Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Selhala jsem jako matka
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
23.3.11 10:23
Lesina píše:
Klid, vezmi malou, vysvětli jí, co přesně ti vadilo a za sebe doporučuji malé kravály - upouštění ventilu - je to lepší než hrát jak jsi v pohodě a pak bouchnout. Prostě kňourá, případně jinak zlobí, upozornit, potrestat ne že to bude procházet a pak najednou po výbuchu ne.Maminky čekatelky nebo od malinkých dětí to asi nepochopí, ale věř, že bohužel občas bouchne každá z nás. Nebo ale skoro každá, je možné, že jsou mezi námi i svaté děti a mámy světice.
L.
s tím naprosto souhlasím… netřeba nic dodávat… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.3.11 10:23
jééžiš děkuju moc za toto téma 
hrozně se mi ulevilo, když vidím, že nejsem sama. Všude čtu, že spostě matek se něco podobného přihodí, ale žádná o tom nemlkuví, protože se za to stydí.
Zrovna teď prožívám podobné období. A ne poprvé.
Starší syn je hrzoný divoch, snad na etapy máme nějaké to období vzdoru-vždycky je doba, kdy je v pohodě a dá se s ním tak nějak domluvit a pak období, kdy jen a zabití. Jenže on je prostě takový ďáblík a absolutně na něj nezabírá „po dobrém“. Můžu vysvětlovat horem dolem (zrovna včera-všechno mi naslibuje, odkýve jak nemocný osel) a do pěti minut už se tu zase vztekal kvůli kravině. K tomu chytá školkovské manýry, kterých se taky nehodlá vzdát, takže teď nám jkaždou chvíli prská nebo plive do ksichtu apod.. drzý je jak opice. Když já mu něco začnu vytýkat, on začne ječet a otáčet to proti mě-příklad: „neplivej!“ on-„neeš to se musí plivat, ty to nedělej!!!“ apod…Absolutní negativista teď-cokoli dělá a říká opačně. Takže občas mi taky takhle ujedou nervy (navíc já jsem poměrně temperamentní člověk a neumím skrývat pocity, já to právě zae ventiluju okamžitě, jenže v tu chvíli se ve mě nahromadí tak obrovské množstcví té negativní energie, že i když to ventiluju zrovna, tak to občas skončí takhle-ale to už je nahromaděné fakt hodně, do té doby se to nějak snažím zvládat). manža mi nadává, že na něj křičím (on ale na normální klidné domlouvání nereaguje, když ho napomínám třeba venku, aby někam nelezl apod…můžu to říct 100X a nic se neděje, dokud fakt nezařvu). Jenže on ho třeba zase hned pleskne a že to nejsou žádné jen výchovné lepanečky od dvoumetrového chlapáka. On si myslí, že ho jen tak ťapnul, ale neuvědomuje si, že při své velikosti to jeho těpnutí má dost velkou sílu.Tak já mu zae říkám, že to na něj radši zařvu, páč bych ho musela mydlit od rána do večera.
No a ted momentálě se zaes každé ráno sekne a nechce snídat, oblíkat se atd atd…do toho ječí mimčo-s malou je to teď náročné-nesedí jí žádné krmení, hodně blinká, takže já celé dny jen covám a převlíkám, o spaní ani neluvím, nemám čas se ani najíst-zrovna teď snídám-do školky to máme přes kilometr do kopce, takže 2× denně valím ten kočár-koncem týdne už ho nemůžu ani vytlačit, jak už jsem za ten týden unavená…takže teď tady denně bečím vyčerpáním a bezradností-proč třeba ta malá včera celý den ječela..nooo teď už zase 
ten začne dělat takové naschvály a už to jede…bohužel-je mi to taky pak strašně líto (teď se teda držím zatím jen u toho křiku), taky se mu vždycky za takovéto své vypjaté chování omluvím a snažím se mu to vysvětlit. Ale nemá to žádný efekt. do půl hodiny něco vyvádí zase.
