Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Společné bydlení s tchyní a miminkem
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
31.8.15 15:55
Společné bydlení s tchyní a miminkem
Ahojte holky. Potřebovala bych od vás nestranný a objektivní názor, děkuji za něj…
Abych začala, je mi 26 let, jsem teď v 8. měsíci těhotenství. Předtím jsem studovala a VŠ teď v červnu dokončila. Tehdy ještě přítelem jsme se kolem Vánoc začali bavit o miminku, ani jeden jsme se mu nebránili a začali plánovat další životní kroky. Opravdu jsem pak hned za měsíc otěhotněla a následovala svatba. Rodiče od partnera i ode mne byli rádi a na maličkou se moc těší. 
Dalším naším krokem je, že vyřizujeme stavební povolení a chtěli bychom si postavit malý domeček vedle manželových rodičů na pozemku, který mu věnovali. Manžel pracuje, tak snad s hypotékou nebude moc velký problém, něco má i našetřené. Teď se dostávám k jádru věci.
Prozatím bydlíme v pronajatém bytě 1+1. Není úplně malý, ale velký rozhodně není. Jsem takový člověk, který si rád dělá věci po svém a je v domácnosti svým pánem. S manželem jsem tu opravdu šťastná a malý prostor mi vůbec nevadí. Jen teď slyším hlavně z manželovi strany, že s malým miminkem to v 1+1 nezvládneme. Já od začátku měla rozmyšlené, kam dám postýlku, koupili jsme i skříň na věci pro miminko, jen kočárek bude stát napůl v kuchyni, neboť jeden pokoj je předsíň a kuchyň dohromady. V druhém pokoji máme s manželem postel a v rohu bude mít postýlku Baruška a zbude tu i místo na ohrádku, až bude větší, jen to prostě bude všechno natěsno.
Včera jsem se bavila s manželem opět na téma bydlení, až tu miminko bude s námi. Tchýně mi několikrát nabízela, ať se přestěhujeme k nim domů. Měli bychom tam s manželem dva pokoje, jen ten jeden by se musel zrekonstruovat - špatné stěny, nenatřená podlaha. Kromě těchto dvou pokojů bychom měli vše společné. Záchod, malou koupelnu se sprchovým koutem, malou kuchyň a velkou jídelní místnost, nahoře vedle ložnice mají obývák, ale tam si nedokázu představit být, jelikož mají do ložnice šoupací dveře…Kromě tchýně a tchána v domě nahoře bydlí i manželova mladší sestra, která studuje. Jejich dům je 10 km od města, kde bydlíme teď v bytě.
Otázka je, jestli dokážu mít na věc objektivní názor. Nedokážu si představit bydlet s tchyní, byť ji mám sebevíc ráda. Ona i já jsme hodně tvrdohlavé a „víme všechno nejlépe“, hodně jsme si podobné, silné osobnosti… Proto si nedokážu představit mít s ní společnou domácnost. Mít jednu lednici, jednu koupelnu…pořád bych se tam cítila jak na návštěvě. Vím, že ona by se snažila mi do věcí moc nemluvit, ale nevím, jak dlouho by ji to vydrželo, ještě když budeme mít miminko, u kterého by chtěla pořád být…Prostě si nedokážu představit, jak bych tam v malé kuchyni vařila, jak bych prala… jestli bychom se střídaly, každá to má jiný systém apod… prostě se tomu vnitřně hodně moc bráním a vím, že bych tam nebyla šťastná. 
Ale včera mě hodně zlomil manželův pohled na věc. Vím, že on by raději chtěl tam než být v malém bytě a to proto, že pracuje na směny. Každý mu říká, že si nedokáže představit, jak bude třeba před noční nebo po noční spát, když tam bude miminko. Já mu říkám, že klidně půjdu ven (ale zas bude zima) nebo budu mít miminko v druhé místnosti v kočárku a on si může dát špunty do uší. Další, co mi říká, že by pořád dojížděl na stavbu 10 km a že by mě a miminko skoro neviděl, kdežto u jeho mámy by to měl hned na vedlejší zahradě. Další věc, co když se stavba protáhne a miminko vyroste a začne po našem malém bytečku běhat, to ji asi neudržím jen v kuchyni. Ale říká mi, že bude respektovat můj názor a nechce být mezi dvěma mlýnskými koly (mnou a jeho maminkou)
Já už nevím, jsem zoufalá, když nad tím přemýšlím…nechci riskovat roztržku s manželovými rodiči či sestrou, když teď spolu vycházíme, chci mít vlastní domácnost a svůj systém, ale také nechci, aby manžel byl úplně vyřízený ze směn v práci, se stavbou, malým miminkem a dojížděním na stavbu…
Prosím poraďte mi…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
31.8.15 15:59
@šišoidka za mě ne 
opravdu pokud máš pocit, že v tom 1+1 vydržíte, nestěhujte se radši chodit na návštěvy, ale doma mít svůj klid, aby pak nevznikaly zbytečné hádky a tak vše okolo 
Můj chlap si zvykl celkem rychle a dokáže spát i když malá v noci nespí, prostě ji neslyší
Příspěvek upraven 31.08.15 v 16:01
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.8.15 16:00
@šišoidka píše:
Ahojte holky. Potřebovala bych od vás nestranný a objektivní názor, děkuji za něj…Abych začala, je mi 26 let, jsem teď v 8. měsíci těhotenství. Předtím jsem studovala a VŠ teď v červnu dokončila. Tehdy ještě přítelem jsme se kolem Vánoc začali bavit o miminku, ani jeden jsme se mu nebránili a začali plánovat další životní kroky. Opravdu jsem pak hned za měsíc otěhotněla a následovala svatba. Rodiče od partnera i ode mne byli rádi a na maličkou se moc těší.
