Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
10 měsíců spolu, z tinderu, na vztah se ale ještě necítí - podle mne nejsi prevoznice, ale kamarádka na sex
JO, jsi Převoznice a holka na sex.. on tě nemiluje, vymlouvá se..
tohle byly přesně důvody mých rozchodů ve fázi seznamování se… prostě necítím dostatečný zájem-nadšení-později lásku, tak jdu od toho
mám se příliš ráda na to, abych v noci brečela do polštáře proto, že ON mne rád nemá…
leč každého volba…
tobě to evidentně taky nevyhovuje, bylo by ti určitě líp s někým, kdo tě bude mít fakt rád… tak se vzchop.. máš tohle zapotřebí!???
Že jsem takhle krásně trávila čas dva roky s někým, kdo byl po rozchodu a nebyl schopný ten vztah se mnou definovat, protože se na to ještě necítil kvůli ex, přes kterou se nepřinesl. Když jsem mu dala ultimátum, nevyslovil se, utla jsem to. Za dva měsíce dolezl, ale já byla neoblomná. Po 11 letech je situace taková, že se vrátil k ex, mají spolu dvě děti, zůstali jsme kamarády a on se mi po narození prvního dítěte přiznal, že dodnes lituje. Já jsem šťastně vdaná, též dvě děti a zpětně vidím, že by byla chyba se nechat ukecat, našla jsem tisíckrát lepšího. ALE může to jen znamemat, že čas to udusá a budete spolu spokojeni. Já už bych znovu v nedefinovanem vztahu nebyla, taky jsem na svého nynějšího manžela vybalila asi po týdnu, že leda exkluzivně. Jak dlouho takhle randíte?
@generális píše: Že jsem takhle krásně trávila čas dva roky s někým, kdo byl po rozchodu a nebyl schopný ten vztah se mnou definovat, protože se na to ještě necítil kvůli ex, přes kterou se nepřinesl. Když jsem mu dala ultimátum, nevyslovil se, utla jsem to. Za dva měsíce dolezl, ale já byla neoblomná. Po 11 letech je situace taková, že se vrátil k ex, mají spolu dvě děti, zůstali jsme kamarády a on se mi po narození prvního dítěte přiznal, že dodnes lituje. Já jsem šťastně vdaná, též dvě děti a zpětně vidím, že by byla chyba se nechat ukecat, našla jsem tisíckrát lepšího. ALE může to jen znamemat, že čas to udusá a budete spolu spokojeni. Já už bych znovu v nedefinovanem vztahu nebyla, taky jsem na svého nynějšího manžela vybalila asi po týdnu, že leda exkluzivně. Jak dlouho takhle randíte?
Aha, 10 měsíců. Tak to bych už ze sebe blba dělat nenechala.
@Anonymní píše:
Ahoj, bohužel jsem se za svůj život nedostala dál, než do situationshipu (je mi 22). Pro vás, co nevíte, co to znamená, jedná se o „vztah“ kdy se 2 lidé chovali, jako by byli spolu ve vztahu, ale neřeknou si to. Prostě to nedefinuji. Já po tom, co jsem se z toho dostávala minule dost dlouho, tak jsem si řekla, že do toho už znova nepůjdu a i když jsem se dále seznamovala, hned jsem říkala, že mám zájem o vážný vztah. Potom jsem před 10 měsíci poznala na tinderu muže, se kterým se vídám až do dnes. Na venek se to tváří jako krásný vztah, trávíme spolu hodně času, chodíme na výlety, voláme si, píšeme si, atd. Já jsem se zamilovala, ale on asi ne. Byl po rozchodu a asi na ni stále myslí. Já jsem se k tom s ním bavila xkrat a vždycky odpověděl něco ve smyslu, že taky nechce být jen kamarád, ale v tuhle chvíli to ještě necítí na vztah. Prostě chce nechat čas, ať to nějak zařídí. Uvidí se. Já jsem přemýšlela, že to s ním ukončím, protože se bojím, že jsem něco jako prevoznice. Já jsem do toho fakt hodně citově investovana a bojím se bolesti. Na druhou stranu si říkám, že možná když ještě počkám, bude z toho vztah. Že možná na něho fakt moc tlačím a vytvářím zbytečná dramata. Když jsme spolu o tom mluvili, tak dokonce o brečel (a to je většinou takový chladný) takže mu na mě třeba taky záleží. A precejenom v dnešní době se každý hned rozchází, místo toho, aby na tom pracovali. Já bych tomu chtěla dát ještě čas, protože mi na něm záleží, ale nevím, jestli nejsem naivní. Co říkáte na to vy?
