Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Stěhováni s přítelem
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
17.6.20 13:52
No buď si dupnout a zkusit problémy vyřešit tak, aby se vám tam žilo všem dobře a nebo jít spolu někam pryč. Ale pokud chce stavět a nemáte závratné příjmy na placení hypotéky a nájmu současně, tak ideální varianta je zůstat tam a u toho stavět.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.6.20 14:16
Doporučila bych najít si s přítelem malý byt s co nejnižším nájmem.
Nebo si najít spolubydlení třeba se studenty.
Pokud není tvůj přítel mamánek, tak by na to měl přistoupit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.6.20 14:30
Jako mě by se do bytu taky nechtělo, protože jsem zvyklá na dům se zahradou, ale pokud bych věděla, že to je jen dočasný než postavíme dům, tak bych do nějakýho levného podnájmu šla. Jestli máte 1 pokoj tak tak bych nešla bydlet s partnerem ani ke svým ani k jeho rodičům.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.6.20 15:11
Společné bydlení s rodiči je všude jako přes kopírák.
Jak psala @gebča bič a pryč. Má to smysl pouze jako přechodové řešení (opravdu přechodové, třeba na půl roku, prostě jen než se zařídí vlastní bydlení).
Pokud chce začít stavět, tak vyzjistit kdy a jak a co, prostě ať je jasný plán, plus ať si promluví s mámou, že vás není potřeba hlídat a že vám ani jednomu není příjemný, že musí hlásit i cestu s košem.
Ono to časem taky může být za deset let a to fakt nechceš. Tak ať se rozhoupe a začne konat 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.6.20 15:31
@Anonymní píše:
Ahoj
Prosila bych radu starších a zkušenějších žen, než jsem já.
Je mi 21 let a mému příteli 22. Jsme spolu přes rok a bydlíme od sebe asi 30 km.
Já jsem žila s rodiči, on také v rodinném domě. Jezdila jsem za ním na víkendy, ale s postupem času to nestačilo, a tak jsem se k němu nastěhovala.
Obýváme spou jeden pokoj.
Jeho matka je čím dal více vlezlá, pořád nám leze do soukromí, člověk nemůže jít ani s košem, aby se neptala kam jdu a v kolik přijdu.
Mí rodiče mi říkají ať jdu zpět domů. Sama vím, že dojíždět den za dnem 30 km mě nebaví a to nepočítam dojezd do zaměstnání.
Do bytu jít nechce a k nám do baráku také ne. Říka, že časem si postavíme dům vlastní..
Jenže já nevím jak to vyřešit, víkendový vztah nechci a bydlet v 1 pokoji také ne.
Nechápu, co je tohle poslední dobou za módu, že se dospělí mladí lidé stěhují k rodičům do pokoje.
Nezlob se, ale pokud chceš s někým bydlet, tak byste si holt měli ten společný život nějak rozumně naplánovat. Jaké “už to nestačilo”? To je snad Váš problém, ne rodičů, že Ty nechceš dojíždět 30 kilometrů a Tvůj partner se nechce stěhovat do bytu.
Obýváte spolu jeden pokoj – předpokládám, že jeho dětský – v bytě jeho rodičů. Takže při vší úctě - buď ráda, že Tě tam nechávají a drž pusu… nebo si zpracuj partnera a zařiďte si společné bydlení po svém jako normální dospělí lidé.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.6.20 16:19
@Anonymní píše:Šla bych pryč.. Jinak on je doma, asi je zvyklý a nechce přijít o své pohodlí. Je to jetsr mladý kluk..
Ahoj
Prosila bych radu starších a zkušenějších žen, než jsem já.
Je mi 21 let a mému příteli 22. Jsme spolu přes rok a bydlíme od sebe asi 30 km.
Já jsem žila s rodiči, on také v rodinném domě. Jezdila jsem za ním na víkendy, ale s postupem času to nestačilo, a tak jsem se k němu nastěhovala.
Obýváme spou jeden pokoj.
Jeho matka je čím dal více vlezlá, pořád nám leze do soukromí, člověk nemůže jít ani s košem, aby se neptala kam jdu a v kolik přijdu.
Mí rodiče mi říkají ať jdu zpět domů. Sama vím, že dojíždět den za dnem 30 km mě nebaví a to nepočítam dojezd do zaměstnání.
Do bytu jít nechce a k nám do baráku také ne. Říka, že časem si postavíme dům vlastní..
Jenže já nevím jak to vyřešit, víkendový vztah nechci a bydlet v 1 pokoji také ne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
18.6.20 08:55
@BohunkaP to není móda poslední doby. I já bydlela s našima, když jsem se narodila, u babičky v jednom pokojíku asi do 4 let, protože naši stavěli barák. Na vesnici prostě byty k pronájmu nejsou a hlavně když člověk staví, tak se chvilku radši uskromní a peníze, co by dal na nájem použije na stavbě.
