Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Sousedi nás nemají rádi
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
5.6.23 11:44
@Anonymní píše:
Ahoj všichni, trochu soukromé, tak raději anonym.
Nedávno jsme s manželem dodělali vejšku a va našem 2+1 v pronájmu v Praze nám bylo těsno, protože jsme měli malé mimčo, tak jsme se rozhodli pořídit dům. V Praze byly astronomické částky, proto jsme se rozhodli zvolit velmi malé město, které má blízko ke zbytku naší rodiny. Tam jsme koupili hotový domek na klíč a bydlíme. Chtělo to spoustu velké dřiny na zahradě. Byl to opravdu kolotoč. Já s malým furt v šátku, každý den jsem řešila nějaký bagr, kameny, hlínu, kytky. Nebyl čas na seznamování. Vždy jsem ale všechny v okolí slušně s úsměvem zdravila. A teď utekl rok, vše kolem domku je hotové a náš volný čas s malým trávíme na setkáních s maminkami z okolí v klubovně. Tam se ale dozvídám, jak nás sousedka nemá ráda. Že jsme moc mladí na takový dům, že jsme moc mladí na děti, že jsme nepřišli přivítat osobně.
Jsem zvyklá z Prahy na tu sousedskou anonymitu a tady se zná každá tetka. Tak si přijdu, že jsem nezapadla. Nejsem ale ten typ, co by se nastěhoval a druhý den ťukal bedle na babi s bábovou v ruce. Mám ráda soukromí a klid a děsí mě představa, že by mi sousedka čučela přes plot a furt by si chtěla povídat. Nemà nás ráda a i tak sem furt kouká a neřekne ani bů.
Jak to máte se starými sousedy vy? Jak byste se na mém místě chovali?
Co se divíš, vesnice nebo maloměsto. Tam jsou lidé zvyklí drbat a vidět si do talíře. K nám se na patro zase v Praze v paneláku nastěhovala ženská z vesnice. Hned byla vlezlá, chtěla si u nás nechat klíče od bytu, kdyby si prý zabouchla. Tak jsme jí to odmítli, neznáme ji a pak řekne, že jsme jí tam lezli a něco ukradli. Teď je také nafrněná.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.6.23 11:45
@Anonymní píše:
Ahoj všichni, trochu soukromé, tak raději anonym.
Nedávno jsme s manželem dodělali vejšku a va našem 2+1 v pronájmu v Praze nám bylo těsno, protože jsme měli malé mimčo, tak jsme se rozhodli pořídit dům. V Praze byly astronomické částky, proto jsme se rozhodli zvolit velmi malé město, které má blízko ke zbytku naší rodiny. Tam jsme koupili hotový domek na klíč a bydlíme. Chtělo to spoustu velké dřiny na zahradě. Byl to opravdu kolotoč. Já s malým furt v šátku, každý den jsem řešila nějaký bagr, kameny, hlínu, kytky. Nebyl čas na seznamování. Vždy jsem ale všechny v okolí slušně s úsměvem zdravila. A teď utekl rok, vše kolem domku je hotové a náš volný čas s malým trávíme na setkáních s maminkami z okolí v klubovně. Tam se ale dozvídám, jak nás sousedka nemá ráda. Že jsme moc mladí na takový dům, že jsme moc mladí na děti, že jsme nepřišli přivítat osobně.
Jsem zvyklá z Prahy na tu sousedskou anonymitu a tady se zná každá tetka. Tak si přijdu, že jsem nezapadla. Nejsem ale ten typ, co by se nastěhoval a druhý den ťukal bedle na babi s bábovou v ruce. Mám ráda soukromí a klid a děsí mě představa, že by mi sousedka čučela přes plot a furt by si chtěla povídat. Nemà nás ráda a i tak sem furt kouká a neřekne ani bů.
Jak to máte se starými sousedy vy? Jak byste se na mém místě chovali?
To je skoda. Staci s ni obcas prohodit par slov, nemusis ji zvat na kafe. 
Tim se buduji dobre sousedske vztahy.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.6.23 11:53
Tady padlo něco o nafrněnosti, tak to si myslím, že zase není potřeba. Na sousedku bych se usmála, pozdravila a prohodila neutrální větu… do klubu chodíš, tak proč myslíš, že jsi nezapadla? Alespoň jedna nebo 2 maminky se s Tebou baví, ne?
