Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Vztek v mateřství
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
23.6.23 00:32
Mě napadá KISS syndrom (u dítěte), blokády z porodu, nezkoušeli jste to už timhle smerem? Děti pak bývají neklidný, protože je něco bolí, mají zablokovaný některý místa na těle, proto tak řvou. Samozřejmě i psychický stav matky na tom může mít podil, že to dítě cítí, že nejsi v pohodě - o tom vím taky svý, měla jsem po 1. porodu slušný nájezd poporodní deprese, ale k doktorovi jsem se bála jít, že mi zakáže kojit a dá mi nějaký oblbovaky. Že jsou AD co jdou brát i při kojení, jsem tehdy ani nevěděla, můj extrémně nevyspalý mozek další info už nebyl schopný zpracovat, byla jsem ráda, že vím, co je za den, nějak jsem se tím pak prokousala s pomocí homeopatie. Ale zbytečné trápení pro oba jsem si mohla asi ušetřit. U 2. už jsem si vše líp nastudovala, aby se to neopakovalo, no tak mě to místo po porodu dohnalo o pár měs. později, dcera první 3 měsíce pohoda a pak to začalo se zubama, nebo prostě jen nějaké tzv. období, kdy od půlnoci do 3-4 ráno nechtěla spát, pokud jsem ji v něčem nehoupala, někdy ani to ne, už jsem pak taky vztekle cloumala s kočárem a zařvala něco jako „koukej už doprd. konečně chrápat sakra, to mi děláš schválně nebo co“, když otevřela oči ve chvíli, kdy jsem u toho skoro usnula a ne, tady se spat nebude - a nevystridal mě nikdo ani na jednu noc, spát asi potřebujou jen živitelé rodiny a matky ne… ještě jsem dostala po 3h marného uspávání v čemkoliv zjebano co tady děláme za kravál že on ráno řídí… Říkám až to sekne se mnou tak budeš řídit leda do pr.dele… Moje Dr se na AD při kojení moc netvarila, že s tím prý nemá moc zkušenosti a ať si jdu zaběhat, to bylo to posledni, na co jsem měla sílu…Naštěstí jsem se pak dostala k psychiatričce, která se toho nebála, a trochu se zklidnila… doporučila mi chodit pravidelně aspoň 1 den v týdnu někam sama, i kdyby jen na procházku… tak jsem ji poslechla a prostě si to zařídila, manžel dostal na vybranou jestli se bude starat teď 1 večer v týdnu nebo velmi brzy nonstop, až já už toho fakt nebudu schopná, fyzicky či psychicky…to už byl mladší rok, o sunaru a odstavu odmítla i jen uvažovat…nakonec se kojila do 2 let, to už pak manžel na „noční bezmlikovou službu“ byl ochotný nastoupit bez keců, protože nám jeho mamka slíbila hlídání přes noc, to bylo hotové požehnání;) pak už to bylo lepší, ve 2,5 letech jsem se na pár hodin vrátila do práce (u kluka ve 3, oba šli do miniskolky na jaře, v září pak už do normální) a cítila se zase jako člověk - po 1. porodu spíš jen jako stroj na přebalování a krmeni, kterej už nikdy nic hezkýho nezazije.
