Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Předně je super, že to chceš řešit. Tvoje mamka v tobě bohužel zasela strach a ten ti teď ovládá život. Úzkost se tak snadno přenáší, proto neopakuj stejnou chybu jednou u svých dětí. Přeju ať v terapii najdeš opět důvěru v muže a můžeš mit v budoucnu zdravý vztah ![]()
Dostala si málo odpovědí, protože se lidí takto anonymně zrovna Tobě boji radit. Já taky. Jsi mladá, v složitém věku. Je fajn, že půjdeš za psycholožkou.
A jinak ano, v každém městě je pár mužů, kterých je na místě se bát. Třeba kvůli znásilnění a agresi. I když být vybavena pepřákem - Tvá máma má až moc veliký strach, který taky není v pořádku.
Všichni ostatní muži jsou totiž fajn a nijak se Tím nechystají ublížit.
Za tím strachem může být hodně věcí. Už ti nějaký muž ublížil? Jaký je táta? Každý máme své špatně stránky, i Tvá máma. Má tvůj táta k fajn stránky? Jaký mají s mamkou vztah? Jaký máte vy dva s tátou vztah? Máš tu smůlu, že máš psychicky nemocného tátu? Nebo spíš máma má s ním vlastní spory a Tebe manipuluje na svou stranu, proti tátovi? Každé dítě i dospívající potřebuje mužský vzor. A ten strach může být i převlečenou touhou nějakému dospělému muži ( zrovna z rodiny) se přiblížit a ten vzor pro sebe získat. Být tatínkovou holčičkou, když ne u vlastního táty, tak u strejdy nebo dědy.
Taky jsi v období, kdy se ti mění tělo. I psychika. Jak se cítíš ve svém novém těle? Taky se z lehounka probouzí Tvá vlastní sexualita - a to je pro některé dívky velký strašák, se kterým si neumí rady.
Prostě tvůj strach z mužů muže mít spoustu důvodů. A všechny ty důvody do jednoho jsou křehké. Správně místo na jejich prozkoumávání bude u živé psycholožky z masa a kostí. A časem ideálně i u živého psychologa z masa a kostí. Ne tady na webu.
@Anonymní píše:Úzkostné rodiče to je peklo na zemi.
Tak že začátku chci říct, že tenhle svůj problém se chystám řešit s psycholožkou a ptám se hlavně kvůli vaším názorům / radám. Je mi 14 let a už od malička mi mamka vtlouká do hlavy věci typu ať se nebavim s cizími, nevěřím lákání na ulici apod. Vím, že je to normální, ale vždycky když jsem měla jít někam sama mi opakovala, že kdyby něco, mám zahodit tašku a utéct a věci takového typu, byla úzkostlivá. Také mám špatné zkušenosti ze strany otce. Hádky, manipulace, nevhodné chování… Ten strach mi ničí každodenní život. Když potkám může na ulici, hned přemýšlím, kde mám pepřák atd. V podvečer se bojím si jít zaběhat, i když mě to moc baví. Bojím se i některých blízkých můžu v mě rodině. Mám skvělou podporu v mamce, chce mi pomoct. Máte s tím někdo zkušenost? Co vám na to pomohlo? Budu moc vděčná za vaše rady.Raději píšu anonymně…
@Bramborova Především moc děkuju za odpověď. Řekla bych, že můj otec má určitě podíl viny na mém strachu. Než se mí rodiče rozvedli, musel na něj můj starší bratr několikrát volat policii, záchranku pro mámu, která má problémy se srdcem. Pak jsou tu další situace, které si pamatuji i přes to, že mi byly 3 roky. Po rozvodu rodičů jsem k němu pravidelně jezdila, bála jsem se však, abych náhodou neřekla nebo neudělala něco špatně, protože by bylo dusno, kdybych se např. zmínila o nevlastním otci, se kterým mám mimochodem dobrý vztah. Schází mu jakákoliv empatie. Jednou jsem udělala tu chybu, že jsem se mu svěřila o posmívání že strany spolužaček. Čekala jsem na odpověď. Žádná nebyla. Říkám: „tak nic“. On odpověděl, že na to neví co na to má říct. V mých 11 letech se stala situace, kdy se otec choval přede mnou nevhodně. Od té doby je nás vztah jako na houpačce, vídáme se zřídka a snaží se mě vydírat tím, že prarodiče jsou staří a může se stát že je neuvidím. Snažila jsem se s ním znovu navázat vztah, ale on to vždy něčím „rozsekl“. S mamkou mám skvělý vztah bez konfliktů, ve všem mě podporuje a můžu za ní jít s čímkoli. Samozřejmě není perfektní. Má určitě podíl na mojí úzkosti. Se sexualitou ani tělem problém nemám. Doufám že jsem trochu přiblížila svou situaci. Pořád si nejsem jistá všemi důvody svého strachu, ale to proberu s psycholožkou. Pokud máte nějaké tipy, nebo něco, co vám pomohlo, prosím, napište.
![]()
Zkušenost s otcem/ nevlastním otcem hodně ovlivňuje vztah k mužům obecně a posléze partnerům. Psycholog ty vazby určitě pomůže pojmenovata to Ti snad vice pomůže. Věřím, že až budeš dospělá, nebudes se tolik bát. Jsi na dobre cestě. Píšeš velice rozumně. Hodně štěstí ![]()
Tak že začátku chci říct, že tenhle svůj problém se chystám řešit s psycholožkou a ptám se hlavně kvůli vaším názorům / radám. Je mi 14 let a už od malička mi mamka vtlouká do hlavy věci typu ať se nebavim s cizími, nevěřím lákání na ulici apod. Vím, že je to normální, ale vždycky když jsem měla jít někam sama mi opakovala, že kdyby něco, mám zahodit tašku a utéct a věci takového typu, byla úzkostlivá. Také mám špatné zkušenosti ze strany otce. Hádky, manipulace, nevhodné chování… Ten strach mi ničí každodenní život. Když potkám může na ulici, hned přemýšlím, kde mám pepřák atd. V podvečer se bojím si jít zaběhat, i když mě to moc baví. Bojím se i některých blízkých můžu v mě rodině. Mám skvělou podporu v mamce, chce mi pomoct. Máte s tím někdo zkušenost? Co vám na to pomohlo? Budu moc vděčná za vaše rady.
Raději píšu anonymně…