Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Dlouho jsem jezdila s tatkem, než jsem si sama věřila a to jsem dělala autoškolu v centru Brna. Máš teda zvláštního přítele když po tobě řve a nepodpoří tě když to chceš zkusit sama.
Zaplatit si v autoškole jízdy. Promiň, ale takoví zmatkáři, co se bojí jsou na silnici leda k vzteku ostatních. Zdržují, jsou špatně čitelní.. že to někomu chcípne na semaforu mi neva, ale ženská nebo dědek, co se drží volantu jako veš košile, vypoulené oči na čelním skle a kličkují šedesátkou mezi dědinama, jsou nebezpeční. Ale dostat se do toho může snad každej, takže to určitě doženeš.
Zaplať si kondiční jízdy v autoškole. Tohle je tak o nehodu. A rozhodně NIKDY NIKDY se neucit ridit s pritelem/manželem!!! ![]()
Jestli si věříš, tak proč to nezkusit. Sama už si jela, trasu znáš, tak pokud zrovna nebude lít jak z konve, tak bych jela. Jinak co nejvíce jezdit, třeba i když jedete dál, kus cesty ty a zbytek přítel.
Musíš prostě jezdit, jinak to nejde. Když poslední dva měsíce řídíš, a zvládla si dojet sama bez kolapsu do vedlejší vesnice, tak tak strašný problém, dojet kousek dál snad nebude. V tvém případě je lepší, když budeš jezdit sama, mít v autě chytrýho chlapa, co jen nadává je o nervy. Je sobota, vezmi si auto a jeď třeba zase do té vedlejší vesnice, klidně několikrát za sebou. Musíš prostě pořád jezdit ![]()
Já se taky po autoškole bála jezdit sama. Zlomová pro mě byla první jízda, kdy jsem jela úplně sama. Po té se to ve mě nějak přeplo a od té doby jezdím už 12 let denně. Já bych na tvém místě jela. Jediné, co tě naučí je řídit a řídit a to pravidelně. Osobně doporučuji i koupi vlastního auta. Neznám nikoho, kdo by se vyjezdil občasným řízením půjčeného auta.
Zaplať si kondiční jízdy na opáčko a pak jezdi sama! Pokud budeš mít někoho vedle sebe, budeš na něj pořad spoléhat a nebo budeš vystreslá, že děláš něco blbě. Jezdi zezačátku jen nějaké kratší trasy, které dobře znáš a postupně se otrkáš ![]()
Nebo ideálně si pořídit malé auto, zaplatit si kondiční jízdy a denně jezdit, ze začátku kratší vzdálenosti na známá místa a postupně prodlužovat
A nemá tvůj přítel, v době, kdy pojedeš volno? Víš, že by jel s tebou. Jeho chápu- na silnicích je to mnohdy o hubu. Můžeš být
sebelepší řidič a přesto se může něco stát.
@Petula306 píše:
Zaplatit si v autoškole jízdy. Promiň, ale takoví zmatkáři, co se bojí jsou na silnici leda k vzteku ostatních. Zdržují, jsou špatně čitelní.. že to někomu chcípne na semaforu mi neva, ale ženská nebo dědek, co se drží volantu jako veš košile, vypoulené oči na čelním skle a kličkují šedesátkou mezi dědinama, jsou nebezpeční. Ale dostat se do toho může snad každej, takže to určitě doženeš.
Kde si vyčetla že zmatkuje? Ona je vystreslá z přítele, když s ní jede, protože má pořád připopomínky ke dni. Píše, že dva měsíce už trošku jezdí, a jela sama do vedlejší vesnice a v pohodě. A to je právě ono, potřebuje si na auto zvyknout, ale v klidu, ne za asistence někoho, kdo furt ječí. To by byl nervozní každý.
Děkuji za reakce. Právě, když sedí vedle mě, tak se na něj tak trochu spoléhám, proto chci jet sama, abych si to prostě vyzkoušela a je pravda, že předvčerejší jízda mi dodala odvahu. Řídit jsem se už nějak naučila, občas mám problém s rozjezdem do kopce, ale to se asi taky naučím. Taky mi dělá trochu problém parkování (couvání), ale to je asi taky cvikem. Proto jsem se ptala na zkušenosti ostatních. Přemýšlela jsem i o těch kondičkách, ale mám pocit, že jsem se do řízení už dostala a teď to chce už jen cvik (odhaduji i podle mlčení přítele v autě). A kromě cviku i odvahu. Proto mě zajímali i zkušenosti ostatních. Auto už vlastní měsíc mám i s vlastní pojistkou, jinak bych musela překonávat další strach, že rozbiju přítelovo auto.
@Petula306 Provoz si myslím, že nezdržuji, jezdím podle předpisů, občas spíš trochu víc, když se zapomenu podívat na tachometr. Z rychlosti strach nemám, spíš z toho, že mi to někde chcípne a pod stresem se nerozjedu.
Tak uvidím, pokud bude v pondělí hezky, tak to zkusím, maximálně to odstavím u obchodu na začátku města a pojedu mhd ![]()
@mrav Volno právě nemá, jinak by se mnou samozřejmě jel, ještě můžu jet vlakem, ale tím svůj problém do budoucna moc nevyřeším. ![]()
Proč by se nerozjelo
klid
už jsi viděla někoho rok stát v křižovatce, že se nerozjel? Neviděla, tak vidíš
můžeš třeba jezdit v noci, když nikdo jiný nejezdí, od nikud nikam
na přítele se vyprdni, jezdi sama.
Když máš auto jeď, ty potřebuješ svolení od partnera? Jinak než řízením to nezlepšíš. Jezdit a jezdit
Ahoj, v roce 2016 jsem si udělala řidičak, pak jsem jela jen parkrát (pokaždé v přítelově autě a pokaždé mi za něco nadal), takže jsem řídit přestala, auto jsem nepotřebovala a ani teď vlastně nepotřebuji. Jen jsem si začala před ostatními připadat hloupě a tak jsem se rozhodla, že řídot začnu. Opět s přítelem, ale tentokrát měl trochu pochopení a už tolik nekřičel a když, tak jsem se ozvala, že mi to vadí. No, začatky byly těžké, neuměla jsem se ani rozjet. Teď jsou to asi 2 měsíce, co občas řídím, ale vždy s přítelem. Předevčírem jsem jela sama do vedlejší vesnice a v pohodě. Dřív jsem měla hrozný stres, bolelo mě břicho, klepala jsem se, teď už jsem relativně v klidu. V pondělí potřebuji jet do menšího města, vlakem se mi nechceyl, tak jsem si řekla, že pojedu autem (furt po hlavní, na semaforech odbočím na parkoviště, teoreticky nemám co pokazit), nicméně přítel mi řekl, že to není dobrý nápad. Takže jsem teď navážkách, jenže, když nepojedu a nevyzkouším si to sama, tak se přece řídit nenaučím a jsou lidé, kt. po autoškole přece řídí sami… Je tu někdo, kdo měl taky problém s řízením a jak jste to nakonec překonali, prosím?