Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
A u otce funguje v pohodě? Jako že poslouchá a tak?
Pro dítě je střídání dvou řekněme „výchovně neslučitelných“ prostředí po týdnu asi docela velký nápor na psychiku - než se zajede na jeden systém, už jde do druhého. Ona idea střídavé péče je v podstatě ideální jen v případě, kdy se rodiče shodnou tak dobře, že by se vlastně ani rozvádět nemuseli
Plus nový sourozenec… no maso. Možná by byl spokojenější jen u jednoho rodiče. A hlavně pro kluky je od určitého věku důležitější otec ![]()
Hele, že nebudeme kamarádky, mi říká i moje čtyřapůlletá dcera - má standardní odpověď je, že nejsem žádná její kamarádka, ale maminka. Plus hází hlášky jako „už tě nikdy nebudu mít ráda, nebudu si s tebou hrát“ - nevím, jak jinak by školkové dítě mohlo citově vydírat. Prostě jí to nežeru. A považuji ji za normální děcko, co se učí zvládat sociální chování, pravidla, svůj vztek - jako všechny děti v tomhle věku.
Nějaké dispozice podtržené otcovským vzorem syn samozřejmě mít mmůže, ale v pěti letech to snad ještě jde zpacifikovat ![]()
Oni tvrdí, že u nich to funguje, ale věř tomu.. Oni nepřipouští chyby, nikdy.. A hlavně jejich fungování se právě neschoduje s naším fungováním, u nich má malý veškerý servis a u nás musí poslouchat..
Je pravda, že jsem asi z bývalého tolik vyklepaná, že si nepřipouštím, že malého se bát prostě nemusím a stačí ho zkrotit. Za ten názor děkuji, pokusím se nebrat jeho hlášky tolik vážně.. Malý je u táty spokojený a i jsme s nim byli u psychologa a náš rozchod prý zvládá v pohodě, protože se ted máme radši
a to že se u nás střídá mu vyhovuje protože má dva pokojíčky a nikdy se nenudí, tak to popisuje on a psycholog říkal, že se nemusíme bát že si užívá tu pozornost co má na každé straně.. je možné že se to zhoršilo tím, že máme miminko a on žárlí to je taky fakt.. myslete na mě at to zvládneme ![]()