Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Strach z dítěte - jsem sobec
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
16.2.11 09:41
Tak já myslím, že na psychologa není pozdě nikdy. A taky si myslím, že právě hormony po porodu s tebou udělají to, že sobecká nebudeš. Miminko si zamiluješ, unavená teda určitě budeš, ale uvidíš, že se to dá zvládnout. Myslím, že se „naladíš“ 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.2.11 09:45
ja se treba netesim, ale uz to chci mit za sebou, ona to fakt zadna krasa neni… jo a vztekla a nevyspala je normalni stav s novorozencem
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.2.11 09:50
Řešila jsem něco podobnýho.
https://www.emimino.cz/…prese-31056/
Taky miluju spánek a potřebuju odpočívat, mít svůj život, a přiznám, že první měsíce po porodu byly peklo, vůbec si tu dobu nepamatuju, jak jsem byla nevyspalá. V půlroce se to ale začalo měnit, a po prvních narozeninách jsem teprve začala mít pocit, že mi mateřství víc dává než bere. Prostě jsem si tu lásku vypěstovala, nepřišla sama, jako to má většina maminek. Neříká se mi to jedoduše, ale třeba ti to pomůže nemít výčitky - když mi syna poprvé ukázali, nebyla to vlna nádherných emocí, ale bylo to „panebože, co jsem to udělala“. Najednou na mě padla ta šílená tíha zodpovědnosti a strachu, vzpamatovávala jsem se docela dlouho. O syna jsem se samozřejmě vzorně starala od začátku, to máme my ženský asi od přírody daný, ale ten pravý cit přišel později. Třeba to na tebe ale na porodním sále padne okamžitě a nebudeš mít co řešit. Držím palce!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.2.11 09:52
Ahoj, né že by to s tím nějak souviselo, ale kolik Ti ej let, jestli se smím zeptat? Když jsem čekala prvního rošťáka, měla jsem totiž pocity dost podobné, ale když jsem měla Vendu v náručí, všechno se rozplynulo.
Už před porodem jsem se snažila vsugerovat si, že každá bolest a kontrakce není proto aby mi uškodila, ale naopak že každou tou bolestí pomáhám miminku na svět a je blíž k našemu společnému setkání.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.2.11 09:53
Stalo, ne že ne. Zrovna dneska ráno!!! 
že já zrovna nejsem protyp dokonalé matky a že jsem si nikdy neměla děti pořizovat …
Taky jsem před mimi přemýšlela, jaké to bude, když v mžiku přijdu o vše své pohodlí. Včetně toho vyspání. Můžu ti říct, momentálně jsem nemocná. Mám chřipku. A doma dvě malé děti. V noci nespím, mám rýmu. Třeští mi hlava a pod nohama dva malí raubíři. Taky to na ně leze. Já už lezu pos tropě, jak nevím, jak dosáhnout toho, abych měla klid - že bych si šla lehnout, to nehrozí.
Nevím, jak to ta příroda zařídila, ale je to fakt čarodějka. Ač být tady někdo jiný, tak ho „zabiju“ (prosím neberte doslova) - prostě budu velmi zlá a velmi nepříjemná, na ty děti prostě nemůžu. Prostě se zvednu a půjdu k nim. Jako hrát si s nima teď to nehrozí - je mi fakt blbě a jsem ráda, že jsem ráda. Ale dám je vyčůrat, dám jim najíst, odtrhnu je od sebe, když se rvou 
A za to může příroda. Prostě mi dodá sílu, abych ještě tohle dokázala. A stejně v případě jejich nemoci a ponocování. Padnu sice ráno na ústa - ale neovlivní to to, že zase vstanu
Tvé obavy jsou normální. Myslím si naopak, že je jen málo nmamin, které se svým dětem dosloba „obětují“. Taky mají svůj život, taky vypnou několikrát během dne, ať se svět zboří (pokud je dítě někde bezpečně uloženoi třeba v postýlce nebo v pokojíku) a odpočívají po svém. S kafíčkem, ve sprše, s časákem … to ani nejde se jen a furt věnovat dítěti. To je na palici a dítě potřebuje v první řadě spokojenou mámu. Vždyť se taky musí naučit (časem) postarat se samo o sebe - a holt zpočátku je to hra …
porod - nebudu lhát. Bolí to. Časem si vzpomeneš, že to bylo sakra nepříjemné. Ale prostě už je to pryč. Navíc - opět příroda - dodá ti přírodní oblbováky, že to sice bude bolet, ale současně to nebude taková ta „zlá“ bolest.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.2.11 09:53