Dokonce brecel
![]()
@Anonymní píše:
Ahoj, bohužel jsem se za svůj život nedostala dál, než do situationshipu (je mi 22). Pro vás, co nevíte, co to znamená, jedná se o „vztah“ kdy se 2 lidé chovali, jako by byli spolu ve vztahu, ale neřeknou si to. Prostě to nedefinuji. Já po tom, co jsem se z toho dostávala minule dost dlouho, tak jsem si řekla, že do toho už znova nepůjdu a i když jsem se dále seznamovala, hned jsem říkala, že mám zájem o vážný vztah. Potom jsem před 10 měsíci poznala na tinderu muže, se kterým se vídám až do dnes. Na venek se to tváří jako krásný vztah, trávíme spolu hodně času, chodíme na výlety, voláme si, píšeme si, atd. Já jsem se zamilovala, ale on asi ne. Byl po rozchodu a asi na ni stále myslí. Já jsem se k tom s ním bavila xkrat a vždycky odpověděl něco ve smyslu, že taky nechce být jen kamarád, ale v tuhle chvíli to ještě necítí na vztah. Prostě chce nechat čas, ať to nějak zařídí. Uvidí se. Já jsem přemýšlela, že to s ním ukončím, protože se bojím, že jsem něco jako prevoznice. Já jsem do toho fakt hodně citově investovana a bojím se bolesti. Na druhou stranu si říkám, že možná když ještě počkám, bude z toho vztah. Že možná na něho fakt moc tlačím a vytvářím zbytečná dramata. Když jsme spolu o tom mluvili, tak dokonce o brečel (a to je většinou takový chladný) takže mu na mě třeba taky záleží. A precejenom v dnešní době se každý hned rozchází, místo toho, aby na tom pracovali. Já bych tomu chtěla dát ještě čas, protože mi na něm záleží, ale nevím, jestli nejsem naivní. Co říkáte na to vy?
My jsme si s muzem vlastne doted nerekli, ze spolu vazne chodime a presto to tak je. ![]()
Bydlime spolu, budujeme spolecne bydleni, planujeme budoucnost, mluvime o svatbe ![]()
Tak nejak to vyplynulo i beze slov ![]()
@Anonymní píše:
Ahoj, bohužel jsem se za svůj život nedostala dál, než do situationshipu (je mi 22). Pro vás, co nevíte, co to znamená, jedná se o „vztah“ kdy se 2 lidé chovali, jako by byli spolu ve vztahu, ale neřeknou si to. Prostě to nedefinuji. Já po tom, co jsem se z toho dostávala minule dost dlouho, tak jsem si řekla, že do toho už znova nepůjdu a i když jsem se dále seznamovala, hned jsem říkala, že mám zájem o vážný vztah. Potom jsem před 10 měsíci poznala na tinderu muže, se kterým se vídám až do dnes. Na venek se to tváří jako krásný vztah, trávíme spolu hodně času, chodíme na výlety, voláme si, píšeme si, atd. Já jsem se zamilovala, ale on asi ne. Byl po rozchodu a asi na ni stále myslí. Já jsem se k tom s ním bavila xkrat a vždycky odpověděl něco ve smyslu, že taky nechce být jen kamarád, ale v tuhle chvíli to ještě necítí na vztah. Prostě chce nechat čas, ať to nějak zařídí. Uvidí se. Já jsem přemýšlela, že to s ním ukončím, protože se bojím, že jsem něco jako prevoznice. Já jsem do toho fakt hodně citově investovana a bojím se bolesti. Na druhou stranu si říkám, že možná když ještě počkám, bude z toho vztah. Že možná na něho fakt moc tlačím a vytvářím zbytečná dramata. Když jsme spolu o tom mluvili, tak dokonce o brečel (a to je většinou takový chladný) takže mu na mě třeba taky záleží. A precejenom v dnešní době se každý hned rozchází, místo toho, aby na tom pracovali. Já bych tomu chtěla dát ještě čas, protože mi na něm záleží, ale nevím, jestli nejsem naivní. Co říkáte na to vy?