Chlap vyřeší seznamovačku hospodě, tam je to jednodušší…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.6.23 11:56
@Anonymní píše:
Ahoj všichni, trochu soukromé, tak raději anonym.
Nedávno jsme s manželem dodělali vejšku a va našem 2+1 v pronájmu v Praze nám bylo těsno, protože jsme měli malé mimčo, tak jsme se rozhodli pořídit dům. V Praze byly astronomické částky, proto jsme se rozhodli zvolit velmi malé město, které má blízko ke zbytku naší rodiny. Tam jsme koupili hotový domek na klíč a bydlíme. Chtělo to spoustu velké dřiny na zahradě. Byl to opravdu kolotoč. Já s malým furt v šátku, každý den jsem řešila nějaký bagr, kameny, hlínu, kytky. Nebyl čas na seznamování. Vždy jsem ale všechny v okolí slušně s úsměvem zdravila. A teď utekl rok, vše kolem domku je hotové a náš volný čas s malým trávíme na setkáních s maminkami z okolí v klubovně. Tam se ale dozvídám, jak nás sousedka nemá ráda. Že jsme moc mladí na takový dům, že jsme moc mladí na děti, že jsme nepřišli přivítat osobně.
Jsem zvyklá z Prahy na tu sousedskou anonymitu a tady se zná každá tetka. Tak si přijdu, že jsem nezapadla. Nejsem ale ten typ, co by se nastěhoval a druhý den ťukal bedle na babi s bábovou v ruce. Mám ráda soukromí a klid a děsí mě představa, že by mi sousedka čučela přes plot a furt by si chtěla povídat.Nemà nás ráda a i tak sem furt kouká a neřekne ani bů.
Jak to máte se starými sousedy vy? Jak byste se na mém místě chovali?
Naprosto ti rozumím, taky to nesnáším. Měla jsem to tak a nakonec jsem ani nevylezla, když tam byla ona. Ale jakmile mě tam uviděla, tak stejně vylezla.. už tam naštěstí nebydlíme 
jinak kašlat na ně. Nějaký drby a pomluvy bych měla někde.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.6.23 11:59
Máš ráda soukromí a klid, děsí tě představa, že by si chtěla povídat, tak proč tě drásá, že tě nemá ráda a neřekne ani bů?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.6.23 12:02
Pozdrav s úsměvem a par slov prohodit nikoho nezabije. Taky jsem typ, který má rad klid, ale není nad dobre sousedske vztahy!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.6.23 12:02
Presne proto bych nechtela bydlet na vesnici. Zboznuju to ve meste, kde odbyju pozdravem max lidi v baraku a venku uz nikoho nezajimam 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.6.23 12:07
@Anonymní píše:
Ahoj všichni, trochu soukromé, tak raději anonym.
Nedávno jsme s manželem dodělali vejšku a va našem 2+1 v pronájmu v Praze nám bylo těsno, protože jsme měli malé mimčo, tak jsme se rozhodli pořídit dům. V Praze byly astronomické částky, proto jsme se rozhodli zvolit velmi malé město, které má blízko ke zbytku naší rodiny. Tam jsme koupili hotový domek na klíč a bydlíme. Chtělo to spoustu velké dřiny na zahradě. Byl to opravdu kolotoč. Já s malým furt v šátku, každý den jsem řešila nějaký bagr, kameny, hlínu, kytky. Nebyl čas na seznamování. Vždy jsem ale všechny v okolí slušně s úsměvem zdravila. A teď utekl rok, vše kolem domku je hotové a náš volný čas s malým trávíme na setkáních s maminkami z okolí v klubovně. Tam se ale dozvídám, jak nás sousedka nemá ráda. Že jsme moc mladí na takový dům, že jsme moc mladí na děti, že jsme nepřišli přivítat osobně.
Jsem zvyklá z Prahy na tu sousedskou anonymitu a tady se zná každá tetka. Tak si přijdu, že jsem nezapadla.Nejsem ale ten typ, co by se nastěhoval a druhý den ťukal bedle na babi s bábovou v ruce. Mám ráda soukromí a klid a děsí mě představa, že by mi sousedka čučela přes plot a furt by si chtěla povídat. Nemà nás ráda a i tak sem furt kouká a neřekne ani bů.
