Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Selhala jsem jako matka
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
19.3.15 10:03
@Virginia však ona s tím něco udělala a je z toho venku, neřeší se, co má dělat, ale jak se vyrovnat s tím co bylo a nevyčítat si to…a proto je důležité vědět, že ač by se to stávat nemělo, děje se to a každá nebo většina aspoň jednou na dítě hlas zvýšila
já na své dítě nikdy nekřičela, když byl miminko, to až teď v poslední době, kdy začíná mít svůj názor a občas dělá naschvály nebo nedělá některé věci, protože je to pohodlné
tak nevím, z čeho jsi vydedukovala, že jsem na dítě křičela, to že jsme to měla podobné nebo horší, jetě neznamená, že jsem na své mimčo řvala - můj případ byl poněkud hlubší a složitější
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.3.15 10:09
@Špuntice1986 píše:
@Virginia však ona s tím něco udělala a je z toho venku, neřeší se, co má dělat, ale jak se vyrovnat s tím co bylo a nevyčítat si to…a proto je důležité vědět, že ač by se to stávat nemělo, děje se to a každá nebo většina aspoň jednou na dítě hlas zvýšilajá na své dítě nikdy nekřičela, když byl miminko, to až teď v poslední době, kdy začíná mít svůj názor a občas dělá naschvály nebo nedělá některé věci, protože je to pohodlné
tak nevím, z čeho jsi vydedukovala, že jsem na dítě křičela, to že jsme to měla podobné nebo horší, jetě neznamená, že jsem na své mimčo řvala - můj případ byl poněkud hlubší a složitější
Já ti fakt nevím, že na dítě zvýšíš hlas píšeš sama, zakladatelku naopak chválím a všechny mé příspěvky se nesou v duchu, že je super si uvědomit, že by to mohlo jít i jinak a líp. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.3.15 10:14
@Virginia píše:
Tak jsem asi dokonalá, no.
Bez legrace, velmi často se tu popisuje, tuto diskuzi nevyjímaje, že se ženský hrubě chovají k miminkům, anebo na ně křičí. K miminkům. Je běžné, že se zvýší hlas na tříleté dítě, to už má rozum, a ví, kvůli čemu.
Ale hrubost a křik na mimina? Jakou bude jednou cítit jistotu člověk, který bude mít někde hluboko pocit, že žádnu kotvu nemá? Že se ta kotva utrhne kdykoli a bezdůvodně?Znovu dodávám, že chápu, že někdo nemá odkud brát. Ale může se snažit to změnit, klidně s pomocí odborníka, než se utěšovat tím, že nejsem s tím sama a tak to nemůže být tak hrozný.
Každej si v sobě něco nese. A skoro každej si to nese z dětství. Z tohoto období.
A je na nás, abychom toho negativního předali těm dětem co nejméně.
Za mě je třeba důležité rozlišit, jestli se to děje pravidelně a navíc dotyčná nemá nadhled, že to, co dělá, je špatně. A zároveň s tím nechce nic dělat.
A nebo prostě má člověk den blbec, všechno se na něj sype a pak vypění i kvůli nějaké maličkosti.
A nebo, jak říkáš, člověk nemá kde brát, ale je si vědom toho, že by měl své chování změnit a snaží se s tím pracovat.
Zakladatelce držím palce a myslím, že je na dobré cestě. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.3.15 12:02
@Virginia ano, píšu, že na dítě zvýším hlas, ale už jsme nepsala, že jsme zvyšovala hlas na mimino, proto taky ten rozdíl: řvát na miminko, co prd ví, co se děje a proč a řvát na tříleťáka, který dělá naschvály a ví moc dobře, co bylo špatně
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.3.15 12:06
@Špuntice1986 neber to prosím jako vrtání, ale pokud na něj zvýšíš hlas z tvého pohledu právem, proč se s ním potom udobřuješ, co si odpouštíte?