jizvíková píše:
ja se treba netesim, ale uz to chci mit za sebou, ona to fakt zadna krasa neni… jo a vztekla a nevyspala je normalni stav s novorozencem
Koukám, že Ty umíš vždycky potěšit a podpořit… Já jsem tedy vzteklost jako normální stav neměla. Ale to je člověk od člověka, že.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.2.11 09:54
Já jsem třeba vzteklá rozhodne nebyla a to se musim vyspat,protože jsem nemocná.Prostě až to mimi přijde,tak se tvé pocity zmeni a dokazes pro toho malinkyho obetovat naprosto vsechno.Vsak pockej az ho budes poprve drzet,az se prisaje a bude na tobe zavisle,vytvori se pouto na cely zivot a za chvilku ti bude jedno,jestli jsi unavena nebo ne,jestli mas namalovany oci,udelany vlasy…Proste tak to je a ze to ted citis jinak,je naprosto normalni.Je to neznalost,z te ma kazdy strach.Taky jsem mela strach,jestli ho budu spravne drzet,jestli mu neco neudelam,kdyz ho budu oblikat…
Kdyz clovek zije jako sobec,neznamena,ze jim musi byt nadosmrti.Prehodnotis,co je dulezite a co je zbytecne resit.Nemej obavy,zvladnes to.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.2.11 09:57
Já to měla dost podobně. Rodit jsem jela s tím, že se mi fakt ale fakt ještě nechce, žádné těšení na „drobečka v náručí“. První myšlenka po porodu byla „Jé, mám to za sebou a dítě je zdravé“. Nic víc, žádné návaly lásky, ty přišly později.
Porod není tak hrozný, šestinedělí není nic příjemného, ale zaměstnej všechny kolem, ať se o tebe starají. Uteče to naštěstí rychle. Pak už to bude dobrý.
Malé mimčo spí taky dost přes den, já zkoušela spát s ním. I když jsem neusnula, bylo to povalování příjemné.
Hlavně o tom dopředu promluv s manželem, upozorni ho, že budeš přecitlivělá, nevyspaná a že bude muset doma zabrat. Nejlépe mu dej konkrétní úkoly
A zkus nepanikařit, teď už s tím stejně nic neuděláš
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.2.11 09:57
Ahoj, tak takovéhle pocity jsem měla taky … panikařila jsem 
teď se tomu jenom směji. Po 10 měsících si na porod moc nevzpomínám, jenom vím, že nejhorší jsou kontrakce těsně před tlačením (teda já jsem to tak měla), ale když jsem to vydržela já, tak musí všichni a ty taky. Po porodu jsem byla v takové euforii, že jsem nemohla ani usnout a stále jsem se koukala na fotky v mobilu, že ten drobek je už venku a já jsem máma Vlastně doteď si to vždycky říkám, když se kouknu na malého, jsem máma. První čtyři měsíce byly kruté, ale zvykla jsem si. Noční vstávání mě štve doteď a to se budí jednou max dvakrát za noc. Toužím spát celou noc a rozčiluju se, ale když se na mě ten šmudla podívá a hodí úsměv … vše zapomenuto. Taky kolikrát mu vynadám a jsem na něj trochu ostrá, ale hned se mu omlouvám Nejsem dokonalá matka, ale snažím se. Zvládneš to … věřím tomu … A hormony? … ještě teď brečím i u reklamy …
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.2.11 09:57
Je videt,ze jsi milující máma......
jizvíková píše:
ja se treba netesim, ale uz to chci mit za sebou, ona to fakt zadna krasa neni… jo a vztekla a nevyspala je normalni stav s novorozencem
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.2.11 10:05
Štěpina píše:jizvíková píše:Koukám, že Ty umíš vždycky potěšit a podpořit… Já jsem tedy vzteklost jako normální stav neměla. Ale to je člověk od člověka, že.
ja se treba netesim, ale uz to chci mit za sebou, ona to fakt zadna krasa neni… jo a vztekla a nevyspala je normalni stav s novorozencem
No ja to jako podporu beru , proste je to normalni byt nevyspala a tudiz protivna, nezazila jsem zadnou mamu, co by byla spokojena, stastna, vyspala atd, kdyz ji doma budi mrne kazdy 2hod … clovek to nejak prezije a od 6 mesicu je to dobry
Ale dodavam, ze mam doma dvojcata Takze pece o kapku vic, nez u standartnich matek a s tim poslednim kazdym dnem ocekavanym prirustkem to bude hukot 
no chvili budeme vypadat vsichni jak z hororu a pak si to sedne
Ja proste neumim rikat, jak to bude fajn, kdyz vim, ze nebude, ze na fajn si clovek fakt pocka.....
