Breno poradna - podlahové krytiny
Jiří Novotný
Strach v domě
- Fotoalbum (1)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Anonymní
27.2.23 22:11
To chápu, znám a rozumím ti. A proto schválně bydlim v bytě, jeden vchod, všude kolem byty, lidi, a citim se tu v bezpečí 
žádný velký dům, kolem pole, zahrada, 5 vstupu do domu.. Ono je to asi úsměvné pro většinu lidí co píšeš, ale ja se sama v domě také bojim.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
27.2.23 22:23
Něco podobného jsem měla. Bydleli jsme v bývalých Sudetech. Dům byl, tedy ještě je, po Němcích. Nebylo mi tam dobře. Vlastně pořád není. Nastěhovala jsem se k partnerovi do bytu a po letech jsem konečně dobře spala a cítila se dobře. Pobyt v rodinném domě omezují na minimum a modlím se abych tam náhodou nemusela být přes noc. Přitom je dům plný lidí (3 rodiny), zrekonstruovaný. No, prostě, ne! Podobný pocit jsem měla u kamaráda co obývák chalupu po prarodicich 
.
- Citovat
- Upravit
27.2.23 22:24
Hele, překonej strach. Jo snadno se to řekne, ale jak jinak se toho zbavit? Jenže, co já tady něco vykládám když se bojím spát po tmě pokud jsem sama doma. Takže na druhou stranu tě chápu. Ona se ti určitě naskytne příležitost, kdy se budeš muset svému strachu postavit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.2.23 22:41
@Anonymní píše:
To chápu, znám a rozumím ti. A proto schválně bydlim v bytě, jeden vchod, všude kolem byty, lidi, a citim se tu v bezpečí
To mám já. Jedna část domu asi 80 let stará, druhá ještě mnohem starší, určitě přes 100.Vesnice, přední fronta oken vede do zahrady, před ní „hlavní“ obecní cesta, za domem velká zahrada a pak už pole.
Sice zaploceno, ale žádná civilizace za barákem.
Dva byty, z toho do toho mého tři vchody.
Je to můj rodný dům, miluju ho a city jsou vzájemné.
Pokud je tu nějaký duch, je hodnej - alespoň tedy na mě, máme se rádi a cítím se tu bezpečně, i když teda na noc vchody zamykám.
U chlapa v domě se tady nebojím, i když je „cizí“, obrovský a teprve se skamaraďujeme.:)
Teď si lebedím v tom svém, za chvíli půlnoc, na komodě hoří svíčky, jsem sama se třemi psy - a zen.
Mám to ráda.
Příspěvek upraven 27.02.23 v 22:43
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.2.23 22:41
@Anonymní píše:
Něco podobného jsem měla. Bydleli jsme v bývalých Sudetech. Dům byl, tedy ještě je, po Němcích. Nebylo mi tam dobře. Vlastně pořád není. Nastěhovala jsem se k partnerovi do bytu a po letech jsem konečně dobře spala a cítila se dobře. Pobyt v rodinném domě omezují na minimum a modlím se abych tam náhodou nemusela být přes noc. Přitom je dům plný lidí (3 rodiny), zrekonstruovaný. No, prostě, ne! Podobný pocit jsem měla u kamaráda co obývák chalupu po prarodicich
Vím o případu, taky ze Sudet, kde se rodina nastěhovala po válce do domu po němcích. Když se pak později v 70. letech dům přestavoval, tak našli tajnou místnost, kde zřejmě původní majitelé byli oběšeni.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.2.23 22:50
Radši v baráku na vesnici kdy mi přijde za plot srnka než někde ve městě v " bezpečí" když je plný panelák sousedů leč spoustu pochybných existenci v ulicích 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.2.23 22:55
Já se (bála) bojím paradoxně v bytě.
V domě jsem si zvykla rychle.
Velký panelák i malá bytovka.
Nevěřila jsem sousedům. Kdo k ním chodí a tak.
Nevěřila jsem kdo se někdy povaluje po chodbách v paneláku. Bylo to tak u našich v paneláku, u nás v paneláku a i jiní mají podobnou zkušenost.
Bála jsem se, ze mi někdo vleze do bytu, když já tam půjdu… prostě se zjeví a zatáhne mě nebo holky do bytu a co pak Bůh ví…
Nebo výtah. Sklep. Prádelna.
Strašně moc zvuku a zvláštních projevů a to bydlím v relativně málem a bezpečnem městě.
V domě je klid. Naproti les. Z každé strany sousedi, vzadu za domem taky sousedi.
Nic tu neloupe, nepraská, zvuky úplně normální, že vím k čemu patří. Pračka, lednička myčka, startující auta. Žádné nenadále rány a divné zvuky, nebo hlasy až z ob tři pater nad.
Je ale pravda, že u našich na chatě se bojím, bála jsem se v domě i u obou babiček.
