Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Studium a zaměstnání při miminku
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
1.9.20 21:16
Jestli syn bude s dítětem hodně pomáhat, tak si fakt docela naložil, ale opravdu záleží na dítěti, jak bude spavé atd. Jinak není škola jako škola, mám vystudované dva obory, obě jsou to UK, takže ne nějaké placené pseduovýšky a jeden obor by s dítětem nešel ani náhodou, druhý úplně v pohodě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.9.20 21:27
Ze zkusenosti v rodine - mladi pribuzni si oba pri studiu VS vymysleli, ze mimisek je prima napad. Oba mladi, bez praxe, bez jakychkoliv uspor. Ted jsou pysnymi rodici 2 leteho ditka, ale totalne by to nezvladli bez zaprahu prarodicu z obou stran. Otec ditete pracuje, studuje a do toho jde na nem pomerne dost videt, ze se jeste opravdu „nevyradil“. Matka zase da dite ke svym rodicum klidne na 3 tydny, aby si trochu odpocinula a dohnala navstevy fitka, ktere zanedbavala v posledni dobe. Nemovitost v Praze jim museli zafinancovat rodice, protoze jinak by byli bez sance. Toto vse vsak mladi vubec neprezentuji, to jsou jen informace unavenych prarodicu, kteri hlidaji a financuji. Mladi prezentuji pouze svuj super life a bezva rozhodnuti byt mladymi rodici. Za me sobecke rozhodnuti az na pudu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
1.9.20 21:42
My jsme si pořídili dítě taky jako dva studenti, sice oba už na VŠ, ale k dokončení jsme měli ještě daleko. Oba dva studujeme prezenčně, protože tyhle obory na naší VŠ v dálkové formě vůbec nejsou, navíc manžel má poměrně náročný obor. Do toho se samozřejmě musíme nějak živit, takže on práce ty dny, kdy nemusí být ve škole, já od určitého věku dítěte brigáda - a dá se to. Máme štěstí v tom, že máme super rodinu z obou stran ochotnou hlídat, sice všichni prarodiče jsou ještě pracující, ale nějak to jde, když máš kolem sebe lidi, co jsou ti oporou. Zejména je podle mě důležité, aby si ti dva mladí rodiče mezi sebou ujasnili, co a jak, jaké jsou priority, kdo kdy bude hlídat a starat se, a aby se smířili s tím, že to chvílemi bude docela záhul a nutnost se rozhodnout, co je pro ně důležité (škola? dost peněz? čas jako rodina?).
Nejsem si sice jistá, jestli to platí i na dálkovém studiu, ale minimálně u prezenčního existuje něco jménem Uznaná doba rodičovství (má to oporu v zákoně, takže to škola schválit musí), o kterou si mohou zažádat oba rodiče a do tří let věku dítěte se pak člověku nepočítají odstudované roky co se poplatků a maximální doby studia týče (a taky má člověk nárok na individuální studijní plán atd.)
- Citovat
- Upravit
1.9.20 21:55
Já znám jen situace kdy studuje jen jeden z rodičů a i tak v absolutní většině případů hooodně vypomáhají hlídací babičky. Oba a navíc bez pomoci si představit nedokážu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
1.9.20 21:57
Zkus se podívat na YouTube na „Mimi a já“, ta blogerka to tak nějak měla. Já jsem otěhotněla v půlce vejšky, manžel už byl čerstvě po škole. Úplně v plánu to nebylo, pokud bych si mohla vybrat, klidně 10 let počkám. Co ti budu povídat, je to zápřah jako 🐷, řešit všechno dohromady, mimino (spíš teda pak už neposedné batole), bydlení, státnice, stres muže v práci, nekonečné nevyspání. Ale na druhou stranu, kdo to lehké má. Někdo si udělá vysněnou kariéru, pak děti mít nemůže, někdo onemocní, někomu to manželství neustojí, někdo má nemocné dítě - to zlata škola proti takovým problémům. 
A co už teď no. Buď to nějak zvládnou nebo holt z holky bude jen středoškolačka, nebyla by zdaleka první. 
Je super, že chcete pomáhat, tak ať se daří. 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
1.9.20 22:03
Být jimi, tak se na studium vykašlu, minimálně do 4 let věku dítěte a užiju si dítě, dám mu vše, co můžu. Sama jsem začínala VŠ prezenčně při zaměstnání na 1/2 úvazek až 5 let po maturitě a šlo to v pohodě. Tak si myslím, že nemusí na vše tak spěchat… Nicméně odsunout studium na později snad můžou vždycky, tak pokud to chtějí zkusit… Jen bych jim možná řekla, že nemusí vše honit naráz a že jim ta vysoká škola neuteče. Oproti tomu dítě pořád roste a tam ten čas, kdy je malé a potřebuje rodiče nejvíc, vrátit nejde.
