Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ahoj, chtěla jsem se vás zeptat jestli se Vám už nestalo něco podobného, co se stává mě.. Uvedu příklad: Jela jsem autem pro děti do školy a do školky a vedle na poli sekala řezačka kukuřici.. a já si říkám to musím ukázat po cestě zpátky dětem..no a najednou se rychle proti mě na úzké silnici objevilo rychle jedoucí auto v protisměru..a moje jediná myšlenka byla: tak to už těm dětem o tý rezacce bohužel neřeknu.. prostě taková moje možná poslední myšlenka a taková blbost…nakonec jsem strhla volant na stranu a zvládli jsme se vyhnout, ale doteď se mi ta pitomá naprosto absurdní poslední myšlenka často vrací.. stalo se vám to taky?
@DaM2 píše:
Ahoj, chtěla jsem se vás zeptat jestli se Vám už nestalo něco podobného, co se stává mě.. Uvedu příklad: Jela jsem autem pro děti do školy a do školky a vedle na poli sekala řezačka kukuřici.. a já si říkám to musím ukázat po cestě zpátky dětem..no a najednou se rychle proti mě na úzké silnici objevilo rychle jedoucí auto v protisměru..a moje jediná myšlenka byla: tak to už těm dětem o tý rezacce bohužel neřeknu.. prostě taková moje možná poslední myšlenka a taková blbost…nakonec jsem strhla volant na stranu a zvládli jsme se vyhnout, ale doteď se mi ta pitomá naprosto absurdní poslední myšlenka často vrací.. stalo se vám to taky?s
stalo, bohužel, v podstatě je to o tom, že se nevěnuješ stopro řízení, koukáš na sekačku, a přemýšlíš, jak to ukážeš dětem, a proto málem přehlédneš auto v protisměru
@stinga píše:
stalo, bohužel, v podstatě je to o tom, že se nevěnuješ stopro řízení, koukáš na sekačku, a přemýšlíš, jak to ukážeš dětem, a proto málem přehlédneš auto v protisměru
Tu řezačku jsem viděla 20 minut před tím než jsem potkala to auto… spíš šlo o to, že mě nenapadlo něco smysluplnějšího..například že neuvidím své děti jít k maturitě, vyrůstat a tak.. jenom to, že jim neřeknu o rezacce
![]()
@DaM2 píše:
Tu řezačku jsem viděla 20 minut před tím než jsem potkala to auto… spíš šlo o to, že mě nenapadlo něco smysluplnějšího..například že neuvidím své děti jít k maturitě, vyrůstat a tak.. jenom to, že jim neřeknu o rezacce![]()
jo, tak, já jsem to pochopila jinak ![]()
@DaM2 píše:
Tu řezačku jsem viděla 20 minut před tím než jsem potkala to auto… spíš šlo o to, že mě nenapadlo něco smysluplnějšího..například že neuvidím své děti jít k maturitě, vyrůstat a tak.. jenom to, že jim neřeknu o rezacce![]()
No protože to byl poslední moment, na kterej si myslela a chtěla si jim to ukázat.. Asi nikdo si ve vteřině nevzpomene na to, že neuvidí jak dítě maturuje, kdyz je mu třeba 5
@stinga píše:
stalo, bohužel, v podstatě je to o tom, že se nevěnuješ stopro řízení, koukáš na sekačku, a přemýšlíš, jak to ukážeš dětem, a proto málem přehlédneš auto v protisměru
Já myslím, že jí šlo spíš o to, že v té chvíli prostě čekala, že umře, a že jí trvalo, než zareagovala. Ne o tu situaci jako takovou.
@lucad77 píše:
Já myslím, že jí šlo spíš o to, že v té chvíli prostě čekala, že umře, a že jí trvalo, než zareagovala. Ne o tu situaci jako takovou.
Ne, šlo ji o to, že jediný na co myslela bylo to, že kdyby umřela, tak uz dětem neukáže tu sekačku a ze by spíš cekala, že ji prolítne hlavou, že uz se s nima nikdy neuvidí, neuvidí jak vyrůstaj, jak odmaturujou atd.
@DaM2 Když mi šlo a mým dvěma holkám skutečně o život a v protisměru se mi objevil obrovský zajezdovy autobus, který nutně potřeboval předjet autobus MHD na zastávce, tak má myšlenka byla, že mi manžel nestihl do auta namontovat kameru a nikdo tak třeba nebude znát pravdu, proč jsem musela strhnout řízení na chodník a někoho třeba zabít, zabit sebe a ještě své děti.
Naštěstí po tom chodníku nikdo nešel, ale provalila jsem pneumatiku a ten autobus mi serval zrcátko.
Bohužel nikdo nic neviděl, nikdo další za mnou nebyl a řidič v autobusu, který stál na zastávce to nemohl přes ten obrovský zajezdovy autobus vidět.
Autobus se řítil z kopce a já jela dokopce, takže jsem se s tím řidičem podívali vzájemně do očí. Bylo vidět, že se strašně lekl.
@DaM2 Ale umím si představit, že v okamžiku umírání, kdybychom se nevyhnuli, třebaže bych nakonec neumřela, bych si pravděpodobně v posledních vteřinách „promítla celý život“, jak se říká.
A v tom spatřuji ten zásadní rozdíl, zatím jsi neumirala, prožívala jsi spíš jakýsi úlek a nějak reagovalo tvé tělo a nějak tvá mysl.
V okamžiku nárazu a tvého zranění už by pravděpodobně došlo k úplně jinému myšlenkovému pochodu.