Prozatím bydlíme v pronajatém bytě 1+1. Není úplně malý, ale velký rozhodně není. Jsem takový člověk, který si rád dělá věci po svém a je v domácnosti svým pánem. S manželem jsem tu opravdu šťastná a malý prostor mi vůbec nevadí. Jen teď slyším hlavně z manželovi strany, že s malým miminkem to v 1+1 nezvládneme. Já od začátku měla rozmyšlené, kam dám postýlku, koupili jsme i skříň na věci pro miminko, jen kočárek bude stát napůl v kuchyni, neboť jeden pokoj je předsíň a kuchyň dohromady. V druhém pokoji máme s manželem postel a v rohu bude mít postýlku Baruška a zbude tu i místo na ohrádku, až bude větší, jen to prostě bude všechno natěsno.
Včera jsem se bavila s manželem opět na téma bydlení, až tu miminko bude s námi. Tchýně mi několikrát nabízela, ať se přestěhujeme k nim domů. Měli bychom tam s manželem dva pokoje, jen ten jeden by se musel zrekonstruovat - špatné stěny, nenatřená podlaha. Kromě těchto dvou pokojů bychom měli vše společné. Záchod, malou koupelnu se sprchovým koutem, malou kuchyň a velkou jídelní místnost, nahoře vedle ložnice mají obývák, ale tam si nedokázu představit být, jelikož mají do ložnice šoupací dveře…Kromě tchýně a tchána v domě nahoře bydlí i manželova mladší sestra, která studuje. Jejich dům je 10 km od města, kde bydlíme teď v bytě.
Otázka je, jestli dokážu mít na věc objektivní názor. Nedokážu si představit bydlet s tchyní, byť ji mám sebevíc ráda. Ona i já jsme hodně tvrdohlavé a „víme všechno nejlépe“, hodně jsme si podobné, silné osobnosti… Proto si nedokážu představit mít s ní společnou domácnost. Mít jednu lednici, jednu koupelnu…pořád bych se tam cítila jak na návštěvě. Vím, že ona by se snažila mi do věcí moc nemluvit, ale nevím, jak dlouho by ji to vydrželo, ještě když budeme mít miminko, u kterého by chtěla pořád být…Prostě si nedokážu představit, jak bych tam v malé kuchyni vařila, jak bych prala… jestli bychom se střídaly, každá to má jiný systém apod… prostě se tomu vnitřně hodně moc bráním a vím, že bych tam nebyla šťastná.
Ale včera mě hodně zlomil manželův pohled na věc. Vím, že on by raději chtěl tam než být v malém bytě a to proto, že pracuje na směny. Každý mu říká, že si nedokáže představit, jak bude třeba před noční nebo po noční spát, když tam bude miminko. Já mu říkám, že klidně půjdu ven (ale zas bude zima) nebo budu mít miminko v druhé místnosti v kočárku a on si může dát špunty do uší. Další, co mi říká, že by pořád dojížděl na stavbu 10 km a že by mě a miminko skoro neviděl, kdežto u jeho mámy by to měl hned na vedlejší zahradě. Další věc, co když se stavba protáhne a miminko vyroste a začne po našem malém bytečku běhat, to ji asi neudržím jen v kuchyni. Ale říká mi, že bude respektovat můj názor a nechce být mezi dvěma mlýnskými koly (mnou a jeho maminkou)
Já už nevím, jsem zoufalá, když nad tím přemýšlím…nechci riskovat roztržku s manželovými rodiči či sestrou, když teď spolu vycházíme, chci mít vlastní domácnost a svůj systém, ale také nechci, aby manžel byl úplně vyřízený ze směn v práci, se stavbou, malým miminkem a dojížděním na stavbu…
Prosím poraďte mi…
Ukaž mu emimino, sekci „pozor na příbuzné“. Myslím to vážně, at si přečte pár diskusí o tom, co dokáže všechno vadit ženským ve vztahu snacha-tchýně a že obě budou očekávat, že ON to bude řešit a postaví se za ně. Já bych do toho teda nešel, to radši 1+1.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
CarolS
31.8.15 16:01
Já bych k tchýni nešla, v 99% to prostě nedělá dobrotu, sama jsem si to zažila a nikdy víc, byť mám tchýni fajn
- Citovat
- Upravit
31.8.15 16:02
Tyjo, neblbni, bydlet s tchýní, mít vše pohromadě, žádné soukromí, neuvařila by sis co chtěla, tchýně by dělal vše po svém.
