Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše:
Zjištění, že jsme nebyli první, ke komu se takhle chovala. Jenom ta jiná žena neměla děti, takže pro ni bylo snazší se nevěrníka zbavit. (To jsem jí fakt záviděla.)
Ty nemáš komu co závidět. Mohla jsi v prvé řadě myslet na svoje dítě a od toho nevěrníka taky odejít. Líto je mi jen toho dítěte, které roky muselo žít v nefunkční rodině takového kalibru, že to vyústilo až ve smrt jednoho zúčastněného. ![]()
@Freeandwild píše:
Vstup do psychoterapie.
Co tady píšeš, je opravdu hrůza, přeješ jiné ženě smrt, házíš na ní všechny viny za Tvoje neštěstí. Hledáš v ní viníka, bez kterého by bylo všechno lepší. Ale tak to není, ona je taky jenom nešťastný člověk, co pro sebe chtěl urvat kus lásky. A Tvůj muž evidentně společnost labilních žen opakovaně vyhledával. Kdyby ona zemřela, Tvůj život by se nezlepšil ani o píď. On by se beztak našel jinou „magorku“, s kterou by Ti ten život otravoval.
Přestaň hledat příčinu svojí bolesti v jiných a zamysli se nad tím, co chceš a potřebuješ Ty. Pomsta Ti neudělá líp. Cizí bolest Ti neudělá líp. Cizí smrt by Ti neudělala líp. Líp Ti udělá začít věnovat péči a lásku sama sobě a svému dítěti, krůček po krůčku se uzdravit, najít si v životě nějakou radost, přehodnotit přístup ke vztahům… Držím palce.
Hrůza je především to, co roky dělala mně a mé rodině. Naprostá většina problémů, které jsem za poslední roky měla, byla zapříčiněna jejím terorem a stalkováním. Totéž děti (naše společné a partnerovo z předchozíh vztahu). Nikdy nepochopím, jak se vůči nim mohla takhle chovat. Starší dítě mělo masivní problémy, muselo změnit školu, bylo v péči psychologa a psychiatra. Kvůli magorce, do té doby veselé bezproblémové dítě, třídní premiant.
Nemyslím, že by si našel jinou magorku, protože takovýchhle žen na světě moc není. Navíc on labilní ženy nevyhledával, ostatní partnerky, které v životě měl, byly normální.
@Anonymní píše:
Byl to otec mého dítěte a já jsem chtěla, aby mělo úplnou rodinu. Jako otec fungoval dobře.
Já už mám na tuhle mantru alergii, takže budu tvrdá.
Zakladatelko, jakkoliv svaté byly tvoje záměry, přinesly nepohodu a nedobrý život dítěti i tobě. V tom bych viděla hlavní poučení z celé téhle mizerie.
Chápu, že jsi nebyla schopná udělat nic jiného, než jsi udělala, ale uvědom si, že stejně tak toho nebyli schopní ani tvůj muž ani tzv. magorka, všichni žijeme jen tak, jak umíme. Házení hnoje je zbytečné, nic to neřeší a ještě se chystáš házet nesprávným směrem. Běž někam do terapie, vyhoj se a srovnej se tak, abys svoje deficity z dětství neřešila přes dítě. A pokud budeš chtít pro dítě cokoliv, co ty jsi v dětství neměla, zeptej se sama sebe, jestli to musí být za každou cenu. ![]()
@brisco píše:
A myslíš, že jste jediní? Vezmi si třeba třeba ten film Osudová přitažlivost s Michaelem Douglasem, ten je přesně o tomhle.
Na to se budu muset podívat, pokud to zvládnu. Podle popisu mi to silně připomíná náš případ.
@utopia píše:
Ale to byla jeho volba s tím nic nedělat. Jeho smrt nezapříčinila magorka, ani ty, ale on sám. On se rozhodl neřešit, táhnout to na dvě strany. I kdyby ses na hlavu postavila, tak s tím nehneš. Ať už proto, že nechtěl, aby si ona ublížila, nebo proto, že ji ve skutečnosti úplně vymazat nechtěl a chtěl ji mít ve svém životě.A stejně tak ty nejsi jen oběť. Sama jsi viníkem toho, co vše jsi musela zažít a co muselo zažít tvoje dítě. Já nevím, kdy lidi konečně pochopí, že úplná rodina není samospásná. Dítě potřebuje jistotu, stabilitu a bezpečí. Jedním z prostředků, jak toto dítěti poskytnout je úplná rodina. Ale to jen v případě, že úplná rodina funguje. Tady nefungovala. A tak byla pro dítě škodlivá a tedy nebyla vhodnou volbou. Protože přinášela nejistotu, ubližování, pláč a zvraty.