S manželem jsme to měli stejně. Po škole jsem nastoupila do práce, 3 roky jsme šetřili s tím, že jsme nebydleli spolu, ale docházeli jeden k druhému (teda k rodičům) než se nám naskytla příležitost domu ke koupi a až pak jsme se stěhovali do svého. Pokud bychom ty 3 roky bydleli někde ve městě v nájmu, připočítali náklady na dojíždění do práce a do podnikání v místě současného bydliště, tak v životě nemáme na to, abychom měli základ pro dům…
takže být tebou, zakladatelko, tak si rozmyslím, co chceš…všechno prostě nejde hned a pokud chce stavět, tak třeba teď šetří základ pro to, aby dostal hypotéku…spíš se zamysli nad tím, jaký přístup k tomu zvolíš ty…
Příspěvek upraven 18.06.20 v 09:25
- Citovat
- Upravit
18.6.20 09:23
@Anonymní píše:
@BohunkaP to není móda poslední doby. I já bydlela s našima, když jsem se narodila, u babičky v jednom pokojíku asi do 4 let, protože naši stavěli barák. Na vesnici prostě byty k pronájmu nejsou a hlavně když člověk staví, tak se chvilku radši uskromní a peníze, co by dal na nájem použije na stavbě.
U mých rodičů byla situace naprosto stejná, do domečku se stěhovali, když mi bylo skoro šest let… a to bydleli v Praze, nejde jen o vesnici.
V tom, co popisuješ Ty, je ale oproti zakladatelce velký rozdíl. Moji rodiče (a ti Tvoji zřejmě také) měli jasný plán a bydlení opravdu aktivně řešili - šlo o konkrétně domluvené, časově omezené řešení (a naši byli za tu možnost babičce celý život vděčni, rozhodně by si nedovolili o ní říct, že „je vlezlá“). Zakladatelka se ovšem nastěhovala tchánovcům do domu s tím, že je to v podstatě na neomezeně, protože její partner sice nic neřeší, ale „už to nemůžou bez sebe vydržet“… a ještě si na tchyni stěžuje 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
18.6.20 09:27
@BohunkaP tak to je samozřejmě špatně…můžou být rádi, že je tam oba nechají…zakladatelka i partner jsou dospělí, měli by si sednout a reálně situaci probrat a domluvit se na dalším plánu
- Citovat
- Upravit
18.6.20 09:43
@Anonymní píše:
Ahoj
Prosila bych radu starších a zkušenějších žen, než jsem já.
Je mi 21 let a mému příteli 22. Jsme spolu přes rok a bydlíme od sebe asi 30 km.
Já jsem žila s rodiči, on také v rodinném domě. Jezdila jsem za ním na víkendy, ale s postupem času to nestačilo, a tak jsem se k němu nastěhovala.
Obýváme spou jeden pokoj.
Jeho matka je čím dal více vlezlá, pořád nám leze do soukromí, člověk nemůže jít ani s košem, aby se neptala kam jdu a v kolik přijdu.
Mí rodiče mi říkají ať jdu zpět domů. Sama vím, že dojíždět den za dnem 30 km mě nebaví a to nepočítam dojezd do zaměstnání.
Do bytu jít nechce a k nám do baráku také ne. Říka, že časem si postavíme dům vlastní..
Jenže já nevím jak to vyřešit, víkendový vztah nechci a bydlet v 1 pokoji také ne.
On nechce do bytu, bydlet u tvých rodičů, ty nechceš žít takhle v jedné místnosti bez soukromí. Tak jdi sama, on se od rodičů asi jen tak nehne, a než si postaví jednou dům, tak bbudeš šedivá.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.6.20 09:55
Ja se chlapovi taky porad ve tvych letech přizpůsobovala, protože jsem byla zamilovaná. Meli jsme bydlet u jeho matky, ikdyz nasi meli barak.. ale on nechtel, ze u nej ve meste ma kamose a rodinu.. a ze na spolecne bydleni fakt nemame a penize, co vydela on nejsou dostatečne…tak jsem šla makat na pul uvazek, abychom meli penize na nejakou garsonku.. A jakmile jsem rekla tak, ted jsou penize na to abychom se sestěhovali… Nasla jsem byt, prestehuji se klidne 50km za tebou, na sbazošu jsem nasla nábytek, toto a toto nam daji nasi, stejne to maji navic tak řekl, ze je na to brzo a kecy v kleci… Nerikam, ze ten tvuj bude stejny, ale dej si i na toto pozor… Skoncilo to rozchodem asi 3 roky na to…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.6.20 13:02
Klučinovi se evidentně z pohodlí domova nechce, pokud se chceš osamotatnit ty, tak to udělej. Najdi si bydlení v místě zaměstnání, proč se máš nechat brzdit klukem, který neví co chce? A upřímně, v 22 letech dost možná ještě neví, jestli s tebou zůstane, jste mladí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj
Prosila bych radu starších a zkušenějších žen, než jsem já.
Je mi 21 let a mému příteli 22. Jsme spolu přes rok a bydlíme od sebe asi 30 km.
Já jsem žila s rodiči, on také v rodinném domě. Jezdila jsem za ním na víkendy, ale s postupem času to nestačilo, a tak jsem se k němu nastěhovala.
Obýváme spou jeden pokoj.
Jeho matka je čím dal více vlezlá, pořád nám leze do soukromí, člověk nemůže jít ani s košem, aby se neptala kam jdu a v kolik přijdu.
Mí rodiče mi říkají ať jdu zpět domů. Sama vím, že dojíždět den za dnem 30 km mě nebaví a to nepočítam dojezd do zaměstnání.
Do bytu jít nechce a k nám do baráku také ne. Říka, že časem si postavíme dům vlastní..
Jenže já nevím jak to vyřešit, víkendový vztah nechci a bydlet v 1 pokoji také ne.