Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Selhávám - křičím a biju. Poradíte literaturu?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Máte zkušenost s Malvern Výchova bez poražených?
Přidejte zkušenost s Malvern Výchova b...
Napsat příspěvek
Velikost písma:
10.8.17 17:10
Zkuste jak vám sedne tenhle přítup
http://bezporazenych.cz/
http://www.respektovani.com/
https://www.nevychova.cz/
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.8.17 17:26
Když se stane jednou nebo 2× ok, ale jestli se ti to stává často, že křičíš a biješ dceru, tak je to špatně. Prostě se rozhodni, že dítě bít nebudeš, protože to je akorát k tomu aby jsi si ulevila a vybila vztek. Na tom není nic výchovného.
Zas uklidňovat se tím, že ostatní taky děti seřežou a kdo děti nebije, tak je moralistka, to ti ke zlepšení situace fakt nepomůže.
Buď chceš na sobě zapracovat, nebo ne. Vždycky když jsem byla vzteklá, tak jsem si pak zpětně uvědomila, že jsem se na děti zlobila kvůli kravinám, na kterých život nestojí. Neprožívala ybch tu výchovu zas tolik, většina dětí vyroste ve slušné lidi hlavně díky příkladu rodičů, ne proto, že dostávali na zadek.
Stanovila bych si pár věcí, na kterých budu trvat a zbytek nechala koňovi. Zhluboka dýchej, přečti si něco o jiných výchovných metodách, třeba ti to pomůže neopakovat nějaké špatné vzorce z dětství.
každej rodič dělá chyby, jde o to nedělat jich extra moc…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
bibie
10.8.17 18:12
Taky jsem kricela, obcas zbila, pak jsem z toho nespala. Druhe dite by jsme nemeli nikdy nebyt nahody(zpetne za ni dekuji bohu, je super, ze jsou dve)
Cetla jsem snad vsechnu literaturu o vychove deti, pak jsem zjistila, ze musim jit na to jinak. Ze jsem to ja, kdo musi zvladnout rozcileni. Tak jsem se zamerila na literaturu jak zvladnout hnev, vztek atd… V knihovne je toho spousta. Z kazde knihy jsem si neco odnesla: treba jsem musela byt vzdy najezena pred vypjatymi situacemi(pobyt venku, koupani, urady s ditetem..), dodrzovat pitny rezim, chvilku ze situace odejit, magnezium jsem brala, dostatek spanku, brat vec s humorem, snizit ocekavani…vzdy se za ulet omluvim, deti to berou. Naposled co jsem byla na nervy je to 1,5roku u lyzovani. Takze jak rostou tak uz na nervy nebudes…
No a na holcicku 100% zarli i kdyz ji ma urcite rada, starsi dcera mela nej kamosku se kterou 1rok doslova valcili, bylo to peklo, naschvaly, kriceni, bouchani ale bez sebe byt nechteli, pak vyrostli a nedali bez sebe ani ranu, rozdelilo je az stehovani.
- Citovat
- Upravit
11.8.17 10:11
@Anonymní píše:
Ahoj, mám 3 letou dceru.. A nejradši bych se někam zahrabala.. Už jí nezvládám.. Není hrozná, jen prostě strašně zvídavá. Teď jsem si k ní vzala hlídání o rok starší holky..a moje dcera na ní asi žárlí.. a začala jí bít.. a já jsem už nevydržela a seřezala jsem jí.. pak jsem se rozbrečela..
Jsem odporná matka.. Obecně jsem si mimi hrozně přála ale ona ze mě vysává energii..
Jsem rozhodnutá že druhý dítě NE! Furt na ní křičím, střelím ji pohlavek.. proč? Nikdy jsem taková nebyla.. dostanu se celkem často někam bez ní.. takže o tom to není.. ale já jsem zoufalá..
Nerozumím, proč sis přibrala hlídání cizího, stejně malého dítěte, když se aktuálně nacházíš ve stavu, že psychicky nezvládáš svoje vlastní… Nesmyslně a zbytečně sis přidělala spoustu konfliktních situací. I ta žárlivost samozřejmě může hrát svou roli, je-li to hlídání každodenní - dcerka je najednou vystavena přítomnosti „pseudo-sourozence“, který má stejná práva jako ona (možná ještě větší, u hlídání cizího dítěte člověk většinou inklinuje k větší opatrnosti, benevolenci, apod., často aniž by si to uvědomoval).
Celý problém je v Tobě, ve Tvé hlavě - ne v dcerce. Ona z Tebe žádnou energii nevysává, není to energetický upír - to Ty sama se svou energií špatně zacházíš a plýtváš. Ventiluješ ji špatným způsobem, špatným směrem - křikem na dítě příp. jeho seřezáním. Vím, že jsi to udělala jednou - nicméně tím jsi prolomila hranice a pokud se nenaučíš energii ventilovat jinak, uděláš to znovu. Nenasekala jsi jí totiž úmyslně, s plným vědomím toho, co děláš, jako nějaký udělený trest, o jehož správnosti jsi přesvědčena - vylila sis na ni zlost, vztek, frustraci a všechny negativní emoce, které jsi v tu chvíli měla v sobě.
