Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
No se zahrádkou je pořád starost. Možná bys to mohla oddělit takovým tím sezením s pergolou. Já jsem ráda, že už je podzim a bude klídek. Pak zase až na jaře a to už bude malý samostatnější, takže se budu moct vrhnout do všeho s vervou ![]()
no to já taky, plánuju si co všechno udělám, sice už teď umí chodit, ale jeho výpomoc opravdu nepotřebuju a aby snědl vše co mu přijde pod ruku, tak to se mi taky riskovat nechce. Ale už se těšim, až ta zahrádka bude vypadat jak u lidí a ne jak kdyby tu nikdo nebydlel
. No s pergolou by to bylo složitější, máme terasu a plánujeme ji zastřešit a to posezení udělat tam. Jinak tu zahradu máme do obdélníku a tak jsem myslela, že bych udělala z tý okrasný takový jako výřez a dozadu bych nasázela nějaký vyšší keře a dopředu bych to snižovala a skončila bych u takovýho jako trojúhelníku + pak ještě nějakou tu cestičku tam udělat, no úplně to krásně vidim, ale vždycky když se kouknu z balkonu, tak se mi chce brečet, závidim všem co mají tak nádherně načančaný zahrádky a upravovanej trávníček a my? tráva všude kam se člověk podívá! Přítel mě uklidńuje, že se to chce čas, že to nejde vše najednou, já to vím, ale je to hrůza, já bych chtěla vše hned aby krásně vypadalo, vim, že má pravdu a už se těším až to bude a já se tou zahrádkou budu moct pochlubit návštěvám. teď z toho mam pěknou ostudu, ale jsme na to sami 2 + prcek
Máš to krásně promyšlené, to víš, že to chce čas. Buď ráda, že máš svoje a můžeš takhle plánovat. Nám se zatím nepoštěstilo, už několik let hledáme baráček a stále se nám nedaří najít, co by se nám líbilo. Takže zatím bydlíme s mojí mámou a je to dost na palici ![]()
To věřim, my ho našli náhodou, taky jsme hledali dost dlouho a 7 let jsme bydleli s přítelovými rodiči, takže vim jaký to je. Na koupelnu aby byl pomalu vypsán pořadník, to samé s wc, v kuchyni si člověk ani nemohl nic udělat (vždycky jsem toužila po velký kuchyni a koupelně - sen se mi vyplnil) a teď se vyžívám v pečení, strašně mě chytlo dělání dortíků. Takže se vlastně všichni všem motali pod nohama a zvlášť když přijela přítele ségra se svým přítelem a v baráčku nás bylo 6, pak se do toho ještě narodil malej. Myslela jsem si, že ten náš bude dodělanej aspoň pro to provizorní bydlení ještě před porodem - ovšem se tak nestalo a tak jsme se stěhovali před Velikonocema. Barák máme už teda 2 roky, ale museli jsme ho skoro celý zrekonstruovat. A ta rekonstrukce stále trvá a ještě dlouho bude. Bohužel nás potkaly nečekaný výdaje, samozřejmě, že vše co se může pokazit se pokazí a tak se to nevyhlo ani nám. Elektrika, voda, plyn, topení, vše předělat a ještě dodnes to neni vyřešený.
No to je barák, když skončíš, tak můžeš začít od začátku. Já bych také chtěla svou kuchyň. U nás je hlavně ten problém, že jsme původně chtěli přistavovat, takže jsme veškeré peníze nacpali do nové střechy, podřezání a zeteplení baráku, nová okna a pak najednou bum. Máma se šprajcla a já se navíc do krve pohádala se ségrou, která sem jezdí víkend co víkend 20 let, nechává mi svoje děti a vše bere automaticky a ještě si dovoluje diktovat, co by se mělo a nemělo
Takže jsem řekla, že už nebudu tak blbá, abychom cpali peníze do baráku a nakonec šli s holou pr…í a ségra dostala polovinu z něčeho, do čeho neinvestovala ani korunu.
To máš pravdu, barák je to velkej, dvougenerační, ale pro naši rodinku bude akorát a každej bude mít tak nějak „svoji místnost“ kam si může zalízt a nepolezem si na nervy. Tam jsme měli jen jednu místnost a byla to hrůza, divím se, že jsme těch 7 let tak vydrželi.
