Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Kolem 35 let je docela rozdil, jestli ti je 32 nebo 37.
Znate se chvili. Koupila bych svuj byt.
Ok je mi 33 let
i tak nevím, jestli si hledět svého nebo se snažit domluvit s partnerem a dohodnout se na nějakém časovém rámci? Strašná romantika ![]()
@Thaly1 Myslim, ze mit svoje a nespolehat se na nekoho, je vzdy lepsi. Treba je to prevoznik, treba to neni ten pravy. Kup si svoje, prodat muzes vzdycky. Cas mas.
@Thaly1 vždyť můžeš normálně nahodit téma bydlení. Ne společného, ale že ti současné bydlení nevyhovuje a budeš hledat něco jiného. Uvidíš, co on na to.
@Winter garden @malákráličice Sice nemá moje finance, ale prodej bytu pro mně nyní není na pořadu dne. Spíš řešit, jeslti mít nemít dítě možná?
Příspěvek upraven 28.09.24 v 23:29
@Anonymní píše: Více
On neplati. Jak typicke! Uz rozhoduje o tvych financich?
Aspon spatny pocit z koupi ti vyrobi…Nebud proti sobe. Kup si neco sveho, jak posu, prodat to muzes vzdycky.
Tak ja bych chtela chlapa minimálně pořádně poznat než by jsem od něj chtěla dítě…není nic horšího než si ho udělat pro to, že tě tlačí čas
a bydlet u něho nemůžete na začátek? A jestli hypotéku, tak jedině sama, společně platit akorát provoz…
@Anonymní píše: Více
Co ma spolecne bydleni spolecneho s porizenim vlastniho bytu? ![]()
Toho chlapa neznas, takze se zarid podle sveho a nenech si urcovat, co je hezke a co ne ![]()
Taky jsem si nechala svou nemovitost, kazdy mame svou ![]()
Ahoj,
omlouvám se, pokud budou moje problémy malicherné, ale nějak se jich poslední dobou nemůžu zbavit, možná potřebuji nějaké probuzení nebo naopak ocením rady, jak byste to řešili vy.

Jsem čerstvě po pravomocném rozvodu, před rozhodnutím o rozchodu byl dost náročný 3/4 rok, kdy já jsem se snažila ze všech sil manželství zachránit, ale bohužel se tak nestalo. Předtím jsme se snažili asi 1,5 roku o dítě, takže dost naprd období, které mi v této oblasti vytvořilo dost traumat.
Takže ve výsledku jsem rozvedená, 30+ let, bez dítěte. Ale děti bych asi chtěla
Vesmír (nebo nevím kdo) mi poslal nového přítele relativně rychle. Hned druhé rande jsme se bavili o případných dětech (on už jedno má). On by se tomu nebránil a já úplně nevím, jak to mám, jestli se na to nevykašlat (ale spíš se toho bojím, jak to už jednou nešlo, tak se o tom těžko mluví). Zároveň zmiňoval, že je lepší se sestěhovat dřív než později, že aspoň člověk zjistí, jestli to funguje nebo ne.
Každopádně jsme nyní spolu 4 měsíce a ten čas byl opravdu krásný. Vyhovuje mi povahou, chováním, v sexu, v trávení volného času, v komunikaci, je to o hodně lepší než s min. partnerem. Trávíme čas i s jeho dítětem a vše je OK. O stěhování ale nepadlo ani slovo. Ale já mám asi blok o některých věcech se bavit. Nyní bydlím přechodně v jednom bytě, ale chci si pořídit něco svého. Jenže je tu nevyřčená otázka společného bydlení. Mám si pořídit něco svého, co jemu nevyhovuje nyní (mám jiné preference bydlení) a tím zabít možnost společného bydlení? Mám čekat, než přijdeme s nápadem na společné bydlení, pořídit si něco jen investičně? Pro něj je asi brzo se o tomto bavit (minimálně to zmínil). Ale jak to vyřešit? Čekat než přijde s nápadem na společné bydlení? Pořídit si něco a pak pendlovat mezi nemovitostmi? Kdy vlastně dává smysl se bavit o společném bydlení? Kdy dává v tomto věku smysl se bavit o dětech? Jemu je o pár let více než mně.
Mám pocit, že on má na všechno čas a on vlastně ani nic řešit nemusí, dítě má, byt také. Vím, že asi na to spěchám zbytečně, ale asi se bojím, abych zbytečně nepromarnila čas, když to bude mít jinak. Objektivně asi vím, že je brzo se bavit o bydlení a dětech po 4 měsících, ale kdy je ten pravý čas, když je mi kolem 35 let a děti nemám?
Kdy jste si pořídili bydlení a dítě společně, když vám bylo kolem 35 let?