Ono asi i hodně záleží, co to místo vyzařuje, jakou energii.
Mamka mi říkala, že se v našem domě budu bát, jak mě zná.
Tak vůbec… Ani v domě, ani v okolí a jdu za chvíli venčit psa a nesvítí tu žádná pouliční lampa, protože novostavby a nějak se zatím nedohodli, kdo to bude platit. Každopádně nesvitime takto dva roky a nic mě tu neděsí. Světlo vydávají domy, nebo venkovní čidla a světla na našem domě a sousedů. A prostě ticho, klid, pozitivní energie.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.2.23 23:20
Porid si psa
Taky mam divny pocit, kdyz jsem v noci v baraku sama s detma a manzel na nocni (pres den ne), ale mame psa tak to dodava pocit bezpeci a spolecnika
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.2.23 23:36
@hani28 píše:
Porid si psa
Taky mam divny pocit, kdyz jsem v noci v baraku sama s detma a manzel na nocni (pres den ne), ale mame psa tak to dodava pocit bezpeci a spolecnika
Máme psa, spíš ten pes mě občas štve a zbytečně budí, jak všude pochoduje a všecko a všechny kontroluje a ocichava.
A sem tam blafne na vytí jiného psa 1 km daleko nebo kokrhajiciho kohouta ve dvě ráno, když je to taky kdoví kde a ne někde blízko. Prostě blafe na přirozené zvuky v pozadí 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
27.2.23 23:43
Já se chystám po smrti chodit do svého rodného domu strašit. Ten dům má za sebou velmi těžkou rodinnou historii. Myslím, že nebudu jediná, kdo má tohle v plánu. Současní majitelé ten dům nenabyli poctivou cestou a u soudu se spravedlnosti nedočkáte, tak si to vyřídíme jinak. Už kvůli předkům, kteří majetek budovali, i když se pak našel jeden kretén, který se nechal oblbnout podvodníky. Různé domy mají různou historii.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
27.2.23 23:56
Taky si tu počkám na typy, mám obdobný problém 
.
Zatím v každém domě, kde jsem měla možnost bydlet/pobývat, jsem měla ztrach a divný pocit hlavně v patře. A to i přes den.
Koupelna/záchod v přízemí taky nic moc, ale rozhodně snesitelnější. O sklepu raději nemluvě (ale s ním to mají téměř všichni, co tak vím 
).
Do bytu bych nešla ani za zlaté prase, jsem dítě venkova…Psy máme uvnitř dva, žádné třasořiťky, bez nich by to bylo určitě horší, to je pravda 
.
Jinak strach mám, i když je doma přítel. V prvním domě, kam jsme se spolu nastěhovali, jsem nemohla mít dlouho sex v ložnici. Byla v patře. Obývák/kuchyň nebyl problém. Zlepšilo se to jen s mým velkým sebezapřením.
- Citovat
- Upravit
28.2.23 07:52
@Petr-33 píše:
Vím o případu, taky ze Sudet, kde se rodina nastěhovala po válce do domu po němcích. Když se pak později v 70. letech dům přestavoval, tak našli tajnou místnost, kde zřejmě původní majitelé byli oběšeni.
Tak tam se teprve musí spát báječně 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.2.23 07:59
@Anonymní píše:
Já se chystám po smrti chodit do svého rodného domu strašit. Ten dům má za sebou velmi těžkou rodinnou historii. Myslím, že nebudu jediná, kdo má tohle v plánu. Současní majitelé ten dům nenabyli poctivou cestou a u soudu se spravedlnosti nedočkáte, tak si to vyřídíme jinak. Už kvůli předkům, kteří majetek budovali, i když se pak našel jeden kretén, který se nechal oblbnout podvodníky. Různé domy mají různou historii.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Jakou podlahu se psy?
- 22.09.23
- Terezzkaa
Podlaha a děti
- 18.09.23
- Mandarinkaaaa
Podlahy do teplých klimatických podmínek
- 18.09.23
- Anonymní
Eko bydlení
- 31.08.23
- Juniper7
Dobrý den,
Mám dlouhodobý problém. 20 let jsem bydlela u rodičů v rodinném domě a za 20 let jsem nebyla schopná si sama, beze strachu zajít třeba na půdu nebo do garáže, vždy jsem musela s někým jít. Teď jsem se přestěhovala také do rodinného domu a strach se ještě zdvojnásobil. Když jsem sama doma a večer, nemůžu si zajít do druhého patra nebo na zahradu a celou dobu musím být jen v hlavních místnostech (ložnice, kuchyň, wc, koupelna) a i tak se necítím dobře.
Nejsem nějak ujetá na duchy a tyhle věci ale něco v tom domě ale i v domě kde jsem bydlela, cítím a nemůžu se toho pocitu zbavit.
Nějaký nápad jak na to? Děkuji.