P. s. chtěla jsem to dát anonymně, ale možná už jsem to tu někde dřív v jiné diskusi psala se svým Nickem, tak už je to asi jedno, dobrou…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.6.23 00:38
ano to s tím 1 večerem pro sebe je výborný tip, přesně tak
to samotné může stačit na to, vyhrabat se z nejhoršího, nebo naopak nepadnout, vědět že mám 1 půlden nebo večer v týdnu pravidelně pro sebe a mám volno z povinností, které jedou jinak nonstop
přesně, perfekt 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.6.23 00:49
Mozna ti pomuze, kdyz zjistis, ze i jine matky mely/maji potize? Ono se o tom porad asi malo mluvi, ale vetsinou neni vse zalite sluncem. Narozeni ditete je podobne silny stresor jako umrti v rodine. Hodne se toho zmeni. Samotny porod byl donedavna prakticky zivot ohrozujici dej. Ted je skoro takova predstava, ze si to mas cele uzit. Uzit si porod, uzivat si materstvi a dokonale miminko/dite. A co me pomohlo? Uvedomit si, ze jsou lidi na tom hur, ze vetsina veci neni samozrejmost a clovek si ma vazit toho, co ma. Nekdo ma problemy s otehotnenim, nekdo v tehotenstvi a nekdo s porodem a nekdo se zdravim ditete a dalsi treba ma velke problemy v partnerskem zivote, s financemi, s praci atd. Kazdy clovek ma sve problemy, takze nema vyznam nekomu zavidet.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.6.23 05:45
@Borrealis píše:
@Jahudka82ano to s tím 1 večerem pro sebe je výborný tip, přesně tak
to samotné může stačit na to, vyhrabat se z nejhoršího, nebo naopak nepadnout, vědět že mám 1 půlden nebo večer v týdnu pravidelně pro sebe a mám volno z povinností, které jedou jinak nonstop
přesně, perfekt
Díky, jojo bodlo to, chodila jsem na orientální tanec, co jsem kdysi dělala v mládí a chtěla se k tomu vrátit, cítit se zase jako ženská, ne jen matka…sice mi manžel ze začátku volal kvůli každýmu prdu, ale řekla jsem mu, že musíme mít mobily ztlumené, že to nejde abych pořád odbihala a půlku lekce protelefonovala, proto mi to snad neplatil (byl to domluvený dárek k narozeninám, pak pokračování k Vánocům) a bude si prostě muset poradit - všechno tam měli nachystané, jen neposlouchal, když jsem mu ukazovala co a jak a kde. Co začaly děti ve školkovém věku chodit na kroužky bez rodičů, využívám k relaxu či procházkám tenhle čas - většinou to od covidu zůstalo tak, že tam děti dáte a jen zase vyzvednete po skončení, nemá cenu se mezitím vracet domů. A tak od těch 3, 4 let spí i u babiček celkem často, takže vědět že pátek odpoledne mám pro sebe je úžasný;)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.6.23 06:22
Hele jedna poznamka, maly deti neskutecne vycejtej, kdyz je mama nervni. Vim, ze to asi nechces slyset, ale cim jsi vzteklejsi, tim bude vic dite desny.
Ja mela na krku svoje dvoulety dite, segry dvoulety a svyho novorozence. Jednou nechteli spat, ani jeden. Rvali. A ja si sedla, oprela se v kresle a rekla si, at mi vlezou na zada. A predstavila jsem si, ze jsem u more. V houpaci siti, na plazi, kazdej detail jsem v hlave videla. Za par minut deti zmlkly a vsechny tri usnuly. Proste jsem se odpojila a prestala je vybzikavat svejma nervama. Prvne tohle byla vicemene nahoda, pak uz jsem to pouzivala cilene a bylo to super.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
23.6.23 06:39
Ahoj, aktuálně řeším podobnou situaci. Dítě podovne co popisuješ, ještě bych dodala že v noci nespí, co hodinu vzhůru, takže parádní spankova deprivace. Manžel hodně v práci, čas pro sebe nemám a mít nebudu, já bych sice fyzicky sportovat mohla, mohla bych cokoli, ale nemůžu a pár let to ještě nepůjde protoze nemám ten prostor. Vztek mě začal požádat hlavně v noci a dost mě ti teda vyděsilo. To jsem si uvědomila že takhle to nejde, musím něco udělat. Zatím mi celkem pomohlo to že jsem si dala dítě do postele, s manželem stejně spíme každý jinde a asi ještě hodně dlouho budeme při tom jak to v noci vypadá, tak je to jedno. Ne ze by se budilo min, ale pro mě je min náročný ho řešit vedle sebe než si sedat k postýlce. Taková drobnost pomohla. Pres den zvládám to v sobě nějak zpracovat a nebouchat. Myslím že jsem měla poporodní depresi, ale upřímně, chodit na terapie si neumím představit, nemám žádné hlídání, manžel je s námi v zasade jen o víkendech. Ale myslím si že teď už to zvládnu. Že jsem na manžela nekdy nás. rana že jemu vlastně zůstal úplně normální život, ano hodně pracuje a velice dobře nás teď živí (do porodu jsem ale vydělávala taky tak), ale stíhá u toho potkávat se s lidma, má volný čas každý den aspoň chvilku, může jít nebo jet kam chce…jo závidím mu a závidím ženským co mají pohodové dítě, ale hlavně když se nevztekam na malého. Možná jsem labilní matka, ale jen my víme čím jsme si prošli a já si zase myslím, že i na negativní pocity má člověk nárok, jen je nesmí směřovat proti dítěti. Porodem se že ženy nestává světice která musí být klidná, vyrovnaná a s úsměvem i polomrtva. A s tím tvým sportem se mi to taky nezdá, sportuji lidé se spoustou problémů a skoro si neumím představit co se při porodu stane zrovna s takovými následky. Já měla poranění veliká, řešila jsem inkontinenci a nevím co ještě, ale že bych nemohla sportovat to teda ne, kdybych měla kdy…určitě bych to konzultovala s fyzioterapeutem nejlépe co má zkušenosti s poporodnimi problémy.