Jak to máte se starými sousedy vy? Jak byste se na mém místě chovali?
Nezapadla jsi, protože jsi pro to zapadnutí vůbec nic neudělala.
Rozhodla ses přestěhovat na vesnici, kde se všichni znají, tak se holt buď musíš přizpůsobit tamním zvyklostem - nebo zůstat samotářem. Obráceně to nefunguje, okolí Tobě se přizpůsobovat nebude… 
Dobré vztahy nejsou zadarmo, je potřeba na nich pracovat a aktivně se o ně snažit. Pokud sis za celý rok neudělala čas na to, aby sis se svou sousedkou (třeba jen přes plot) půlhodinku „pokecala o životě“, tak se nemůžeš divit, že má na tebe negativní názor 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.6.23 12:09
@Anonymní píše:
Ahoj všichni, trochu soukromé, tak raději anonym.
Nedávno jsme s manželem dodělali vejšku a va našem 2+1 v pronájmu v Praze nám bylo těsno, protože jsme měli malé mimčo, tak jsme se rozhodli pořídit dům. V Praze byly astronomické částky, proto jsme se rozhodli zvolit velmi malé město, které má blízko ke zbytku naší rodiny. Tam jsme koupili hotový domek na klíč a bydlíme. Chtělo to spoustu velké dřiny na zahradě. Byl to opravdu kolotoč. Já s malým furt v šátku, každý den jsem řešila nějaký bagr, kameny, hlínu, kytky. Nebyl čas na seznamování. Vždy jsem ale všechny v okolí slušně s úsměvem zdravila. A teď utekl rok, vše kolem domku je hotové a náš volný čas s malým trávíme na setkáních s maminkami z okolí v klubovně. Tam se ale dozvídám, jak nás sousedka nemá ráda. Že jsme moc mladí na takový dům, že jsme moc mladí na děti, že jsme nepřišli přivítat osobně.
Jsem zvyklá z Prahy na tu sousedskou anonymitu a tady se zná každá tetka. Tak si přijdu, že jsem nezapadla. Nejsem ale ten typ, co by se nastěhoval a druhý den ťukal bedle na babi s bábovou v ruce. Mám ráda soukromí a klid a děsí mě představa, že by mi sousedka čučela přes plot a furt by si chtěla povídat. Nemà nás ráda a i tak sem furt kouká a neřekne ani bů.
Jak to máte se starými sousedy vy? Jak byste se na mém místě chovali?
Doběhl ti kolotoč kolem baráku, tak máš čas řešit kraviny Prostě sousedku neřeš, pokud další sousedi jsou v pohodě, slušně ji zdrav a nasírej jí úsměvem Málokdy se jde zavděčit všem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Dlouhá punčoška
5.6.23 12:12
Prostě ji pokaždé pozdrav a usměj se na mi - to děláš.
Nic víc - nic míň.
Sousedka Vám prostě závidí.
Hlavně, aby jsi sama měla pocit, že se k ní chováš hezky. A pak to pusť z hlavy.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
5.6.23 12:16
@Anonymní píše:
Ahoj všichni, trochu soukromé, tak raději anonym.
Nedávno jsme s manželem dodělali vejšku a va našem 2+1 v pronájmu v Praze nám bylo těsno, protože jsme měli malé mimčo, tak jsme se rozhodli pořídit dům. V Praze byly astronomické částky, proto jsme se rozhodli zvolit velmi malé město, které má blízko ke zbytku naší rodiny. Tam jsme koupili hotový domek na klíč a bydlíme. Chtělo to spoustu velké dřiny na zahradě. Byl to opravdu kolotoč. Já s malým furt v šátku, každý den jsem řešila nějaký bagr, kameny, hlínu, kytky. Nebyl čas na seznamování. Vždy jsem ale všechny v okolí slušně s úsměvem zdravila. A teď utekl rok, vše kolem domku je hotové a náš volný čas s malým trávíme na setkáních s maminkami z okolí v klubovně. Tam se ale dozvídám, jak nás sousedka nemá ráda. Že jsme moc mladí na takový dům, že jsme moc mladí na děti, že jsme nepřišli přivítat osobně.