Vztah z toho může být, i když se teď rozejdete. Rozmýšlet se může i bez toho, abyste byli ve vztahu nevztahu. Třeba ty budeš volná a budeš mít ještě zájem, a on bude mít taky jasný zájem. A když ne, budeš aspoň volná z něčeho, co by nefungovalo a jen ti to dál ubližovalo. Dala bych na svoji intuici, asi opravdu tu minulost nemá dořešenou.
Hlavně svým rozhodnutím hodně ovlivňuješ to, jak se budeš cítit po psychické stránce. Pokud si tohle necháš líbit, tak je dost pravděpodobné, že si z toho odneseš kdejaký šrám, nízké sebevědomí…a budeš se pak z toho taky dlouhou dobu dostávat.
No vy se rozejit ani nemuzete, protoze spolu nejste.
Neblazni, tohle bych nedala. V tomhle bych vydrzela max mesic… to ti to nevadi, ze vlastne mrhas casem s nekym, kdo te realne nechce?
Ne, nic z toho samozřejmě nebude. Poohlédni se jinde. Třeba tak kde tě to ještě nenapadlo. Víš kde… mezi normálními muži.
Pokud ti jasne rekl, ze se neciti na vztah, tak s tebou nechce chodit. Byt by u toho prolel potoky slz a vyskubal si vsechny vlasy.
Asi jsem blbej, staromódní, nebo nevím, ale když spolu dva něco začnou, tak spolu chodí, ne? Buď si dají pusu a vídají se dál, takže je to vztah, nebo si ji nedají a nazdar.
Když se teda neslejzaj jenom na prcání plus občas zabití času společně.
Já to tedy taky nechápu. Trávíte spolu spoustu času, voláte si, píšete si, zjevně jste si navzájem důležití. Sex asi taky máte, i když o něm nepíšeš. A když ti řekne, že je to vztah, tak co se tím změní?
Já nikdy žádnému chlapovi neříkala, že jsem s ním ve vztahu, ani jsem to neslyšela.
Uniklo mi něco? ![]()
Ahoj, bohužel jsem se za svůj život nedostala dál, než do situationshipu (je mi 22). Pro vás, co nevíte, co to znamená, jedná se o „vztah“ kdy se 2 lidé chovali, jako by byli spolu ve vztahu, ale neřeknou si to. Prostě to nedefinuji. Já po tom, co jsem se z toho dostávala minule dost dlouho, tak jsem si řekla, že do toho už znova nepůjdu a i když jsem se dále seznamovala, hned jsem říkala, že mám zájem o vážný vztah. Potom jsem před 10 měsíci poznala na tinderu muže, se kterým se vídám až do dnes. Na venek se to tváří jako krásný vztah, trávíme spolu hodně času, chodíme na výlety, voláme si, píšeme si, atd. Já jsem se zamilovala, ale on asi ne. Byl po rozchodu a asi na ni stále myslí. Já jsem se k tom s ním bavila xkrat a vždycky odpověděl něco ve smyslu, že taky nechce být jen kamarád, ale v tuhle chvíli to ještě necítí na vztah. Prostě chce nechat čas, ať to nějak zařídí. Uvidí se. Já jsem přemýšlela, že to s ním ukončím, protože se bojím, že jsem něco jako prevoznice. Já jsem do toho fakt hodně citově investovana a bojím se bolesti. Na druhou stranu si říkám, že možná když ještě počkám, bude z toho vztah. Že možná na něho fakt moc tlačím a vytvářím zbytečná dramata. Když jsme spolu o tom mluvili, tak dokonce o brečel (a to je většinou takový chladný) takže mu na mě třeba taky záleží. A precejenom v dnešní době se každý hned rozchází, místo toho, aby na tom pracovali. Já bych tomu chtěla dát ještě čas, protože mi na něm záleží, ale nevím, jestli nejsem naivní. Co říkáte na to vy?