Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Rosebery proboha proc by měli zamrznout před 15 lety?? Spousta lidí se setkává a je to tak v pořádku. Celkově mi lidi jako ty přijdou mimo. Rodina je důležitá.
Když jsem byla dítě tak jsme se setkávali několikrát do roka. Kolikrát přijeli neohlasene nebo se prostě řeklo, teď se jede. A bylo to skvělý. Energický. Vždycky někdo vyprávěl nebo stala nějaká vtipná věc. Jak postupně odešla ta starší generace, vztahy uvadali. Sice se některé znovu navázali ale už to není tak dinamicky jako to bývalo.
@luckaa85 píše: Více
No, me zas az tak důležitá nepřijde, vztahy delaji lidi a ne to, jestli je nekdo mym stryckem z x teho kolene. Takže jo, pokud jsou fajn a mame si co rict, tak se budu stykat, pokud ne, tak nebudu a je mi fuk, ze je to příbuzný, s takovym tak maximálně na tom pohřbu.
My se s mojí rodinou setkáváme hodně a často. Většinou na oslavách 😊v manželově rodině se vídají málo. Vztahy jsou tam všelijaké a není ani zvykem se moc scházet. Nakonec se už opravdu scházejí jen na pohřbech. Je to smutné. Ale zase když ty vztahy nejsou v pořádku je lepší se nescházet.
S nejbližší rodinou párkrát do roka, s širší rodinou téměř vůbec. Párkrát za rok si napíšeme, hlavně teda přání k něčemu, co se slaví, ale jinak se extra osobně nevidíme ![]()
@Anonymní píše: Více
Dobrovolně se setkávám jen s lidmi, které mám rád, rodina v tomhle seznamu nefiguruje.
Stykame se jen a pouze na pohřbech, možno pak ještě kolem svátků zesnulých na hřbitově. Jinak ne. Jednak dálka, a pak lidé, kteří tu rodinu drželi a spojovali, tak zemřeli, ostatni nemají čas, zájem..maximálně řeknou, že se to musí napravit, ale to je všechno. Smutné, já vím
@luckaa85 reaguji zejména na tohle:
„loni nám bylo vyčteno, že jsme si dovolili jet na dovolenou místo toho, abychom přijeli k nim.“
To je podle mě úlet a zamrznutí 15 let zpátky.
No..s jednou částí rodiny jsem se neviděla už tak 3 roky, s další možná max 1× za rok, a ještě ne se všemi. K manželovým 1× za rok na návštěvu. Člověk má v dospělosti svých starostí dost, takový je holt život..
Me teda prijde zajimave, jak moc teta o zakladatelku stoji..
vlastne je to pekne, ze ji k sobe tak urputne zve „na prazdniny“ i kdyz nesouhlasi s jejich zivotnim stylem, udajne.
Jak to tak ctu i tady na emiminu, neni uz pravidlem se setkavat ani se svymi sourozenci a uz vubec ne mit vztah s neteremi/synovci.
Ta nuklearizace rodiny je celkem vyrazna.
Pravidelne se vidam s rodici a sourozenci. Se zbytkem vubec. Nemam si s nimi co rict, jsou to pro me cizi lidi a tak nejak me vubec nezajimaji.
V dobách dětství jsme se setkávali s jednou stranou často (bydleli blízko), s druhou méně často (bydlí dál). Teď v dospělosti jsem jednu stranu x let neviděla, druhou jsem párkrát navštívila, ale neviděla jsem se se všemi členy. Mrzí mě to, chtěla bych je vidět všechny. Aspoň jednou za čas. Ale každý bydlí v jiném koutu republiky, mají rodiny, času je málo…asi musíme počkat na nějaký ten pohřeb. ![]()