Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Střídava péče a starost o dite
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
17.6.22 12:31
Snažila jsem se o to, aby spolu co nejvíc byli.. chtěla jsem ze začátku menší konformace s tím, že třeba po měsíci si ji veme na den i přes noc. A pak to navyšovali… Ale s tím on nesouhlasí. Chce ji hned na několik dní, což mi vzhledem k jejich vztahu nepřijde dobrý. Bojím se jen o dceru jak to pobere a aby z toho neměla ještě horší psychiky stavy, než má teď.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.6.22 12:32
Snažila jsem se o to, aby spolu co nejvíc byli.. chtěla jsem ze začátku menší konformace s tím, že třeba po měsíci si ji veme na den i přes noc. A pak to navyšovali… Ale s tím on nesouhlasí. Chce ji hned na několik dní, což mi vzhledem k jejich vztahu nepřijde dobrý. Bojím se jen o dceru jak to pobere a aby z toho neměla ještě horší psychiky stavy, než má teď.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.6.22 12:33
@Siiima12 píše:
Snažila jsem se o to, aby spolu co nejvíc byli.. chtěla jsem ze začátku menší konformace s tím, že třeba po měsíci si ji veme na den i přes noc. A pak to navyšovali… Ale s tím on nesouhlasí. Chce ji hned na několik dní, což mi vzhledem k jejich vztahu nepřijde dobrý. Bojím se jen o dceru jak to pobere a aby z toho neměla ještě horší psychiky stavy, než má teď.
A kolikrát už u něj takhle na víkend byla?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.6.22 12:33
@Siiima12 píše:
Já už právě nevím, co pro to víc mužu udělat ze své strany. Chodili jsme na rodinné terapie. Snažila jsem se, aby ji otec navštěvoval i mimo soudní cestou, aby se víc sblížili aby pak nebyly takový problémy právě jaký jsou. Do teď o ní nejevil žádný zájem. Bere ji jako samozřejmost, že když už je na světě tak se o ní musí starat. Nemá z ní radost a dost silné pochybuji o tom, že ji má rád. Jaký otec vám řekne, když se dozví diagnózu svého dítěte, že když sem tak strašné chtěla dítě, že ho teď mám nemocný a že mi to patří.. na základě diagnózy dcery od nás i odešel protože je to prý nákladná léčba. Ze dne na den. Teď začal dělat problémy skrz ti střídavou péči, proto se mi to příčí. Sotva ji navštěvuje v kontaktech, který nám určil soud.
Každý se s nemocí dítěte smiřuje jinak. U něj by asi nebylo od věci navštívit psychologa, jestliže má problém milovat nemocné dítě a bere to jen tak, že se musí postarat. Nejspíš se s tím ještě nevyrovnal, možná neví jak, Ale i v tom mu může pomoct, když bude s dítětem více a pozná, že je svým způsobem skvělé.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.6.22 12:35
@Fiveone píše:
To ano, ale mohl by třeba upozornit na potřebu rituálů apod..Což pokud otec nebude mít problém dodržovat, tak nebude důvod k tomu, aby dítě nebylo ve střídavé péči. Tam záleží na zdravotním stavu a jestli dítěti oba můžou nabídnout to samé. A to opravdu nezhodnotí doktor, ale soud.Ale prostě v případě dítěte s DMO kde matka žije v bezbariérovém prostředí a otec v 3. patře bez výtahu a ani nikde neprojede dveřmi vozík a otec s tou situací nic dělat chtít nebude, tak to bude hrát ve prospěch matky.
Pokud otec nebude dostatečně zdatný na to, aby jednou vyběhl schody s dítětem v náruči a podruhé se složeným vozíkem… 
Ale jasné, rozumíme si.
Jinak ano, psycholog má popsat stav a potřeby dítěte. Ostatní je na soudu, nebo v lepším případě na rodičích, aby toto zohlednili. A někdy je dokonce lépe, když dítěti nabídne každý něco jiného se společným základem.
