Sebepoškozování v 15 letech

Anonymní
19.8.22 10:57

sebepoškozování v 15 letech

Zdravím,

asi tu podobná témata jsou, ale přesto zakládám nové, raději anonymně. Mám sestru v pubertě (mně je 27), před dvěma měsíci nám zemřel táta, už předtím měla lehčí psychické problémy, ale teď nevíme co s ní. Má bulimii, přejídá se, potom zvrací, říká, že je tlustá i když má jen přes 40kg, mluví o tom, že nechce žít, nyní nastupuje na střední, z toho má asi také strach a k tomu se řeže, kružítkem, úlomky z nože, čímkoliv ostrým, má celé pořezané nohy, ruce. Chodí k psychoterapeutce, ale nejsem si jistá, jestli to pomáhá…když byla u jiné, tak ta jí v rámci nějaké „terapie“ řekla když se chceš zabít, tak to udělej, což mi nepřijde normální. Máte někdo s něčím takovým zkušenost? Setkali jste se s tím? Případně jak se to dá řešit? děkuji :(

  • Citovat
  • Upravit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
JenedaLinda
1243
19.8.22 11:07

Hlavně po ní nekřičte kvůli toho řezání. To je teď ten nejmenší problém.. Je to sice špatně, ale očividně ji to pomáhá a myslím si, že by se první měla řešit určitě ta bulimie. To mi přijde jako mnohem větší hrozba než je řezání.
Chodí k psychiatrovi? Terapie je sice fajn, ale ona musí být pod lékařským dohledem. Může dojít i na hostapitalizaci.

Já mám celý život trochu problém s jídlem, jsem hubená, ale schválně nehubnu ani nic takového. Tak či tak mě moje psychiatricka měla pod dohledem a fakt to nebrala na lehkou váhu, takže pokud psichiatra nemá, tak doporučuju ji okamžitě objednat.

Držím palce, bude to těžké :hug:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Tarinka
10680
19.8.22 11:13

To sebepoškozování je proto, že má tak silnou psychickou bolest, že už nemůže a chce to přebít tou fyzickou bolestí, která ji pak chvilku dovolí zapomenout na tu psychickou. Takže je to důsledek…řešit psychiku no…já bych řekla, že pomoc psychiatra a léčba jsou na místě…dooromady s psychoterapií.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Koblizkova1980
685
19.8.22 11:29

Tak buda sestra psychické problemy- nějakou diagnózu a tedy potřebuje psychiatra. Nebo je doma něco špatně? Jakou výchovu vedou tví rodiče?

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Bytsamsebou
10921
19.8.22 11:54

Pokud má 15, natvrdo ji zavřít alespoň na půl roku na psychinu.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
free333
40428
19.8.22 12:19
@Anonymní píše:
Zdravím,asi tu podobná témata jsou, ale přesto zakládám nové, raději anonymně. Mám sestru v pubertě (mně je 27), před dvěma měsíci nám zemřel táta, už předtím měla lehčí psychické problémy, ale teď nevíme co s ní. Má bulimii, přejídá se, potom zvrací, říká, že je tlustá i když má jen přes 40kg, mluví o tom, že nechce žít, nyní nastupuje na střední, z toho má asi také strach a k tomu se řeže, kružítkem, úlomky z nože, čímkoliv ostrým, má celé pořezané nohy, ruce. Chodí k psychoterapeutce, ale nejsem si jistá, jestli to pomáhá…když byla u jiné, tak ta jí v rámci nějaké „terapie“ řekla když se chceš zabít, tak to udělej, což mi nepřijde normální. Máte někdo s něčím takovým zkušenost? Setkali jste se s tím? Případně jak se to dá řešit? děkuji :(

Proč ji maminka nevezme k psychiatrovi?
Nevím, na co čekáte…

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
19.8.22 12:22

Byla i u psychiatra. Tam ji jen predepsali antidepresiva, které nechce brát, protože se po nich údajně přibírá.

