- Citovat
- Upravit
8.4.16 17:36
@Mrazivý dech píše:
@navy blue: teď zpětně čtu 9 let bez sexu
Sorry, asi blbě čtu, ale vidím tam jen 9 měsíců, ne 9 let? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.4.16 20:29
@Gnaar píše:
Sorry, asi blbě čtu, ale vidím tam jen 9 měsíců, ne 9 let?
navy blue: „…a například můj muž tvrdí, že manželství přece není o sexu, tam jde o úctu a důvěru. takže mi natolik důvěřuje, že už jsme spolu nespali devět let ono mít schizoida není žádná prdel, ale zase má člověk spoustu prostoru uplatnit černý humor …“
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.4.16 20:40
@Mrazivý dech Aha, dík za upřesnění, to starší z ledna jsem jen nečetl.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.4.16 22:23
@Mrazivý dech - Milenec je o generaci starší a po provalení všichni očekávali, že s ním budu žít, ale já jsem si to pak asi tři měsíce rovnala v hlavě a během té doby jsem zjistila, že jsem pro něho byla jen jedna z mnoha a já jsem ve svý podstatě věrnej člověk, já nevěru vážně v krvi nemám a doteď se za to stydím a sama to hodně špatně snáším. Takže jednak se mi milenec zhnusil, když jsem se pak o něm dozvěděla víc a navíc bych život chtěla prožít s někým, kdo ke mně věkově půjde. Mimochodem, my jsme spolu s mým bývalým partnerem pravidelně měli (máme) sex i poté, co se odstěhoval před těmi 9 měsíci, jen on pořád říká, že se vlastně musí rozhodnout, co bude dál a stydí se veřejně přiznat, že by se mnou měl zůstat, takže poslední dobou se spíš přiklání k tomu, že to musíme ukončit. Naposledy jsme spolu spali asi před týdnem a paradoxně příští týden spolu máme jet na dovolenou a dnes mi psal, ať to neruším, že se mnou pojede, přitom v týdnu teda náš vztah definitivně ukončil. Přátelé mi říkají, že se v tom takhle budeme asi plácat ještě hodně dlouho.
A k tomu vysvětlování mého špatného jednání - jak píše navy blue, já mu to polopatě vysvětlím, on to v tu chvíli jakoby pochopí, ale to trvá tak deset minut a pak si zase najede do svojí koleje a jsme tam, kde jsme byli. Prostě jsem mu to podle jeho slov udělala a on nemá jistotu, že už to neudělám. Udělala jsem prý z něho blázna a kdyby se mnou zůstal, udělal by ho ze sebe sám. Vím, že jsem mu ublížila, ale někdy si myslím, že to snáším ještě hůř než on.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.4.16 22:32
Nikdy bych si nemyslela, že to využiju, ale byla jsem před několika měsíci u psycholožky, což mi připadalo úplně zbytečné. Pořád mi jen říkala, že se to snad časem vyřeší a ať si koupím bylinky na uklidnění. A to je právě to typické, co jsem z diskuzí pochopila - k psychologovi nejde schizoid, protože on je se sebou spokojený, ale nakonec tam (sražen na dno) jde jeho partner. A to podotýkám, jsem o antidepresivech přemýšlela už několik let zpátky a nechápala jsem, co se se mnou děje, protože jinak jsem vždy byla veselá, optimistická, živá…
Také jsme teď v té krizi s partnerem byli několikrát na reiki - musím říct, že to mi pomohlo hodně! Paní nás sice nikam nestrká, ale jemu návrat ke mně celkem i doporučovala, takže jsem si u ní vždy pobrečela, ale s úlevou jsem odjížděla.
A pak jsem také vyzkoušela kartářku - ta mi v době největší krize také velice pomohla, protože je asi dobrý psycholog, ale nemohu zatím potvrdit ani vyvrátit její proroctví. Časem snad budu chytřejší 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.4.16 22:41
@Uzasitakyschizoidka: „stydí se veřejně přiznat, že by se mnou měl zůstat“
To jako že všem v okolí vykecal, co se stalo? To byla chyba… Ale na druhou stranu mi to na „schizoidní“ povahu nesedí, že by se až tolik řídila názorem okolí?
Podle mě je nejhorší to pořád otevírat a hrabat se v tom. To je jako když si pořád budeš drbat starou ránu do krve a tak se nikdy nezahojí…
Z toho, co píšeš, jsem pochopil, že s ním zůstat chceš? Fakt si myslíš, že je psychicky nemocný (schizoidní)? Možná má jen introvertnější povahu?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.4.16 23:02
@Hanney : uvědomila jsem si to vážně až zpětně. Vím, že je možná divné, že ne dřív. Ale je pravda, že on téměř odboural i těch svých pár kamarádů z dob studií (já ho k tomu nijak nenutila). Když přišel domů a nebyla jsem tam, obvykle volal kde jsem a kdy se vrátím (nebyly to nějaké žárlivé telefonáty), na prstech jedné ruky bych spočítala, kolikrát mi řekl, že mě miluje. Ale řekl to! A to je u schizoida už teda něco! Zkrátka mi řekl, že mi během vztahu věřil jako nikomu jinýmu a já si začala vybavovat spoustu momentů, které tady teď ani nejsem schopná vypsat, ze kterých to skutečně bylo možný poznat. Když jsem se třeba někdy nafoukla (ať už oprávněně nebo ne), vždycky to byl on, kdo přišel první.
Schizoid je velmi komplikovaný. Já sama ho za 12 let společného života pochopila jen částečně a to mám státnice z psychologie a empatie mi myslím nechybí. Když praskla má nevěra, snažila jsem se mu co nejvíc pomoct, být mu nablízku. A on skutečně i v době největší krize volal mně, když mu bylo nejhůř. A to bylo období, kdy jsme spolu poprvé v životě mluvili i několik hodin denně, hrozně otevřeně, řekli jsme si věci, které nikdy předtím a to bylo období, kdy jsem z jeho osobnosti pochopila i to, co předtím za 12 let ne. Bohužel to období jeho otevřeného povídání je zase pryč.
Když o něm někdy (co nejobjektivněji) mluvím před jeho rodinnými příslušníky, kteří ho znají od narození, tudíž déle než já, nakonec mi řeknou, že to co říkám, je asi pravda, ale že ho vlastně tak dobře neznají. A to je právě tím, že on se ostatním lidem téměř neotevře.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.4.16 23:11
@Gnaar: podle mě schizoid je, sedí na něho ten popis z 95% a přiznal to i on sám. On normálně lidem nic moc neříká, ale ta má nevěra pro něho byla hrozná rána. Nejdřív jsme trávili čas jenom spolu a vyříkávali si to. Ale pak nastoupila jakási další fáze jeho šoku a on začal všem lidem v okolí o našem problému říkat - nevěděl si s tím rady a chtěl slyšet jejich názor. On je poměrně snadno ovlivnitelnej ve svých názorech - i když jen v určitých oblastech. A u schizoida platí, že společenské normy a konvence nerespektuje, což platí, protože třeba když nepozdravil souseda a já ho na to upozornila, tak mi řekl, že ho zdravit nebude, protože ho nezná (což je blbost, my bydlíme v malém městě, ne v Praze a sousedů máme jen pár). Takže leckdy se k lidem chová poměrně divně, ale na druhou stranu ho v tomhle názory druhých nějak hodně ovlivňují. Třeba když se mnou začal chodit a měl mě vyzvednout doma, trvalo mu třičtvrtě roku, než přijel až před dům. Do té doby čekal vždy na konci ulice pod kopcem - nikdo se mě neptejte proč!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
