Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Je mi smutno, co s tím?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
24.2.14 22:32
Ja nekdy mivam poddobne pocity, co jsem na rodicaku
Hlavne pres zimu, kdy jsme byli s detma v podstate 4 mesice nemocny a tudiz zavreny doma. U me je to jasny pocit socialni izolace.Jak nenazvanim svych 7000 slov, co mi priroda nadelila do vinku, nic se mnou neni.Tak chodim krafat sem
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.2.14 22:37
Hele uprimne, nejak nerozumim, o co Ti jde. O pratelstvi nestojis, tak co hledas? Jako ze Ti nekdo rekne, ze to tak ma taky, a budete horekovat spolu? 
Hele, trochu to prehanim, ale uprimne, vidim nekolik moznosti.
1. Zajdes k psychologovi, aby Ti pomohl si ujasnit priority.
2. Sama si ujasnis priority a rozhodnes se, ze se chces kamaradit. A skamaradis se.
3. Sama si ujasnis priority a zjistis, ze se fakt kamaradit nechces, a tak si najdes „zavislackyho“ konicka. Koralkovani, peceni „dal vys a barevneji“, psy s rodokmenem na vystavy, pestovani exotickych rostlin nebo soupereni o nejhezci skalku na svete, prespolni beh nebo charitativni pomoc v mistni nemocnici: proste neco, co Te naplni.
4. Zjistis, ze Ti neni pomoci, poridite si s muzem druhy dite, a budou to trojcata A nebudes uz smutnit do nejdelsi smrti, protoze na to nebudes mit cas.
Tak co, co z toho je Ti nejsympatictejsi? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.2.14 22:38
Otázka je, jestli ti to vyhovuje, nebo zda máš pocit listu na vodě, který je unášen proudem, ani netuší kam.
Otázka je, do jaké míry máš sílu či chceš tím listem nebýt a ten směr změnit.
Otázka je, zda ve stavu, kdy víš, že ti něco chybí, nemáš strach se tomu podívat na zoubek.
Faktem totiž je, že drtivou většinu svých sil a energie dáváš dítěti a rodině jako takové. KOLIK ti jí zbývá pro sebe - pro své já? KOLIK jí chceš dát svému já?
Aby to nevyznělo jako učebnicové rýpání - žena padnoucí po celodenní honičce by sice leccos chtěla, ale… už prostě nemůže…
PS. Dobrá zpráva je, že jakmile batole odroste, se nějak pomalu vytrácí i ten hormon, co veškerou energii poutá k dítěti. Prostě - bude líp.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
24.2.14 22:54
Jo žiju a jsem tak spokojená, momentálně máme malé děti, tak nemám vůbec čas na sebe, občas mi to vadí, ale co začali děti spát celou noc můžu aspoň krafat zde a to mi pomáhá na duševní hygienu a na jaře začnou chodit tak budeme víc venku a hned je mi na duši veseleji, když jsme venku. Partner je též nejlepší kamarádka 
Vydrž, přijde jaro a bude lépe 
- Citovat
- Upravit
24.2.14 23:10
Já jsem to taky tak měla… Úplně stejně. Všechno se změnilo a odplulo pryč jakmile rodicak skončil a já nastoupila do práce. Úplný obrat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.2.14 23:10
@Anonymní píše:
Ani nevim, jak zacit. Predem se omlouvam, ze nepouziju hacky a carky:-)
Jsem druhym rokem na MD, mame sikovnou, zdravou dceru, manzelstvi nam klape, bydlet kde mame, na penize taky netrpime…ale me porad neco chybi:-(
Driv jsem mela asi vic kamaradek, pri studiu jsem byla vic v kolektivu.
Prestehovala jsem se za manzelem, nejake kamaradky tu mam take, ale jsou to spis takove zname. Kontakty udrzujeme hlavne kvuli detem. Mate to nektera taky tak?
Ja mam obcas trochu problem s nekym navazat pratelstvi a nekdy o nej snad ani nestojim…
Da se rict, ze muj manzel je zaroven moji nejlepsi kamaradkou.
