Strašná hádka s rodiči manžela, jak se zachovat?

@Anonymní píše:
Dobrý den, chtěla jsem se svěřit a zeptat se na názory jiných…
V sobotu u nás proběhla obrovská hádka s rodiči mého manžela. Chci vám trochu nastínit naše vztaky. S manželem jsme šet let a první tři roky byli, dá se říci v pořádku. Jeho rodiče od nás bydlí 5km a mají auto, Byli u nás cca každých 14 dní na grilovačky, kafe atd. Prostě normálka, ale už ze začátku mi vadilo, že se nikdy neohlásili dopředu. Častokrát se stávalo, že nám přerušili plány, my chtěli na výlet a oni přijeli, my se milovali a oni přijeli . Vždy, když přijeli, přivezli sebou,,nákup". Jako rohlíky, chleba, zelelninu, salámy, prostě nákup. Říkávala jsem ať nic nevozí, vždy se to zkazilo, protože my jsme měli nakoupeno samy! A taky vždy chtěli vědět, co jsem s tím nákupem uvařila, prostě zpověď. Po naší svatbě to začlo. Tchán si se mnou na svatbě ani nezatančil, když jsem čekala malou a oni my vnucovali oblečky 20 let stary a já nechtěla, vždy jsem byla rozmatlená a nevděčná a taky mi řekli, že jejich rod vymírá a já měla pod srdcem jejich vnučku . Po porudu za mnou byli v nemocnici a já ji chtěla dát tchánovi do ruky, odmítl. A pak už se nezajimali, přijeli jednou za měsíc, vnučku si ani nepochovali, nezajimali se o její zdrovotní stav, byla dost nemocná, žádný zájem, pohlazení polibek a mě to trápilo. O mě se vyjadřovali jako o té co ji nechce půjčit a vždy, když přijedou, tak ji mám prý u sebe . Jezdili dál neohlášeně, já kojila a měla otevřené dveře na dvůr a hle, kdo tam přilezl . Teď v sobotu přijeli, když byl manžel pryč, viděli mě s malou na zahradě a když viděli, že není chlap doma, odjeli a vrátili se po tom co přijel a to mi ještě vlezli do baráku a dali mi tam opět nákup . Nechtěli být se mnou bez manželovi přítomnosti. Už jsem to nevydržela a vše řekla, to že se o malou nezajímaj, že nerespektují naše soukromí a pořád ty nákupy . Tchán se na mě rozkřičel, pozor řekl mi jménem bývalé ženy mého muže , že jsem nežděčná, že si škodím, když nechci jejich nákupy, že jsem hysterka. Oni malou milujou ( vůbec nic o ní neví, přísahám ). Že za nic neděkuji (lež), že nám dali tolik peněz ( manželovi na barák, když začal stavět a to mně bylo 13 let, takže se mě to netýka ). A nakonec se rozbrečel, to bylo divadlo. Manžel stohí při mě a bránil mě, ale já cítím, že už je nikdy nechci vidět . Nechci, aby taky lidi byli ve styku s mojí dcerou, je to možná hnusny, ale tak moc mi ublížili, ještě teď se klepu. Manžel, mě rezpektuje . Co by jste udělali vy. Já jen při pomyšlení, že bych je měla vidět, mi je na zvracení a fyzicky i psychicky je mi špatně. Co mám dělat

Myslím, že jak jsi doma s dítětem, tak máš nervy na pochodu.

Pokud chlap stojí za Tebou, tak si všichni sedněte (on to bude pískat), a nastavte si pravidla. Ať on řekne, že o nákupy nestojíte, o přepadovky nestojíte, že jim dítě půjčíte a ať nerozšiřujou drby, a že pokud vám budou něco chtít - přijet na návštěvu, dát dárek apod. - takže je je prosí, aby to s ním předem probrali, aby se tomuto předešlo.

Výlevy typu „nechci je už nikdy vidět“ jsou trochu moc, přece jen jsou to prarodiče Tvojí dcery.

(Já jsem taky na válečné stezce s tchyní, taky ji nevyhledávám, ale zdvořilostní komunikaci samozřejmě udržujeme. Když začne prudit, tak se omlouvám a odcházím. Na druhou stranu je pravda, že ona je furt doma, takže se nestane, že by přepadla ona mě.)