Jo a mimochodem jsem dost přesvědčená že zakladatele fakt nepomuzete když ji napíšete že de facto za všechno si může sama protože je labilní, já tohle slyšela tisíckrát že mám urvane dítě proto že jsem nervni, a byly tam rozsáhlé blokády pater, to jsem asi nezpůsobilý tím že jsem byla nervni, ne? To jen prohloubí zoufalství člověka který je na dně když mu reknete hm smůla, můžeš si za to stejně sama, ti ostatní jsou v pohodě protože jsou lepší…je to blbost.
- Citovat
- Upravit
23.6.23 08:27
Pomohlo mi vrátit se na jeden den do práce. Prostě alespoň jednou týdně rozbít ten stereotyp a být zase člověk s vlastními potřebami a ne jen uhoněná máma.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
23.6.23 08:29
@Borrealis píše:
Ještě upřesnímzakladatelka není žádný chudák, chudák vypadá zcela jinak
a vzhledem k tomu, že je plná agresivity vůči okolí / za tím je schováno něco jiného jasně /. myslím že má na to, posunout se dál a dělat se sebou něco
sice si mezi řádky říká „politujte mě“, ale myslím že potřebuje něco zcela jiného
a myslím že to dobře ví, a to je základ
Já za vztekem nic neschovávám. Bohužel je to nakumulovaná frustrace a stres. Samozřejmě vím, že taková reakce vhodná není. Nazvat mě labilní, klidně nazývej. To já teď pravděpodobně i jsem. Ale tuto diskuzi jsem nezakládala, abys mi řekla, ze mé chování je infantilní a hodné 12ti letého děvčete a potřebuju od druhých slyšet, jaká jsem chudinka. Nemyslím si, že máš pravdu a přeju ti, aby tě tohle nepotkalo.
Zakladatelka
- Citovat
- Upravit
23.6.23 08:55
@Anonymní píše:
Ahoj, aktuálně řeším podobnou situaci. Dítě podovne co popisuješ, ještě bych dodala že v noci nespí, co hodinu vzhůru, takže parádní spankova deprivace. Manžel hodně v práci, čas pro sebe nemám a mít nebudu, já bych sice fyzicky sportovat mohla, mohla bych cokoli, ale nemůžu a pár let to ještě nepůjde protoze nemám ten prostor. Vztek mě začal požádat hlavně v noci a dost mě ti teda vyděsilo. To jsem si uvědomila že takhle to nejde, musím něco udělat. Zatím mi celkem pomohlo to že jsem si dala dítě do postele, s manželem stejně spíme každý jinde a asi ještě hodně dlouho budeme při tom jak to v noci vypadá, tak je to jedno. Ne ze by se budilo min, ale pro mě je min náročný ho řešit vedle sebe než si sedat k postýlce. Taková drobnost pomohla. Pres den zvládám to v sobě nějak zpracovat a nebouchat. Myslím že jsem měla poporodní depresi, ale upřímně, chodit na terapie si neumím představit, nemám žádné hlídání, manžel je s námi v zasade jen o víkendech. Ale myslím si že teď už to zvládnu. Že jsem na manžela nekdy nás. rana že jemu vlastně zůstal úplně normální život, ano hodně pracuje a velice dobře nás teď živí (do porodu jsem ale vydělávala taky tak), ale stíhá u toho potkávat se s lidma, má volný čas každý den aspoň chvilku, může jít nebo jet kam chce…jo závidím mu a závidím ženským co mají pohodové dítě, ale hlavně když se nevztekam na malého. Možná jsem labilní matka, ale jen my víme čím jsme si prošli a já si zase myslím, že i na negativní pocity má člověk nárok, jen je nesmí směřovat proti dítěti. Porodem se že ženy nestává světice která musí být klidná, vyrovnaná a s úsměvem i polomrtva. A s tím tvým sportem se mi to taky nezdá, sportuji lidé se spoustou problémů a skoro si neumím představit co se při porodu stane zrovna s takovými následky. Já měla poranění veliká, řešila jsem inkontinenci a nevím co ještě, ale že bych nemohla sportovat to teda ne, kdybych měla kdy…určitě bych to konzultovala s fyzioterapeutem nejlépe co má zkušenosti s poporodnimi problémy.Jo a mimochodem jsem dost přesvědčená že zakladatele fakt nepomuzete když ji napíšete že de facto za všechno si může sama protože je labilní, já tohle slyšela tisíckrát že mám urvane dítě proto že jsem nervni, a byly tam rozsáhlé blokády pater, to jsem asi nezpůsobilý tím že jsem byla nervni, ne? To jen prohloubí zoufalství člověka který je na dně když mu reknete hm smůla, můžeš si za to stejně sama, ti ostatní jsou v pohodě protože jsou lepší…je to blbost.