Omlouvám se za román, ale uplně mi to přišlo vhod a trochu uklidnilo. Holt.nejsme stroje a pokud třeba já nemám ten základ-trochu se vyspat a ani najíst, tak jsem v pytli. Už pak začínám být nervní a hlavně mě vytáčí takové ty jeho vylomeniny, c mu člověk vykládá denně od rána do večera a stejně to dělá. I za to dostane a nepomůže to…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.3.11 10:25
Myslím, že nemá cenu se s tím drásat - stát se to může každému a děti takové situace zvládnou, pokud jinak cítí, že jsou milované. Spíš doporučuju zamyslet se nad tím, proč se to tak vyhrotilo a jak to udělat příště líp. Mě osobně moc pomohla kniha Proč jsou šťastné děti šťastné (napsal Steve Biddulph, vydal Portál). Je to moc vlídně a hezky čtivě napsané a jsou tam praktické rady. Od toho autora jsem toho četla víc, i když rozhodně ješte ne všechno, a jsou to opravdu dobré knížky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.3.11 10:27
Brusek a co se domluvit s manzou ze by se o maleho odpoledne staral? Ono jak jsi vytocena, tak mala to samozrejme citi a i slysi, kdyz na toho lumpika rves 
a vsechno si to uchovava jako vzorec chovani
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
23.3.11 10:31
Brusek píše:
jééžiš děkuju moc za toto téma
Zrovna teď prožívám podobné období. A ne poprvé.
Starší syn je hrzoný divoch, snad na etapy máme nějaké to období vzdoru-vždycky je doba, kdy je v pohodě a dá se s ním tak nějak domluvit a pak období, kdy jen a zabití. Jenže on je prostě takový ďáblík a absolutně na něj nezabírá „po dobrém“. Můžu vysvětlovat horem dolem (zrovna včera-všechno mi naslibuje, odkýve jak nemocný osel) a do pěti minut už se tu zase vztekal kvůli kravině. K tomu chytá školkovské manýry, kterých se taky nehodlá vzdát, takže teď nám jkaždou chvíli prská nebo plive do ksichtu apod.. drzý je jak opice. Když já mu něco začnu vytýkat, on začne ječet a otáčet to proti mě-příklad: „neplivej!“ on-„neeš to se musí plivat, ty to nedělej!!!“ apod…Absolutní negativista teď-cokoli dělá a říká opačně. Takže občas mi taky takhle ujedou nervy (navíc já jsem poměrně temperamentní člověk a neumím skrývat pocity, já to právě zae ventiluju okamžitě, jenže v tu chvíli se ve mě nahromadí tak obrovské množstcví té negativní energie, že i když to ventiluju zrovna, tak to občas skončí takhle-ale to už je nahromaděné fakt hodně, do té doby se to nějak snažím zvládat). manža mi nadává, že na něj křičím (on ale na normální klidné domlouvání nereaguje, když ho napomínám třeba venku, aby někam nelezl apod…můžu to říct 100X a nic se neděje, dokud fakt nezařvu). Jenže on ho třeba zase hned pleskne a že to nejsou žádné jen výchovné lepanečky od dvoumetrového chlapáka. On si myslí, že ho jen tak ťapnul, ale neuvědomuje si, že při své velikosti to jeho těpnutí má dost velkou sílu.Tak já mu zae říkám, že to na něj radši zařvu, páč bych ho musela mydlit od rána do večera.
No a ted momentálě se zaes každé ráno sekne a nechce snídat, oblíkat se atd atd…do toho ječí mimčo-s malou je to teď náročné-nesedí jí žádné krmení, hodně blinká, takže já celé dny jen covám a převlíkám, o spaní ani neluvím, nemám čas se ani najíst-zrovna teď snídám-do školky to máme přes kilometr do kopce, takže 2× denně valím ten kočár-koncem týdne už ho nemůžu ani vytlačit, jak už jsem za ten týden unavená…takže teď tady denně bečím vyčerpáním a bezradností-proč třeba ta malá včera celý den ječela..nooo teď už zase
Omlouvám se za román, ale uplně mi to přišlo vhod a trochu uklidnilo. Holt.nejsme stroje a pokud třeba já nemám ten základ-trochu se vyspat a ani najíst, tak jsem v pytli. Už pak začínám být nervní a hlavně mě vytáčí takové ty jeho vylomeniny, c mu člověk vykládá denně od rána do večera a stejně to dělá. I za to dostane a nepomůže to…
Jééééééé moc ti děkuju,ano to přesně to samé jako přes kopírák,moc se mi ulevilo.Na chlapa naštvaná nejsem,maká fakt od rána do večera má fyzicky hodně náročnou práci,takže přijíždí večer úplně grogy,tak se mu ani nesnažím nijak děti cpát a táhnu to v podstatě celý sama,budu se muset hodit do klidu.
