Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Som sklamana z ludi okolo
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Ninka122
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Ninka122
11.10.24 23:30
@pohledzdruhestrany ked sa tak zamyslam, tak mas pravdu. Na kazdom vidim iba zle veci a ocakavam, ze budu ako ja.
- Citovat
- Upravit
11.10.24 23:50
Doporučil bych trochu na sobě zapracovat co se týče osobního rozvoje a určitě i na sebevědomí. Pokud to nepomůže, zkus třeba psychologa (nechápej to špatně)… spoustu věcí ti jednoduše vysvětlí a nasměruje
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.10.24 04:31
Bez urážky, ale podobné jako ty je na tom moje matka.
Všichni ji v životě jen zklamali, protože se nikdo nechová a nejedná podle jejích představ.
Je z ní zahořklá a věčně ublížená ženská. Říká se tomu resentiment s je to defacto neustálé vrácení se a hrabání se v tom, jak ti někdo ublížil.
Taková ženská být nechceš ne?
Neměj od lidí očekávání a budeš v pohodě.
Já se třeba s kamarádkami vídám minimálně a nechybí mi to, nemám na ně čas. Taky nechci poslouchat nějaké výčitky. Nejsem na to zvědavá a vím, že je to čistě můj problém, ne těch kamarádek. Není to nic proti nikomu osobně. Časem se to vyselektovalo tak, že mám kamarády podobného ražení. V 90% nám setkání nevyjde, buď nemůže jeden, nebo druhý. Ale víme, že když si zavoláme, napíšeme nebo setkání vyjde, tak si nic nevyčítáme, skvěle pokecáme a vím, že když by bylo třeba, můžeme se na sebe spolehnout.
Jakmile mám u někoho v okolí pocit, že se má zájem družit až moc, zdrhám.
To samé nějaká superobětavá nebo starostlivá kamarádka, to smrdí průšvihem. Takoví lidé nejsou psychicky v pořádku a nechci je mít v životě, nic dobrého by mi to nepřineslo.
Tohle většina lidí ví a chápe, proto ti super hodní, ochotní a obětaví ty kamarády zkrátka nemají.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.10.24 05:44
Myšlenka, že by se pro mě kamarádka nějak obětovala, mě děsí. Nevím, proč by měla, nestojím o to a nemám zájem být někomu zavázána. Pokud se samozřejmě nejedná o oboustranně domluvenou pomoc v životní nouzi, ale o té se teď asi nebavíme.
Souhlasím s názorem výše, investovat tu energii do sebe a svého rozvoje. Doporučím knihy od Praška, hlavně Asertivitou proti stresu. Má i nějaké o sebedůvěře, ty jsem teda nečetla, ale mohly by se ti hodit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.10.24 06:27
@Rádkyně píše: Více
Já teda naopak nesnáším nespolehlivost a nerespekt k mému času. Chápu, zvlášť při malých dětech, že se plány můžu změnit, ale když mi někdo potřetí v řadě zruší kafe kvůli tomu, že jde se sestřenicí na třešně, tak prostě kamarádky nebudeme 
Nicméně to nějak neprožívám, beru to jako fakt, že takoví lidi jsou, a budeme holt známí 
Opravdových přátel si vážím a jsou pro mě stejně důležití, jako manžel, jen jinak. Nicméně jsem v introvert a mám jich málo.
Tohle ale píšu hlavně pro zakladatelku aby viděla, že i člověk, který si cení přátelství, by od ní prchal v dál. Tyhle sebeobětující se clingy typy, z toho VŽDY koukají jen problémy. Já taky ráda pomůžu, od toho přátelé jsou, ale na prvnímu místě mám pořád sebe a rodinu a dám jen takovou pomoc, která mi nevadí.
A když už mám náhodou někdy pocit typu „nabídli prst, vzali ruku, a ještě byli nevděční“, což se mi shodou okolností nedávno stalo, tak to beru jako novou informaci, kterou o tom vztahu mám, a příště pomoc nenabízím Nebrečím na netu „proč jsou lidi tak zlí, Esterko“ 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.10.24 08:52
@Ninka122, i když nevím, jak jiní, mám pocit, že většina z nás má zprvu nějakou představu, jací by měli být lidé kolem nás, máme nějaká očekávání na základě zkušeností, výchovy atd… Jenomže ono se nakonec ukáže, že realita je jiná a někdy dost hodně! 
Přiznám se, taky bych si přál, aby lidi kolem mě byli takoví a makoví, zkrátka na stejné vlně jako já a ano, připadám si tu jako mimozemšťan. 
A člověk cítí určité zklamání, že nepotkává spřízněnou duši, ale nerad bych používal výraz „být zklamaný z lidí okolo“, to zní až pohrdavě… lidi jsou prostě jací jsou a pokud si s nimi nerozumíme nebo nám nevrací to, co očekáváme, když se s nimi snažíme nějak přátelit, tak zkrátka, jak bylo řečeno, věnuj se sobě, svému rozvoji, ale snaž se i tak nadále hledat ty svoje spřízněné duše!