Super napsané, souhlas. U prvního absolutně nešlo abych chodila někam pravidelně, chlap byl půlku týdne pryč pracovně (ano, za dobré peníze, ale že by mě jima nějak rozmazloval to fakt ne, spíš sebe, malýmu něco koupil akorat když jsem si řekla, že potřebuje bundu, boty aj, sem tam jako jo i mně něco a platil dovolené, na výlety jsme jezdili to zas jo) a tu druhou mu často zabraly jeho koníčky, který provozoval jak to vyšlo (volný led, tělocvična, kurt) a jak se domluvili s kamarádama. On zaujal takový ten postoj, že když nás „živí“ (já taky chodila nakupovat, drogerii vč. plenek, drobné nákupy pečiva aj., taky se to nasčítá, ale to neviděl, on když šel nakoupit tak jsem z toho pro dítě ani neuvařila, kdyby mi to aspoň rekl tak jsem mu dala seznam, ale to ho prý nenapadlo, v tom už se naštěstí poučil, protože pak se divil, že už tam zas nic není, dyt před 14 dny nechal v krámu 3000, ale půlka z toho byly drahý sýry aj luxusní nesmysly), má nárok na odreagování, já odpočívám přece celý den… pánvičkou do hlavy mu dát, bych se odreagovala taky… 
a já mohla ven jen když on zrovna nic neměl… On měl přece právo „jednou za uherský rok“ si vyrazit s kámošema na víkendový čundr, že mi není dobře, to je blbý ale oni už jsou dlouho domluvený a jindy se nesejdou, vždyť je to jen jednou za čas to mu chci zakázat všechno? Takže kdykoliv se mi nelíbilo že je buď na pivu nebo na hokeji příp. obojí, byla sem semetrika co mu nic nedopreje, kdybych neměla mámu tak to nedám, pak i tchýni, naštěstí babičky jsou obě milionový, i když máma občas měla takové ty řeči, jsi matka tak máš sedět doma… Ale od těch 3 let mám celkem frei, to je bere na výlety, klidně i na celý víkend, i dovolenou už zvládli beze mě když jsem neměla v práci ve zkušebce nárok. Nebo se starším když jsem čekala mladší. U nás doma se totiž plnohodnotným člověkem s nárokem na relax a osobní prostor stávám až návratem do prac. procesu, mi tak přijde. Dokud jsem byla „jen doma“, nebral mě vážně nikdo, co makám, tak hlídání najednou problém není, a to ani aby s dětma zůstal doma on a dělal na home office.
Příspěvek upraven 23.06.23 v 09:44
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.6.23 09:26
@andrasteia píše:
Tyjo, na holku, ktera potrebuje hlavně podporit, jsi dost drsna a zla, nemyslis? Tady aby se clovek bal na neco zeptat.
Drsné to je, ale je to pravda. To miminko nemůže být prostě klidné, když celé těhotenství a začátek života zažívá jen vztek, strach, obviňování. Musí začít u sebe a věřit v to dobré. Miminko je nejspíš úplně zdravé, ale totálně vypsichované.