Jsem zvyklá z Prahy na tu sousedskou anonymitu a tady se zná každá tetka. Tak si přijdu, že jsem nezapadla. Nejsem ale ten typ, co by se nastěhoval a druhý den ťukal bedle na babi s bábovou v ruce. Mám ráda soukromí a klid a děsí mě představa, že by mi sousedka čučela přes plot a furt by si chtěla povídat. Nemà nás ráda a i tak sem furt kouká a neřekne ani bů.
Jak to máte se starými sousedy vy? Jak byste se na mém místě chovali?
Rovnou ti reknu, ze na drby si musis zvyknout, tak to proste na malomeste a na vesnicich chodi. Kazdy zna kazdeho a ma potrebu je resit.
My pred rokem kupovali byt na male dedine, navic jeste predchozi majitel byl syn starosty, takze naprosto vsichni vedeli, ve kterem byte presne bydlime, jak je velky, za kolik jsme ho kupovali atd. Poridili jsme si stene, vsichni najednou vedeli, jak se jmenuje, jak je stara atd. Poridili jsme si nove auto, zase tema pro celou dedinu
Sousedku jsem nedavno doporucila u nas ve firme na jednu referentskou pozici (doted delala na lince) a ted od cervna nastoupila. Shodou okolnosti minuly tyden kupovali nove auto, protoze stare jim odeslo. A ted o vikendu jsme testovali jejich novy gril. A hned se neslo ulici, jak se maji ty kancelarsti dobre, jen nastoupi, hned nove auto a paradni grilovacky
Holt se nad to musis povznest. Kdyz to budes hrotit, bude to akorat delat zlou krev. Zvlast starsi lidi z odlehlejsich koutu byvaji dost konzervativni a maji potrebu vsechny novoty komentovat
- Citovat
- Upravit
5.6.23 12:20
@Anonymní píše:
Ahoj všichni, trochu soukromé, tak raději anonym.
Nedávno jsme s manželem dodělali vejšku a va našem 2+1 v pronájmu v Praze nám bylo těsno, protože jsme měli malé mimčo, tak jsme se rozhodli pořídit dům. V Praze byly astronomické částky, proto jsme se rozhodli zvolit velmi malé město, které má blízko ke zbytku naší rodiny. Tam jsme koupili hotový domek na klíč a bydlíme. Chtělo to spoustu velké dřiny na zahradě. Byl to opravdu kolotoč. Já s malým furt v šátku, každý den jsem řešila nějaký bagr, kameny, hlínu, kytky. Nebyl čas na seznamování. Vždy jsem ale všechny v okolí slušně s úsměvem zdravila. A teď utekl rok, vše kolem domku je hotové a náš volný čas s malým trávíme na setkáních s maminkami z okolí v klubovně. Tam se ale dozvídám, jak nás sousedka nemá ráda. Že jsme moc mladí na takový dům, že jsme moc mladí na děti, že jsme nepřišli přivítat osobně.
Jsem zvyklá z Prahy na tu sousedskou anonymitu a tady se zná každá tetka. Tak si přijdu, že jsem nezapadla. Nejsem ale ten typ, co by se nastěhoval a druhý den ťukal bedle na babi s bábovou v ruce. Mám ráda soukromí a klid a děsí mě představa, že by mi sousedka čučela přes plot a furt by si chtěla povídat. Nemà nás ráda a i tak sem furt kouká a neřekne ani bů.
Jak to máte se starými sousedy vy? Jak byste se na mém místě chovali?
Mam to tak ze jsou mi u zadele, me vubec nezajima ze za nich to bylo jinak a ze se lidi spolu bavili, protoze proste fungovala komunikace face to face jako jedina moznost. Ja si dneska rozhoduju s kym se budu bavit a nejaka baba co je urazena, ze jsem se s ni neprisla privitat at se klidne pos. Je mi to jedno, urazena bych taky mohla byt ja, ze ona se neprisla privitat se mnou, protoze je to prece slusnost privitat nekoho noveho. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
5.6.23 12:20
@Anonymní píše:
Ahoj všichni, trochu soukromé, tak raději anonym.
