Stres z návratu do práce
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
@jruz nepřihlášená píše: …tak já se těšila do práce, žádné nervy (trochu z ranního shonu a vypravování), z banky mi sami volali v lednu, že se mnou počítají (nástup 21.05), ještě jsem se během těch čtyř měsíců ujistila několikrát, že ano…a prd ho…dnes telefonát, že zvonec konec, takže mám nervy z toho, že se zařadím do zástupu nezaměstnaných.
hlavně, pokud máš nárok na odstupné, tak se o něj nenech připravit!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ahojky, tak mě to končí 18.6. po třech letech. Zatím ani nevím jestli semnou v práci počítají. Nejradši bych se tam nevrátila, tak hledam na netu posílám životopisy a zatím nic. Byla jsem před dvěma týdny na zkoušku v jedné práci, strávila jsem tam 9 hodin a skoro celou šichtu jsem probrečela jak mi bylo smutno po malém. Mám strach že to nezvládnu jestli budu muset dělat odpolední
. A taky už s toho stresu nemůžu spát
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
SISI, tak to jsme na tom podobně. Já také strašně trpím, že budu bez dětí. My jsme na sobě tak závislé. Pořád se pusinkujeme, hladíme. I s tou starší. Ta mně vždy ve školce tak vítá, jak kdyby mě neviděla celou věčnost. Já kontakt se starou prací začala navzovat už před rokem, pak před vánoci, a od ledne, každou chvíli. Ono přeci jen na úřadě jsou taková pravidla.
Ale nervy mám šílený. Je jedno jestli po 5 letech, nebo po 3. Mám šílený sny, jak jsem se tam pohádala…a to tam ještě ani nejsem
a navíc nejsem hádavá.
Plánuju, kdy děti vyzvedne manžel, kdy naši (budou holky vyzvedávat jednou týdně), kdy já…a to nepočítám, že budou nemocný.
- Citovat
- Upravit
@LUCI 2010 píše:Úplně cítím jak se cítíš
Jzus…to je mi tak líto…
Však já přiznávám, že si nemám vlastně nač stěžovat. Já se i vlastně těším, já tu práci tenkrát měla moc ráda. A hodně jsem to uměla, i jsem si na tom udělala jméno. Já už v práci byla několikrát, jsem si i přinesla podklady k samostudiu, abych tam nebyla za blba. I jsem sama aktivně šla na 2 školení…takže se „připravuju“…
Když mně je tak líto dětí. Jako kdybych je ztrácela. Mám krásnou zahradu, ale stojí mě to plno práce a času, fakt nevím jak to dám…No spát v 9 hodin, prostě nepůjdu.
Omlouvám se, že si tak stěžuji, vlastně pro nic…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Taky se přidám se svou troškou do mlýna. Mě tedy čeká nástup do práce po 3 letech až příští rok, ale už teď z toho nemám dobrý pocit. Moje nadřízená se ke mě v těhotenství chovala opravdu strašně, bossing jako vyšitý, ze dne na den jí „ruplo v kouli“ a z tykání a téměř kamarádského přístupu přešla na tvrdý kalibr sprostých nadávek, osočování a podezřívavosti. Bohužel mám pocit, že se chce zbavit všech lidí, kteří ve firmě pracují déle jako ona a dál propagovat „řitní skialpinismus“ ve vztahu k mému šéfovi. Teď je místo mě na mém místě mladá holka, která jen přešla z jiného místa ve firmě na moje místo. Firma je na tom dost špatně, takže si říkám, jestli bude ještě za rok kam se vracet. No prostě mám bobky tak jako tak, protože buď budu v práci se ženskou, která se neštítí ničeho nebo si začnu hledat novou práci, a to bude se dvěma dětmi v dnešní době problém. Hlavně proto, že v našem okrese není práce, takže jedině dojíždět do Brna, takže tak 3 hodiny na cestě denně. Babičky samozřejmě hlídací nejsou a školka jede od 8-16. ![]()
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@LUCI 2010 píše:
Máte to někdo také tak?
Taky, ale až od října. Bobky z toho mám už teď, hlavně jak malá zvládne školku (budou jí dva roky a tři měsíce). Ale když to nedá, jsem připravená couvnout. Doma jsem teda jen s ní, takže cca 2 a půl roku, ale i to je dlouhá doba. Zvykla jsem si na pohodlí, dělat, co chci, bude to tvrdý. Proti práci je to doma flákárna (i když dělám spoustu věcí), zvlášť s batoletem. Šéfové se mezitím v práci vystřídali, nynější neznám (kromě jednoho hodně blbýho). Ani nevím, na jakou pozici nastoupím, z toho jsem taky nervní, nikdo mi nic neřekne. Může mě čekat práce snů stejně jako nějaká hrůza. Vzhledem k tomu, že žádám o zkrácenej úvazek si nemůžu nic diktovat. Navíc se snažím otěhotnět, zatím to nejde, ale je šance, že v tý práci budu jen pár měsíců, to je na nic, taky mě to nervuje. Když budu těhotná, budu muset najít jinou školku pro dceru (nebo žádnou
). V 35 ale už nechci na nic čekat… Kdybych to aspoň měla všechno nalajnovaný, ach jo.
Ale na druhou stranu, už jsme to všechny zvládly aspoň jednou, tak to půjde zas
.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Luci2010
To mě taky trápí jestli mi budou tolerovat volna když budu muset s malým k doktorovi. Prcek jde do školky až v září a já bych už měla nastoupit do práce v červnu a přes prázdniny mame obědnane doktory.
Babička nám ho bude hlidat přes prázdniny ale přece po ní nemůžu chtít aby s nínm lítala po doktorech.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Já jsem fakt na nervy. včera odpol jsem byla s dětmi v zábavním centru a tam nám z uzamčené skříňky ukradli batoh. Dvířka skříňky vylomili. Já brečela, holky také. 3 hodiny jsem byla na policii, děti mezi tím odvezl děda. Ukradli mi občanku, řidičák, průkazky VZP, klíče od auta, od domu, peníze. Dnes jsem to celé dopoledne vyřizovala. Mladší holčička je dnes na zvykačku ve školce. Ta ráno plakala. Takže ke stresu z návratu do práce mi přibylo ještě toto.
V noci jsem nemohla vůbec spát, brečela jsem zkrz tu krádež, práci, že maličká pláče ve školce…no to byla noc. Ale za to jsem zhubla za 2 dny 2 kila
, takže ještě chvíli, a mám dole potřebných 6 kilo. Od včera od oběda jsem nic nejedla. Já ve stresu nemůžu.
- Citovat
- Upravit
Ahoj,
Taky se přidávám. Původně jsem se měla vracet od 1.9., ale z Práce mě už bombarduji, že chtějí abych nastoupila dřív, do toho mi teď netuším z jakého důvodu přišel úplně jiný rodicak(to řeším). Takže se nejspíš budu muset vrátit už od 1.7. Dcerka má teprve 25m, hlídat bude babička.
Brecim pokaždé když si na to jen vzpomenu, už teď vím, že to nezvladnu jen tak lehce ![]()
- načítám...
- Citovat
- Zmínit