Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Mělo by se mluvit i o tom hezkém. Nedávno jsem přemýšlela, že se vubec nenosí někomu říct: Jsem šťastně vdaná nebo jak mám doma fajn chlapa. Očekává se, spíš si postěžovat a na vše brblat. To už je ta česká natura ![]()
@Psylocke píše:
Vyslechla jsem si teď pár příběhů starších žen, které mají štastné manželství a rodiny a úplně mě to dojímalo, jaké mají krásné vztahy. Sama mám z mého manželství depky a myslim, že je v troskách. Tak jsem si chtěla vyslechnout nějaké vaše pěkné příběhy, jaké máte vztahy a rodiny. Pořád se tady řeší jen problémy, tak bych ráda četla něco pozitivního
Ja si jednu dobu v kanclu pripadala uz jako exot, kdyz jsem poslouchala ty stiznosti kolegu, jak to maji doma hrozne
Kolega, co bydli daleko a dojizdi domu jen na vikend, ma vztah s manzelkou na bodu mrazu, ze spolu zustavaji jen kvuli detem; druhy kolega zase mel s pritelkyni docela Italii. Do toho u nas sedela docasne jedna kolegyne a ta narovinu rekla, ze si manzela brala jen proto, ze spolu cekali dite a jinak ze mu nemuze prijit na jmeno.
My s manzelem spolu zijeme sest let a ackoli samozrejme obdobi zamilovanosti davno vyprchalo, jsme spolu extremne stastni. Mame podobny nazor na svet, zivot, priority, stejne tak podobny smysl pro humor, takze i kdyz nas obcas lidi kolem nechapou, my se bavime
Ani kdyz byl covid, ja delala z domu a manzel byl na dlouhodobejsi neschopence, nemeli jsme problem s ponorkou nebo ze bychom si lezli na nervy.
Jasne, taky se nekdy chytneme, obvykle je to ale kvuli nejake prkotine; trochu se dostekame, pak se navzajem omluvime a je zase klid. Jsou samozrejme veci, ktere me na nem obcas stvou, stejne jako jeho na mne, ale v konecnem dusledku jsou to drobnosti, ktere nam ve spokojenem zivote nijak nebrani.
Asi nam dost pomaha to, ze jsme oba dost flegmatici a jen tak se necim nenechame rozhodit. Nemame teda deti, to asi taky dela svoje. Oba jsme milovnici zvirat a misto deti mame je ![]()
Nejdulezitejsi na tom je podle me to, ze v sobe mame navzajem oporu a stoprocentni duveru. Nedokazu si predstavit, ze bych mela nejake tajemstvi, se kterym bych se manzelovi nemohla sverit nebo se na nej v necem nemohla spolehnout. I kdyz se vidime denne doma, skoro kazdy den si volame do prace, nekdy i nekolikrat, a tesime se na sebe. Ted v nedeli odjizdim na tyden na sluzebku do zahranici a uz ted je mi smutno z toho, jak se mi bude po nem a te nasi smecce styskat ![]()
My máme šťastné manželství. Po narození druhé dcery prošlo náročným obdobím, byla to pro nás velká zkouška, ale jak dcera trošku povyrostla, vše se uklidnilo. Určitě jsou drobnosti, vycházející zejména z našich rozdílných povah, na kterých se neshodneme, určitě jsou věci, které mě na manželovi tak trochu štvou, stejně jako manžela štvu občas já, nicméně celkově jsme spolu šťastní a mám pocit, že k sobě opravdu patříme. Tak uvidíme, jak to s námi bude do budoucna, jsme spolu 9 let, 2 děti a zatím dobrý ![]()
@Psylocke píše:
Vyslechla jsem si teď pár příběhů starších žen, které mají štastné manželství a rodiny a úplně mě to dojímalo, jaké mají krásné vztahy. Sama mám z mého manželství depky a myslim, že je v troskách. Tak jsem si chtěla vyslechnout nějaké vaše pěkné příběhy, jaké máte vztahy a rodiny. Pořád se tady řeší jen problémy, tak bych ráda četla něco pozitivního
Ahoj, šťastné a spokojené manželství je hlavně o tom, jak si ti dva sednou, jak se k sobě chovají i po tom, co opadne ta velká zamilovanost. U velkého množství páru začínají problémy až, když přijdou děti. Rozvratu vztahu pomáhají dost i různé závislosti.
Je hezké, když vidíme kolem sebe spokojené páry. Jenže tyto páry se k sobě umí chovat. Je tam úcta, respekt, vděčnost, pozornost, initimita a sex. Tyto páry chápou, že vztah vyžaduje dávat lásku, kterou ten druhý potřebuje. Každý vnímáme lásku trochu odlišně.
Šťastných a spokojených páru mám v okolí také dost. Problémy jsou všude, ale klíčové je, jak se řeší.
@HappyPotato Bramboro, ty to stesti sdelujes kazdym prispevkem
![]()
Se zenou budeme spolu v srpnu uz 25 let, tak spokojeni jsme. Zakladem asi je, ze mame podobne zivotni hodnoty a nikdy nezmizel vzajemny respekt, i kdyz krize byly, hlavne v prvnich letech ditete. Zacali jsme fakt velkou laskou, z ktere asi cerpame doted ![]()
Jsme spolu 33 let a po všech možných peripetiích, kdy jsem si myslela, že konec, fakt dobrý.
Nevěš hlavu, v dlouholetému vztahu přijdou i chvíle, kdy to člověk má chuť zabalit.
Důležité je, aby si měl na co vzpomenout - kdy jste byli jako pár šťastní, kdy jste zažili něco hezkého, jak jste nějakou složitou situaci spolu překonali. Jak jste třeba v nesnázích jeden druhému pomohl. Čím víc máte takových vzpomínek, tím víc je manželství stabilnější.