Lepsi vedet, ze je to normalni, nez shanet psychologa a pripadat si nestandartne
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.2.11 10:05
Štěpina píše:jizvíková píše:Koukám, že Ty umíš vždycky potěšit a podpořit… Já jsem tedy vzteklost jako normální stav neměla. Ale to je člověk od člověka, že.
ja se treba netesim, ale uz to chci mit za sebou, ona to fakt zadna krasa neni… jo a vztekla a nevyspala je normalni stav s novorozencem
No ja to jako podporu beru , proste je to normalni byt nevyspala a tudiz protivna, nezazila jsem zadnou mamu, co by byla spokojena, stastna, vyspala atd, kdyz ji doma budi mrne kazdy 2hod … clovek to nejak prezije a od 6 mesicu je to dobry
Ale dodavam, ze mam doma dvojcata Takze pece o kapku vic, nez u standartnich matek a s tim poslednim kazdym dnem ocekavanym prirustkem to bude hukot
no chvili budeme vypadat vsichni jak z hororu a pak si to sedne
Ja proste neumim rikat, jak to bude fajn, kdyz vim, ze nebude, ze na fajn si clovek fakt pocka.....
Lepsi vedet, ze je to normalni, nez shanet psychologa a pripadat si nestandartne
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.2.11 10:06
Nikdy jsem se tak dobře nevyspala jako na mateřské
Chápu, že si nemůžeš říct „odteď už se nebojím“ a bát se nebudeš, ale ono je to celkem zbytečné…
Vždycky se o miminko postaráš, i kdybys nespala celou noc, prostě ten „mateřský instinkt“ je silnější, než únava.
Zpětně tak trochu nechápu, jak jsem mohla být v šestinedělí tak „vysmátá“, i když to bylo náročné a únavné, myslím, že tam musí fungovat nějaký hormonální doping nebo něco, u každé matky možná jinak silný=)
A i kdyby tvoje miminko nebylo zrovna spavé a hodňoučké, nevíš to dopředu a nemůžeš to moc ovlivnit. Možná po porodu trošku zafunguje to rovnítko „klidná matka - klidné dítě“, ale to taky není jisté, že=)
Myslím, že je dobré, že si uvědomuješ, že to bude velká změna, a jak velká a jak moc „nepříjemná“, to záleží taky i na tobě a na tvém partnerovi…
Tak si to moc nekaž předem, i když jak už jsem psala, nejde si to přikázat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.2.11 10:11
V životě sem se lépe nevyspala než když se narodilo dítě.Pořád jen spalo a spalo a já ani nevěděla že mám dítě. 
Byla sem až přespalá
Porod musíš zvládnout,nic jiného nezbejvá.
Psycholog si myslím není třeba,stejnej pocit zažívá 80% prvorodiček a až se malé narodí budeš z něho tak vyřízená že si na nějakej stres nevzpomeneš a pokud by se pak objevili černé myšlenky tak dr vyhledáš
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
Ahoj holky, zakládám tuhle diskuzi raději anonymně, protože nad tím už dlouho přemýšlím a cítím i docela provinile.
Napadl mě třeba psycholog, ale na to už je možná pozdě 
Za pár dní se nám má narodit první miminko. Pročítám si tady diskuze a všechny se hrozně těšíte, nemůžete se dočkat a podobně. Já se bojím - hrozně a sobecky.
Mám strach z porodu, z toho, jak mě to bude bolet, jak se to miminko dostane ven tak malým otvorem, jak do mě budou stříhat, jak se to bude hojit a bolet. Ještě víc se bojím toho, co bude potom. Všichni mi teď s úsměvěm říkají - vyspi se, pak už nebudeš moct. Já spánek miluju a potřebuju a vím, jak dokážu být protivná až zlá, když jsem unavená a někdo mě budí. Co když budu zlá i na to nevinný miminko? Jak dokážu zvládnout neustálé buzení a nevyspání? Navíc jsem docela cíťa a tak mám strach i z toho, co se mnou udělají hormony po porodu. Děsí mě představa poporodní deprese a že to už nebudu já.
A navíc mám výčitky svědomí, že myslím jen na sebe a ne třeba na to, aby bylo mimčo v pořádku (což samozřejmě doufám, že bude, ale ten strach všechno tak nějak zastiňuje). Prostě místo, abych se těšila, tak panikařím.
Asi se vám to žádné nestalo, ale napadá vás, co s tím?
Předem díky za každou za radu.