A takhle je to se vším. Existuje ideální forma něčeho, ale když je ta ideální forma poškozená, je lepší jít jinou cestou, která svůj účel naplní mnohem líp, protože sice není ideální, ale alespoň funguje. A takhle je to se vším. Nepojedu autem jen proto, že je to nejlepší možnost, když mému autu nefungují brzdy. Prostě sednu na bus, případně se nechám svézt někým jiným, nebo využiji vlak, případně to dojdu. Protože sice tam nebudu nejrychleji a nebudu moct ukázat, jak skvělé auto mám, ale alespoň se tam dostanu bez úhony. Ty jsi svému dítěti obrazně zvolila nevhodný dopravní prostředek v prvních letech života.
Jenže jaký by byl lepší?
Já si sama vzpomínám na svoje dětství a tohle jsem dítěti nechtěla způsobit. U nás by to bylo ještě o to horší, že on by trval na střídavce a mě čekal dlouhý boj u soudu.
V situaci, kdy už to bylo tak daleko, že jsem byla těhotná a magorka v tom, tak žádné dobré řešení neexistovalo.
@unuděná píše:
Upřímnou soustrast.
Osobně mi přijde, že se vyžíváš v tom šťourání do hov.na. Zkus to vzít jako nový začátek. Soustřeď se na sebe a na své dítě, dopřej mu to, co si dosud neužilo - spokojenou mámu, která se nehroutí kvůli každé blbosti. A pokud budeš jednou schopna přijmout do života dalšího muže, vybírej pečlivěji a nepřehlížej patologické chování
On byl normální, než se na scéně objevila magorka. I jinak se potom choval normálně. Jenom nesmělo jít o ni. Nikdy jsem to nepochopila. 90% našich konfliktů bylo kvůli ní.
@Anonymní píše:
On byl normální, než se na scéně objevila magorka. I jinak se potom choval normálně. Jenom nesmělo jít o ni. Nikdy jsem to nepochopila. 90% našich konfliktů bylo kvůli ní.
Ne, to si jen namlouváš, abys nemusela čelit pravdě - a sice, že kdyby on byl normální, tak by konflikty kvůli „magorce“ nevznikaly. Stačilo by zablokovat, ignorovat, nečumět na dovolené do telefonu atd.
@Anonymní píše:
Byly doby, kdy jsem byla moc slabá na jakoukoli konfrontaci (těhotenství). Potom jsem se snažila se přes to nějak přenést a pracovat na vztahu. On ji nechtěl nijak provokovat, protože by rý mohla být ještě horší, tak jsem se to snažila respektovat.
Mně není fuk, že zemřel mému dítěti otec. Ale tohle řeším u dětské psycholožky, ne tady.
Já myslím, že si potřebuješ plně uvědomit, že za jeho smrt opravdu nemůžeš, to on si vybral s tebou zůstat a jí neodříznout. Ty tvoje ostatní pocity jsou teď jen důsledkem tohoto a té nevěry. A nikdo by tě neměl soudit za to, jak se cítíš, je dobře, že ty zlé emoce ventiluješ ven, klidně i tady. Od myšlenek k činům bývá hodně daleko, pokud teda nejsi MAGORKA ![]()
Proč to píšu mám osobní zkušenost s nevěrou a jen psát o tom mě vždycky totálně vykolejí, nicméně pocity, že jí rozbiju hubu nebo jí zlomím nos, nebo dám její nahé foto na bilboard jsem mívala dost často, protože u mě to je tak, že jí bohužel znám není to úplně cizí člověk…nikdy jsem si nemyslela, že jsem schopná přát někomu smrt, ale jí bych to fakt přála. Vím, je to úplně iracionální, kdyby to nebyla ona, třeba by to byla jiná žena, ale těch probrečených dní a nocí… chlapa taky deptám už skoro půl roku, já se chtěla rozejít, on ne, jsme spolu, kontakt prý nemají…Můj muž vlivem tohoto stresu a covidu neumřel, ale dostal nemoc, která je nejspíš na celý život…já mám stavy frustrace a úzkosti…ale kvůli dětem zůstávám. No a díky tobě jsem teď pochopila, že jsou jen 2 správné cesty, zůstat a smířit se s tím nebo odejít…takže díky
A ty si najdi psycholožka, ber to jako možnost nového začátku a z ničeho se neobviňuj. On taky mohl odejít a nezůstal s tebou, tohle byla jeho volba.