Nestyď se a jdi se poradit do manželské poradny, když máš pocit, že úplně špatný.
Nestranný pohled na vztah může pomoct.
Dlouholetý vztah je v takových vlnách - chvíli hezky, pak horší, pak zase dobrý.
Vzpomeň si, proč jsi se do svého muže zamilovala, proč on do Tebe.
Držím palce, aby jste krizi ustáli.
Příspěvek upraven 20.04.23 v 08:14
@Fukitol píše:
@HappyPotato Bramboro, ty to stesti sdelujes kazdym prispevkem![]()
Co tim myslis?
toto je muj druhy prispevek po docela dlouhe dobe, tak moc nevim, jak si tvou poznamku vzit. ![]()
@HappyPotato píše:
Co tim myslis?toto je muj druhy prispevek po docela dlouhe dobe, tak moc nevim, jak si tvou poznamku vzit.
myslim to “StastnaBrambora” ![]()
@Psylocke píše:
Vyslechla jsem si teď pár příběhů starších žen, které mají štastné manželství a rodiny a úplně mě to dojímalo, jaké mají krásné vztahy. Sama mám z mého manželství depky a myslim, že je v troskách. Tak jsem si chtěla vyslechnout nějaké vaše pěkné příběhy, jaké máte vztahy a rodiny. Pořád se tady řeší jen problémy, tak bych ráda četla něco pozitivního
Měla ses jich zeptat na doby, kdy na tom byly taky zle, a jak to zvladly. Ono v těch dlouhých vztazích je to taky houpačka, jednou jsi dole, jednou nahoře. Rozdíl je v tom, že oni neutečou, když jsou dole, ale dělají všechno proto, aby byli zase nahoře. Jsem vdaná už 43 let. Pořád za jednoho muže.
@Fukitol píše:
myslim to “StastnaBrambora”
Priste si tedy dam nick DepressedPotato, abych nedrazdila ![]()
Nejsem tedy vdaná, ale jsme spolu 12 let, dvě děti. Začátky složité, ale jak už tu někdo psal, byla to fakt velká láska, jako blesk, a to nás přeneslo přes ty obtíže, a teď jsme spolu prostě rádi. Jsme spolu kromě práce skoro pořád, teď je muž na týden na služebce, a jsme z toho „celí nemocní“. Máme se rádi a i když v některých věcech se neshodneme, chováme se k sobě slušně a s respektem. To je myslím důležitý. Moji rodiče jsou spolu přes 40 let a taky se mají pořád rádi. Berou na sebe ohledy, doplňují se, i když jak už stárnou, tak se občas poškorpí.
@inkakřivák píše:
Měla ses jich zeptat na doby, kdy na tom byly taky zle, a jak to zvladly. Ono v těch dlouhých vztazích je to taky houpačka, jednou jsi dole, jednou nahoře. Rozdíl je v tom, že oni neutečou, když jsou dole, ale dělají všechno proto, aby byli zase nahoře. Jsem vdaná už 43 let. Pořád za jednoho muže.
To je mozna nejdulezitejsi vlastnost - jak se k sobe chovaji ve vyhrocenych situacich. Ona i hadka muze byt pro vztah ozdravna, pokud se i tak k sobe umi chovat slusne.
Mam znamou, co ma hrozne fajn manzela, maji spolu mala dvojcata. Chlap je super, takovy vtipalek, nekdy az „na presdrzku“
Funguje super jako tata, lita kolem baraku, ma slusnou praci. Problem je, ze kdyz mu „hrabne“, stane se z nej neskutecne zly clovek. Je schopny manzelku posilat do pi.., nadavat ji do kur.. i hur. Napriklad kdyz jeste nebyli manzele a bydleli v jeho dome, nechal ji po hadce sbalit vsechny svoje veci, aby se vystehovala, a az kdyz jsme vyjeli, ze ji odstehujeme, rozmyslel si to a usmirili se.
Nastesti tyhle svoje stavy nema casto, ale kdyz uz, tak to stoji za to. Ja bych to nedala, my si s manzelem ani pri hadce nenadavame a nemyslim si, ze bych se dokazala usmirit s clovekem, ktery se ke mne jeste hodinu zpatky choval takto.
@Martina84 píše:
Mělo by se mluvit i o tom hezkém. Nedávno jsem přemýšlela, že se vubec nenosí někomu říct: Jsem šťastně vdaná nebo jak mám doma fajn chlapa. Očekává se, spíš si postěžovat a na vše brblat. To už je ta česká natura
Ano, to mi připomnělo, že moji babičku před lety zastavil na ulici reportér rozhlasu, prý jak se jí žije, zda jí stačí důchod atd. A babi mu odpověděla, že se má moc dobře a nemůže si stěžovat. Divil se a její odpověď v pořadu nezazněla… Babi a děda spolu žili 50 let, zažili období, kdy měli hluboko do kapsy i dostatek všeho, ale spolu byli šťastní vždycky. Cestovali a užívali si - a je jedno, jestli po Čechách s řízkem v batohu nebo k moři se stravováním v restauracích. Byli šťastní, protože chtěli být šťastní
Já s manželem cítím totéž, jsme spolu rádi, baví mě s ním i ta obyčejná, všední rutina, těším se na něj každý den ![]()
Vyslechla jsem si teď pár příběhů starších žen, které mají štastné manželství a rodiny a úplně mě to dojímalo, jaké mají krásné vztahy. Sama mám z mého manželství depky a myslim, že je v troskách. Tak jsem si chtěla vyslechnout nějaké vaše pěkné příběhy, jaké máte vztahy a rodiny. Pořád se tady řeší jen problémy, tak bych ráda četla něco pozitivního