Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ano, přesně tohle dělají hormony. Zvýší citlivost vůči úzkosti, aby tě ochránily před tím, že tě třeba sežere šavlozubý tygr - máme psychiku evolučně uzpůsobenou furt těm milionům let života na stepi v pravěkém kmeni. Jenže prostože šavlozubí tygři došli, tak stejnou reakci jako na něj ti mozek vytvoří na sebemenší pochybnost o sobě, kterou objevil.
Je potřeba se učit s úzkostí pracovat (vzrostě ještě po porodu, protože strach o dítě) a krotit ji, aby tě nesežrala.
Tady je zákaldní návod
https://obchod.portal.cz/…e-z-uzkosti/
Pokud by se ti nedařilo to zvládnout vlastními silami, vřele doporučuju párkrát zajít si o tom popovídat s nějakou psychoterapeutkou/terapeutem.
Bud v klidu. Ja to tak taky mela, nejvic teda ve 2 trimestru ale ted uz jsem skoro na konci a mam to porad i kdyz ne tak casto. Pritel se stara, vse udela a ja mam nejakej strach porad, ze mi ho nekdo vezme, ze mi utece za jinou atd.. Vy aspon mate sex, my nemuzem pac jsem rizikova. Ale jde do prace a me je hned smutno, chci aby byl se mnou furt
taky jsem se vsemu jako prvorodicka divila a stale obcas divim ale proste hormony no ![]()
Ahoj, úplně ti rozumím, je to na hlavu
u mě se střídají všechny nálady. A jestli to po porodu bude ještě horší, tak to se mám tedy na co těšit.
Já se teď rozbrečela @klobinka že mi odešel někam ven, taky ho chci pořád u sebe. Přitom před těhotenstvím mě málo co dokázalo rozbrečet ![]()
Ahoj holky, jsem poslední dobou nějaká strašně úzkostlivá, nejvíce ohledně partnera. Jsme spolu 3 roky a opravdu šťastní. Zkrátka taková ta Osudová láska. Jenže od té doby, co jsem těhotná, tak mě popadají takové pocity, až jsem z toho opravdu špatná. Partner je úžasný, se vším pomůže. Když vidí, že mi není dobře, uvaří a stará se o mně, vždy mě obejme a všechno… Ale bohužel je kvůli práci doma jen na víkendy a opravdu, co jsem otěhotněla tak přes ten týden jsem jak hromádka neštěstí.
Od chvíle, co jsem v očekávání nějak vázne náš sexuální život, zkratka dokud nezačnu já, tak nic není
.
. Pak mě zase popadnou myšlenky jako, jestli je ten pravý, jestli tohle opravdu chci celý život. A prostě no, opravdu šílený. Jako samozřejmě stále vím, že je to ten můj pan dokonalý a v životě bych ho neopustila.
. Já se omlouvám za asi nejspíš naprosto zbytečně založenou diskuzi, ale já se asi potřebuju vypsat 
A já se pak užírám, že teď mu určitě nejsem dost přitažlivá
Ale jestli mi ty hormony nedají pokoj, tak se asi normálně utrápím