Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Vztek v mateřství
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
22.6.23 23:15
@Anonymní píše:
Ahoj holky, asi to teď bude spíš taková zpověď a prosba o rady, jak dal.
Začalo to vše mým náročným těhotenství. Nálezy na plodu od 12tt, neustále kontroly, strach, poté zkracování čípku a riziko předčasného porodu. Porod vyvolavany, protože se jim zdalo, ze syn neroste, jak má. Sečteno, podtrženo, nervy v haji cele tehotenstvi a po porodu se nic nezlepsilo. Syn se narodil dle doktoru zdravý, ale plakal cele první tři mesice. Co plakal, doslova řval, řval a řval. Trápil ho reflux, hypotonie trupu, koliky a další věci, které jsem musela řešit. Do toho se přidaly me zdravotní problémy - poporodni obtíže s dlouhodobým dopadem. Dopadem takovým, ze je pro me sport do konce života tabu.
Postupně se ve mne začal hromadit vztek. Vztek na něho, na manžela, na sebe. Vztek takový, ze jsem byla schopna na syna a na všechny okolo zplna hrdla zakricet. Mlatila jsem do polštářů, hazela věcmi a pak se zase uklidnila a plakala lítostí. Bohužel se situace o mnoho nezlepšila. Syn není zrovna klidné, tiché miminko a tedy mi v hlavě neustále (od dob tehotenstvi) v hlavě jedou myšlenky, zda je skutečně zdravý. Do toho se přidává vztek, zavist…spalující zavist, ze jsou zeny, které bezproblémově odnosi x dětí, porodi zdrave dítě, u kterého pochybnosti mít nemusí. A po porodu běhají a sportují jako jsem kdysi sportovala já. Můj dotaz zní “zažila jste některá něco podobného? “Co vám pomohlo?”
Jiz jsem se obrátila na psychologa, ale terapie jsou vždy jen chvilkovou úlevou.
Tak třeba poradíte vy. Děkuji.
Ps: prosím nesuďte :/
To je mi líto čím prochazis 
Je dobře, že jsi vyhledala odbornou pomoc.
Bude líp až trochu povyroste, uvidíš.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.6.23 23:23
Já myslím že tohle je ne jen na psychologa ale i psychiatra.. asi by to chtělo antidepresiva…držím palce ať je brzy líp
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
22.6.23 23:26
@Vladusxx píše:
Já myslím že tohle je ne jen na psychologa ale i psychiatra.. asi by to chtělo antidepresiva…držím palce ať je brzy líp
Jo, nad tím už vážně přemýšlím. Jen nemám s AD dobrou zkušenost, tak se mi do nich moc nechce. 
- Citovat
- Upravit
22.6.23 23:32
John Lennon říkal, že nakonec všechno dobře dopadne. Pokud to dobře nedopadlo, ještě to není konec… 
Procházíš si velmi náročným obdobím a není nic špatného ani divného na tom, že cítíš vztek a závist. Nevyčítej si to, ačkoliv chápu samozřejmě i lítost nad tím, když si to vybíjíš na manželovi a synovi. Je to těžké, ale snaž se nedělat z nich hromosvody. Ty polštáře jsou lepší Já jednou mlátila klackem do dřeva v lese… nepomohlo to, taky bývám vzteklá 
A k tomu sportu… hele, nevím pochopitelně, co přesně máš za zdravotní problémy, ale viděla jsem na jedné party ženskou, která po autonehodě podstoupila komplikované operace kolena a kotníků. Tancovala a trsala jak o život! Nebo si na youtube najdi řadu dojemných videí, kde po zranění nebo nemoci lidi začali opět chodit, běhat, tančit… třeba bez nohy, ale naučili se to. Neříkej, že do konce života nebudeš sportovat. Dlouho, to asi jo. Do konce života? Houby! Kde je vůle, je i cesta, všechno se může zlepšit! Navíc jsou i klidné, pomalejší „sporty“, nějaký pohyb bude určitě možný a vhodný i pro tebe. Neboj, bude to dobré 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
22.6.23 23:35
@Kníže Ignor píše:
John Lennon říkal, že nakonec všechno dobře dopadne. Pokud to dobře nedopadlo, ještě to není konec…
Moc děkuji za krásný komentář.