Aby se něco doma změnilo, musí se něco změnit ve Tvé hlavě - musíš se naučit svoje negativní emoce ventilovat jinak, to za prvé. A za druhé, je potřeba najít také energetický příjem - obojí by mělo být v rovnováze. Něco, co Ti „dobije baterky“, ať už to bude knížka, pohyb, kamarádka nebo procházka se psem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.8.17 10:45
@BohunkaP Tak úplně nesouhlasím, že je chyba jen v ní a v její hlavě. Chyba je v komunikaci mezi ní a dítětem. Chci říct, že děti v tomto věku dost přesně vědí, co maminku vytáčí a tak to na ní třeba jen z nudy zkoušejí. Je potřeba víc přemýšlet, jak zlepšit komunikaci a vzájemný vztah.
Ale to hlídání taky moc nechápu. Jedině jestli zakladatelka doufala, že si děti více vyhrají spolu a ubyde jí práce, ale takhle to málokdy funguje a už vůbec ne u podobně starých dětí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.8.17 10:56
@unuděná píše:
@BohunkaP Tak úplně nesouhlasím, že je chyba jen v ní a v její hlavě. Chyba je v komunikaci mezi ní a dítětem. Chci říct, že děti v tomto věku dost přesně vědí, co maminku vytáčí a tak to na ní třeba jen z nudy zkoušejí. Je potřeba víc přemýšlet, jak zlepšit komunikaci a vzájemný vztah.
Komunikace mezi matkou a dítětem je věcí, kterou musí řídit matka - ne dítě. Takže ano, pokud nefunguje, je to vždycky chyba na straně matky, protože ji nedovede ukočírovat a usměrnit. NIKDY není chyba na straně tříletého dítěte - to se komunikačním dovednostem teprve učí a je právě a pouze na dospělém, co a jak ho naučí.
Dítě samozřejmě testuje hranice, zkouší - ale to není žádná jeho „chyba“, to je naprosto přirozené chování vyvíjející a učící se bytosti… a ve vztahu matka-dítě musí být matka tím dospělým elementem a „moderátorem“ (i potenciálně) konfliktních situací.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.8.17 11:10
@BohunkaP Tak to samozřejmě, ale málokdo je tak dokonalý mistr sebeovládání, aby ho dítě nikdy nevytočilo 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.8.17 11:18
@unuděná píše:
@BohunkaP Tak to samozřejmě, ale málokdo je tak dokonalý mistr sebeovládání, aby ho dítě nikdy nevytočilo
To rozhodně - a není to ani cílem. I to je jeden ze způsobů, kterým se dítě vlastně pasivně učí komunikačním dovednostem - tím, že když dojde ke konfliktu, matka ho nějak řeší. Vidí, že máma má vztek (stejně jako mívá ono samo) a nějak s tím vztekem naloží… Dupe nohama a ječí? Válí se po zemi? Praští do stolu? Zařve? Naseká mi?
Dítě se učí napodobováním, a to daleko víc nevědomým než vědomým.
Pro mne osobně, právě tohle je „výchova“.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
17.11.17 22:03
Ahoj holky, zdraví vás úplně původní zakladatelka této diskuze. Založila jsem ji víc než před dvěma lety a chci jen povzbudit ostatní, kteří se třeba ocitnou ve stejné situaci, která se zdá bez konce. Za ty dva až tři roky už jsem totiž úplně zapomněla na všechny problémy, potažmo i na tuhle diskuzi. Dcera byla hodně náročné dítě, občas má svoje excesy ještě teď, ale oproti minulosti je to dnes nebe a dudy. Je z ní šikovná prvňačka, velmi chytrá, empatická, zodpovědná, veselá a průbojná, umí se zastat slabších kamarádů, nestydí se říct svůj názor doma ani ve škole. Jsme na ni opravdu hrdí.
Nemůžu bohužel napsat, že by byla úplně vyrovnaná, občas nějaký výkyv má a je hodně fixovaná na mě a na manžela, ale už si dnes opravdu nedovedu představit, že bychom na ni použili tělesný trest. Není totiž důvod. Tenkrát jsem použití tělesného trestu viděla jako osobní selhání, teď už to tak nevnímám. Bylo to totiž nesnesitelné! Nic jiného na ni nefungovalo. Není to naše jediné dítě, ale je jediné, které kdy u nás bylo bité. Bohužel taková je pravda. Nevím, kde se stala chyba, jestli jsme něco udělali špatně my, nebo jestli prostě měla tak vzteklou povahu vrozenou, nebo jen období, nebo to byl nějaký test trpělivosti na mě a manžela… 
Ani nejsem schopná posoudit, jestli se z toho „vylízala“ rokama, nebo naší (u ní tvrdší) výchovou. No, Katka z Nevýchovy by z nás rozhodně radost neměla, ale stojím si dnes za tím, že na každé dítě platí jiný metr.