Zijete taky tak nektera?:-)
Mám to podobně, vlastně stejně, takže klidně budu hořekovat s tebou. Dřív jsem byla hodně v kolektivu, spousta akcí, kamarádů, teď mám za sebou šest let na mateřské, ale ne že bych byla nějaký asociál, pracuji z domova a už těch kontaktů není tolik a hlavně jsem se „zklidnila“. KOlem dětí je spousta běhání, kroužků, výletů, takže také u mě je manžel nejlepší kamarádka a mám to stejné i v tom, že zatím o nějaké velké přátelství z řad kamarádek nestojím. Ráda jdu se známými, které mají stejně staré děti, naštěvujeme jejich kamarády, ale tak nějak si nikoho nechci pustit moc k tělu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.2.14 23:54
No ja Ti rozumiem…ja keď som odchádzala na materskú z práce…bola som tak presýtená ľuďmi, že som nikoho nepotrebovala…bola som šťastná ako blcha, že mám pokoj…keď sa narodila malá, chodila som na prechádzky zásadne tam kde nikoho nestretnem…mám ľudí rada…len proste som nikoho nepotrebovala…ale, že niekedy to dalo fušku zdrhnúť niektorým mamičkám, ktoré na mňa doslova polovali Po piatich rokoch na materskej mi stačí poklábosiť sem tam so susedou…a inak mi plne vystačí manžel…tiež ako ste už spomínali je to moja naj kamoška…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
25.2.14 07:51
Já to mám taky tak. Manžel je mou nejlepší kamarádkou. Často je mi smutno, že jsem sama s dětma, ale zároveň si nechci hledat žádnou kamarádku tak, abych se na ni časově vázala. Ráda někoho potkám venku, s kým si popovídám, což tady funguje, potkávám pravidelně asi 5-7 maminek, a vždycky si pokecáme. Některé dny nepotkám ani jednu, a jsem ráda. Ještě dodám, že dřív, na VŠ, jsem byla od rána do večera v kolektivu. Na koníčky nemám moc času, protože miminko má 4m, tak mě děti ještě hodně zaměstnávají. Anonymka C. 
- Citovat
- Upravit
25.2.14 10:23
Mám pár dobrých kamarádek (z dob před rodičovstvím i rodičovských), spousty známých a skvělého manžela.
Zejména rodiče kamarádů, spolužáků, spolusportovců mých dětí a jejich trenéři, učitelé atd. jsou nové inspirativní osobnosti, v práci také čas od času potkávám zajímavé lidi.
S těmi co si nechtějí ostatní pouštět k tělu vedu normální společenskou konverzaci, o jejich blízkost a pozornost ale nestojím, mám ráda reciproční vztahy a proč investovat emoce do někoho kdo si z toho jen vyzobe co se mu hodí a zpátky nepošle nikdy nic?
A ufňukánci, co si „hlídají soukromí“ a snaží se nejlépe ve virtuálním světě nalézt podobné zoufalce (ne aby se s nimi spřátelili, ale jen pro možnost společně si poplakat) ty s oblibou popichuju.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ani nevim, jak zacit. Predem se omlouvam, ze nepouziju hacky a carky:-)
Jsem druhym rokem na MD, mame sikovnou, zdravou dceru, manzelstvi nam klape, bydlet kde mame, na penize taky netrpime…ale me porad neco chybi:-(
Driv jsem mela asi vic kamaradek, pri studiu jsem byla vic v kolektivu.
Prestehovala jsem se za manzelem, nejake kamaradky tu mam take, ale jsou to spis takove zname. Kontakty udrzujeme hlavne kvuli detem. Mate to nektera taky tak?
Ja mam obcas trochu problem s nekym navazat pratelstvi a nekdy o nej snad ani nestojim…
Da se rict, ze muj manzel je zaroven moji nejlepsi kamaradkou.
Zijete taky tak nektera?:-)