Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jestli mu chceš opravdu odpustit a zkusit to znovu, tak vůbec neřeš, kdo teď má napsat
Jestli cítíš, že mu napsat chceš, tak mu napiš.
Tak zalezi, no. Jestli te v dusledku toho, ze byl na dne, treba mydlil a ted si posypal trochu popela a ty uz jsi nadrzena se vracet, tak je jedno, kdo napise, a jestli to byl sled nedorozumeni, tak taky
hezky den ![]()
Já bych asi počkala, když byl on ten kdo se chtěl dávat zase dohromady, ten kdo to podělal, tak bych čekala že se bude trochu snažit ![]()
Tak chceš aby netlačil a byl kamarád a přitom chceš aby tlačil a nebyl kamarád… ![]()
Jak pisou holky pokud mu chces dat sanci a chces s nim byt tak neres a proste mu napis
Možná nepíše jen proto, žes mi řekla, aby netlačil. Pokud říkáš, že jinak psal vždycky první on, tak mi to dává smysl.
Já bych nepsala, pokud chyba byla na jeho straně. Omluva je pěkná věc, ae chtěla bych taky vidět nějakou snahu a činy, jak si zase získat tvou důvěru.
Boha, nečekej, co on napíše a kdy a prostě mu napiš. o nic nejde přece.
Pokud to rande co udělal dopadlo dobře a cítila si se s ním fajn, tak mu za to dej odměnu a ozvi se mu - zejména pokud se obvykle sama první neozýváš.
Nebudeš působit vlezle, víš že o tebe má zájem a chce tě, takže hru na nedostupnou aby neztratil zájem hrát nemusíš.
@Anonymní píše:
Ráda bych vám popsala moji situaci a věděla vaše názory. S přítelem jsme byli rozejiti, moc mě v jedné věci zklamal, nebyla v tom nevěra. Přítel si potom sypal popel na hlavu, psal mi. Že je na tom psychicky špatně, že mě mic miluje. Po čase jsem mu řekla, že zkusime začít od začátku, ale ať na mě ale netlačí, že se budeme vídat jako kamarádi. No což taky úplně nejde, když tam oba máme city. Včera jsme se poprvé viděli, objímal mě, omlouval se, držel za ruku, říkal, že teď je mu už dobře. Byli jsme v restauraci. Domů jsem ho nevzala, poslala ho domů. Celou dobu to bylo fajn. Jakoby jsme se nikdy nerozesli. Ale od včera nic nenapsal, já teda taky ne, nikdy nepíšu první. Vždycky se ozval on. Teď nevím, co dál, čekat, až navrhne, že se uvidíme, nebo mám napsat já? Přijdu si jak pubertální holka. Ale nechci vypadat vlezle, ale zároveň nechci pusobit, že je mi úplně jedno.
Tak zalezi v cem te zklamal a jestli ne zahodno jit tak brzo do vztahu a nebo jestli to opravdu chvilku nechat takto…
Promiň, ale nemáš to v hlavě v pořádku. Nevíš sama co cheš a kvůli tomu se vždy budeš cítit jako ocas…
Těžká situace - nezávidím ani jednomu. Z jeho strany to chce větší rozhodnost, z tvé strany vědět, co chceš. Udělej přesně to, co cítíš, že je správné.
![]()
Ráda bych vám popsala moji situaci a věděla vaše názory. S přítelem jsme byli rozejiti, moc mě v jedné věci zklamal, nebyla v tom nevěra. Přítel si potom sypal popel na hlavu, psal mi. Že je na tom psychicky špatně, že mě mic miluje. Po čase jsem mu řekla, že zkusime začít od začátku, ale ať na mě ale netlačí, že se budeme vídat jako kamarádi. No což taky úplně nejde, když tam oba máme city. Včera jsme se poprvé viděli, objímal mě, omlouval se, držel za ruku, říkal, že teď je mu už dobře. Byli jsme v restauraci. Domů jsem ho nevzala, poslala ho domů. Celou dobu to bylo fajn. Jakoby jsme se nikdy nerozesli. Ale od včera nic nenapsal, já teda taky ne, nikdy nepíšu první. Vždycky se ozval on. Teď nevím, co dál, čekat, až navrhne, že se uvidíme, nebo mám napsat já? Přijdu si jak pubertální holka. Ale nechci vypadat vlezle, ale zároveň nechci pusobit, že je mi úplně jedno.