Ber věci a lidi tak, jak jsou, s tím nic neuděláme. Měnit můžeš sebe, ale zase ne tak, aby ses těm okolo zalíbila a ze sebe udělala někoho, kdo nejsi. Chce to správný kompromis, což není vždy jednoduché. Buď svá, protože jedině když jsi svá, tak si tě lidi budou vážit a časem by se měl najít minimálně někdo, kdo si připadá jako ty a budete si dobře rozumět! Hodně štěstí! 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.10.24 09:00
Uvědom si, že nikdo na světě nesplní tvoje očekávání. Jen ty sama, takže se starej hlavně o sebe a mysli především na sebe a svoje potřeby.
Pokud chceš od manžela třeba květiny nebo cokoliv, dopřej si to sama.
Je to fakt jednoduchý, jen se musíš přepnout do módu, že jsi schopná si všechno obstarat sama. Jpak ti i to okolí bude připadat vlídnější.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.10.24 09:51
Chce to změnit přístup, tak jak to udělali ostatní. Začni žít bez očekávání a dělej jen to co chceš a baví tě. Najdi si jiné známé, tak jak to udělali ostatní. Posouvej se v životě dál. Mládí už je pryč, je jen na tobě to vzít ta své.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.10.24 10:02
@Ninka122 píše: Více
Ahoj,
Za 1…není se za co omlouvat…naopak slovenština je nejkrásnější jazyk. Stejně tak Liptov je nejkrásnější část planety
No a teď k tvému dotazu. Co se týká lidí tak je dobré naučit se nemít očekávání a ne brát to tak, že podle sebe soudím Tebe. Jedná se o to, že každý máme svůj pisecek a když už si tam s někým hrajeme tak se taky může stát, že toho kdo si tam hrál s námi předtím máme za zády ( viz nekomunikace s kamarádkami ). Lidi v životě přichází a odchází…někdo nám tam něco zanechá, někdo něco sebere…jen málokdo zůstane po celou cestu životem.
Co se týká rodiny tak to je smutné, neboť ta je vždy základ a opěrný bod, nicméně možná by bylo dobré si zkusit ti rodinu a zázemí vytvořit s manželem díky lepší komunikaci a třeba si pořídit domácího mazlíčka.
Lidi nejsou úplně zlý, ale vyloženě dobrý už taky pár let ne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.10.24 10:22
Já tě chápu. Pokud člověk necítí zájem od těch nejbližších, od rodičů, tak ho hledá a potřebuje od jiných lidí. Jenže jak na to nemá z rodiny ty správné vzorce, přitahuje si do života nevhodné lidi, lidi, co jsou vlastně velmi podobní jako jeho rodiče a tím pádem to zase nefunguje. Je to začarovaný kruh.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ninka122
12.10.24 10:28
Velmi dakujem za odpovede 🙏 😊 precitala som si ich pozorne a urcite mate pravdu. Nemat ocakavania je velmi tazke, ale budem sa to musiet naucit. Kedze som velmi citlivy clovek, tak to vnimam vsetko intenzivnejsie a mozno vidim aj to, co nie je pravda.
- Citovat
- Upravit
12.10.24 11:14
@Ninka122 co vyzařuješ, to se ti vrací. Temnota, sebelítost, zrada..
Musíš se smířit s tím, že lidé v životě přichází a odchází a taky, že se mění. Tak se změn i ty, najdi nové přátele, koníčky, začni vyzařovat pozitivní energii a hlavně se nepiplej v minulosti, jinak si poděláš i budoucnost.
Vypadá to, že se i dost nudíš, tak máš čas věci takhle bagatelizovat. Je toho nějak moc, na to aby to byla vina jen lidi okolo, pravděpodobně máš taky svůj podíl.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahojte. Vopred sa ospravedlnujem ze pisem bez diakritiky a v slovencine. Asi je aj tento prispevok v zlej skupine, ale nevyznam sa tu.
Mate niekedy pocit, ze ste sklamane z ludi okolo? Mam dve kamaratky da sa povedat z detstva. Prva byva daleko a vidime sa max raz do roka, aj ked je doma velmi casto tak si na mna nenajde cas. Druha byva tiez daleko a ked je doma tak sa stretneme, no inak sa vobec nezaujima. Moji rodicia na mna nemali a nemaju cas, aj ked som uz dospela ale mrzi ma to..aj moja svokra je nespravodliva voci mne a manzel o to viac. Ja neviem, pripadam si ako mimozemstan, mam pocit ze iba ja vyvijam aktivitu, ze sa iba ja snazim a obetujem pre druhych a potom robim unahlene rozhodnutia - napr. mam chut uplne prerusit kontakt. Vedeli by ste nieco poradit, pripadne sa podelit o vase skusenosti? Dakujem