Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Anonymní píše:
Dobrý večer všem. Mám takové starosti ohledně vývoje mého chlapečka. A chtěla bych požádat o radu jestli si myslíte, že je vše v pořádku a nebo bych se o to měla více zajímat. Syn začal žvatlat, jako “tata a baba “ asi před 3 týdny. Cíleně ještě nepoužívá žádné slovo. Bohůžel nenapodobuje. I když dnes jsem mu vzala ručičky a zkusil sám dělat pacipaci. Ale jak jsi velký atd., tak to ani náhodou. Nemá sdílenou pozornost, ale sama nevím kdy to děti dělají. Vlastně jen, když ho honím a zastavím se, tak se otočí na mě a čeká co udělám. Ale jinak, když si hraje, tak nemá potřebu se na mě kouknout, jako aby mi něco ukázal. Když má náladu tak ukáže asi tak na dvě zvířátka v knížce ( pes a kočička), ale jindy jako by nevěděl. Na jméno reaguje dobře. Oční kontakt je pro mě záhadou. Z dálky se kouká do očí vždy. Ale z blízká je to horší. Když si s ním zpívám, tak mi kouká na pusu. Ale to dělá od miminka. Když má něco v ruce a já mu řeknu dej mi to, tak z 80% mi to podá. Když mu řeknu kde je nočník, tak jde k němu, ale nepodá ho.( nočník máme velice lehký). Miluje lidi, s dětmi taky nemá problém. Na lidi se furt usmívá a nebojí se jich. Separační úzkost si myslím žádná není. S hračkami si hraje tak normálně. Ale miluje šmejdit a otvírat a zavírat šuplíky a dveře. Co vy na to? Moc všem děkuji za odpovědi
Jako matka tří dětí ti na to řeknu jen to, že mne přijde jako normální, zvídavé dítko.
Tabulky a porovnávání nás jednou zabije.
@Amelie30 ano ty tabulky jsou neskutecny mor. Nesrovnávám s ostatními dětmi, protože žádné v okolí nemám. Jen se prostě bojím aby byl prcek v pořádku ![]()
Jé tedy nevím, vi by měl v roce jiného dělat, ale za mne je to sáhodlouhý popis normálního dítěte. ![]()
@P4ja bohůžel musím souhlasit, že svého prcka moc pozoruji. Spíš srovnávám s dcerou a pak se trapím sama. ![]()
@Anonymní píše:
@P4ja bohůžel musím souhlasit, že svého prcka moc pozoruji. Spíš srovnávám s dcerou a pak se trapím sama.
a proč to děláš? Vyprdni se na nějaký srovnávání, tabulky a internet a radši se raduj z toho, že máš šikovný a naprosto normální dítě ![]()
@sportka vím, že bych neměla, protože se pak trápím sama. Jsem v tomhle fakt praštěná. Jde spíš o ten strach aby byl prcek v pořádku
Podle tvého popisu mi přijde tvůj chlapeček naprosto v pořádku. Takové pochybnosti má asi každá máma, zvláště pokud porovnává své s ostatními dětmi. Tak až budeš příště zase ve společnosti stejně starých dětí, všímej si toho, co tvůj chlapeček už umí a ty ostatní ještě ne, a zjistiš, že prostě každý jde dopředu svým vlastním tempem. Můj syn mluvil ve dvou letech jak mimozemšťan, kdepak mama, baba.., a je v pořádku.
Holka, nesrovnávej. Já vím, že to nedá (dvě starší děti do roka chodily, nejmladší začala sama chodit až v 19 měsících, takže nervózní jsem byla, ne
), takže se snaž to neřešit a užívej zdravého špunta. ![]()
Podle mne popisuješ normální roční dítě. Co je to sdílená pozornost nevím ![]()
K tomu koukání na pusu, to je důležité pro rozvoj řeči. Pokud prckovi čteš nebo zpíváš, tak je nejlepší, když jste proti sobě a vidí, jak mluvíš. K autismu, to, že dítě nežvatlá nebo má rádo určité zvyky, ještě neznamená, že je autistické. Mám otázku. Opravdu ti uvnitř tebe přijde, že je s malým něco v nepořádku nebo to zkoumáš jen v porovnání s dcerkou? ![]()
Dobrý večer všem. Mám takové starosti ohledně vývoje mého chlapečka. A chtěla bych požádat o radu jestli si myslíte, že je vše v pořádku a nebo bych se o to měla více zajímat. Syn začal žvatlat, jako “tata a baba “ asi před 3 týdny. Cíleně ještě nepoužívá žádné slovo. Bohůžel nenapodobuje. I když dnes jsem mu vzala ručičky a zkusil sám dělat pacipaci. Ale jak jsi velký atd., tak to ani náhodou. Nemá sdílenou pozornost, ale sama nevím kdy to děti dělají. Vlastně jen, když ho honím a zastavím se, tak se otočí na mě a čeká co udělám. Ale jinak, když si hraje, tak nemá potřebu se na mě kouknout, jako aby mi něco ukázal. Když má náladu tak ukáže asi tak na dvě zvířátka v knížce ( pes a kočička), ale jindy jako by nevěděl. Na jméno reaguje dobře. Oční kontakt je pro mě záhadou. Z dálky se kouká do očí vždy. Ale z blízká je to horší. Když si s ním zpívám, tak mi kouká na pusu. Ale to dělá od miminka. Když má něco v ruce a já mu řeknu dej mi to, tak z 80% mi to podá. Když mu řeknu kde je nočník, tak jde k němu, ale nepodá ho.( nočník máme velice lehký
). Miluje lidi, s dětmi taky nemá problém. Na lidi se furt usmívá a nebojí se jich. Separační úzkost si myslím žádná není. S hračkami si hraje tak normálně. Ale miluje šmejdit a otvírat a zavírat šuplíky a dveře. Co vy na to? Moc všem děkuji za odpovědi 