@Janli píše:
Za svůj život si můžeš sama. Jasně, člověku se přihodí, že potká blbce, že ho partner podvádí. Ale ty se každou vteřinu svýho života můžeš rozhodnout, že s ním nebudeš, nenecháš se trápit a odejdeš. Ty jsi v tom pekle byla dobrovolně, ty jsi v tom pekle nechávala trápit dítě. Ty jsi neuměla bouchnout do stolu a jít dál. Házíš vinu na druhý, přitom řešení bylo jen ve tvých rukou. A teď se v tom užíráš dál. Trápiš se pro partnera, se kterým jsi byla nešťastná. Tvůj problém není cizí ženská, ani hloupej chlap. Jsi to jen ty sama. U sebe hledej vinu a taky nápravu. Najdi si dobrýho psychologa a začni žít.
Jenomže jaké řešení? Aby dítě namísto úplné rodiny vyrůstalo v tom, že rodiče nejsou spolu a bojují o ně u soudu? Co kdyby se rozhodl udržovat vztah s magorkou? V nejhorším případě by spolu i bydleli a ona by měla přístup k našemu dítěti.
@Anonymní píše:
On byl normální, než se na scéně objevila magorka. I jinak se potom choval normálně. Jenom nesmělo jít o ni. Nikdy jsem to nepochopila. 90% našich konfliktů bylo kvůli ní.
Ale ona za to nemůže, ten vztah byl jeho problém a jeho strkání hlavy do písku. Jí už neřeš, nepomůže to ničemu. Nikdo za jeho smrt vinu nemá. Ty se teď snaž být mámou svému dítěti a ne se někomu mstít. Stejně ho to nevrátí.
@unuděná píše:
Ne, to si jen namlouváš, abys nemusela čelit pravdě - a sice, že kdyby on byl normální, tak by konflikty kvůli „magorce“ nevznikaly. Stačilo by zablokovat, ignorovat, nečumět na dovolené do telefonu atd.
Nehledat na dovolene kocku a kdyz s tim neprestala, podat TO za stalking. A v krajnim pripade se odstehovat a predevsim s ni nebyt v kontaktu, ktery omlouval zajmem o klid rodiny a deti.
@Anonymní píše:
Jenomže jaké řešení? Aby dítě namísto úplné rodiny vyrůstalo v tom, že rodiče nejsou spolu a bojují o ně u soudu? Co kdyby se rozhodl udržovat vztah s magorkou? V nejhorším případě by spolu i bydleli a ona by měla přístup k našemu dítěti.
Ale on je mrtvý. Neřeš to. ![]()
@Adelineee píše:
Dobre delas, dite je ted nejzranitelnejsi.
Smutne je, ze on vas vlastne nicil obe, ty jsi skoncila v depresich u psychiatra, ona se pokusila o sebevrazdu. Obe jste pak cele roky setrvavaly v ruznych formach vztahu s nim. Ani jedna jste to nebyla schopna a ochotna ukoncit, at uz to mezi vami a nim bylo jakkoliv bolestne.
Ty si to odsmutni, bez se vypovidat, vyvztekej se a zavri za tim dvere. Boli to, ale ted mas sanci zacit casem znovu, jinak a lepe.
Ona se o sebevraždu pokouší opakovaně už léta, nejen kvůli němu. Je v invalidním důchodě kvůli psychickému onemocnění. Proto má taky čas a příležitosti na to, dělat problémy. Já pracuji.
@Anonymní píše:
Ona se o sebevraždu pokouší opakovaně už léta, nejen kvůli němu. Je v invalidním důchodě kvůli psychickému onemocnění. Proto má taky čas a příležitosti na to, dělat problémy. Já pracuji.
A proč jí řešíš? Manžel je mrtvý, tebe otravovat nebude. Běž se vykecat k psychologovi a nech to už plavat.
@thalasan píše:
Promiň, ale tvoje chování je už stejné jako chování magorky. Fakt srovnatelné.
Dej se dohromady, stezujes si jak si neměla posledních pár let šťastných a jak tě mučili. Co myslíš, že tvoje dítě mělo šťastných pár let? Většinu života mělo jako součást magoriho divadla. Věnuje se dítěti a neutapej se ve vymýšlení nějaké pomsty, myslíš že to dítě to z tebe necítí? Že si vlastně řada, že umřel? Že ti do teď jen ubližoval, že maminka plakal kvůli tatínkovi?
Já jsem se celou dobu snažila pro své dítě dělat vše, co jsem mohla. Pro mě celou tu dobu nikdo neudělal nic.
Nejsem ráda, že tatínek umřel, trápí mě to a stýská se mi po něm. Ale zároveň trpím tím, co jsem prožila a co jsem nedokázala nijak změnit do přijatelnějšího stavu.