- Citovat
- Upravit
23.3.11 10:33
A hlavně ty naši cukrouškové moc dobře cítí když nejsi Ok a o to víc zlobí,kňučí…Adam tohle dělá velice často…Hlavně on je velice často nemocný(momentálně taky) a má tu schopnost pokaždé mě nakazit.Takže já se tu plahočím s dutinama a on má rýmu a trochu kašel.Sotva funguju a on furt kňučí,že něco chce,že mu něco nejde,že chce malovat atd.Když mu řeknu pust si televizi tak nový nápor kňučení,že jí mám pusit já(televizi a ostatní domácí spotřebiče ovládá od svých 2 let) 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
23.3.11 10:51
Maža taky pracuje od nevidím do nevidím. Děti zůstávají na mě. Mám 10 letého kluka,ten snad neumí zlobit a pak 7 letého. To je pravý opak. Ať dělám co dělám on má fakt vrozený um člověka nasrat. Bydlíme na vesnici,nedávno se rozhodl,že když mu mamka nedovolí jít za klukama tak si klidně půjde. Sad po 5 telefonátech jsem se konečně dozvěděla,kde jako je. Došl si ke spolužačce na večeři. No tak to už taky dostal vařechou. Jelita měl na prdeli ještě týden. Pak jsem si to vyčítala,ale přece ho za to nepochválím,a domluva u nás v jeho případě fakt nepomůže. Pak jsem se třepala jako ratlík,aby si mě nezavolali ze školy,že třískám vlastní dítě. Ke všemu je epileptik,tak se máme snažit vyjít s ním v klidu,aby se zbytečně nestresoval.Tak to vidím,že na psychyně skončím nakonec já 
. A závěr ? Nelámala bych si s tím hlavu,ale hlavně aby věděli,za co dostali.A uvědomili si to. pokud to jde
- Citovat
- Upravit
Anonymní
23.3.11 11:02
Unás domluva taky nepřichází v úvahu,dokud jsme jenom spolu tak to jakž takž jde,ale jak se dostane mezi kamarády tak všem dává jasně najevo kdo je u nás vedoucí 
Taky trnu strachy kdy na mě přilítne sociálka,protože ty hádky u nás slyší celej barák a máme super sousedy důchodce co sedí celej den doma s uchem na dveřích Nejlepší je když pak náhodou manžel vybouchne protože holka zlobí,řve na mě že to je ta moje výchova,všechno v klidu a spratek si dělá co chce,přitom nemám pocit že bych jí nějak rozmazlovala,spíš se řadím k těm přísným matkám.Psych. říká že je to v povaze,silná osobnost,velké ego(bych řekla spíš éro 
)Fakt se mi trochu ulevilo
- Citovat
- Upravit
23.3.11 11:06
Na sousedy kašli,my máme taky bábu špiónku Už jednou na chodbě pronesla k jiný bábě,poslouchej jak na něj ječí 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.3.11 11:07
Lesina píše:
Klid, vezmi malou, vysvětli jí, co přesně ti vadilo a za sebe doporučuji malé kravály - upouštění ventilu - je to lepší než hrát jak jsi v pohodě a pak bouchnout. Prostě kňourá, případně jinak zlobí, upozornit, potrestat ne že to bude procházet a pak najednou po výbuchu ne.Maminky čekatelky nebo od malinkých dětí to asi nepochopí, ale věř, že bohužel občas bouchne každá z nás. Nebo ale skoro každá, je možné, že jsou mezi námi i svaté děti a mámy světice.
L.
jo? Jsou?
Kde?