Když mi argumentovali rodiče, že nemohou se v péči střídat, protože každý vychovává jinak, tak jsem se jich ptala, zda jejich výchova je v něčem odlišná od školní docházky. A když řekli, že ano, jakože to řekli vždycky, tak jsem se jich ptala, proč se ve výchově se školou střídají, dokonce každý den. A bylo zpravidla ticho. Pokud by rodiče byli stejní, pak by dítěti evidentně stačil jeden rodič. To jsou paradoxy rozhodování o péči.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.6.22 12:36
Zatím dvakrát, ale pokaždé když ji přiveze, je těžké s ní pak pracovat, přijde mi, že veškerou práci a úsilí co do ni vkládám, je pryč. Je to boj.. navíc je vždycky hodně psychicky rozladěná a pak trvá několik dní než se hodí do pohody.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.6.22 12:40
No existují i psychologové v soukromých zařízeních, tam mají termíny i do 2 týdnů. Nevím, kdy máte soudní jednání, třeba to v září stačí. Možná by soud mohl otci nařídit, aby šel na nějaký kurz pro rodiče autistických dětí. U nás opravdu hodně lidí vychovává děti řevem a zastrašováním a vyžaduje slepou poslušnost. To je špatně i u zdravého dítěte, natož pak u autisty.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.6.22 12:44
@Siiima12 píše:
Zatím dvakrát, ale pokaždé když ji přiveze, je těžké s ní pak pracovat, přijde mi, že veškerou práci a úsilí co do ni vkládám, je pryč. Je to boj.. navíc je vždycky hodně psychicky rozladěná a pak trvá několik dní než se hodí do pohody.
no a tak není to reakce na změnu prostředí? Moje dítko taky nemá autismus, ale tohle mu trvá delší dobu, srovnat se že je zase doma. Teď co je starší tak už je zvyklá a trvá to krátce a ona to umí i říct. jinak má to třeba i když se vrátí z tábora. chci říct, že to nemusí nutně znamenat, že se k ní táta chová zle nebo špatně a taky, že každá změna si žádá čas na vstřebání. třeba za pár víkendů to bude snažší. taky když byla dcera mladší vyhovovaly jí kratší intervaly střídání. A když začala chodit do školy tak po týdnu u táty mi říkala tati a jemu zase mami 
a někdy nás oslovovala oba paní učitelko. Prostě jí ta adaptace trvá trochu dýl. Jako bylo by dobré, aby si dítě na tátu zvykalo co nejvíc. Vem si, že by si musela třeba náhle do nemocnice, co by pak s dcerkou bylo? Naopak musíš pracovat na svojí nahraditelnosti a hlavně zástupnosti.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.6.22 12:45
@Siiima12 píše:
Zatím dvakrát, ale pokaždé když ji přiveze, je těžké s ní pak pracovat, přijde mi, že veškerou práci a úsilí co do ni vkládám, je pryč. Je to boj.. navíc je vždycky hodně psychicky rozladěná a pak trvá několik dní než se hodí do pohody.
A on k tomu říká co?
Já bych tomu dala ještě čas. Holčičku na pobyt u táty připravuj, motivuj, usnadni jí to co nejvíc. Třeba si to sedne a bude to úplně v pohodě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.6.22 12:48
U soukromeho psychologa jsme taky byli. Za půl hodiny si řekl o 5000 přítel na to nedal ani korunu. Jelikož to není psycholog-soudni znalec, což je u nás v ČR minimum lidí. Tak na to moc nepomůže. Tu paní, ke kterým jsme objednání na září jsem sehnala horko těžko, a to sem jo ještě musela přemluvit k, co nejbližšímu termínu, jinak by jsme čekali až do ledna. Soudní jednání budeme mít tendle měsíc. Proto nevím jak to mam vyresit. Aby to bylo co nejjednodušší pro dceru.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.6.22 12:49
V podstatě na to nic neřekne. Když se ho ptám jak se chovala, když ji u sebe měl, že mi ji přiveze vždycky v břeku a v psychicky nepohodne… Mávne rukou a řekne, že si musí zvyknout.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.6.22 12:50
@Siiima12 píše:
Já už právě nevím, co pro to víc mužu udělat ze své strany. Chodili jsme na rodinné terapie. Snažila jsem se, aby ji otec navštěvoval i mimo soudní cestou, aby se víc sblížili aby pak nebyly takový problémy právě jaký jsou. Do teď o ní nejevil žádný zájem. Bere ji jako samozřejmost, že když už je na světě tak se o ní musí starat. Nemá z ní radost a dost silné pochybuji o tom, že ji má rád. Jaký otec vám řekne, když se dozví diagnózu svého dítěte, že když sem tak strašné chtěla dítě, že ho teď mám nemocný a že mi to patří.. na základě diagnózy dcery od nás i odešel protože je to prý nákladná léčba. Ze dne na den. Teď začal dělat problémy skrz ti střídavou péči, proto se mi to příčí. Sotva ji navštěvuje v kontaktech, který nám určil soud.
Máš dost možná ten problém v sobě. „nejevil zájem, nemá z ní radost, nemá ji rád“. I autistické dítě je schopné přenosu. Takže bych postup viděla takto:
- důkladně a písemně otci popsat potřeby dítěte a zvláštnosti
- připustit ho do tvého prostředí alespoň 3× týdně až do uspání dítěte, být přítomna, ale absolutně nezasahovat.