Nedávno jsme s manželem dodělali vejšku a va našem 2+1 v pronájmu v Praze nám bylo těsno, protože jsme měli malé mimčo, tak jsme se rozhodli pořídit dům. V Praze byly astronomické částky, proto jsme se rozhodli zvolit velmi malé město, které má blízko ke zbytku naší rodiny. Tam jsme koupili hotový domek na klíč a bydlíme. Chtělo to spoustu velké dřiny na zahradě. Byl to opravdu kolotoč. Já s malým furt v šátku, každý den jsem řešila nějaký bagr, kameny, hlínu, kytky. Nebyl čas na seznamování. Vždy jsem ale všechny v okolí slušně s úsměvem zdravila. A teď utekl rok, vše kolem domku je hotové a náš volný čas s malým trávíme na setkáních s maminkami z okolí v klubovně. Tam se ale dozvídám, jak nás sousedka nemá ráda. Že jsme moc mladí na takový dům, že jsme moc mladí na děti, že jsme nepřišli přivítat osobně.
Jsem zvyklá z Prahy na tu sousedskou anonymitu a tady se zná každá tetka. Tak si přijdu, že jsem nezapadla. Nejsem ale ten typ, co by se nastěhoval a druhý den ťukal bedle na babi s bábovou v ruce. Mám ráda soukromí a klid a děsí mě představa, že by mi sousedka čučela přes plot a furt by si chtěla povídat. Nemà nás ráda a i tak sem furt kouká a neřekne ani bů.
Jak to máte se starými sousedy vy? Jak byste se na mém místě chovali?
I kdyby jste ji přišli osobně pozdravit, tak by vám to nepomohlo, protože pořád by jste byli mladí na děti, mladí na dům atd…
Když chceš mít soukromí, tak si dej nějaký plot přes který nejde vidět betonový, dřevěný a máš klid.
Nikdy se nezavděčíš všem i kdybys jim ruce líbala.
Nás sousedi nenávidí 50 let. Oni už jsou staří a nesnášenlivost se táhne přes několikátou generaci (nesnášeli mé prarodiče, atd… teď nesnáší nás).
Nic jsme jim neudělali, oni byli vždy divný (ale to tady nebudu psát). Nám otrávili kočky, psi, svým stavebním materiálem ničili nám pozemek apod…
Do zahrady se nám i přesto koukali a poslouchali o čem se bavíme. Řvali po nás kurv, pca…
Ignorovali jsme je… A oni se teď přišli po 50 letech omluvit a nabídnout příměří.
Mohu ty říct, že raději ignor doposud než tohle, protože nevíme co z toho bude, co budou chtít 
nebo se fakt jen chtějí usmířit a postranní úmysl za tím není
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj všichni, trochu soukromé, tak raději anonym.
Nedávno jsme s manželem dodělali vejšku a va našem 2+1 v pronájmu v Praze nám bylo těsno, protože jsme měli malé mimčo, tak jsme se rozhodli pořídit dům. V Praze byly astronomické částky, proto jsme se rozhodli zvolit velmi malé město, které má blízko ke zbytku naší rodiny. Tam jsme koupili hotový domek na klíč a bydlíme. Chtělo to spoustu velké dřiny na zahradě. Byl to opravdu kolotoč. Já s malým furt v šátku, každý den jsem řešila nějaký bagr, kameny, hlínu, kytky. Nebyl čas na seznamování. Vždy jsem ale všechny v okolí slušně s úsměvem zdravila. A teď utekl rok, vše kolem domku je hotové a náš volný čas s malým trávíme na setkáních s maminkami z okolí v klubovně. Tam se ale dozvídám, jak nás sousedka nemá ráda. Že jsme moc mladí na takový dům, že jsme moc mladí na děti, že jsme nepřišli přivítat osobně.
Jsem zvyklá z Prahy na tu sousedskou anonymitu a tady se zná každá tetka. Tak si přijdu, že jsem nezapadla. Nejsem ale ten typ, co by se nastěhoval a druhý den ťukal bedle na babi s bábovou v ruce. Mám ráda soukromí a klid a děsí mě představa, že by mi sousedka čučela přes plot a furt by si chtěla povídat. Nemà nás ráda a i tak sem furt kouká a neřekne ani bů.
Jak to máte se starými sousedy vy? Jak byste se na mém místě chovali?