Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
A kolikpa ti je? urcite bych jela, to „nejhorsi“,co se muze stat je, ze si nezvyknes a vratis se zpet.byt nekupujes, divku nemas a kariera te laka. nemas, co ztratit. ![]()
Je mi 28
, spis me strasne mrzi to odlouceni, tak nevim, jak to budu zvladat ![]()
@Anonymní píše:
Je mi 28, spis me strasne mrzi to odlouceni, tak nevim, jak to budu zvladat
Nestehovala bych se!
Jsem rodila Prazanda, v 19 jsem se odstehovala z Prahy a BOHUZEL se musela vratit ve 28…Kdybych mohla vratit cas, rozhodnuti se vratit do Prahy bych ihned zmenila. Nemam to tady rada, spis nesnasim.
Bydleni nechutne predrazeny, vsude milion lidi…
Jediny pozitivni pro me je, ze mam hlidani pro dceru, zije tady moje mamka. Ale az holka odroste, mam v planu se vratit zpet, kam jsem se tenkrat z Prahy stehovala.
Ahoj Maminky,
Nedávno jsem se rozhodl, že se přestěhuji z Pardubic za prací do Prahy, ale čím více se to blíží tím více jsem z toho psychicky vyřízený. Vždy když jsem v Praze, jsem z ní unešen. Jezdím sem často na sportovní akce i kulturní, proto jsem si říkal, že to je paráda. Navíc v práci mi přijde, že stagnuji a nějak se nerozvíjím, ale zase mám těžkou pohodičku, ale na druhou stranu je tu dobrá parta. Tak že by to byla zajímavá příležitost, už jsem dokonce i přijatý a běží mi výpovědní lhůta, dokonce i byt už mám v Praze domluvený, ale když jsem to viděl, už to nebyla ta krásná Praha, která mě uchvátila, byt byl za dobrou cenu i pěkný, ale prostě činžák na sídlišti, nikoho tu neznám, sama majitelka říkala, Praha je hodně anonymní, že i její syn rodilý Pražák se naopak odstěhoval do Pardubic. A teď to na mě začíná padat, odejdu od svých známých a kamarádů, rodinu, za kterou jezdím často a mám k ní silné pouto mám hodinu z Pardubic, z Prahy to už budou skoro 3 hodiny a začíná se to ve mě prát, když už je nebudu vídat tak často. Přemýšlím hodně do budoucna, rád už bych si našel i přítelkyni, jenže předpokládám, že té by se časem z Prahy zpět do Pardubic určitě nechtělo, tak vůbec nevím, co mám dělat. Když jsem třeba teď u rodiny, tak při psaní mám slzy v očích, že je to prostě velká změna a už nic nebude jako dřív, ale pořád jsem o tom mluvil, že bych do té Prahy chtěl, tak se to ve mně pere. Jestli dát na emoce, nebo kariéru.
Děkuji za Vaše názory