Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše:
Zdravím maminky, chtela bych se Vás zeptat, kolik z Vás se odhodlalo jít studovat VŠ, kolik dětí jste měly, jak byly staré, jestli jste měly hlídání, nebo jste to zvládly bez babiček, péče o domácnost a o rodinu atd. Chybí mi motivace, a taky vím, že když se něco chce tak všechno jde. Ale my babičku nemáme, děti 3, oba jdou na 1. stupeň ZŠ a 7mi měsíčního prcka. Muž mě v tom podpoří, ale záležet bude hlavně na mě a já se strašně bojím. Moc Vám děkuji za Vaše odpovědi.![]()
Musíš mít motivaci. Pro mě byla motivace, že jdu studovat obor, který mě hodně zajímá a že v něm v našem regionu téměř jistě najdu práci. To je hlavní, studovat něco, co dává po všech stránkách smysl.
Když jsem nastupovala, tenkrát nejmladší dcera byla novorozenec. Vozila jsem si ji s sebou s hlídáním, ostatní děti byly ve školce/škole a potom s mužem, který si na ty dny nebral služby. Rozvrh byl znám už v červenci. Když nebyla výuka, ale jen zkouška, klidně jsem jela s mimčem a některými většími dětmi, čekali mě v aule.
Existuje uznaná doba rodičovství podle zákona o vysokých školách. Jde o zpřístupnění studia pro osoby pečující o malé děti do 3 let. Musíš požádat na studijním, není to automaticky, ale vychází to ze zákona o vysokých školách. Jde o to, že vyučující jsou povinni vypsat zkouškové termíny tak, aby se hodily Tobě, povolit větší absenci u předmětů, kde je splnění vázané na docházku a spoustu dalších drobností.
Držím pěsti. Pokud ses už někam dostala, tak by byla škoda nenastoupit. U nás se svým oborem bys určitě měla šanci na magistrátu i obecních úřadech menších měst a obcí. Pořád vypisují nějaká výběrová řízení.
Já od září nastupuju na humanitní obor-kombinovaně. Mám tři děti, 8,6 a 2. Motivaci zatim mám velkou a těším se. Manžel mě podpoří a mám dvě hlídací babičky, tak snad to půjde.
Já se taky ještě přidám s tím, že motivace je důležitá. Já studuji těžší obor ( pokud srovnám třeba s cestovním ruchem, který jsem vystudovala před detmi) a v praxi to znamená, že tak 80 procent toho volného času, co mam pro sebe, věnuji v podstate celorocne škole (neni to jen o zkouškovém). Místo otevření knížky, pusteni filmu nebo třeba fitka prostě sedám k věcem do školy. A každý semestr se najde něco, co je opravdu opruz a jeste dost náročný (nikde tě podle mě nebudou bavit všechny předměty). Když jsem loni sedala ke statistice naskakoval mi už pak vylozene davici reflex. ![]()
@1Pears1 píše:
Musíš mít motivaci. Pro mě byla motivace, že jdu studovat obor, který mě hodně zajímá a že v něm v našem regionu téměř jistě najdu práci. To je hlavní, studovat něco, co dává po všech stránkách smysl.Když jsem nastupovala, tenkrát nejmladší dcera byla novorozenec. Vozila jsem si ji s sebou s hlídáním, ostatní děti byly ve školce/škole a potom s mužem, který si na ty dny nebral služby. Rozvrh byl znám už v červenci. Když nebyla výuka, ale jen zkouška, klidně jsem jela s mimčem a některými většími dětmi, čekali mě v aule.
Existuje uznaná doba rodičovství podle zákona o vysokých školách. Jde o zpřístupnění studia pro osoby pečující o malé děti do 3 let. Musíš požádat na studijním, není to automaticky, ale vychází to ze zákona o vysokých školách. Jde o to, že vyučující jsou povinni vypsat zkouškové termíny tak, aby se hodily Tobě, povolit větší absenci u předmětů, kde je splnění vázané na docházku a spoustu dalších drobností.
Držím pěsti. Pokud ses už někam dostala, tak by byla škoda nenastoupit. U nás se svým oborem bys určitě měla šanci na magistrátu i obecních úřadech menších měst a obcí. Pořád vypisují nějaká výběrová řízení.
Jedná se o kombinovanou formu studia a ještě k tomu škola nabízí, že si termíny zkoušek plánuje každý student sám. Což je super, přijata už jsem… Mockrát Vám všem děkuji… A moc držím pěsti všem studentkam/maminkám.