- pak přesun těchto aktivit do prostředí otce, opět v tvé přítomnosti, opět bez tvého zasahování.
- vytratit se a střídat 3× týdně po jednom až dvou dnech
- postupně slučovat a prodlužovat na režim 2+2+3+2+2+3 počínaje pondělím ráno.
- předat jeden den k víkendovému, tedy režim 2+1+4+2+1+4
- tak půl roku před nástupem do školy vypustit ten jeden den, ideálně od 1. 1., tedy po Vánocích, aby si dítě včas zvyklo na nový režim před nástupem do školy.
Takhle bych viděla jednu z možných variant postupu. A dej si pozor na psychouše, co tvrdí, že dítě by s otcem nemělo být. Občas se snaží trefit do toho, co si myslí, že si přeješ.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.6.22 12:56
Je hodně těžké s ním o tom mluvit.. on se mnou ani mluvit pořádně nechce. Přijde mi, že je furt naštvaný… Ať už jsme si mezi s sebou udělali cokoli, tak je důležitý aby vůči dětem jsme spolu fungovali, i když spolu nežijeme. Jenže on si jede furt to svoje. Samozřejmě, že se dceri snažím motivovat a usnadní ať ji to.. pro mě to taky není jednoduchý když odchází furt se otáčí a pláče.. když bych natáhla ruce okamžitě by se mi vytrhla z ruky a utíkala by ke mě. Ona k němu nemá takový cit jaký by měla mít. Ale to si myslím, že je hodně z něho.. dítě vycítí ať už je postižený nebo ne, zda ji rodič má rád. Dřív když jsem mu dávala prostor, aby s ní mohl trávit čas u mě doma, že zacatku to fungovalo, ale pak už ne. Nacházela jsem je spolu ve špatném stavu. Dcera polonahá na zemi ubrecena s optisklymi dlaněmi na zadku. Hodně krát jsme se pohadali.. až to skončilo s tím, že dcera když přijel a věděla, že ji tam s ním nechám, tak si donesla boty a nehnula se ode mě ani na krok.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Uslava
17.6.22 13:11
@Siiima12 píše:
Je hodně těžké s ním o tom mluvit.. on se mnou ani mluvit pořádně nechce. Přijde mi, že je furt naštvaný… Ať už jsme si mezi s sebou udělali cokoli, tak je důležitý aby vůči dětem jsme spolu fungovali, i když spolu nežijeme. Jenže on si jede furt to svoje. Samozřejmě, že se dceri snažím motivovat a usnadní ať ji to.. pro mě to taky není jednoduchý když odchází furt se otáčí a pláče.. když bych natáhla ruce okamžitě by se mi vytrhla z ruky a utíkala by ke mě. Ona k němu nemá takový cit jaký by měla mít. Ale to si myslím, že je hodně z něho.. dítě vycítí ať už je postižený nebo ne, zda ji rodič má rád. Dřív když jsem mu dávala prostor, aby s ní mohl trávit čas u mě doma, že zacatku to fungovalo, ale pak už ne. Nacházela jsem je spolu ve špatném stavu. Dcera polonahá na zemi ubrecena s optisklymi dlaněmi na zadku. Hodně krát jsme se pohadali.. až to skončilo s tím, že dcera když přijel a věděla, že ji tam s ním nechám, tak si donesla boty a nehnula se ode mě ani na krok.
On ji bije? Děti u něj mají své postele? Umí jim otec uvařit a dát najíst? Umí je obléknout a vyprat prádlo? Pozná, když je dítě nemocné? Jestli nic z toho neumí a nedělá, má alespoň někoho, kdo mu pomůže? Nediv se, že je naštvaný. Jeho život je naruby a chce ho naruby obrátit i tobě. Jednu věc ti povím. Já přijít domů a najít tam polonahe plačící dítě s otisky dlani na zadku, tak volám policii a nahlásí to jako napadení dítěte. Možná jsi doma dostávala taky a přijde ti to OK, ale je to špatné. Zničíte tě holce život a už tak toho má dost naloženo.
- Citovat
- Upravit
17.6.22 13:19
@Siiima12 ex s Vám nežil že ho dítě takhle odmítá? Jinak by na něj přece byla zvyklá ne? U autistů je většinou zlom kolem 5 letadle chce to aby ho viděla často. pak je otázka jak na ní otec reaguje. ale pokud by takové dítě chtěl do střídavý tak to by i pro něj bylo dost náročné. Chtělo by to pravidelné návštěvy, ale dle popisu to vypadá že ho skoro nezná 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