O odpuštění žádá člověk, pokud provede něco nepatřičného, pokud zvýším hlas na tříleté dítě, které si nechce jít umýt ruce nebo uklidit kostky, tak ho nebudu žádat o odpuštění přece, pokud jsem mu nic neprovedla a chovám se jako rodič, který staví mantinely.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.3.15 12:22
@Virginia vysvětlím mu proč na něj maminka zakřičela, co udělal špatně a že mě mrzí, že to udělal a že na něj nerada křičím, ale že on zlobil a už to bylo na místě, že mu odpouštím, že něco udělal a byla bych ráda, kdyby to už nedělal a jestli to ještě bude dělat a on že ne a že je všechno dobrý a dáme si pusu…
je to neuvěřitelné, ale šlape to a už to ten den neudělá, pamatuje si to…bohužel jen ten den, max dva
považuji za důležité, něco takové vysvětlit a vysvětlovat to pokaždé…ví, že maminka na něj nerada křičí, ale křičí na něj, když si to zaslouží a ví co provedl, na tom nevidím nic špatného
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
19.3.15 13:42
Moc vám všem děkuju za komentáře a podporu. Vím, že vztah mezi matkou a dítětem se vyvíjí, což v mém případě platí také. Ale nemůžu se srovnat s tím, jak se vyvíjel.. Že jsem byla na dcerku zlá… A to jenom kvůli svému pohodlí… Tak moc mě to mrzí. Vím, že čas nevrátím a o to je to horší. Snažím se co to jde, ale prostě ve chvílích, když se na ni podívám, tak je to jako bych neměla nárok být šťastná.. Že už jsem to podělala.. Nevím… Snad to časem odezní a budu na to koukat jinak..každopádně všem moc děkuju.. Trochu to pomohlo…
Zakladatelka
- Citovat
- Upravit
Anonymní
19.3.15 14:07
@Virginia. Právě proto mě to trápí.. Protože nejdůležitější doba je do těch tří let… A já hned první rok, když to bezbranné dítě nedokáže vyjádřit jinak než brekem co chce, podělala… Neříkám, že to bylo pořád, ale několikrát jsem se prostě neudržela. Toho jestli si to sebou malá ponese, se bojím… Nechci aby dopadla jako já… Kdy jsem teda diky psychologovi zjistila, že si nesu trauma z dětství. Já to brala jako zkušenost.. Že vím, jaké to je být úplně na samým dně.. Chci aby dcerka cítila lásku a měla šťastné dětství a vůbec celý život…
- Citovat
- Upravit
Anonymní
19.3.15 14:13
A co víc mě trápí je to, že mi přijde, že tu mateřskou lásku cítím až teď.. Proč až teď? Sice když se zpětně zamyslím, tak bych řekla, že tam byla i dřív.. Měla jsem o malou strašný strach atak to všechno. Ale proč až teď si to dokážu tak užívat? Snad proto, že už z toho dcerka vyrostla.. Že už si rozumíme co chce nebo co chci já?
- Citovat
- Upravit
Anonymní
19.3.15 14:32
Měla jsem dětství šťastné. Rodiče mě milovali, nekřičeli na mě a na zadek jsem dostala jen párkrát a rozhodně ne jako mimino, takže já žádné trauma nemám. Prostě jen když jsem měla doma malá mimina, která dvě tři hodiny v kuse ječela, ačkoli jsem se držela veškerých rad, já byla hladová, unavená a naštvaná na sebe a na ně, tak jsem holt selhala. Možná to bylo i 365× v prvním roce, ale to neznamená, že moje děti neví a necítí, že je moc miluju a že jim to nedávám dostatečně najevo.
AN
- Citovat
- Upravit
19.3.15 14:38
@Anonymní píše:
A co víc mě trápí je to, že mi přijde, že tu mateřskou lásku cítím až teď.. Proč až teď? Sice když se zpětně zamyslím, tak bych řekla, že tam byla i dřív.. Měla jsem o malou strašný strach atak to všechno. Ale proč až teď si to dokážu tak užívat? Snad proto, že už z toho dcerka vyrostla.. Že už si rozumíme co chce nebo co chci já?
Mělas tenkrát těžký období. Zkus to brát jako zkušenost, ze které ses poučila. A užívat si teď každého dne naplno.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.3.15 20:41
@Anonymní píše:
A co víc mě trápí je to, že mi přijde, že tu mateřskou lásku cítím až teď.. Proč až teď? Sice když se zpětně zamyslím, tak bych řekla, že tam byla i dřív.. Měla jsem o malou strašný strach atak to všechno. Ale proč až teď si to dokážu tak užívat? Snad proto, že už z toho dcerka vyrostla.. Že už si rozumíme co chce nebo co chci já?
Protože je to přirozené.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
20.4.15 11:12
Omlouvám se za anonym, ale stydím se, protože jako matka totálně selhávám.
Mám druhé dítě, u prvního pohoda, ale teď katastrofa. Mladšímu je 10 měsíců a velkou část dne prořve. Řve u jídla, nejdřív to bylo jen u masozeleniny, pak i u ovoce, teď jí 5× denně a u všech jídel dávaných lžičko hystericky řve, ale běda mi, když přestanu krmit. Někdy řve i u láhve 
Občas se mi ho nakrmit nepovede, tak mu vrazím mlíko, ale řve i u něj. Když jídlo dojde, tak další hysterák a je jedno, kolik toho sní, několikrát jsem do něj nacpala kolem 350 g, protože jsem si myslela, že má hlad a stejně řval a jako bonus celé odpoledne blinkal, protože se přejedl. Řve u uspávání. Večer co večer (několika)hodinový hysterák, kdy se propíná, vzteká, ležet nechce, chovat nechce, ale jak je unavený, tak není ani řešení, aby byl s námi v obýváku a šel spát později. Zkusila jsem i dát spát dřív, taky nic. U láhve neusne.
No a teď k jádru pudla. Mému manželovi to nedělá. Teď chlap hlídal 2 dny a prý řev nula. No a dneska od rána jsme opět ve starých kolejích 
. Myslela jsem, že už na něj přenáším, ale jak jsem byla v pohodě, tak jsem úplně na scény zapomněla a stejně. Asi to je viditelně mnou. Co dělám špatně? S mužem máme stejné postupy, ale u něj to funguje a u mě ne.
- Citovat
- Upravit
20.4.15 11:19
Asi to bude období, neteř byla to same, chtěla byt s tatou jinak rev. Ale nakonec to přešlo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