- Citovat
- Upravit
22.6.23 23:46
Doktori kolikrat neco tvrdi a opak je pravdou. Neni moc pravdepodobne, ze bys vazne nemohla do konce zivota nijak sportovat. Jestli jsem to dobre pochopila, tak dite je zdrave, ne? Jen mas nejake pochybnosti. Zase je opravdu velka sance, ze je uplne zdrave, ne? To je prece fajne. Clovek fakt musi hledat to dobre a to spatne hodit za hlavu, ale chapu, ze ted to jeste nejde. Cas je nejlepsi lekar. Za par let to uvidis zas jinak. Je nas hodne, co jsme meli/mame nejake obtize. Ono skoro nikdo nezije dokonaly zivot, ikdyz se to tak treba zvenku jevi.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.6.23 23:55
@Anonymní píše:Postupně se ve mne začal hromadit vztek. Vztek na něho, na manžela, na sebe. Vztek takový, ze jsem byla schopna na syna a na všechny okolo zplna hrdla zakricet. Mlatila jsem do polštářů, hazela věcmi a pak se zase uklidnila a plakala lítostí. Bohužel se situace o mnoho nezlepšila. Syn není zrovna klidné, tiché miminko a tedy mi v hlavě neustále (od dob tehotenstvi) v hlavě jedou myšlenky, zda je skutečně zdravý. Do toho se přidává vztek, zavist…spalující zavist, ze jsou zeny, které bezproblémově odnosi x dětí, porodi zdrave dítě, u kterého pochybnosti mít nemusí. A po porodu běhají a sportují jako jsem kdysi sportovala já. Můj dotaz zní “zažila jste některá něco podobného? “Co vám pomohlo?”
že syn není klidné a tiché miminko?? no ani se nedivím, když má takovou labilní matku
popravdě, takhle jak to popisujete to vypadá strašně – hlavně pro to chudáka dítě a pro vaše okolí
takže rychle psychologa, pokusit se srovnat…a možná i léky, ale to nejde podle tohoto odhadnout
jste už matka od dítěte, měla byste se začát chovat…přinejmenším stabilně
a že „nemůžete sportovat“? sportují i lidi na vozíku, dělejte se sebou něco…fakt chudák dítě, mít takhle labilní psychicky pochroumanou matku
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.6.23 23:56
A zda jsem zažila? x krát…většinou ty ženy dítě nakopne k tomu něco se sebou dělat a jde to
tak snad budete mít motivaci a vůli taky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.6.23 23:58
@Oriseka píše:
Za par let to uvidis zas jinak. Je nas hodne, co jsme meli/mame nejake obtize. Ono skoro nikdo nezije dokonaly zivot, ikdyz se to tak treba zvenku jevi.
určitě, nějaké obtíže jsou všude, téměř naprosto všude
je to otázka pohledu, někdo je bere jako výzvu, a něco ho to naučí a posune dál
někde reaguje bezbřehým vztekem a závistí jako zakladatelka, je to velice nezralá, infantilní reakce, kdyby jí bylo 12, neřeknu ani popel
ale i zde je možnost a výzva, právě proto, posunout se dál…víc už musí psycholog a terapie, možná i léky / ale to nejde odhadnout /
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
andrasteia
23.6.23 00:00
@Anonymní píše:
Jo, nad tím už vážně přemýšlím. Jen nemám s AD dobrou zkušenost, tak se mi do nich moc nechce.
Deti teda nemam, tak nevim, jestli cubec muzu psát.
Kazdpiadne kolem me je strasne moc divokých pribehu, kdy to dopadlo jinak, nez je „standard“- tj. maminka, co je z ditete cela na vetvi, materstvi ji naplnuje a je nejatastnejsi v zivote.
Podle me jsou tvoje pocity naprosto validni. Určitě existuje podpurna skupina pro zeny, ktere mely narocny porod, pripadne trpi poporodni depresi. Jestli jsi z Prahy, tak tady je, chodi tam moje kamaradka. Jestli ne, tak koukni na internet.
A hlavne vyhledej kvalifikovanou pomoc. Nechci to zlehcovat, ale opravdu nejsi sama. Jenom se o tom moc nemluvi. Hlavně to řeš. Preju ti hodne sil❤️
Jinak nevim, peoc nemuzes dozivotne delat sport. Ale ver mi, ze nakonec to pujde. Mam na hodinach nekolik holek, ktere „nemůžou delat nic“.
