Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Kolik ti je, vy jste dvojčata? Nebo jak jste mohly být spolu ve třídě? ![]()
@pikola ano jsme dvojcata, 19 nam je. Ja stale studuji a ona ma uz davno pracovat akorat je to lina ves a nechce nikde jit.
je mi moc líto, že tohle musíš prožívat. Na jednoho clovicka je toho dneska už i tak moc a ještě tohle. Hadam že jsi ještě nactileta slečna. Upřímně tohle jsem ještě neslyšela, i když rivalita mezi sourozenci je u některých sourozenců normální. Ovšem tohle bych nenazvala rivalitou, jako kdo bude před rodiči větší mazánek, ale myslím, že titulek jsi vystihla. Vím, že je to těžké, ale zkoušela jsi o tom se ségrou mluvit? V klidu zjistit co se jí zřejmě honí v te její blbé makovici s prominutím? Zkusila bych ti i vícekrát neboť věřím, že na poprvé to jistě nevyjde pokud je to takový malý podrazak. Pokud by to nešlo, upřímně bych si promluvila s rodiči jako už dospěla holka. Sdělit mámě problém a upřímně se jí svěřit když u toho sebe a samozřejmě nebude. Říct ji svoje obavy pocity a to všechno co cítíš. Že jsi na všechno sama. A kdyby ani to nezabralo…Máš alespoň prarodiče ke kterým by jsi mohla v případě nouze jít? ![]()
A co studuješ? ten příspěvek je, jako by ti bylo maximálně 13 ![]()
@stinga 13? je mi 19, pisu to rychle, nedokazu se uz ani soustredit na rozumnou vetu.
@Lili93 no nekolikrat jsem to zkousela, s otcem se neda mluvit, ten da vzdy na sestru a mamka nebude nic resit.. nema mi kdo poradit. a s ni? neda se nic resit a pokud ano, je v klidu na 3 dny a pak zase dela problemy
Sestra by měla brzy navštiv nějakého psychologa. Nebo nejlepší a bohužel asi jediná možnost jak z toho uniknout bude se prostě osamostatnit. Nebo budeš psychologa potřebovat ty. V 19 letech už to není úplně nereálné se odstrihnout od rodiny, obvzlast tehdy když je to tak jako v tvém případě. Rodinu si bohuzel nevybirame, ale to neznamená ze snimi musime zit nebo se snimi dokonce stykat. Přeju ti hodně štěstí. Ať to zvládneš. Nebude to lehké.
![]()
Sestra k psychologovi chodi, uz od mala. Je psychicky labilni, bere prasky na spani a na uklidneni.
Nevim co se ji honi hlavou ale dela ji dobre, kdyz vidi, ze trpim.
Osamostatnit se snazim ale momentalne nemam sanci sehnat brigadu, nemam nasetrenou ani korunu, kapesne nedostavam - protoze jsem se s otcem pohadala diky ni.
Chtela bych se zeptat, kdybych sla k psychologovi, dokaze pomoct? Nechci zadne prasky.
Nevšímej si jí. Když vejde do místnosti, tak z ní uteč. Jdi jí úplně z cesty, ať nemá důvod jít ti po krku a rozhodně jí přestaň vyhrožovat, jen to zhoršíš. Až doděláš školu, tak se co nejdřív osamostatni a odejdi. Jestli je taková jak říkáš, tak to rodičům jednou dojde.
@Serpentini dekuji, posnazim se s ni uplne omezit kontakt a nic ji nerikat, aby toho zase nevyuzila.
A na brigadu nemam sanci, jelikoz bydlim na vesnici a zde nic neni, ridicak dodelany jeste nemam a auto taky nemam. Mesto je odemne hodina.
Najdi si brigádu a pronajmi si někde aspoň pokoj aby si měla klid.
@Anonymní píše:
@Serpentini dekuji, posnazim se s ni uplne omezit kontakt a nic ji nerikat, aby toho zase nevyuzila.
A na brigadu nemam sanci, jelikoz bydlim na vesnici a zde nic neni, ridicak dodelany jeste nemam a auto taky nemam. Mesto je odemne hodina.
No a? Já jsem jezdila přes 5 let do práce hodinu někdy i víc.
@Nora4 ano, je hrozně dětská, i jsem to psala, jako by to psalo 13leté dítě, a to nemyslím pravopis
Zdravim, potrebovala bych radu od starsich, rozumnych lidi a bohuzel v zivote nikoho takoveho nemam, obracim se na forum.
Momentalne bydlim uz rok u sveho otce, od mala jsem zila s mamkou ale pred rokem me vyhodila, jelikoz moje sestra me nesnasi tak moc, ze si zjistila o me vsechno co slo a nasledne to rekla mamce, se kterou me rozhadala tak moc, ze jsem musela odejit.
Rok jsem mela klid, bohuzel ja stesti nemam a ona se vratila k otci, nebydli tu, jen tady chodi spat - je na hlavu, musi spat s dospelym a nikdo nevi proc.
Od te doby, co tu chodi, furt resim neco, jelikoz zase dela problemy.
Jak to zacalo? Byly jsme spolu ve tride a vzdy se mela k jednomu spoluzakovi - v te dobe byla zadana s jeho nejlepsim kamosem, porad je. Oni na sebe smatlali, pusy, ona mu psala ze ho miluje a jakmile to ten spoluzak chtel vse priznat, tak ona se musela prece priznat prvni, jelikoz by ji znicila pravda vztah.. Vymluvila se, ze to byla sazka se spoluzackou a jeji ji uveril. Jenze kazdy clovek s rozumem by doslo, ze kdo by mel sazku pres cely rok a nekomu psal ze se rozejde se svym.
No to jsem trochu odbocila.
Ona jakmile na me zacala tátovi zalovat, ja ji zacala vyhrozovat ze pravda vyjde najevo a ona zacala delat problemy - jako prvni me rozhadala s jedinou moji kamaradkou, ta samozrejme pri me nestala.
A momentalne me rozhadala s otcem a jeho pritelkyni. Nebudu zde vypisovat co vse ale za to vse co mu rekla, jsem dostala pres pusu. ani se nezeptal, jestli to byla pravda a ji nic nerekl.
Tak jsem ji proto poslala konverzaci s jednou holcinou, ktera mi napsala jak to bylo s ni a tim spoluzakem - dukaz, ze ho podvedla.
Prisla do pokoje rekla ze mi znici zivot, momentalne mam pritele a ze mu napise a postve ho proti me a ze tohle byl twprve zacatek.
Posledni mesice je moje psychika v prdeli, jsem na pokraji zhrouceni, mam zjistene jak bych se zabila. Jedine co mam dobreho v zivote byl muj pritel a ona ho chce do tohohle tahat (mu umrela sestta, proto si mu nebudu na ni stezovat).
Oprabdu uz nevim co delat, cele dny nejim, nepiju, nespim. Nemam kde jit, nidko se me nezastane..
Prosim pomozte.