- Citovat
- Upravit
1.9.20 22:08
Zalezi na oborech, taky na škole - třeba Karlovka je dost free style. Ekonomie, právo, jazyky v pohodě. U medicíny bych měla hodně obavy kvůli praktické části, zubařina naopak OK. Taky ty chemicko-technologické obory bych asi úplně neviděla. Na architektuře má dítě hodně lidí, tak to asi bude taky bez problémů.
Ale zas mi přijde, že na škole se věci s dítětem řeší snadněji než v zaměstnání - odpadne ten výpadek, kdy víc jak rok člověk nic nedělá - protože prostě do školy a na praxe se musí (ne každý chce to studium natahovat), navíc levněji bydlíte, můžete mít i stípko, ve školách už jsou i hlídací skupiny, i do zahraničí vás už pustí i s mrnětem a ještě dostanete příplatek. Prostě takhle zpětně, když tady třeba čtu, co řeší za problémy matky, co odešly z full-time práce, tak mi to rodičovství během školy přijde zpětně dost jako výhra. Teď se mi třeba bude z full-time práce odcházet hůř.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.9.20 22:16
@Anonymní píše:
Zkus se podívat na YouTube na „Mimi a já“, ta blogerka to tak nějak měla. Já jsem otěhotněla v půlce vejšky, manžel už byl čerstvě po škole. Úplně v plánu to nebylo, pokud bych si mohla vybrat, klidně 10 let počkám. Co ti budu povídat, je to zápřah jako 🐷, řešit všechno dohromady, mimino (spíš teda pak už neposedné batole), bydlení, státnice, stres muže v práci, nekonečné nevyspání. Ale na druhou stranu, kdo to lehké má. Někdo si udělá vysněnou kariéru, pak děti mít nemůže, někdo onemocní, někomu to manželství neustojí, někdo má nemocné dítě - to zlata škola proti takovým problémům.
tak zrovna ta Mimi a já to měla tak, že jí gympl dělal problémy i s maturitou a tu pak musela udělat na jiné škole. Manžel snad nějak těsně končil VŠ a podle všeho má nějaké dobré zaměstnání či firmu a taky myslím někde říkala, že práci měl už při škole. Takže nějaké úspory měl. Teď on pracuje a ona je doma (VŠ přerušila). Ale jo, ti se asi nemají úplně špatně, ale kdo ví jaká je realita. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.9.20 22:16
@JensonB píše:
Ze zkusenosti v rodine - mladi pribuzni si oba pri studiu VS vymysleli, ze mimisek je prima napad. Oba mladi, bez praxe, bez jakychkoliv uspor. Ted jsou pysnymi rodici 2 leteho ditka, ale totalne by to nezvladli bez zaprahu prarodicu z obou stran. Otec ditete pracuje, studuje a do toho jde na nem pomerne dost videt, ze se jeste opravdu „nevyradil“. Matka zase da dite ke svym rodicum klidne na 3 tydny, aby si trochu odpocinula a dohnala navstevy fitka, ktere zanedbavala v posledni dobe. Nemovitost v Praze jim museli zafinancovat rodice, protoze jinak by byli bez sance. Toto vse vsak mladi vubec neprezentuji, to jsou jen informace unavenych prarodicu, kteri hlidaji a financuji. Mladi prezentuji pouze svuj super life a bezva rozhodnuti byt mladymi rodici. Za me sobecke rozhodnuti az na pudu.
Tohle je hustý protipól všech těch nablýskaných „reklam na děti“, který by se měl ke všem přidávat jako „ministerstvo psychického zdraví varuje“. Dřív, za našeho dětství se totiž běžně vědělo, že dítě (když to řeknu hnusně) je přítěž. Zato teď, s dítětem jde přece úplně přirozeně skloubit kariéra, cestování, koníčky, dítě vlastně musí být náplň života. A ejhle, ona ta realita není tak růžová, jak by si z toho mladý člověk mohl myslet. 