Nějak moc nechápu ten sport. To se omlouvám. Ale právě sport by měl i od vzteku pomoci. Nevím, jak je už dlouho po porodu, jestli fyzicky je to možné. Ale vybít se sportem, třeba takový fitbox, box, by mohl být fajn. Nebo obyčejný běh.
a pka také hodně pomoci z okolí, manžela, aby nebyla na vše sama.
Pouštět si třeba i motivační videa o nastavení mysli, co vše psychika dokáže a stále si to připomínat. A samozřejmě i ten psycholog/psychiatr.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.6.23 10:34
@Koko23 píše:
Drsné to je, ale je to pravda. To miminko nemůže být prostě klidné, když celé těhotenství a začátek života zažívá jen vztek, strach, obviňování. Musí začít u sebe a věřit v to dobré. Miminko je nejspíš úplně zdravé, ale totálně vypsichované.
Nějak moc nechápu ten sport. To se omlouvám. Ale právě sport by měl i od vzteku pomoci. Nevím, jak je už dlouho po porodu, jestli fyzicky je to možné. Ale vybít se sportem, třeba takový fitbox, box, by mohl být fajn. Nebo obyčejný běh.
a pka také hodně pomoci z okolí, manžela, aby nebyla na vše sama.
Pouštět si třeba i motivační videa o nastavení mysli, co vše psychika dokáže a stále si to připomínat. A samozřejmě i ten psycholog/psychiatr.
Ještě bych chtěla dodat trochu naděje, že to dítě tě nebude potřebovat tolik pořád a jednou a ne za dlouho, už brzy bude tvůj velký parťák, se kterým budeš zažívat spoustu věcí. I ten sport třeba. Já to tak mám, že tak od 4-5 let je moje dítě opravdu velký parťák. Rád sportuje, povídá, pomáhá…a je a bude to tvůj nejbližší člověk. Hned vedle manžela, ale dítě je dítě.
Zkus se vzchopit nejen pro něj, ale taky hlavně pro sebe, takhle přece žít nechceš 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.6.23 12:05
Jak dlouho jsi po porodu? Jestli máš problémy typu prolaps nebo inkontinence a jsi brzo po porodu, může se to ještě dost zlepšit. Neznam samozřejmě tvůj stav a nechci zlehčovat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
23.6.23 12:20
@mamadvou píše:
Jak dlouho jsi po porodu? Jestli máš problémy typu prolaps nebo inkontinence a jsi brzo po porodu, může se to ještě dost zlepšit. Neznam samozřejmě tvůj stav a nechci zlehčovat.
Po porodu už přes rok. Ano, resim prolaps a syndrom panevni kongesce, který je velmi těžce řešitelný. Vznikl z důvodu utlakoveho syndromu žíly, který mám od narozeni. Lékaři pohyb nezakazují, ale po každé fyzické aktivitě (jakékoliv - kromě snad plavání), cítím diskomfort několik dni. Proto se sportu teď raději vyhýbám.
- Citovat
- Upravit
23.6.23 13:46
@Borrealis píše:
nemyslím si, že potřebuje hladit po hlavičcce a říkat " nyny nyny nyny "fakt si to nemyslím
nepomůže jí to
má na to, něco se sebou udělat, a měla by to udělat, to je podstatné
možná ani nebudou nutné léky…
No jo, to kouzelne neco. Neco se sebou udelej. To je veta na facku. 
Zakladatelka nepotrebuje nyny. Ona potrebuje slyset, ze to mel nekdo stejne a jak to vyresil. Nebo ze to vyresi cas a bude lip. To je cele. Nepotrebuje nazory lidi neschopnych vzit se do situace, potrebuje zkusenosti.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.6.23 14:29
Já si nemyslím, že potřebuješ AD ani že jsi ve svém chování nějak ojedinělá a výjimečně špatná. Myslím, že prožíváš velmi náročné období plné stresu, únavy a frustrace a že se ho prostě snažíš zvládnout, jak nejlíp umíš. Jsou lepší a horší dny. Pokud to jde, zkus požádat rodinu o pomoc a odpočívat, být sama, „léčit nervy“. Ono zase bude lépe, je to jen období. Hlavně se zkus neutopit v těch výčitkách svědomí. Jsi milující manželka a maminka, které prostě chvílemi dojdou síly. Hádám, že to zná většina z nás. Já teda určitě. Drž se 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
