Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@boball píše:
Vidíš, se mnou nikdy děti nespávaly, akorát v pubetě, když nebyl táta doma, na holčičí povídání a ted když už je dcera dospělá a rok už nebydlí doma, zrovna mne v neděli popadla touha, si jí zase nastěhovat do ložnice
Tak u nás doma to nikdo neřešil, takže přesně nepamatuji, v deseti to „ještě“ bylo určitě, protože chodila do místní školy.. on ten zlom nebyl ani nijak přelomový, že by prostě jednou nepřišla a pak už nikdy.. tak nějak postupně..
Ale mluvily jsme o tom zpětně, kdy jedna z mých sester studovala dětskou psychologii, a nic patologickýho na tom neshledává ![]()
@lenk píše:
@Magdaleeena a do kolika sestra spala s rodiči?
U nás část týdne není doma manžel, takže kromě 14,5 měsíčního synka se mnou v ložnici spí dcery (9 let a dvojčata 4 roky). Usínají většinou všechny u sebe (dvojčata spolu v posteli), ale někdy třeba starší 9tiletá dcera spí s 11tiletým synem v posteli - a divné mi to rozhodně nepřijde - mají spolu nádherný vztah, velmi si důvěřují,… Někdy se mi rovnou večer nakýblují do ložnice a když jsem „měkká“, tak je nevyháním. Popřípadě se stává, že přicestují v noci či k ránu. Někdy se i stává, že jedna z dvojčat usne, druhá usnout nemůže, tak si ji beru k sobě do postele a pak po chvíli přijde i druhá
. Jinak syn je jediný, co spí dlouhodobě v pokoji, ale jako malý s námi také spával.
Popřemýšlela bych nad tím, zda se dcera něčeho nebojí - tmy, stínů. Úplně chápu, že v pokoji nechce být sama, zvlášť, když je jedináček. Neteř si ještě snad ve 12 letech pouštěla písničky, aby se necítila tak sama, jako mladší spávala s rozsvíceným světlem v protější místnosti a poslouchala pohádky na CD, aby se necítila tak sama a „někdo mluvil“. Ale časem to všechno přešlo
.
Pátrala bych tedy po příčině, do 20 s vámi spát nebude
.
Jinak nevidím nic špatného na tom, že se 18tiletá holka chce občas přitulit k rodičům, myslím si, že spolu budou mít krásný vztah, tak proč by to nemělo fungovat dál, když to dříve pravděpodobně takto fungovalo. I 18tiletí mladí dospělí mají někdy potřebu se přitulit, myslím si, že by to občas uvítali i starší jedinci a kde jinde by se člověk měl cítit v bezpečí, než u svých rodičů?
@lovesmile píše:
Na jednu stranu má dcera pravdu, že vy spolu můžete spát a ona musí být sama v pokoji, ale takhle velké dítě bych už v ložnici asi nechtěla.
My teď máme doma novoše a ten je s námi v ložnici a tříleťák už spí od roka sám v pokoji. Zrovna včera, když jsme přijeli z porodnice a spali poprvé všichni doma, tak mi malého taky bylo líto, že spí sám v pokojíčku a my 3 společně…![]()
máme to podobně. První syn 26m svůj pokoj od roku a je tam rád, druhý syn 13m spí ve své postýlce ale u nás v ložnici (mívá v noci sparné sny). JE mi kolikrát toho většího líto, že my jsem 3 v jedné ložnici a on sám…
S námi spí 6letý, ale neřeším, starší děti 18 a 15 s námi taky spali ještě ve školním věku a postupně se sami odstěhovali. A je to náš posledníček, tak si tu přítulnost i s chlapem vychutnáváme. ![]()
Ja casto, když táta nebyl doma spala v jedné posteli s mamkou. Cca do 17. Teď je mi 22 a čas od času jdu k mance do postele. Dcera semnou nespí, je radši v kolibce. Třeba časem bude chtít spát semnou.
Náš čtyřletý s námi také ještě spí, má pořád svou malou postýlku přiraženou k naší. Má i svou velkou postel. Ale já mám radši, když spí se mnou a je to praktičtější i kvůli čůrání třeba, občas se v noci vzbudí, že chce čůrat. Taky se dost odkopává, tak ho občas v noci přikryju. Jsem zvědavá, jak dlouho to bude trvat, než bude chtít spát sám (on by teda sám nebyl, má palandu v ložnici, nemáme dětský pokoj).
Ale je fakt, že 10 let se mi zdá dost, na spaní s rodiči, ale on ten čas tak rychle letí a je asi dost těžké určit ten okamžik, jako že před narozeninami ještě jo a potom už ne…
Ano. Od zari, co se mala tri roky vratila z prazdnin, tak s nami spi. Kdyz ji nekdo uspi v postylce, tak se stejne vzbudi. Mam ji na sobe prilepenou a je videt, ze nekoho u sebe potrebuje. A me to nevadi. Miluju, kdyz se k ni zachumlam a i ona sama svym oddychovanim me uspi.
@palapa píše:
Ano. Od zari, co se mala tri roky vratila z prazdnin, tak s nami spi. Kdyz ji nekdo uspi v postylce, tak se stejne vzbudi. Mam ji na sobe prilepenou a je videt, ze nekoho u sebe potrebuje. A me to nevadi. Miluju, kdyz se k ni zachumlam a i ona sama svym oddychovanim me uspi.
Asi toho budu litovat, ale naučila jsem si dvouleťačku k sobě do postele. Dřív spala ve své postýlce. Manžel se už dávno odstěhoval z ložnice do pokojíčku, kde si udělal pelech a spí na matraci na zemi a je spokojený, že se vyspí. Dcera často v noci kňourá a budí se. A mně bylo v posteli smutno, tak jsem si tam nastěhovala dceru.
@Lerista spím s 2,5letým synem v posteli. Postýlku používal pár měsíců kolem 1 roku, už ji ani nemáme. Starší, 4,5 letý spí zase s tatínkem. Oba se v noci budí. A manžel v noci chrápe, mně to vadí, takže my spíme odděleně už leta.
Spí…nevadí to ani mě, ani manželovi, tak to neřeším…
je můj jediný, vymodlený, dalsí bohužel nebude a tak si to tak užívám, že chce ještě maminku
Spal u sebe ale loni po šílené laryngitidě a pobytu na jip se k nám nastěhoval po návratu z nemocnice a je tam doteď.
@Petra Z Já už také druhé mít nebudu, tak přešně jak píšeš, užívám si to, že se chce ještě mazlit. Za pár let už při žádosti o pusu bude to otrávené MÁMO!!!
Ahoj, ano, spí.
Staršímu je 6,5 let, tak ten už rok spí v pokojíčku, ale druhý dítko s námi spí pořád (4 roky)