za mě zůstaň kde jsi ale hlavně nebydlet s tchýní!!!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.8.15 16:02
Určitě je lepší bydlet dál od tchýně. I když může být milá, vždycky se plete do života.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.8.15 16:03
Já osobně bych zůstala ve „svém“ bytě 1+1 a nikam se nestěhovala..Máte svůj klid 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.8.15 16:03
Odpověděla sis sama… nedokážeš si to představit… nedělej to. co nejdýl zůstaňte v bytě, ono takovéhle soužití obyčejně nedělá dobrotu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.8.15 16:04
@janeshort píše:
Určitě je lepší bydlet dál od tchýně. I když může být milá, vždycky se plete do života.
Souhlasím, buď ráda za své zázemí, ikdyž maličké. Tchýni by pak vadilo všechno, i to, že si neumyješ hrnek, špatně kojíš, proč nevaříš hento a támto. A chlap dojíždět 10km? To nevadí, dojíždím denně 20km a je to v pohodě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
31.8.15 16:05
Já jsem před časem podobně váhala v obdobné situaci a nakonec jsem podlehla. Přestože já se snažila, rodiče se snažili, je to pro mě ubíjející a jsem víc a víc nešťastná z vnitřního pocitu nesvobody. Z tohoto pohledu bych řekla nedělej to. Ale neznám tvoji rodinu 
V každém případě se drž, ať už se rozhodneš jakkoliv 
A omlouvám se za anonym, ale nechci svoje pocity rozebírat s širší rodinou, co se tu taky realizuje.
- Citovat
- Upravit
31.8.15 16:05
Řešila jsem něco podobného v loňském roce. Taky bydlíme v 1+1 a tchýně nabídla, že se můžeme nastěhovat k nim. Opravdu jsme nad tím uvažovali, ale naštěstí mi doklaplo, že jít k ní je hodně špatný nápad. Ze začátku je určitě všechno hezké, všichni se snaží, ale postupně se rozdílné povahy projeví, potřeba soukromí a dělat si věci po svém… A baráček se nestaví celý život, další rok můžete bydlet a tu chvilku to vydržíte . Když malý pláče tak s ním jdu do kuchyně a manžel spí vedle, funguje nám to i když dost pomáhá, že malý je zlatíčko. Uvědom si, že společné bydlení, začne dělat tlaky i na váš vztah. Za mě určitě ne, prohlídni si tady nějaké diskuze na společné bydlení snad 1 ze 100 je spokojený…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.8.15 16:05
nikdy :-)
Za mě NIKDY. A to mám svou tchyni ráda Buď zůstat v 1+1, nebo dočasně najít jiný podnájem. Klidně jen o pár metrů větší… je mi jasné, že šetříte každou kačku. Ale společné bydlení, do toho bych nešla.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Kobliha51
31.8.15 16:05
Nedělej to. Nestěhujte se. Zblázníte se všichni. Tam bude dítě vřískat taky a nevyspí se nikdo. Deset km nic není. Někdy tam můžeš být s ním, aby se při práci necítil sám, ale stejně mu k ničemu nebudeš. Společný záchod, koupelna, lednice? I když dítě vyroste, on bude v práci nebo na stavbě, ty s malou případně venku, to zvládnete. A naprosto nechápu, proč by dítě doma nemohlo běhat? Jedině snad, kdyby byl po noční. Tak s malou půjdeš ven, nebo někam do mateřského centra, to se dá. Jinak snad běhání nevadí, ne? To už mu to překáží teď, když dítě ani není na světě? Normálně mu řekni, že bys to spolubydlení nezvládla. Hlavně se nenech přemluvit, protože jinak za pár týdnu utečeš.
- Citovat
- Upravit
31.8.15 16:06
A co na tu přechodnou dobu najít větší podnájem? To by nebylo možné řešení? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.8.15 16:09
@šišoidka Také bych se nestěhovala. Můžete se mít s tchýní klidně rády, ale takové společné bydlení by byla velká zkouška.
Zkusila bych manžela přesvědčit, že ve vašem bytě máte soukromí a je vám tam fajn. Navíc se můžete stěhovat později, když už bude malá na světě a uvidíte, že to v 1+1 nejde.
Zatím dej určitě na své pocity.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