  • Citovat
  • Upravit
Reklama
Anonymní
19.8.22 12:28

@Koblizkova1980
jak jsem psala táta nedávno zemřel. Jinak já už bydlím s přítelem, takže úplně nevim jak to tam poslední rok probíhá, ale pokud jde o mě, tak já jsem měla výchovu takovou, že se doteď bojím komukoliv s čímkoliv svěřit, nikdy se mnou nemluvili o problémech. Spis něco řešili až když byl na světě nějaký průšvih…možná je to teď taky tak. Sestra se kvůli covidu absolutně uzavřela už tehdy jsem sehnala kontakt na psychiatricku, ale nic neřešili…az teď po smrti táty…

  • Citovat
  • Upravit
Koblizkova1980
685
19.8.22 12:45
@Anonymní píše:
@Koblizkova1980
jak jsem psala táta nedávno zemřel. Jinak já už bydlím s přítelem, takže úplně nevim jak to tam poslední rok probíhá, ale pokud jde o mě, tak já jsem měla výchovu takovou, že se doteď bojím komukoliv s čímkoliv svěřit, nikdy se mnou nemluvili o problémech. Spis něco řešili až když byl na světě nějaký průšvih…možná je to teď taky tak. Sestra se kvůli covidu absolutně uzavřela už tehdy jsem sehnala kontakt na psychiatricku, ale nic neřešili…az teď po smrti táty…

Děkuji za odpověď.
Takže to asi pramení z rodiny, ty její problémy. Nemohla bys se sestrou zajít k psychiatrovi a říct toto podezření? Aby lékař věděl, jak s ní pracovat.
Já takhle byla s dospělou sestrou a hodně to pomohlo. Byla totiž psychicky týraná manželem. A psychiatr měl pohled i od jiné osoby a pracovalo se na tom.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Patron/ka eMimina, zná prostředí serveru, pomáhá nováčkům a zkvalitňuje diskuze. Je v užším kontaktu s administrátory. Nedělá však jejich práci.
Mar__tanka1983
31289
19.8.22 13:24

A co na to mamka? Tohle je na kvalitní psychiatrickou péči, a je vhodný to řešit, dokud je ségra nezletilá, pak už s ní nezmůžete vůbec nic.
Promluvila bych o tom s mamkou, případně jí nějak pomohla vyhledat pro sestru účinnější pomoc, pokud chodí jen k nějaké terapeutce a to nepomáhá.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
19.8.22 13:29

Problém je i ten, že tady psychiatři mají volný termín až za několik měsíců. Jednorázově ji vzala paní doktorka z Prahy a ta ji prave predepsala antidepresiva s tim, že jinak Motol :(

  • Citovat
  • Upravit
Lollitka
9192
19.8.22 16:12
@Anonymní píše:
Problém je i ten, že tady psychiatři mají volný termín až za několik měsíců. Jednorázově ji vzala paní doktorka z Prahy a ta ji prave predepsala antidepresiva s tim, že jinak Motol :(

Ahoj, úplně tvé sestře rozumím, taky mám problémy se sebepoškozováním i jídlem (anorexie, bulimie a záchvatovité přejídání). Ale opravdu by to chtělo co nejdřív vyhledat odbornou pomoc. Po většině antidepresiv se nepřibírá, většinou. Ale u tvé sestry mi přijde, že by to už asi bylo i na hospitalizaci. Buďto ten Motol, tam se hodně zabývají i poruchami příjmu potravy, já tam ve 14ti měla jít s anorexií. Nebo ještě VFN Ke Karlovu, ale to je sestra asi ještě moc mladá na pobyt u nich, mají tam totiž denní stacionář pro poruchy příjmu potravy a i oddělení pro poruchy příjmu potravy. Nebo mají i denní stacionář pro adolescenty, ale nevím, odkud jste a zda by sestra zvládla dojíždět. Držím moc palce, je to těžké, tyhle stavy.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

 
 

Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky

Ikona - Lucie Machová

Mgr. Lucie Machová

Milování a syn

  • 09.04.26
  • Anonymní

Dobrý den, mám takový problém, co se týká intimního života. Máme 4letého syna, je živý a zvědavý až velmi. S manželem jsme pravidelně před pár... Odpověď

Problémy v rodině

  • 18.03.26
  • Anonymní

Dobrý den, už nevím, na koho se obrátit, protože po narození syna mám problémy s manželovou rodinou. Tchyně s tchánem jsou v celku hodní lidé,... Odpověď

Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži

  • 11.12.25
  • Anonymní

Dobrý den, přečetla jsem si Vaši odpověď týkající se stejného tématu, něco mě oslovilo, ale pořád nemohu uchopit svoji situaci tak, abych se... Odpověď

Je to deprese? Co by pomohlo?

  • 12.12.25
  • Anonymní

Dobrý den. Ani nevím, kde začít. Zkusím to vzít polopaticky. Rok a čtvrt se snažíme s manželem o miminko. Před snažením jsem řešila potíže s... Odpověď

Poporodní deprese nebo něco jiného?

  • 19.08.25
  • Anonymní

Dobrý den, jsem skoro rok po porodu, ale vůbec si mateřství neužívám. Je to pro mě takové přežívání a přečkávání. Narodila se mi předčasně... Odpověď