Podle mě velice málokomu před dítětem doopravdy dojde, jak složité to je, když ti vteřinu, co vteřinu dítě visí na noze a řve, nenechá tě vykonat ani základní lidské potřeby a jen něco požaduje, ta frustrace, žes nic nezažila a s tím dítětem jsi ráda, že se dovláčíš do obchodu a zpátky… Proto to takhle pak dopadá, mělo by se o mateřství víc mluvit bez příkras a načančaných foteček. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.9.20 22:16
Záleží na spoustě faktorů. Jak jim studium půjde, jak jim bude pomáhat rodina, jaké bude miminko. Já měla miminko při VŠ, zvládla jsem to. Byl to občas zápřah. Občas musel vypomoci někdo z rodiny, když jsem musela na zkoušku nebo něco, ale díky bohu všichni v rodině byli z dítěte nadšení a vlastně se prostřídali tak, že jim to fakt nevadilo. My teda měli náročné miminko, tak v prvních týdnech to byl mazec, protože hodně hodně plakal, to jsem nezvládla skoro nic. Jak se pak ale zklidnil, už to fakt šlo, chodil se mnou dokonce na konzultace, jednou jsem ho musela vzít i na ústní zkoušku 
prostě bouchlo hlídání. Můj manžel „jen“ pracoval, ale práci měl náročnou, má doteď. A já celou dobu přivydělávám drobnostmi z domu (korektury, krátké texty). Práce i studium pro mě u mateřské znamenají příjemný „útěk“ od rutiny, ale myslím, že nikdy to nebylo na úkor potřeb dítěte, ty byly vždy na prvním místě. Pokud máš obavy o dítě, tak to s nimi prober a uvidíš, jak mají nastavené priority, jestli jsou připraveni se něčeho vzdát, aby bylo dítě spokojeno. Pokud máš starosti přímo o syna a jeho partnerku, tak toho moc nenaděláš, jsou dospělí a sami musí poznat, zda zvládají, co si naložili.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
1.9.20 22:19
@roba18 však já neříkám, že se mají špatně, ale že nějak kombinovali děti, školy a práce a měli děti takhle mladí. Je mi úplně jedno kde dělala maturitu Mimi a já.
- Citovat
- Upravit
1.9.20 22:21
Nedala bych si s tím starosti, když to nebudou zvládat, školu jeden z nich může třeba přerušit. Sama studuju dálkově, práci mám na hpp a v práci mi nijak nevychází vstříc, takže vím, že je to velmi náročné a to děti nemám. Občas mám co dělat se z toho nezbláznit, hlavně o zkouškách.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.9.20 22:21
@prejeta_zaba píše:
Tohle je hustý protipól všech těch nablýskaných „reklam na děti“, který by se měl ke všem přidávat jako „ministerstvo psychického zdraví varuje“. Dřív, za našeho dětství se totiž běžně vědělo, že dítě (když to řeknu hnusně) je přítěž. Zato teď, s dítětem jde přece úplně přirozeně skloubit kariéra, cestování, koníčky, dítě vlastně musí být náplň života. A ejhle, ona ta realita není tak růžová, jak by si z toho mladý člověk mohl myslet.
a proto měli dřív mladí děti běžně v 18 ale souhlas načančané fotky, videa a apod. jak při dítěti zvládneš pracovat aspoň 5 hodin denně, stihneš si zacvičit, uvařit 5 jídel, připravit dítěti program a být jeho součástí celý den a večer ještě zvládneš obstarat chlapa a samozřejmě postarat se kompletně o celou domácnost - toho by vážně mohlo být míň.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.9.20 22:23
@Anonymní píše:
@roba18 však já neříkám, že se mají špatně, ale že nějak kombinovali děti, školy a práce a měli děti takhle mladí. Je mi úplně jedno kde dělala maturitu Mimi a já.
no a já říkám, že ona školu nedělá, dodělávala SŠ jako těhotná a pak už školu nedělala a on také státnicoval, těšně po jejím prvním porodu. Takže to je o dost jiné, než píše zakladatelka. Kde dítě už mají a oba půjdou studovat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Holky asi potřebuji jen povzbudit, chtěla bych se zeptat, zda některá z Vás měla dítko před nástupem na vysokou školu a váš přítel, manžel chodil do školy dálkově a k tomu měl práci na HPP, jak jste to zvládli? Bojím se, že naši mladí si na sebe vzali moc velké sousto. Syn loni maturoval, má práci a v říjnu nastupuje po roce zpět do školy-dálkově na vysokou školu. Jeho přítelkyně nastupuje též dálkově na vysokou, ta maturovala letos a k tomu mají měsíční miminko. Jsem pyšná babička, vnučku miluju, myslím si, že to vzali zbytečně hopem, ale jejich rozhodnutí, nemluvila jsem jim do toho, řekla jsem, když mu řekli, že se začnou snažit o miminko, jestli nechtějí ještě počkat, nikdy spolu nežili ikdyž tedy jsou spolu už více jak tři roky, ale rozhodli se založit rodinu, dobře, respektuji to a jak píšu, jsem šťastná babička. Nemůžu si ale pomoci, říkám si, že si toho nabrali moc, tak jsem se chtěla zeptat jiných, jak to zvládli. Já měla první dceru také brzy, ale už jsem nebyla studentka a s blížícím říjnem mám větší a větší obavy. Já sice ráda pomůžu, stejně tak druhá maminka, ale jsme obě samoživitelky, máme doma ještě školou povinné děti a hlavně jsme samozřejmě pracující, takže nebudeme moci hlídat, tak jak bychom chtěly a naprostá většina všeho bude na mladých, oni jsou zodpovědní, syn má dobře placenou práci, rodičovství si užívají, to všechno super, ale znáte to, ta mateřská láska, ta nedovolí nemít strach ani o ty velké už dospělé děti.