Příspěvek upraven 23.06.23 v 00:03
- Citovat
- Upravit
23.6.23 00:00
Na tvem miste bych uplne s klidnym svedomim nakracela pro AD, fakt, potrebujes zachranit.
Jestli ti to driv nesedlo, potrebujes jine leky.
Druha vec, jsou duly a LP, ktere se zameruji i na zenu po porodu, psychiku, hlavu. Googli, hledej, nech si nekoho doporucit.
A treti vec, najdi si sportovniho fyzio, aby posoudil tvuj stav, kolikrat toho doktori nakecaj a vse je pak jinak.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
andrasteia
23.6.23 00:02
@Borrealis píše: že syn není klidné a tiché miminko?? no ani se nedivím, když má takovou labilní matkupopravdě, takhle jak to popisujete to vypadá strašně – hlavně pro to chudáka dítě a pro vaše okolí
takže rychle psychologa, pokusit se srovnat…a možná i léky, ale to nejde podle tohoto odhadnout
jste už matka od dítěte, měla byste se začát chovat…přinejmenším stabilně
a že „nemůžete sportovat“? sportují i lidi na vozíku, dělejte se sebou něco…fakt chudák dítě, mít takhle labilní psychicky pochroumanou matku
Tyjo, na holku, ktera potrebuje hlavně podporit, jsi dost drsna a zla, nemyslis? Tady aby se clovek bal na neco zeptat.
- Citovat
- Upravit
23.6.23 00:03
@andrasteia píše:
Tyjo, na holku, ktera potrebuje hlavně podporit, jsi dost drsna a zla, nemyslis? Tady aby se clovek bal na neco zeptat.
nemyslím si, že potřebuje hladit po hlavičcce a říkat " nyny nyny nyny "
fakt si to nemyslím
nepomůže jí to
má na to, něco se sebou udělat, a měla by to udělat, to je podstatné
možná ani nebudou nutné léky…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.6.23 00:06
Ještě upřesním
zakladatelka není žádný chudák, chudák vypadá zcela jinak
a vzhledem k tomu, že je plná agresivity vůči okolí / za tím je schováno něco jiného jasně /. myslím že má na to, posunout se dál a dělat se sebou něco
sice si mezi řádky říká „politujte mě“, ale myslím že potřebuje něco zcela jiného
a myslím že to dobře ví, a to je základ 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj holky, asi to teď bude spíš taková zpověď a prosba o rady, jak dal.
Začalo to vše mým náročným těhotenství. Nálezy na plodu od 12tt, neustále kontroly, strach, poté zkracování čípku a riziko předčasného porodu. Porod vyvolavany, protože se jim zdalo, ze syn neroste, jak má. Sečteno, podtrženo, nervy v haji cele tehotenstvi a po porodu se nic nezlepsilo. Syn se narodil dle doktoru zdravý, ale plakal cele první tři mesice. Co plakal, doslova řval, řval a řval. Trápil ho reflux, hypotonie trupu, koliky a další věci, které jsem musela řešit. Do toho se přidaly me zdravotní problémy - poporodni obtíže s dlouhodobým dopadem. Dopadem takovým, ze je pro me sport do konce života tabu.
Postupně se ve mne začal hromadit vztek. Vztek na něho, na manžela, na sebe. Vztek takový, ze jsem byla schopna na syna a na všechny okolo zplna hrdla zakricet. Mlatila jsem do polštářů, hazela věcmi a pak se zase uklidnila a plakala lítostí. Bohužel se situace o mnoho nezlepšila. Syn není zrovna klidné, tiché miminko a tedy mi v hlavě neustále (od dob tehotenstvi) v hlavě jedou myšlenky, zda je skutečně zdravý. Do toho se přidává vztek, zavist…spalující zavist, ze jsou zeny, které bezproblémově odnosi x dětí, porodi zdrave dítě, u kterého pochybnosti mít nemusí. A po porodu běhají a sportují jako jsem kdysi sportovala já. Můj dotaz zní “zažila jste některá něco podobného? “Co vám pomohlo?”
Jiz jsem se obrátila na psychologa, ale terapie jsou vždy jen chvilkovou úlevou.
Tak třeba poradíte vy. Děkuji.
Ps: prosím nesuďte :/