Já teda chci věřit, že nejsou…
Jinak k tazatelce… upouštěj příště pomalu…já taky zkusila obě varianty, papiňák i tohle… papiňák je hnus nepoznávám sebe samu…
NiKi
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
23.3.11 11:13
careynka píše:
Brusek a co se domluvit s manzou ze by se o maleho odpoledne staral? Ono jak jsi vytocena, tak mala to samozrejme citi a i slysi, kdyz na toho lumpika rves
no když on právě jezdí taky až k večeru-to se teda snaží buď malou pochovat nebo malého teda koupe-to je jejich rituál, ten jsem zavedla v jeho čtyřech měsících, páč jinak tehdy tatínek asi nehodlal ani jako tatínek fungovat, asi mu trvalo dýl, než do tooh dozrál. Někdy má teda taky dny, kdy nějak nefunguje nebo co a to jsem teda fakt vytočená, páč zas tak fyzicky náročnou práci nemá, i když zase leháro taky ne, ael myslím, že s únaou jsme natom max. stejně, ne-li někdy já i hůř. Visí na mě samozřejmě uplně všechno, páč jak on jezdí pozdě, tak nezařídí nic. Nemá možnost ani nědke při práci-jezdí s bagrem, takže je věčně zalezlý někde v nějaké díře nebo rybníku takže mi ani nenakoupí, ani nezajde do lékárny-a že jsem do ní teď musela jezdit často, páč s maou němůžem nějak furt vychytat krmení a furt bylo prostě potřeba něco-jiné mlíko, sirup na blinkání apod…takže pokaždé i s malou do auta a šup někam do města. sem tam ji pohlídá mamka, ale ta se stará ještě o dědu 87let a teĎ sadí na zahradě-to jsem jí taky původně měla pomíhat, páč si od ní bereme zeleninu-tak to zůstalo taky jen na ní, páč já jsem fakt ráda,když se aspoň najím.
No teď na něj nějak moc neřvu, ale určité napětí samozřejmě ve vzduchu je. Ona teda ječí spíš proto, že ji prostě furt něco zlobí-má asi nějaký ten reflux (malý to měl taky)-takže se jí furt vrací mlíčko zpátky a asi ji to v tom krčku dráždí a potom plače.
Hrozně mě štve, že se nedokážu víc ovládnout-vydržet dýl v klidu. Nesčetněkrát jsem si říkala, že to musím zvládnout, ale furt mi to nějak nejde. Prostě jak se toho naskládá víc, tak už nějak nemám sílu být milá. Navíc to jsou věčně fakt furt věci, co mu člověk říká pořád dokola, takže už prostě ani nemám chuť mu to po milionté říkát s úsměvem. On to moc dobře ví, že tu danou věc nesmí.
Jinak teda už na to manža asi konečně přišel, že se bude muset zapojit a třeba včera si malého vzal na dvůr jak dojel z práce. Teď jezdí docela brzo-už o pěti, někdy dokonce před pátou. Jindy jezdí v šest-sedm, podle toho, kde je. Holt to musím nějak přežít, než to teď z toho začátku vychytáme s tou malou, co má teda přesně za problém a jak jí pomoct a dořešíme to krmení a už bude snad zase líp.
Díky za tip na knížku-ale konrkrétně já si myslím (kdybych tead vůbec měla čas si ji přečíst 
), že by mi stejně nepomohla. Mám spoustu teoretických rad v hlavě jen je v tu chvíli neumím použít. Prostě si na ně vzpomenu, až je pozdě. Až vystartuju. Pak až vychladnu si řeknu „bože já jsem blbá, měla jsem udělat spíš to a to…“ - no ale to už je pozdě. No to je prostě ten můj temperament no. na něco je dobrý, ael někdy je to spíš na škodu
Tak všem přeju hodně sil, musím už jít zase balit na cestu do školky. Dneska je otevřená jen do oběda, takže jsem se stihla tak nějak na etapy teprve nasnídat a vyčistit malému boty, které byly celé obalené z toho včerejška, jak byly na tom dvoře a nikdo mi o tom neřekl, natož vyčistil a já na topřišla, až jsme byli ráno už všichni oblečení a nebyl čas čistit nějaké boty. To mi samozřejmě v momentální náladě rozhodně nepřidalo tak chudák dostal zimní boty a teď mu nesu tyto sebou. Ale aspoň nesvítí dneska slunko, tak pokud byli se školkou venku, ta kse snad neuvařil.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
23.3.11 11:13
Já osobně jsem patřila k čekatelkám,které když vidí na ulici maminu jak křičí na dítě dokážou pronést podívej sde na tu hysterku,nechápu proč si pořizovala dítě.Taková jsem byla já 
- Citovat
- Upravit
23.3.11 11:15
Anonymní píše:
Já osobně jsem patřila k čekatelkám,které když vidí na ulici maminu jak křičí na dítě dokážou pronést podívej sde na tu hysterku,nechápu proč si pořizovala dítě.Taková jsem byla já
Jsem už moc opatrná na větu: „Tohle moje dítě dělat nebude!“ Protože bude a hodně 
L.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