To ti věřim, nejlepší je přijít k hotovýmu. Tohle nechápu, taky jedna holčina měla podobný problém. My se odstěhovat už museli, neumím si představit kdyby jsme tam ještě bydleli a malej už chodí, tak by to bylo horší, by neměl v tý jedný místnosti vůbec žádný prostor, takhle ho má plno a ještě všecko neprozkoumal.
No máte se parádně. Doufám, že se nám také poštěstí. Jinak také ti malý vše, ale doslova vše ochutnává? ![]()
no abych byla upřímná, tak mi vše doslova sežere, tuhle mi oškubal kytky, no samozřejmě, že je ochutnal, pak nesmíme nikde nechávat noviny, časopisy nebo letáky, měla jsem leták na uhlí - nedalo se z něj nic přečíst, protože ho sežvejkal a jinej zase skoro snědl, jako kdyby nedostal najíst, tuhle kapesníčky,když je neroztrhá tak je žvejká, nedávno jsem ho přistihla jak okusuje roh sříňky, telefon mi okusoval, hračky - neni jediná kterou by neožvejkal, mam ten velkej balon - no ten včera olizoval, já nevim co by všechno snědl! Vůbec mu nevadí, že to neni k jídlu, že je to třeba chlupatý (plyšáci), ale to co má strčit do pusy, tak to se mu nechce. No ale řeknu ti, neplatit hypotéku tak si žijem skoro královsky, jenže bohužel jeden celý plat jde na hypotéku a moje mateřská na ostatní poplatky, ale ještě budem splácet 28 let. Taky určitě něco seženete.
U nás to samé a přesně s tím papírem, ten mu šmakuje nejvíc. A po čem se úplně klepe jsou papírové kapesníčky. To jsem ráda, že nemá jen náš Kuba takovou úchylku ![]()
, no papírový kapesníčky úplně miluje. Včera jsem byla v koupelně a ještě jsem musela ke kotli, no tady zlověstné ticho a pravidlo zůstává pravidlem - pokud je dítě zticha, tak dělá nějakou neplechu, no samozřejmě - seděl na zemi a vesele si cupoval kapesníčky, no musela jsem si ho vyfotit, radost ohromná
To je bombová fotka, přesně jak u nás, akorát, že většinou nemá zacpávku v puse, takže mu doluju sežmoulané kapesníky až z krku.
Říkala jsem si, že bych možná měla sfouknout první narozky stylem 10× kapesníčky a radost bude nekonečná ![]()
my jsme dudlový závisláci, ale když mu ji schovám, tak ji nehledá a a ni nevyžaduje, ale zklidnit ho dokáže. Já už přemýšlím jak slavit jeho narozeniny a asi to sfouknem i s mýma, abych nemusela dělat 2 dorty.
Když si tě vždycky přečtu, tak začínám mít pocit, že ti naši kluci jsou jak z jednoho vrhu
U nás dudlík to samé, dokonce posledních 14 si vždy sám uzme a spokojeně si dělá dál své lotroviny. Když mu ho seberu, tak se nic neděje, ale jakmile ho někde najde položený, tak šup do pusy
Jaký budeš dělat nebo kupovat dortík, abych se inspirovala ![]()
no kupovat nebudu, dělám si dorty sama, ale ještě vůbec nevim co vytvořim, on ten dortík stejně asi pro něho nebude, ale bude spíš pro nás a nebo jedině, že bych zkusila pohledat z jakých surovin ho udělat, aby ho mohl i malej.
No ony ty děti budou opravdu všechny stejný, jinak dudana musí mít připnutýho na šňůrce, jinak ho věčně hledáme. Měl 3 dudlíky a ani jednoho jsme nemohli několik dní najít, no samozřejmě, že je schoval na takový místa, který by nás ani nenapadly. Ale jinak už dlouho si ho umí sám vzít - i v noci ve spánku, což jsme teda nechápali a když si ho dá obráceně, protože kupuju ty orto… tak si ho krásně otočí - můžeme se usmát, ale ještě se mi ho nepovedlo natočit.
Tak tady jsem nějaký typ našla a ta holčička s tím dortíkem je fákt úžasná!!!