Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Také bych hledala léky co ti uleví znám to syn autista peklo mám 10 let teď posledních 5 trochu menší
Máme za sebou něco podobného: špatný první screening, do pátého měsíce možnost ukončení těhotenství, pak dcera předčasně a KP takže císař…kojení nevyšlo, dcera příšerný reflux, koliky, velkou kýlu, abkm, žlučové kameny (strašili nás metabolickými syndromy) absolutně nespavé a dráždivé dítě až do jedenácti měsíců, stále docházíme k snad šesti specializovaným doktorům, no naštěsstí jde jen o sledování a ty vážné věci jsou prozatím vyloučené, ale červíček samozřejmě hlodá. Mezi tím jsme ještě prošli úmrtím mé babičky na rakovinu a rakovinou tchýně (naštěstí lehký případ, jen jedna operace a jinak nic, ale i tak jí zajistit aspoň nějakou péči po té operaci byl s naším miminem fakt herkulovský výkon).
Začali jsme plánovat druhé, moc jsem toužila po vbacu - verdikt, nikdy nebudu rodit přirozeně nebo v termínu, mám vrozenou vadu dělohy, cca osmkrát vyšší riziko potratů a komplikací, A NAVÍC špatnou jizvu po prvním císaři. To už na mě bylo fakt moc a nedokážu se vyhnout myšlenkám na to, proč tolik žen může odnosit a porodit dětí kolik chtějí a já ani jedno, špatně teď snáším pohled na těhotné maminky na spadnutí, atd. Navíc dvě operace v jednom roce (cs a laparoskopie) člověku taky nepřidají fyzicky ani psychicky.
Člověk si samozřejmě pořád dokola opakuje, že jsou ženy co nemohou vůbec ani počít, nebo děti s rakovinou, silně nedonošené, ale tohle pomáhá jen do určité míry. Protože faktem je, že mnohem víc je těch, které dvoje děti prostě počnou, odnosí a porodí bez větších dramat, zvlášť tolika najednou (například řeší jeden nebo dva problémy).
Mě pomohl jen fungující manžel, slabá dávka antidepresiv na přechodnou dobu, lexaurin na návštěvy doktorů a tchýně, a čas. Toho času teda potřebuju ještě HODNĚ. A být trochu sobec a vykašlat se na všcko, co by ženská podle všech pořád „měla“ ať už se jí daří jakkoli. Na toto fakt nakakat ![]()
@Liberalissima píše:
Máme za sebou něco podobného: špatný první screening, do pátého měsíce možnost ukončení těhotenství, pak dcera předčasně a KP takže císař…kojení nevyšlo, dcera příšerný reflux, koliky, velkou kýlu, abkm, žlučové kameny (strašili nás metabolickými syndromy) absolutně nespavé a dráždivé dítě až do jedenácti měsíců, stále docházíme k snad šesti specializovaným doktorům, no naštěsstí jde jen o sledování a ty vážné věci jsou prozatím vyloučené, ale červíček samozřejmě hlodá. Mezi tím jsme ještě prošli úmrtím mé babičky na rakovinu a rakovinou tchýně (naštěstí lehký případ, jen jedna operace a jinak nic, ale i tak jí zajistit aspoň nějakou péči po té operaci byl s naším miminem fakt herkulovský výkon).Začali jsme plánovat druhé, moc jsem toužila po vbacu - verdikt, nikdy nebudu rodit přirozeně nebo v termínu, mám vrozenou vadu dělohy, cca osmkrát vyšší riziko potratů a komplikací, A NAVÍC špatnou jizvu po prvním císaři. To už na mě bylo fakt moc a nedokážu se vyhnout myšlenkám na to, proč tolik žen může odnosit a porodit dětí kolik chtějí a já ani jedno, špatně teď snáším pohled na těhotné maminky na spadnutí, atd. Navíc dvě operace v jednom roce (cs a laparoskopie) člověku taky nepřidají fyzicky ani psychicky.
Člověk si samozřejmě pořád dokola opakuje, že jsou ženy co nemohou vůbec ani počít, nebo děti s rakovinou, silně nedonošené, ale tohle pomáhá jen do určité míry. Protože faktem je, že mnohem víc je těch, které dvoje děti prostě počnou, odnosí a porodí bez větších dramat, zvlášť tolika najednou (například řeší jeden nebo dva problémy).
Mě pomohl jen fungující manžel, slabá dávka antidepresiv na přechodnou dobu, lexaurin na návštěvy doktorů a tchýně, a čas. Toho času teda potřebuju ještě HODNĚ. A být trochu sobec a vykašlat se na všcko, co by ženská podle všech pořád „měla“ ať už se jí daří jakkoli. Na toto fakt nakakat
Dík díky díky!!!
Držte se! Ono je někdy proste fajn vědět, ze ty srajdy nepadaji na hlavu jen mne.
Fakt to u spousty lidi neni idealni. Ja treba mela pohreb tchyne v 8.mesici tehotenstvi. Porod trval 24 hodin a nakonec ukoncen akutnim cisarem. (Druhy porod akorat vse rychlejsi, jinak jak pres kopirak a nakonec zase ukoncen akutnim cisarem). Kojeni poprve totalne vydrene. Mesic vazeni, odsavani 6krat denne, dokrmovani. Poprve jsem si hodne dlouho hledala cestu k diteti a porad nesmyslne resila sileny porod. 2krat jsem cvicila vojtovku. Prvni dite ma diagnozu, takze psycholog, psychiatr, terapie, logopedie, PPP atd.. Uz od skolky ma asistenta. Stejne mi to dava/davalo vetsina lidi sezrat. Nestaci, ze mas narocne dite, ale jeste te lidi odsoudi. Ikdyz se tomuto diteti musis venovat 10krat vic, nez beznemu diteti, tak nikdy nebude takove, jake ho lidi chteji a to se neodpousti. Ale proste lidi jsou na tom hur a resi vetsi problemy. Nejak uz jsem si i zvykla, ze malo kdy jde neco bez problemu. Jsem vdecna za druhe bezproblemove dite a vazim si, kdyz neco funguje, tak jak ma. Stala jsem se tolerantnejsi k jinym lidem.