Takže závěr pro ty, kteří zažívají něco podobného, co jsme zažívali my před několika lety: přejde to a bude zase líp. Zatím se zdá, že dcera z mého křiku a občasného bití traumatizovaná není. Traumatizovaní jsme asi trochu my s manželem, už nejsme tak klidní a vyrovnaní, jak jsme byli dřív, rozčílí nás maličkosti, na našich nervech se prostě ty roky teroru podepsaly. Naštěstí těch důvodů k rozčílení už je úplné minimum. A ještě jedna dobrá zpráva: nervy regenerují celkem rychle, což jsem pocítila, když jsem se vrátila po dlouhé mateřské do práce a tam jsem se 8 hodin denně věnovala něčemu jinému než ultravzteklému děcku . Jsou tam taky nervy, ale jiné, tak nějak mě rozvíjející, ne ubíjející . Matky, držte se 
- Citovat
- Upravit
1.12.17 12:24
Dobrý den maminky, mám velikou prosbičku s naším 2,5 letým chlapečkem. Já jsem s ním na MD a přes den je to úžasné dítko, velmi šikovné, hodné a fungujeme naprosto normálně, bez vzteku, zlobení (drobné dětské každodenní zlobení samozřejmě je, ale nic vážného, opravdu jen maličkosti). Malému se hodně věnuji a manžel když se vrátí z práce, tak také. Když se blíží večer, proběhne večerníček, koupání, čtení pohádek a pití mlíčka. Když se uchýlíme do postele (aktuálně chce spinkat v pokojíku a my u něj sedíme nebo ležíme), že budeme ještě povídat pohádku či zpívat písničku, zhasneme a malej jak když mu přeletí něco přes noc a začne vše bojkotovat. Bohužel tak, že nás začne bouchat, fackovat, štípat, skáče po nás. Nepomáhá vyjednávání, domlouvání po dobrém či po zlém, zakazování, vyhrožování, plesknutí, křik, vlastně vůbec nic. V místnosti nezůstane sám, přijde po nás, musíme tam s manželem být oba, jinak běhá po bytě a nahání nás oba zpět. Zabere v podstatě jen to, když chci úplně odejít, začnu se oblékat, tak se rozpláče a vzteká se (a to mi přitom tisíckrát řekne, ať jdu pryč). To trvá klidně i 2 hodiny, než se uklidní a pomalu se přitulí a usne. NEMÁTE PROSÍM NĚKDO ZKUŠENOST, JAK NA DĚTI V TOMTO VĚKU, ABY POSLOUCHALY A RODIČE SE Z TOHO NEZBLÁZNILI A NEHÁDALI? Moc děkuji za případné odpovědi. Monika
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.12.17 13:28
@Nikouš111 Mam stejne starou dcerku a kdybych ji vecer nezpacifikovala, dela uplne totez.ona teda spi jeste v detske postylce, takze nehrozi.,ze by litala po byte a skakala po me, ale musim u ni sedet, drzet za ruku a cekat.Kdyz mela takove blbnouci obdobi, tak jsem ji normalne brala do naruce. acz temer az nasilim drzela v klidu.Nebo ve velke posteli jsem ji „zalehla“ U takhle starehoto ditete bych uz ale zvolila spis jinou. metodu-dohodnout se. Pokud te chce u sebe, bude lezet v klidu a usinat, nebo zkratka odchazis. Dvakrat upozorni, potreti uz skutecne odejdi.At si tam klidne skace sam, vysledek te mozna prekvapi, treba se sam uklidni rychleji.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.12.17 13:36
Unuděná Děkuji za reakci. Já bych ho klidně v postýlce nechala, ale z malé nám vyleze a z velké z pokojíku prostě přijde. Jak ho zpacifikovat, abych ho udržela v posteli? Já když si k němu lehnu, tak toho hned využije a začne mě jakkoliv bouchat…;_( Už si moc nevím rady, jak na něj ;-(
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.12.17 15:47
@Nikouš111 Pak bych to udelala tak, ze si k nemu lehnes (nebo chlap, pokud maleho silove nezvladnes) a neco mu septem vykladej, pohadku, pisnicku, nebo i domluvu, ze vecer se spinka a pokud te chce mit u sebe, musi byt v klidu.Nohy mu treba pridrz svou nohou a ruce drz ve svych. Mozna nekdo namitne, ze to je drasticke, defacto jde o metodu pevneho obeti, ale za me je to porad lepsi, nez nechavat vyrvat a podobne laskyplne zpusoby Samozrejme taky zvaz, zda ho ukladate dostatecne unaveneho, treba by posun uspavani o hodinku pomohl. A vyblbnout ho (klidne v posteli) jeste pred koupanim, na spani udelat poradnou tmu a dat jasne najevo, ze ted uz se spi a neblbne, nepovida, nevstava.
Osobne si myslim, ze jde o takove to dite, ktere se samo neumi zklidnit (obe moje deti to mely kolem 1-2let taky),pripadne si timto vynucuje vasi plnou pozornost a jelikoz ji zjevne dostava, tak to pekne graduje.Tak si to nenechte prerust jeste vic pres hlavu a urcite bude brzy lepe!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
